Čísla nelžou (Vaclav Smil)

Čísla nelžou (Vaclav Smil)

Jak se často stává při sociálních i technologických revolucích, trvalo dlouho, nežli průkopníci prosadili první změny, zatímco někteří pozdější následovníci dovedli celý proces k cíli za pouhé dvě generace. Přechod od vysoké plodnosti k nízké trval v Dánsku asi dvě století a ve Švédsku asi 170 let. Naproti tomu jihokorejská plodnost klesla z hodnoty TFR větší než 6 pod úroveň prosté reprodukce populace během pouhých třiceti let a čínská plodnost se propadla z hodnoty 6,4 v roce 1962 na 2,6 v roce 1980 ještě před zavedením politiky jednoho dítěte. Ale neuvěřitelného rekordu dosáhl Írán. V roce 1979, kdy byla svržena monarchie a ajatolláh Chomejní se vrátil z exilu, aby nastolil teokracii, činila průměrná plodnost 6,5, avšak do roku 2000 klesla na úroveň prosté náhrady populace a nadále klesá.

==========

V roce 1950 žilo 40 % lidstva v zemích s mírou plodnosti vyšší než 6 a průměrná hodnota činila asi 5; roku 2000 žilo pouze 5 % světové populace v zemích s hodnotou vyšší než 6 a průměr (2,6) se blížil úrovni prosté reprodukce. Do roku 2050 budou téměř tři čtvrtiny lidstva obývat země s plodností pod úrovní prosté reprodukce.

==========

Pokud hodnoty v jednotlivých zemích zůstanou blízko prosté reprodukci (ne méně než 1,7; Francie a Švédsko byly v roce 2019 na hodnotě 1,8), pak je velká šance na možný budoucí obrat. Pokud ovšem klesnou pod 1,5, bude pravděpodobnost obratu čím dál menší: v roce 2019 byly na rekordně nízké hodnotě 1,3 Španělsko, Itálie a Rumunsko a na hodnotě 1,4 Japonsko, Ukrajina, Řecko a Chorvatsko. Postupný úbytek populace (se všemi jeho sociálními, ekonomickými a strategickými důsledky) je zřejmě budoucností Japonska a mnoha evropských zemí. Doposud žádná vládní politika podporující porodnost nepřinesla zásadní obrat a jedinou zjevnou možností, jak zabránit vylidňování, se jeví otevřít brány imigraci – ale zdá se, že k tomu nedojde.

==========

díky studii z roku 2016 podporované Nadací Billa a Melindy Gatesových a provedené americkými zdravotnickými pracovníky v Baltimoru, Bostonu a Seattlu můžeme zisky konečně měřit. Studie se soustředila na návratnost investic spojených s plánovanou mírou očkování v téměř stovce zemí s nízkými a středními příjmy během druhé dekády tohoto století – dekády vakcín. Výnosy a náklady vycházely z výdajů na výrobu, skladování a doručení vakcín na jedné straně a z odhadů odvrácených výdajů v důsledku nemocí a úmrtí na straně druhé. Očekává se, že za každý dolar investovaný do očkování bude ušetřeno 16 dolarů na nákladech na zdravotní péči a na ušlých mzdách a ztrátě produktivity způsobených nemocemi a smrtí. A když se rozšířil záběr analýzy od nákladů spojených přímo s nemocemi a zkoumaly se širší ekonomické přínosy, zjistilo se, že poměr čistých výnosů a nákladů byl více než dvakrát tak vysoký – dosáhl čtyřiačtyřicetinásobku, s rozsahem nejistoty 27 až 67. Nejvyšší zisky přineslo odvracení spalniček: osmapadesátinásobná návratnost.

==========

Podrobná studie případů úmrtí během chřipkové pandemie v roce 2009 (která začala v USA v lednu 2009, na některých místech přetrvávala až do srpna 2010 a byla způsobena novým virem H1N1 s jedinečnou kombinací chřipkových genů) ilustruje rozsah výsledných nejistot. V čitateli byla vždy potvrzená úmrtí, ale pro jmenovatele byly použity tři různé definice „případů“: laboratorně potvrzené případy, odhadované symptomatické případy a odhadované množství infekcí (na základě sérologického vyšetření, resp. na základě předpokladů týkajících se rozsahu asymptomatických infekcí). Výsledné rozdíly byly obrovské, od méně než 1 do více než 10 000 úmrtí na 100 000 lidí.

==========

Jak se dalo očekávat, přístup založený na potvrzení infekce laboratorním testem přinesl nejvyšší riziko (většinou mezi 100 a 5 000 úmrtí), zatímco symptomatický přístup vedl k rozmezí 5–50 úmrtí a odhadované množství infekcí ve jmenovateli vyústilo v riziko pouze 1–10 úmrtí na 100 000 nakažených lidí: první přístup vedl ke stanovení rizika úmrtí až pětsetkrát vyššímu než poslední uvedený!

==========

Lepší zdraví a lepší výživa – především vyšší příjem vysoce kvalitních živočišných bílkovin (mléko, mléčné výrobky, maso a vejce) – tuto změnu poháněly a být vyšší je spojeno s překvapivě velkým množstvím výhod. Nepatří k nim obecně vyšší délka života, ale nižší riziko kardiovaskulárních chorob a také lepší kognitivní schopnosti, vyšší celoživotní výdělky a vyšší sociální status. Korelace mezi výškou a výdělky byla poprvé dokumentována v roce 1915 a od té doby byla opakovaně potvrzována v různých skupinách od indických horníků až po švédské generální ředitele. Druhá studie navíc ukázala, že vyšší generální ředitelé působí ve firmách s většími aktivy!

==========

Klíčovým růstovým faktorem, ať už v Japonsku nebo v Nizozemsku, bylo mléko. Před druhou světovou válkou byli nizozemští muži menší než američtí, ale zatímco v USA spotřeba mléka po roce 1950 klesala, v Nizozemsku rostla až do 60. let – a zůstává vyšší než v USA. Poučení

==========

Čtvernožec se může nadechnout pouze jednou pro každý cyklus lokomoce, protože jeho hrudník musí absorbovat nárazy předních končetin. My si však můžeme zvolit jiné poměry, což nám umožňuje flexibilněji využívat energii. Druhou (a větší) výhodou je naše mimořádná schopnost regulovat tělesnou teplotu, což nám umožňuje dělat to, co lvi nedokážou: běhat dlouho a usilovně pod poledním sluncem.

==========

kůň může za hodinu ztratit asi 100 g vody na metr čtvereční kůže a velbloud až 250 g/m2. Lidská bytost však může snadno vypotit 500 g/m2, což je dost na to, aby se uvolnilo teplo v rozmezí 550–600 W. Nejintenzivnější míra pocení může překročit 2 kg/m2 za hodinu a nejvyšší zaznamenaná krátkodobá intenzita pocení je ještě dvakrát tak vysoká.

==========

A máme další výhodu spojenou se ztrátou vody: nemusíme její deficit okamžitě vyrovnávat. Lidé dovedou dočasně snášet značnou dehydrataci za předpokladu, že zhruba během jednoho dne množství tekutin doplní. Nejlepší maratonští běžci skutečně vypijí během závodu jen asi 200 ml za hodinu.

==========

Potenciální energie Velké pyramidy (to, co je zapotřebí ke zvednutí hmoty nad úroveň země) je asi 2,4 bilionu joulů. Výpočet je poměrně snadný: je to prostě součin gravitačního zrychlení, hmotnosti pyramidy a výšky jejího těžiště (ve čtvrtině její celkové výšky). I když hmotnost nelze přesně určit, protože závisí na specifické hustotě turského vápence a malty použitých ke stavbě, předpokládám průměr 2,6 tuny na metr krychlový, a tedy celkovou hmotnost asi 6,75 milionu tun. Lidé jsou schopni přeměnit asi 20 % energie z jídla na využitelnou práci a pro pracovité lidi to představuje asi 440 kJ denně. Zvedání kamenů by tedy vyžadovalo asi 5,5 milionu dní odpracovaných jedním člověkem (2,4 bilionu vyděleno 440 000), neboli asi 275 000 dní v každém roce během dvacetiletého období, což by mohlo splnit asi 900 lidí tím, že by pracovali 10 hodin denně po dobu 300 dnů v každém roce. Podobný počet pracovníků by mohl být zapotřebí k umístění kamenů do stoupající konstrukce a k následnému vyhlazení obkladových bloků (na rozdíl od nich bylo mnoho vnitřních bloků neopracovaných). A aby bylo možné vytěžit 2,6 milionu kubických metrů kamene za 20 let, projekt by vyžadoval asi 1 500 dělníků v lomu pracujících 300 dní v roce a produkujících pomocí měděných dlát a doleritových paliček 0,25 kubických metrů kamene na člověka. Celkově by tedy stavební práce zaměstnaly asi 3 300 dělníků. I kdybychom to zdvojnásobili, abychom zohlednili konstruktéry, organizátory a dozorce, stejně jako dělníky nutné pro přepravu, opravy nástrojů, stavbu a údržbu pracovního tábora, vaření a praní prádla, celkem by to bylo stále méně než 7 000 pracovníků. V době výstavby pyramidy čítala celková populace Egypta 1,5–1,6 milionu lidí, a proto by dislokovaná pracovní síla menší než 10 000 osob nepředstavovala pro hospodářství země žádný mimořádný zásah.

==========

Ale při relativním vyjádření lze Čínu označit za bohatou jen stěží: parita kupní síly velkoryse počítaná Světovou bankou udává HDP země na obyvatele v roce 2019 ve výši 19 504 USD, což představuje 73. místo v

==========


Sputnik neměl nikoho překvapit. Jak Sověti, tak Spojené státy odhalili svůj záměr umístit satelity na oběžnou dráhu v průběhu Mezinárodního geofyzikálního roku (1957–1958) a Sověti dokonce před vypuštěním zveřejnili některé technické podrobnosti. Ale jinak vnímala na konci roku 1957 malou pípající kouli veřejnost. Západní svět reagoval s úžasem; USA s rozpaky. A rozpaky se ještě prohloubily v prosinci, kdy raketa Vanguard TV3, jejíž start byl narychlo naplánován jako protiváha Sputniku, vybuchla na odpalovací rampě u mysu Canaveral pouhé dvě sekundy po startu. Členové sovětské delegace při OSN se zeptali svých amerických protějšků, zda by nestáli o technickou pomoc v rámci sovětského programu pro nerozvinuté země.

==========

Dnešní žena v nějakém americkém městě se probudí a udělá si šálek kávy Maxwell House (uvedená na trh v roce 1886). Zvažuje, že posnídá své oblíbené palačinky Tety Jemimy (prodávají se od roku 1889), ale nakonec zvolí balený Quaker Oats (dostupný od roku 1884). Přežehlí si halenku elektrickou žehličkou (patentovaná v roce 1882), aplikuje antiperspirant (k použití od roku 1888), ale nemůže si zabalit oběd, protože jí došly hnědé papírové pytlíky (proces výroby silného kraftového papíru pro komerční účely byl spuštěný v 80. letech 19. století). Dojíždí lehkým metrem (přímým následovníkem elektrických tramvají, které začaly v amerických městech sloužit v 80. letech 19. století), téměř ji srazí cyklista na kole (jehož moderní verze – se stejnými koly a řetězovým pohonem – představuje další výtvor z 80. let 19. století: vizte Motory jsou starší než jízdní kola! str. 215), poté vstupuje otočnými dveřmi (představenými v jedné budově ve Filadelfii v roce 1888) do vícepodlažního mrakodrapu s ocelovou konstrukcí (první byl dokončen v Chicagu v roce 1885). Zastaví se u novinového stánku v prvním patře a zakoupí výtisk časopisu Wall Street Journal (vydávaného od roku 1889) od muže mačkajícího tlačítka na pokladně (patentována v roce 1883). Poté vyjede výtahem do desátého patra (první elektrický výtah byl instalován v jedné newyorské budově v roce 1889), zastaví se u automatu (představen v moderní podobě v roce 1883) a koupí si plechovku Coca-Coly (vyráběna od roku 1886). Než začne pracovat, zapíše si několik poznámek kuličkovým perem (patentováno v roce 1888).

==========

Rychlý množivý reaktor, pojmenovaný tak proto, že produkuje více jaderného paliva, než kolik spotřebuje, je jedním z nejpozoruhodnějších příkladů dlouhodobého a nákladného neúspěchu inovací. V roce 1974 společnost General Electric (GE) předpovídala, že do roku 2000 bude asi 90 % elektřiny ve Spojených státech pocházet z rychlých množivých reaktorů. GE pouze reflektovala všeobecná očekávání: během 70. let 20. století vlády Francie, Japonska, Sovětského svazu, Velké Británie a Spojených států investovaly značné prostředky do rozvoje těchto reaktorů. Ale vysoké náklady, technické problémy a obavy o životní prostředí vedly k zastavení britských, francouzských, japonských, amerických (a také menších německých a italských) programů, zatímco Čína, Indie, Japonsko a Rusko experimentální reaktory stále provozují. Poté, co svět jako celek za zhruba šest desetiletí úsilí utratil v dnešních penězích výrazně více než 100 miliard dolarů, nedošlo ke skutečnému komerčnímu využití.

==========

Během posledních 50 let se italská strava stala více středomořskou pouze v případě ovoce, jehož spotřeba stoupla téměř o 50 %. Mezitím se konzumace živočišných tuků a masa ztrojnásobila. Olivový olej nyní dodává méně než polovinu všech tuků potřebných ve stravě a – incredibile!11 – spotřeba těstovin je nízká a konzumace vína poklesla asi o 75 %. Italové nyní nakupují pivo v takovém množství jako rosso a bianco12. Odklon Španělska od středomořské stravy byl ještě rychlejší a důslednější. Španělé mají stále rádi své mořské plody, jejichž spotřeba se zvýšila, ale odvrátili se od obilí, zeleniny a luštěnin. Olivový olej teď představuje méně než polovinu všech tuků v zemi. A je pozoruhodné, že Španělé nyní v průměru vypijí jen asi 20 litrů vína ročně – což je méně než polovina množství piva, které zkonzumují. To je srovnatelné s tím, co vidíte v Německu a Nizozemsku!

==========

Ve 30. letech nebyla průměrná účinnost vykrmování brojlerů (přibližně 5 jednotek krmiva na jednotku živé hmotnosti) o nic lepší než u prasat. Tato míra krmení byla do poloviny 80. let snížena na polovinu a podle amerického ministerstva zemědělství nejnovější poměry krmiva a masa ukazují, že k výrobě jednotky živé hmotnosti brojlerů (před porážkou) nyní stačí pouze asi 1,7 jednotky krmiva (standardizované z hlediska krmné kukuřice), ve srovnání s téměř 5 jednotkami krmiva pro prasata a téměř 12 jednotkami pro skot.

==========

Průměrná hmotnost amerických brojlerů vzrostla z 1,1 kg v roce 1925 na téměř 2,7 kg v roce 2018, zatímco typická délka krmení byla snížena ze 112 dnů v roce 1925 na pouhých 47 dní v roce 2018. Spotřebitelé získávají, zatímco ptáci trpí. Přibývají na váze tak rychle, protože mohou jíst, kolik chtějí, zatímco jsou drženi v temnotě přísného vězení. Protože spotřebitelé preferují libová prsa, selekce na příliš velká prsa posouvá těžiště ptáka dopředu, zhoršuje jeho přirozený pohyb a zatěžuje jeho nohy a srdce. Pták se ale stejně nemůže hýbat; podle Národní rady pro kuřecí je brojlerům přiděleno pouhých 560–650 čtverečních centimetrů, což je plocha jen o málo větší než list standardního dopisního papíru A4. Jelikož dlouhá období temnoty zlepšují růst, brojleři dospívají při intenzitách světla připomínajících soumrak. Tento stav narušuje jejich normální cirkadiánní a behaviorální rytmy.

==========

Poválečná životní úroveň Francouzů zůstala překvapivě nízká: podle výsledků sčítání lidu z roku 1954 mělo pouze 25 % domů vnitřní toaletu a pouze 10 % vanu, sprchu nebo ústřední topení. Ale to vše se během 60. let rychle změnilo a vzrůstající blahobyt přinesl také několik pozoruhodných stravovacích posunů – a pokles pití vína. Do roku 1980 klesl roční průměr na obyvatele na přibližně 95 litrů, do roku 1990 na 71 litrů a do roku 2000 na pouhých 58 litrů, takže se v průběhu 20. století snížil přibližně na polovinu. V novém století došlo k dalším poklesům a nejnovější dostupná data ukazují průměrnou hodnotu pouhých 40 litrů ročně, což je o 70 % méně než rekord z roku 1926.

==========

V Severní Americe a Evropě je nyní asi 60 % z celkové sklizně plodin určeno ke zkrmení – nikoli přímo k jídlu. To má samozřejmě zásadní důsledky pro životní prostředí, zejména kvůli potřebě dusíkatých hnojiv a vody. Současně je poukazování na velké množství vody nezbytné k výrobě krmiva pro dobytek docela zavádějící. Minimální potřeba vody na kilogram vykostěného hovězího masa je skutečně vysoká, řádově 15 000 litrů, ale jen asi půl litru z toho skončí v mase, takže více než 99 % tvoří voda potřebná pro růst krmné plodiny, která se nakonec znovu dostane do atmosféry odpařováním a transpirací rostlin a na zem se vrátí formou deště.

==========

Klíčovým prvkem této globální změny by bylo upravit podíly tří dominantních druhů; vepřového, kuřecího a hovězího masa se v roce 2018 celosvětově vyprodukovalo 40 %, 37 % a 23 %, celkem přibližně 300 milionů tun; posunutím rozdělení na 40 %, 50 % a 10 % bychom mohli (díky krmivu ušetřenému snížením neefektivní produkce hovězího masa) snadno vyprodukovat o 30 % více kuřecího masa a o 20 % více vepřového masa, ale jen necelou polovinu hovězího masa zatěžujícího životní prostředí – a přitom stále dodávat nejméně o 10 % masa více.

==========

Japonsko nabízí nejlepší příklad růstu spotřeby mléka a mléčných výrobků ve společnosti, která mléko nepila. Roční dodávky na obyvatele činily v průměru méně než 1 litr v roce 1906 a 5,4 litru v roce 1941. Celková výše těchto dávek činila 15 mililitrů (čili lžic) denně: ve skutečnosti to znamenalo, že v době, kdy americké síly v roce 1945 okupovaly zemi, nikdo kromě několika obyvatel velkoměsta nikdy nepil mléko ani nejedl jogurt a sýr. Mléko bylo zavedeno prostřednictvím programu National School Lunch Program, aby se odstranil nesoulad v růstu dětí ve městě a na vesnici, a spotřeba na obyvatele vzrostla na 25 litrů ročně v roce 1980 a na 33 litrů ročně v roce 2000, kdy se celková spotřeba mléka (včetně sýrů a jogurtů) rovnala více než 80 litrům ročně!

==========

Organizace pro výživu a zemědělství OSN uvádí, že v roce 2020 bude celkový počet skotu asi 1,5 miliardy kusů. Chcete-li převést tato čísla na zoomasu žijících přežvýkavců, je třeba je upravit podle věku a pohlaví. Velcí býci váží více než 1 000 kg; americké hovězí krávy jsou poraženy, když dosáhnou téměř 600 kg, ale brazilský dobytek jde na trh s méně než 230 kg; a slavné indické mléčné plemeno Gir váží v dospělosti méně než 350 kg. Dobrou aproximací je předpokládat průměrnou tělesnou hmotnost 400 kg upravenou podle pohlaví a věku; což znamená celkovou zoomasu živého skotu asi 600 milionů tun.

==========


7,75 miliardy lidí představuje globální antropomasu téměř 390 milionů tun. To znamená, že zoomasa skotu je nyní o více než 50 % větší než antropomasa a že živá hmotnost obou druhů dohromady se velmi blíží miliardě tun.

==========

Čína se stala největším světovým výrobcem v roce 1986 a její produkce cementu – více než 2,3 miliardy tun v roce 2018 – nyní představuje téměř 60 % celosvětového objemu. Nejpůsobivějším příkladem bezprecedentního čínského stavebního úsilí je to, že za poslední dva roky země použila více cementu (asi 4,7 miliardy tun), než USA kumulativně po celé 20. století (asi 4,6 miliardy tun)!

==========

Za dvě století, mezi roky 1800 a 2000, se množství uhlíku uvolněné z fosilních paliv do atmosféry zvýšilo šestsetpadesátkrát, zatímco populace se zvětšila pouze šestinásobně!

==========