Vašek Káňa: Válkou narušení 2

Touhou mnohých klukủ v Holešovicích je stát se frajerem. Frajeřina jim imponuje svou výstředností a siláctvím.
Proto chodívají na hodiny za okna tančíren učit se tancům, chůzi, řeči a písničkám frajerů a frajerek.
A je to podívaná za všechny peníze, dívat se na ozvonované navážky, když tančí se svými frajerkami. Každý má napomádované eso přilípnuté nad okem a vzadu vlasy podstřižené do drdolu a s havlíkem, vyholeným do výše poloviny uší. Tancují do kola, pár za párem, potápějí se při tom a jsou zkrouceni do pitvorných figur. Při staváku tančí pomalu, občas se zastavují, stoupnou si na špičky a zavlní tělem od podlahy ke stropu, s krky nataženými, jako labutẽ. Tváře mají při tanci stažené v grimasách, napjaté myslením na tanec.

Při řeči natahují slova, v chůzi se natřásají a kolébají, jako by měli přespříliš siíy, jako by právě šli zatřást zeměkoulí.
Při pranicích, jejíchž příčinou bývá zpravidla některá z frajerek, vždycky víc mluví, než dělají:
-   Kouknou, vědí, kdo já jsem?
-   Držte mě, nebo se něco stane... !
Nerozumím takovéto zábavě, vysmívám se tomu a kluci mi nadávají, ze jsem horák a Ze tomu nerozumím. A těžko rozumět. Frajer bije frajerku a za chvíli spolu tancují, jako by se nic nestalo. Kamarád vrazí kamarádovi nůž pod lopatku, jen proto, aby ukázal, ze je frajer. Cihlářský dělník z Břevnova propije celou výplatu v kořalce a pak celý týden hladovi, jen proto, aby všichni viděli ze je takovejhle frajer.
Fabrička z celotýdenního prachu prádelny se opile motá v kouři a prachu tančírny do noci, aby každý věděl, že je frajerka.
Mluví o tom i písnička o fabričce:

V zakouřeném sále,
ve výparu piv,
celou noc protančí,
domû nejde dřív,
ráno unavená spěchá do práce,
dívka ta si mysli, že je v pohádce

Zpívají ji fabričky z Holešovic q  Libně, z Košíř, ze Žižkova a utrácejíce svá nejkrásnější léta, opravdu si mysli, ze žijí v pohádce.
Kluci na haldě se připravují na svá frajerská léta cvičením frajerských výstupů a okrašlováním své kůže tetováním. Nikde totiž nestojí psáno, že bys nesměl mít tetování dřív, než se staneš frajerem. Můžeš je mít mnohem dříve a zůstane ti i potom, až shledáš, ze celá ta frajeřina je hloupost, poněvadž tyhle obrázky nikdy nesmyješ.

A aby těchto obrázků bylo co nejvíc, o to se stará Bačus s mým skromným přispěním. Já kreslím inkoustovou tužkou obrázky podle přání na kůži a on tetuje. Máčí v lahvičce s tuši tři svázané jehly a píchá jimi pod kůži přesně po nakreslené linii.

Hlavičku námořníka, hada ovinutého kolem paže, srdce probodené šípem, náramek na zápěsti, prstýnek na prst, Sirénu na předloktí, monogramy, data narození a Rinaldovi dokonce na lopatku pirátskou plachetnici. Nejodvážnější dávají si vytetovat na tvář pod oko malý čtvereček, , aby je každý na první pohled poznal.
Bačus to délá s otrlostí a bezohledností a kluci zatínají zuby jako hrdinní indiánští bojovnici u mučednických kůlů.

Pro frajeřinu je třeba něco vytrpět. Jeden klad vsak tetováni má. Bačus až úzkostlivé dbá čistoty a nikdy netetuje na špinavou kůži. Kluci musí, chtěj, nechtěj, jít k teplému kanálku, jimž do Vltavy vytéká z elektrárny teplá splašková voda, a umýt se zde. Je to obět, již prinášeji s největším sebezapřením. Pro větší slávu budoucích frajerských let
.
Je to teď v zimě o zdraví, ale nadarmo se neříká, že — frajeřina nezebe.