Růžičková

Vážená paní Lorencová,

obracíme se na Vás, jakožto na výchovnou poradkyní s tímto dokumentem, který představuje stížnost na pedagoga Ing. Bc. Bohumila Růžičku. S tímto pedagogem máme potíže již od prvního ročníku. Bohužel, ty ale vyeskalovaly do takové míry, že je potřeba jiné řešení než nekonečné hádky v hodinách. Hned po seznámení s tímto kantorem bylo většině z nás jasné, že dva roky s tímto učitelem nebudou tak jednoduché, jako je budou mít ostatní žáci se svými třídními. Valná část z nás se vždy snažila o udržování takového přístupu, jaký by mezi žákem a učitelem měl být. Respektovali jsme ho jako určitý typ autority, která nám kromě vědomostí předá i znalosti uplatnitelné v životě. Naší snahy si všimli i ostatní vyučující, což nám dávalo naději ke zlepšení. Tento přístup nebyl ze strany učitele nijak opětován. Místo toho se k nám stále častěji choval arogantně, povýšeně, lhostejně a nepřátelsky. Často si spoustu věcí vymyslel, jen aby nám je mohl hrubě vytknout. Těmto obviněním jsme se snažili oponovat. To vždy vyústilo v ostrý konflikt vedený ze strany pana Růžičky. Často využíval dokreslených, či přímo falešných argumentů. Nevyhnul se ale ani osobním útokům, nadávkám a výhrůžkám. Jakékoliv pochybení, byť malé, okamžitě obrátil proti nám. Menší konflikty jsme později přestali brát v potaz, avšak často se objevovaly větší problémy.
Jedním z prvních závažných problémů byl ten, kdy nařknul žáka z toho, že je dyslektik a dysgrafik. Jakožto argument používal neexistující dokument ze základní školy. Po dotázání, zdali tento dokument předloží řekl, že žádný neexistuje. Na třídních schůzkách byl často upozorňován zákonnými zástupci, ale ani tato upozornění neřešil, a naopak nás nazýval nesoběstačnými dětmi, které pouze žalují a stěžují si. Nakonec využil tohoto problému, aby nás urazil a zesměšnil před ostatními žáky a to tak, že nás na svých hodinách v jiných třídách nazýval “bonzáckými hajzly z 2.C.” Postupem času začal využívat školního zákonu a poučovat nás pomocí ŠVP. Shazoval nás před ostatními pedagogy, využíval nepřiměřených trestů a naši snahu domluvit se okamžitě odmítl a nepustil nás ke slovu. Pan Růžička také často mění svůj přístup k určitým věcem a protiřečí si. Pokud ho na jeho protiřečení upozorníme, spustíme další konflikt. Dalším z řady problémů je opakované vyhrožování, například: “Ještě jednou rozhodíš těma rukama a zlámu ti je.” “Přestaň na mě kývat, nebo tě vycentruju mezi oči.” a “Jestli mě ještě budeš štvát, tak ti rozmáznu optiku o zeď.” Tyto výhrůžky jsme ignorovali, jelikož každému může občas nějaká nevhodná věta ulétnout. Vzhledem k tomu, že se jeho vyhrožování mnohokrát opakovalo, začalo nám vadit. Před maturitami si pomocí falešných důkazů vymyslel důvod, proč opět rozvířit náladu ve třídě. Kvůli mírnému nepořádku z třídní nástěnky sundal a bez upozornění roztrhal kresby dvou žáků, nejdříve tento čin odůvodnil tím, že nebyly podepsané (což byly), následně nás osočil, že jsme mu zničili soukromý majetek a to „rozpícháním“ nástěnky, která je jeho soukromým majetkem. Za svůj čin se nijak neomluvil, naopak, byl na něj ještě pyšný. Dále také pokračoval ve svém lhaní. Donutil nás smazat informace z malé tabule, protože je to prý jeho majetek. Tímto výrokem si značně protiřečil, jelikož nám v prvním ročníku řekl, že je naše a můžeme si na ni napsat cokoliv. Nejednou nám podal mylné informace, které nám způsobily potíže. Za ně nás pak opět hrubě slovně napadnul. Příkladem může být den, kdy nás pan Růžička poslal na výuku do jiné třídy. Řekl nám, ať jdeme do třídy M2, tam však probíhaly maturitní zkoušky. Dohlížející učitel nás pokáral a odehnal pryč, odpovědí pana Růžičky bylo, že je to naše chyba a on nám nic takového neřekl. Podobný problém nastal tehdy, když nám podal informaci o exkurzi do Akademie Věd v Praze. Pan Růžička nám řekl, že v autobuse není dostatek míst a čím méně nás bude, tím lépe. Jako reakci na to jsme se ve třídě dohodli, kdo pojede a kdo ne. Konečný počet byl z 28 snížen na 21 lidí. Přinesli jsme mu tedy papír s lidmi, kteří nechtějí jet. Další den za námi přišel Ing. Macháček a řekl, že z naší třídy jede málo lidí, a proto nepojede celá třída. Snahy o vysvětlení situace byly zbytečné, protože pan Růžička papír považoval za seznam lidí, kteří jet chtějí. Nakonec do Akademie Věd jeli pouze čtyři žáci, a to na vlastní náklady. Tato kauza měla za následek zbytečné zhoršení našich vztahů s Ing. Macháčkem. Všechny výše zmíněné problémy jsme doposud neřešili, maximálně jsme je sdělovali naším rodičům a malé hrstce pedagogů.
Naše stížnosti na něj považuje za pomluvu a upozornil nás, že jeho trpělivost přetekla a pokud s námi bude mít ještě nějaký problém, bude jej řešit přes svou právničku. Bohužel, napětí mezi námi nás donutilo upozornit vedení školy alespoň na část problémů, které s tímto učitelem máme. Jeho přístup je ze strany učitele velmi neprofesionální, třídnické záležitosti také neřeší vhodným způsobem. Díky těmto konfliktům nám nezbývá žádný čas na výuku a pokud jej máme, učitel nám pouze nadává za neznalosti a odkazuje na jiné učitele.  Naše problémy, ať už ve škole, nebo v životě, ignoruje a využívá je proti nám. Pokud je mu řečena pravda, na kterou nemá odpověď, začne okamžitě měnit téma, nebo utne konverzaci. Dle nás je pan Růžička nezpůsobilý učit, natož vést třídu. Žádáme tedy vedení školy, aby začalo řešit problémy s tímto kantorem, které nemá pouze naše třída.