Budu popisovat člověka, který je mi blízký, se kterým je mi báječně a i společná nuda je nezapomenutelný zážitek. Člověka, se kterým se vždy ráda znovu shledám a pokaždé se s ním nerada loučím. Studuje třetí ročník právnické fakulty UK v Praze. Jmenuje se Kamil a je mu 21 let.
Je středně vysoké, atletické postavy. Má světlé, nakrátko ostříhané vlasy a nosí brýle na čtení, které mu velmi sluší, i když říká opak. Většinou chodí oblečený v džínech a košili. Teď v zimě nosí dlouhý kabát.
Kamil je sangvinik každým coulem. Jak už jsem naznačila na úvodu, je veselý a člověk se s ním nikdy nenudí. Velmi dobře se s ním povídá. Má všeobecný rozhled a na věci vlastní názor. Pro mě je to velmi inteligentní člověk, kterého si vážím. Abych o něm nepsala jen v superlativech, tak musím ještě podotknout, že je strašně líný a cynický. Prokrastinace je jeho druhé jméno.
Uvedu příklad. Jednou jsme seděli na pivě a Kamil začal vyprávět zážitky z gymnázia, konkrétně z hodin tělocviku. Jeden jeho spolužák šplhal po laně a nahoře mu už asi nezbývaly síly, tak se z nepochopitelného důvodu pustil. Všichni byli vyděšení, prý to byla asi pětimetrová výška. A co myslíte, že udělal Kamil? Začal se smát. Tohle rozhodně není věc k smíchu, ale on to dokázal tak kouzelně interpretovat, že jsem se musela taky rozesmát. Shrnu to, veselejší osobu snad neznám.
Doufám, že se mi alespoň trošku podařilo nastínit Kamilův charakter, který prostě zbožňuji.