API tools faq
paste
arnost

Strůjci apokalypsy (Ondřej Houska)

arnost
Aug 21st, 2026
73
0
Never
Add comment
Not a member of Pastebin yet? Sign Up, it unlocks many cool features!
text 154.57 KB | None | 0 0
raw download clone embed print report
  1.  
  2.  
  3. Možná by to netvrdili s takovou jistotou, kdyby tušili, že v roce 1914 byly Německo a Velká Británie vzájemně největšími obchodními partnery. Navzdory tomu se do sebe pustily na bitevních polích.
  4.  
  5. ---
  6.  
  7. A že je globalizace zárukou míru? Ale kdeže. V globalizovaném světě žili už Franz Kafka a Stefan Zweig, a to i ekonomicky. Mezinárodní obchod měl v roce 1914 tak vysoký podíl na celkové velikosti světové ekonomiky, že se ho lidstvu znovu podařilo dosáhnout až v sedmdesátých letech dvacátého století.
  8.  
  9. ---
  10.  
  11. Sicilské přístavní město Messina, stejně jako město Reggio Calabria ležící naproti Messině na italské pevnině, téměř přestalo existovat. Těžko říct, kolik lidí pohltily trosky. Nejspíš 80 tisíc, podle některých zdrojů ale až 120 tisíc. Francouzské, ruské nebo americké lodě spěchaly do zasažené oblasti s pomocí přeživším, svět byl v šoku.Ne tak generál Franz Conrad von Hötzendorf, náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády. Jakmile se dozvěděl o rozsahu katastrofy, žádal po císaři jediné – vyhlášení války Itálii. Vždyť je zaměstnána řešením následků této pohromy, takže nebude schopna odolávat našim vojskům, argumentoval. Co na tom, že Rakousko-Uhersko a Itálie byly spojenci, členové aliance jménem Trojspolek. A to už od roku 1882. „Válka pro něj byla tou nejpřirozenější věcí na světě. Otázkou bylo jen, kdy, proti komu a s kým ji vést,“ vystihl Conradovo smýšlení jeden z jeho životopisců.Jen málokdo v lidských dějinách strávil tolik času přemýšlením o tom, jak, kdy a komu vyhlásit válku.
  12.  
  13. ---
  14.  
  15. Jen málokdo v lidských dějinách strávil tolik času přemýšlením o tom, jak, kdy a komu vyhlásit válku.
  16.  
  17. ---
  18.  
  19. Obával se, že jeho Rakousko-Uhersko nakonec bude nuceno bojovat na třech frontách zároveň – proti Rusku, Itálii (byla sice spojencem, ale vzájemné vztahy nebyly bez problémů) a Srbsku, které by navíc mohlo spolupracovat s Rumunskem (také Rumuni byli spojenci habsburské monarchie, ale i v tomto případě se vzájemné vztahy horšily). Chtěl tomu předejít a raději protivníky vyřídit jednoho po druhém. Proto každou chvíli žádal vyhlášení preventivní války. Viděl v ní také prostředek, jak stabilizovat rozhárané vnitřní poměry mnohonárodnostní habsburské říše. Věřil, že válka obyvatele semkne, že jim do žil vlije novou hrdost na společný stát.
  20.  
  21. ---
  22.  
  23. Přitom ale chtěl válkou řešit nejen problémy monarchie, ale i své vlastní – bezhlavě se totiž zamiloval. A řešení této situace, která doslova drásala jeho nitro, viděl ve válce.Jeho ženě a matce jeho čtyř synů Wilhelmině bylo jen 44 let, když v roce 1905 zemřela.
  24.  
  25. ---
  26.  
  27. Tedy těch překážek bylo hned sedm, jak to vyjádřila sama Gina – manžel a šest malých dětí. Conrad sice Ginu zaujal, ale nechtěla riskovat odcizení od svých dětí nebo dokonce jejich ztrátu.Jenže náčelník generálního štábu „znal i v lásce, stejně jako ve válce, jen útok,“ jak to vystihl historik Dornik.
  28.  
  29. ---
  30.  
  31. Záhy po prvním setkání Gině vyznal bezmeznou lásku a nabídl jí sňatek. Odmítla, i když opakovaně naléhal. Byl zcela zdrcen, nacházel se na pokraji zhroucení, když mu náhle dala naději. Požádala ho, aby ji dál navštěvoval a naznačila mu, že z jejího manželství se láska už vytratila.
  32.  
  33. ---
  34.  
  35. Hans von Reininghaus, zámožný podnikatel a manžel Giny, to toleroval. Mohl se nerušeně věnovat svým vlastním záletům, a především pojal vztah své ženy s velmi vlivným náčelníkem generálního štábu jako příležitost pro navázání cenných společenských kontaktů s vysokými vrstvami monarchie.
  36.  
  37. ---
  38.  
  39. Mohl se nerušeně věnovat svým vlastním záletům, a především pojal vztah své ženy s velmi vlivným náčelníkem generálního štábu jako příležitost pro navázání cenných společenských kontaktů s vysokými vrstvami monarchie. Když se svou ženou přišel do společnosti, byl tam obvykle přítomen i Conrad. A jeho prostřednictvím se pak Hans von Reininghaus mohl seznámit s lidmi, do jejichž bezprostřední blízkosti by se jinak nedostal.
  40.  
  41. ---
  42.  
  43. Conrad ale věřil, že našel cestu – co je zapovězeno běžnému občanovi, byť by byl náčelníkem generálního štábu, bude jistě umožněno válečnému hrdinovi, který své zemi přinese triumfální vítězství. Doufal, že pokud se vrátí z vojenského tažení ověnčen vítězstvím, bude se moci postavit konvencím a získat pro sebe svou životní lásku.
  44.  
  45. ---
  46.  
  47. Citovaný dopis Gině Conrad neodeslal, stejně jako většinu ze zhruba tří tisíc dalších, které jí napsal mezi lety 1907–1915. Některé jsou dlouhé 60 stran. Pravdu tak asi mají ti historici, kteří tvrdí, že Conrad Gině psal tolik, že kvůli tomu zanedbával své pracovní povinnosti. Sama Gina se o existenci neodeslaných dopisů dozvěděla až po Conradově smrti.
  48.  
  49. ---
  50.  
  51. Nejen z těchto dopisů, ale i z jeho korespondence s řadou jiných lidí je patrné jeho krajně pesimistické vidění světa, střídaly se u něj manické a depresivní stavy. Nemůžeme si nepoložit otázku, jestli byl takto vnitřně rozervaný člověk skutečně tou nejvhodnější osobou pro mimořádně zodpovědnou funkci náčelníka generálního štábu jedné z největších armád v Evropě.
  52.  
  53. ---
  54.  
  55. Opravdu hodně četl, ovládal osm jazyků včetně češtiny. Prakticky se všemi svými vojáky tedy dokázal komunikovat v jejich mateřštině, neboť, s výjimkou rumunštiny, zvládal všechny důležité jazyky používané v monarchii.
  56.  
  57. ---
  58.  
  59. Svěření vojska Conradovi bylo jen jedním z kroků, kterými chtěl následník trůnu František Ferdinand roku 1906 stabilizovat podunajskou monarchii předtím, než v ní převezme moc. Věřil, že ten okamžik už je blízko.
  60.  
  61. ---
  62.  
  63. A faktem je i to, že Conradova snaha o modernizaci armády přinesla výsledky. Nabízí se ale otázka, zda Vídeň neměla k dispozici jiného vysokého důstojníka, než tohoto sice energického, ale zároveň také mimořádně psychicky labilního muže. Na bojiště první světové války tak rakousko-uherské vojáky včetně mnoha set tisíc rekrutů z českých zemí vedl právě Conrad.
  64.  
  65. ---
  66.  
  67. Ještě předtím, začátkem roku 1909, přitom přistoupil na záměry, které nakonec osud monarchie zpečetí. Jeho německý protějšek Helmuth von Moltke ho v dopise informoval o existenci a obsahu Schlieffenova plánu. Jak uvidíme v následující kapitole, šlo o německý plán na vítězství proti Francii a Rusku. Conrad přitom v korespondenci s Moltkem odsouhlasil, že zatímco se bude Německo v budoucí válce věnovat Francii, budou rakousko-uherská vojska prakticky osamoceně čelit ruské přesile.
  68.  
  69. ---
  70.  
  71. Conrad přitom v korespondenci s Moltkem odsouhlasil, že zatímco se bude Německo v budoucí válce věnovat Francii, budou rakousko-uherská vojska prakticky osamoceně čelit ruské přesile. I Conradovi muselo být jasné, že jeho armáda utrpí značné ztráty. Nakonec, poté, co válka v roce 1914 skutečně vypukla, byly tyto ztráty tak těžké, že armáda „přestala být samostatnou ozbrojenou mocí a upadla do závislosti na německém spojenci“, konstatoval historik Jan Galandauer.
  72.  
  73. ---
  74.  
  75. Conrad sice byl inteligentním velitelem, ale, jak ukázala samotná válka, rozhodně ne geniálním stratégem, byť tento obraz o sobě pěstoval on sám a podlehlo mu i jeho okolí.
  76.  
  77. ---
  78.  
  79. Právě ty mladé německy mluvící důstojníky, kteří ho až kultovně uctívali, pošle svým přístupem, kdy z útoku udělal mantru, v horkých dnech pozdního léta 1914 po tisících na smrt,“ připomíná jeho životopisec Dornik.V červenci 1914 Conrad dosáhl toho, po čem toužil nejdéle – války. Přepadení Srbska požadoval bezprostředně poté, co se dozvěděl o sarajevském atentátu na následníka trůnu. „Pokud nevyužijeme této příležitosti, monarchie bude vydána na milost a nemilost novému kolu jihoslovanských, českých, rumunských a italských aspirací.
  80.  
  81. ---
  82.  
  83. Protivil se mu zdlouhavý přístup rakousko-uherského politického vedení, které Srbům předložilo ultimátum, byť doufalo, že na něj vláda v Bělehradě odmítne přistoupit, a dá tak Vídni záminku k útoku. Conrad o žádné záminky nestál, chtěl jít rovnou do akce. Když se ho ministr zahraničí hrabě Leopold Berchtold zeptal, co by měla monarchie podniknout v tom nepravděpodobném případě, že by srbská vláda ultimátum přijala, byla Conradova odpověď jednoznačná – zaútočit tak jako tak.
  84.  
  85. ---
  86.  
  87. Naopak, do boje ho poháněla nikoliv přehnaná sebedůvěra, ale fatalistické přesvědčení, že není jiná možnost. Když válka konečně vypukla, řekl o ní jednomu příteli: „V roce 1908/09 by to byla hra s otevřenými kartami, v roce 1912/13 stále ještě hra, v níž bychom měli šanci.
  88.  
  89. ---
  90.  
  91. Navíc tou dobou také zemřela Conradova devadesátiletá, silně věřící matka, pro niž bylo nepředstavitelné, aby její syn pojal za manželku rozvedenou ženu.Gina se tedy rozvedla, to ale ještě neznamenalo, že se může podruhé vdát.
  92.  
  93. ---
  94.  
  95. Řešením byl přestup na jiné náboženství a změna státní příslušnosti – uherská část monarchie, byť v ní jinak panovaly mnohem tvrdší politické poměry, byla zrovna v tomto ohledu liberálnější než ta rakouská. A tak se Gina nechala v srpnu 1915 adoptovat jedním Conradovým uherským přítelem, čímž získala maďarskou státní příslušnost, a zároveň konvertovala k protestantismu.
  96.  
  97. ---
  98.  
  99. října 1915 ve vídeňském protestantském kostele. Ateistovi Conradovi bylo místo konání obřadu srdečně jedno.Na frontě se mu ale dařilo výrazně méně než v osobním životě. Rakousko-uherská vojska se stále více neobešla bez německé podpory. Ostatně, neslavně skončilo už samotné úvodní tažení proti Srbsku, jehož armádu habsburské síly samy nedokázaly porazit a potřebovaly k tomu zásah dalších spojenců.
  100.  
  101. ---
  102.  
  103. Po sérii neúspěchů zbavil císař Karel v roce 1917 Conrada funkce náčelníka generálního štábu, nešlo ale o konec jeho vojenské kariéry. Převzal velení skupiny armád na italské frontě, ovšem ani tam si nepočínal úspěšně.
  104.  
  105. ---
  106.  
  107. Samo Rakousko-Uhersko už pár dní fakticky neexistovalo.Po skončení války se Conrad stal soukromou osobou, žil po boku milované manželky, psal paměti. O jeho až příliš vyvinutém přesvědčení o vlastní důležitosti svědčí fakt, že paměti mají pět dílů, ale přesto zdaleka nejsou dokončené – autor se v nich nedostal dál než na konec roku 1914.
  108.  
  109. ---
  110.  
  111. Když v roce 1925 zemřel, Rakousko mu vystrojilo skutečně pompézní státní pohřeb – rakev vyprovázel průvod čítající sto tisíc lidí. Jeho frontoví spolubojovníci se až do šedesátých let minulého století starali o to, že byl Conrad uctíván jako nejlepší rakouský vojevůdce od dob prince Evžena Savojského, legendárního vítěze nad Turky z přelomu 17.
  112.  
  113. ---
  114.  
  115. Neukázal se jako dobrý vojevůdce, jeho tažení proti Srbsku, kterým první světová válka začala, bylo poznamenáno „diletantismem“, jak napsal historik Fritz Fellner.Conrad až do konce svých dnů tvrdošíjně odmítal nejen svá pochybení na bitevních polích, ale i jakoukoliv vlastní vinu na vypuknutí války.
  116.  
  117. ---
  118.  
  119. Tak mu říkali už současníci a tak ho známe dodnes. Alfred von Schlieffen mu zasvětil dlouhé roky svého života. Bylo mu 39, když mu v pouhých 31 letech zemřela manželka, zároveň jeho vlastní sestřenice. Nechala mu dvě malé dcery. Schlieffenovi byla už předtím armáda takřka vším, ale po smrti ženy se do vojenského plánování ponořil absolutně.
  120.  
  121. ---
  122.  
  123. Jejich otec si den zpříjemňoval pouze pravidelnou projížďkou na koni v berlínském parku Tiergarten. Byl inteligentním a schopným vojákem, ale neměl jiných zálib, než armádu a válku. Když jeho pobočník při vyjížďce na koni během jednoho z mnoha vojenských cvičení ukázal před sebe, aby šéfa upozornil na nádherný výhled, který se otevíral na nedalekou řeku, odvětil Schlieffen bez hnutí brvou: „Nevýznamná překážka.“
  124.  
  125. ---
  126.  
  127. Když jeho pobočník při vyjížďce na koni během jednoho z mnoha vojenských cvičení ukázal před sebe, aby šéfa upozornil na nádherný výhled, který se otevíral na nedalekou řeku, odvětil Schlieffen bez hnutí brvou: „Nevýznamná překážka.“ Nedokázal prostě myslet na nic jiného než na svou práci.
  128.  
  129. ---
  130.  
  131. Ale bude v ní vůbec možné zvítězit? Vždyť polní maršál Helmuth von Moltke dospěl v závěru života k přesvědčení, že kvůli rozvoji komunikačních systémů, rychlosti mobilizace nebo novým zbraním nemá Německo naději na bleskové vítězství, jakého dosáhlo v roce 1870 ve válce s Francií.
  132.  
  133. ---
  134.  
  135. A Moltke v tom byl nemalou autoritou – byl to on, kdo byl architektem tohoto vítězství.Ač byl Moltke všeobecně uctívanou legendou, jeho závěr byl pro vysoké německé důstojníky nepřijatelný.
  136.  
  137. ---
  138.  
  139. A tak se Schlieffen pustil do práce. Musel počítat s faktem, že Francie a Rusko, nejpravděpodobnější protivníci Německa ve válce na evropském kontinentu, byly od začátku devadesátých let 19. století spojenci. V případě německého útoku na jednoho z nich si měli vzájemně přijít na pomoc.
  140.  
  141. ---
  142.  
  143. Poté, co by ji jeho armády během pár týdnů vyřídily, obrátily by se na východ. A poradily si tam s Rusy.Při tažení proti Francii přitom dal Schlieffen hlavní úlohu pravému křídlu německých vojsk – proto jeho předsmrtné naléhání, že pravé křídlo musí zůstat co nejsilnější.
  144.  
  145. ---
  146.  
  147. Při tažení proti Francii přitom dal Schlieffen hlavní úlohu pravému křídlu německých vojsk – proto jeho předsmrtné naléhání, že pravé křídlo musí zůstat co nejsilnější. Elitní německé jednotky shromážděné na pravém křídle měly na samém začátku války spáchat hned tři zločiny proti mezinárodnímu právu – prohnat se Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem, tedy třemi neutrálními státy.
  148.  
  149. ---
  150.  
  151. Když Schlieffen v poslední den roku 1905 ve funkci náčelníka generálního štábu končil, „skoro slepý a napůl hluchý“, jak sám tvrdil, předal svému nástupci do detailů propracovaný plán německého tažení. Měl zajistit rozhodné vítězství a zabránit noční můře německých generálů, tedy vlekoucí se válce bez jasného vítěze.
  152.  
  153. ---
  154.  
  155. Měl zajistit rozhodné vítězství a zabránit noční můře německých generálů, tedy vlekoucí se válce bez jasného vítěze. Plánu se už tehdy přezdívalo podle jeho autora, tedy Schlieffenův plán.
  156.  
  157. ---
  158.  
  159. Generální štáb pod Schlieffenovým vedením schůdnost plánu každý rok testoval během vojenského cvičení za účasti tisíců vojáků. Císař Vilém II. trval na své účasti. O tom, že byl Schlieffen nejen schopným organizátorem, ale měl i čich pro politické intriky, svědčí fakt, že pyšného Viléma během štábních vojenských her vždy pověřil velením té strany simulovaného konfliktu, která nakonec zvítězila.
  160.  
  161. ---
  162.  
  163. Jeho názory na strategii byly „amatérskými nesmysly“, poznamenal si admirál Georg Alexander von Müller, Vilémův blízký spolupracovník.Panovník svého šéfa generálního štábu respektoval jako kompetentního muže, ale jeho podřízení k němu nijak vřelý vztah necítili, v čemž se Schlieffen lišil třeba od svého rakousko-uherského kolegy Franze Conrada von Hötzendorfa.
  164.  
  165. ---
  166.  
  167. Panovník svého šéfa generálního štábu respektoval jako kompetentního muže, ale jeho podřízení k němu nijak vřelý vztah necítili, v čemž se Schlieffen lišil třeba od svého rakousko-uherského kolegy Franze Conrada von Hötzendorfa. Jelikož Schlieffen ve vlastním osobním životě neznal nic jiného než vojenskou práci, automaticky předpokládal, že podřízení jsou na tom stejně. Jednomu důstojníkovi tak například na Štědrý den zadal k vyřešení úkol týkající se jedné části německé strategie s tím, že má řešení problému prezentovat do druhého dne.
  168.  
  169. ---
  170.  
  171. V roce 1913 se pak o plánu na útok přes Belgii dozvěděl tehdejší německý ministr zahraničí Gottlieb von Jagow a nepozdával se mu. Když mu ale armádní velení předestřelo svůj názor, že změna plánu není možná, nijak neprotestoval. Detailnější informace o tom, co přesně vojáci zamýšlejí, neměl ani kancléř Theobald von Bethmann Hollweg.Jaký to rozdíl oproti situaci ve Francii! Když se začalo proslýchat, že by německá vojska mohla v případě války zaútočit přes Belgii, požádal náčelník francouzského generálního štábu Joseph Joffre, aby mohl své síly přesunout do Belgie dřív, než se jí zmocní Němci.
  172.  
  173. ---
  174.  
  175. Pohrdal jimi a měl je za vnitřní nepřátele Německa. Tvrdil, že by jeho vlast zničili stejně, jako případná vleklá válka. K válce prostě dlouhodobě neviděl alternativu. Chtěl proto udělat vše, aby šlo o válku krátkou a vítěznou.Schlieffen a jeho podřízení si ale zároveň nepřipouštěli možnost, že by jejich plány mohly německou šanci na tolik kýžené vítězství vlastně oslabovat. Byli přesvědčeni, že Francii je potřeba napadnout, i kdyby se Německo dostalo do války jen s Ruskem, protože by Rusům jednoho dne stejně přišla na pomoc, a mohla tedy německým vojskům bojujícím na východní frontě vpadnout do zad.
  176.  
  177. ---
  178.  
  179. Německé velení si bylo vědomo obrovské síly britského loďstva, ale bylo přesvědčeno, že přímo na kontinent dokáže Londýn poslat jen početně nevýznamný pozemní sbor. A i kdyby snad chtěl časem zapojit větší počty jednotek, než se tyto síly přeplaví přes kanál La Manche, bude dávno po francouzské kapitulaci, věřili v Berlíně. Jejich heslem jako kdyby byl údajný Bismarckův výrok: „Kdyby se britská armáda objevila na druhé straně kanálu, vyšlu policistu, aby ji zatkl.“ Ostatně, v posuzování reálné síly některých velmocí muži s rozhodujícím postavením v Německu skutečně nebyli dobří.
  180.  
  181. ---
  182.  
  183. Několikrát císaře žádal o vyhlášení preventivní války, například v roce 1905 během první marocké krize. Rusko tehdy bylo oslabeno nečekanou porážkou ve válce s Japonskem a následnou domácí revolucí proti carově diktátorskému způsobu vlády, která nakonec vedla k vydání ústavy a vzniku parlamentu.
  184.  
  185. ---
  186.  
  187. Jeho strýci přitom po celém Německu stavěli desítky pomníků a soch ještě když žil. Jaké to bylo privilegium, ale zároveň břímě, mít v Německu takové jméno! Představte si, že se chcete prosadit ve fotbale a jmenujete se Maradona. Nebo chcete hrát tenis a nesete jméno Federer…Moltke mladší se nikdy nezbavil pomluv, že se do nejvyšší vojenské funkce dostal jen díky protekci.
  188.  
  189. ---
  190.  
  191. Hrál na violoncello, rád maloval. Přestože rozhodně neměl tak pevný (nebo, chcete-li, drsný) charakter jako Schlieffen, začal ve funkci odvážně – vyzval císaře, aby se přestal účastnit každoročních vojenských manévrů, protože během nich jen způsobuje zmatek. A dokonce mu do očí řekl, že Schlieffen to vždy zařídil tak, aby císařem vedené vojenské uskupení „zvítězilo“.
  192.  
  193. ---
  194.  
  195. A dokonce mu do očí řekl, že Schlieffen to vždy zařídil tak, aby císařem vedené vojenské uskupení „zvítězilo“. Vlastně tedy panovníkovi sdělil, že zdaleka není tím schopným vojenským velitelem, za něhož se považoval.Moltke ovšem také, spolu se svou manželkou, propadl mystice a okultismu.
  196.  
  197. ---
  198.  
  199. Moltke Schlieffenův válečný plán během následujících let postupně dolaďoval. A to především pod dojmem měnící se mezinárodní situace. Rusko se po porážce od Japonců a po revoluci z roku 1905 zotavilo rychleji, než se všeobecně předpokládalo, a ostrým tempem budovalo chybějící železniční spojení.
  200.  
  201. ---
  202.  
  203. Pak by se Nizozemsko mohlo pro německou ekonomiku stát „průduškami“, jak to sám nazval, přes jehož přístavy by do říše proudily potřebné dodávky od různých neutrálních zemí.
  204.  
  205. ---
  206.  
  207. S porušením belgické a lucemburské neutrality si Moltke hlavu nedělal a nadále s tím pevně počítal. Změna ve vztahu k Nizozemsku ale znamenala, že německá vojska musela po zahájení bojů operovat na velmi úzkém pásu území. Například klíčová 1. armáda stojící na pravém křídle musela se svými 320 tisíci muži, mnoha tisíci koňmi a nespočetnými tunami techniky manévrovat na území mezi nizozemskou hranicí a belgickým Lutychem širokém pouhých 10 kilometrů.
  208.  
  209. ---
  210.  
  211. armáda stojící na pravém křídle musela se svými 320 tisíci muži, mnoha tisíci koňmi a nespočetnými tunami techniky manévrovat na území mezi nizozemskou hranicí a belgickým Lutychem širokém pouhých 10 kilometrů. Moltke proto stanovil navlas přesný řád pro to, jak rychle se jeho muži musí přehnat Belgií, aby nedali Francouzům šanci včas zareagovat.
  212.  
  213. ---
  214.  
  215. Z hlediska výsledku první světové války – a tudíž osudu celé Evropy – pak sehraje významnou roli nečekaně prudký odpor belgických jednotek. Němci je sice, vzhledem k tradiční belgické produkci cukrovinek, pohrdavě nazývali „čokoládoví vojáci“.
  216.  
  217. ---
  218.  
  219. srpnem 2150 vlaků, každý složený z 54 vagónů.Ušetření Nizozemska svědčilo o Moltkeho obavách, že ofenzíva dost možná nepůjde zcela podle očekávání a že se válka protáhne. „I kdybychom zvítězili, náš národ bude vyčerpán až do krajnosti,“ svěřil se ostatně už v roce 1905 své ženě.
  220.  
  221. ---
  222.  
  223. Za hřmotnou maskou někoho, kdo neustále volá po válce, se skrývala rozervaná osobnost plná obav. Je válka tím skutečně nejlepším řešením?Moltkeho zdravotní stav nebyl nejlepší. V den zavraždění Františka Ferdinanda a jeho ženy, 28. června, přijel na zotavenou do Karlových Varů. Jeho podřízení ho pravidelně informovali o vývoji, ale všichni se shodovali – z tohoto mráčku válka ani tentokrát nezaprší.
  224.  
  225. ---
  226.  
  227. Císař a politici opět „vyměknou“. Přesvědčen o tom byl i pruský ministr války generál Erich von Falkenhayn. Jaká škoda, myslel si. Válku si upřímně přál. 8. července ale i on odjel na dovolenou. Nedokázal ovšem nepracovat. A tak z dovolené bombardoval kancléře Bethmanna Hollwega dopisy ohledně problémů s dodávkami smluvených koní z Ruska pro armádu nebo ohledně svých plánů na zlepšení výcviku armádních záloh.
  228.  
  229. ---
  230.  
  231. Jak prokázal vojenský historik Stig Förster, Moltke, stejně jako někteří další vysoce postavení němečtí velitelé, nevěřil v to, že válka bude krátká.
  232.  
  233. ---
  234.  
  235. I když se Moltke obával, že válka bude dlouhá, svá vojska do ní poslal podle jím upraveného Schlieffenova plánu. Jeho konečná verze z roku 1914 počítala s tím, že císařští vojáci vstoupí do Paříže přesně 40 dní po zahájení bojů.Nestalo se. Francouzská a britská vojska sice utrpěla těžké porážky a ztráty, ale dokázala před německými armádami koordinovaně ustupovat.
  236.  
  237. ---
  238.  
  239. Francouzská a britská vojska sice utrpěla těžké porážky a ztráty, ale dokázala před německými armádami koordinovaně ustupovat. Nedošlo tedy k oné rozhodující, v podstatě vyhlazovací bitvě, v níž by Němci své protivníky zcela rozdrtili, jak to Schlieffen zamýšlel, když snil o tom, že na západní frontě zopakuje to, co se povedlo Hannibalovi o víc než 2100 let dříve proti Římanům v bitvě u Kann.
  240.  
  241. ---
  242.  
  243. Nedošlo tedy k oné rozhodující, v podstatě vyhlazovací bitvě, v níž by Němci své protivníky zcela rozdrtili, jak to Schlieffen zamýšlel, když snil o tom, že na západní frontě zopakuje to, co se povedlo Hannibalovi o víc než 2100 let dříve proti Římanům v bitvě u Kann. Sami němečtí generálové byli překvapeni, jak málo nepřátelských vojáků padlo do jejich zajetí. Francouzský vrchní velitel Joffre dokázal, navzdory neúspěchům, zachovat chladnou hlavu.
  244.  
  245. ---
  246.  
  247. Počáteční německou ofenzívu nakonec v první polovině září zastavily francouzské jednotky s pomocí britského sboru nedaleko Paříže v bitvě na řece Marně. Berlín ztratil naději na rychlé ukončení bojů na západě.
  248.  
  249. ---
  250.  
  251. Ale kdybych naše armády nestáhl, došlo by ke katastrofě,“ napíše o tom později. Jenže to, čemu se chtěli Němci za každou cenu vyhnout, tedy zdlouhavé válce na dvou frontách, se stalo realitou. Na západě se válka změnila na zákopovou, na východě měla o něco jiný charakter, ale každopádně platí, že německé záměry selhaly.
  252.  
  253. ---
  254.  
  255. Schlieffen měl v armádě a ve veřejnosti mnoho zastánců, a ti po válce svalili vinu právě na Moltkeho. Už se nemohl bránit, zemřel jako zlomený muž v roce 1916, z funkce ho císař odvolal ihned po neúspěchu na Marně.
  256.  
  257. ---
  258.  
  259. Nahradil ho Erich von Falkenhayn, muž, který, na rozdíl od Moltkeho, neměl na konci července 1914 o nutnosti válčit absolutně žádné pochybnosti. „Vyhlídka na válku ho vzrušovala,“ napsal o něm citovaný historik Förster. Falkenhayn německá vojska přivede v roce 1916 do bitvy u Verdunu. Tento pověstný mlýnek na maso semlel dohromady víc než sedm set tisíc francouzských a německých vojáků.„Mezi oběma světovými válkami Schlieffenovi obhájci tvrdili, že jeho plán byl dílem génia, který by běžel jako švýcarské hodinky, kdyby se v něm Moltke, slabý odvar svého slavného strýce, nevrtal,“ shrnula to už zmíněná historička MacMillanová.
  260.  
  261. ---
  262.  
  263. Mezi oběma světovými válkami Schlieffenovi obhájci tvrdili, že jeho plán byl dílem génia, který by běžel jako švýcarské hodinky, kdyby se v něm Moltke, slabý odvar svého slavného strýce, nevrtal,“ shrnula to už zmíněná historička MacMillanová. Ovšem, má plnou pravdu, když vzápětí dodává: „Plán byl hazardem založeným na nerealistických předpokladech.“
  264.  
  265. ---
  266.  
  267. Válka měla sociálně-darwinistický smysl sama o sobě a politicko-vojenské hodnocení situace hrálo podřízenou roli,“ uvádí Stig Förster.O tom, s jakou nezodpovědností se němečtí velitelé do tohoto hazardu pustili, ostatně svědčí to, že si míru rizika vlastně uvědomovali.
  268.  
  269. ---
  270.  
  271. Tuto část fronty střežily na straně francouzsko-britských spojenců jen slabé síly, což se jim následně málem stalo osudným.Schlieffenův plán skutečně vypadá tak hazardně, že vznikla vážně míněná teorie, že vůbec neexistoval. Na přelomu 20. a 21. století s ní přišel americký vojenský historik Terence Zuber. Podle něj Schlieffen vypracoval pouze nepříliš konkrétní skici případného vojenského tažení. To, co je označováno jako Schlieffenův plán, pak prý vzniklo až po válce, ve snaze mít v ruce něco, na co by se mohla německá porážka svést.
  272.  
  273. ---
  274.  
  275. Zuber se do Schlieffena vlastně zamiloval, protože tvrdil, že byl natolik brilantním vojevůdcem, že by se nikdy nepodepsal pod tak riskantní plán s tak mizivou nadějí na úspěch.Další historici ale tyto teze spolehlivě vyvrátili. Schlieffen skutečně vypracoval krajně hazardní plán války na dvou frontách s cílem zajistit Německu drtivé vítězství. Jeho plán tak vlastně byl „počátkem neštěstí Německa a Evropy. Neexistuje otřesnější příklad, kdy se politické vedení státu bez odporu podřídilo plánům vojáků,“ shrnul to historik Gerhard Ritter, který Schlieffenův plán objevil v archivu.
  276.  
  277. ---
  278.  
  279. Právě v návaznosti na to mohl jiný historik, John Keegan, označit Schlieffenův plán za „nejdůležitější oficiální dokument uplynulého století“, protože jeho důsledky zásadně ovlivnily dějiny až do naší doby.
  280.  
  281. ---
  282.  
  283. Jak Itálie vyhlásila válku vlastním spojencůmDůvěrný vzkaz, který 27. července 1914 došel do Berlína, německé generály potěšil. Spojenecké svazky mezi Německem a Itálií jsou pro mě svaté, ujišťoval Luigi Cadorna, který byl právě jmenován náčelníkem generálního štábu italské armády.
  284.  
  285. ---
  286.  
  287. Neuplynul ani týden a nic z toho neplatilo. Itálie vyhlásila neutralitu. A za dalších zhruba devět měsíců do války vstoupila. Ale nikoliv na straně svých spojenců, tedy Rakouska-Uherska a Německa, ale po boku jejích protivníků.
  288.  
  289. ---
  290.  
  291. Na překážku nebylo ani to, že Elena měřila přes 180 centimetrů, zatímco Viktor Emanuel byl o zhruba 30 centimetrů menší. Na vině zřejmě byl fakt, že jeho matka a otec, stejně jako jeho prarodiče z otcovy strany, byli bratranec a sestřenice. I proto pro něj hledali nevěstu mimo rodinný okruh, aby snad degenerace nedospěla do mnohem horších stádií.
  292.  
  293. ---
  294.  
  295. I proto pro něj hledali nevěstu mimo rodinný okruh, aby snad degenerace nedospěla do mnohem horších stádií. A Viktor Emanuel a Elena se do sebe zamilovali. Kromě rodiny bylo královou vášní ještě sbírání mincí.
  296.  
  297. ---
  298.  
  299. San Giuliano to chtěl postupnými kroky měnit. Prosazoval například, aby Itálie budovala na Balkáně školy a železnici, nebo aby tam zakládala banky a nelitovala při tom peněz. To vše mělo posílit její postavení v podunajsko-balkánské oblasti na úkor Ruska a Rakouska-Uherska. Je vidět, že vztahy mezi velmocemi, byť byly spojenci, byly často vpravdě delikátní. „V grandiózním zápase národů o prosperitu a moc nesmí být Itálie na posledním místě,“ prohlásil San Giuliano.
  300.  
  301. ---
  302.  
  303. Těšilo se podpoře velké části italských vládnoucích vrstev, a to nejen těch, v nichž tradičně dominovala šlechta, jako byly armáda a diplomacie, ale i těch dynamičtějších, tedy průmyslu a finančního sektoru,“ konstatuje historik Giordano Merlicco. Rivalita s Rakouskem byla zřejmá, ale ne nepřekonatelná.
  304.  
  305. ---
  306.  
  307. Střet mezi mocnostmi přestal umožňovat kolísání,“ trefně to vyjádřila historička Simona Colariziová. Nezvratně se blížil okamžik, kdy se Italové budou muset definitivně přidat na tu či onu stranu. Anebo bude alternativou neutralita?
  308.  
  309. ---
  310.  
  311. Politici a diplomaté obou císařství se vzájemně usnesli na nutnosti války proti Srbsku, ale své italské partnery se o tom jaksi neobtěžovali informovat. A pak poslali Rakušané Srbsku své ultimátum. San Giuliano nepochyboval, že Vídeň ho záměrně formulovala tak tvrdě, aby Bělehrad musel odmítnout.
  312.  
  313. ---
  314.  
  315. Rakouský ministr zahraničí hrabě Leopold Berchtold sice ujišťoval všechny velmoci, že jeho země o žádné srbské území nestojí, že chce Srbům jen a pouze udělit lekci. San Giuliano tomu ale nevěřil. A navíc tvrdil, že Itálie má nárok na kompenzace i pro případ, že by Vídeň na Balkáně prostě jen zásadně posílila svůj vliv. A k tomu by po všeobecně očekávané vojenské porážce Srbska došlo nepochybně.
  316.  
  317. ---
  318.  
  319. Zvláště když San Giuliano žádal Trentino. Byli jsme zasaženi kulkami v Sarajevu a Italové, naši spojenci(!), by nám ještě chtěli sebrat to, co je naše? Tak se dá shrnout uražená rakouská argumentace. Itálie se chová jako muž, který svému příteli, jenž zrovna spadl do Dunaje, říká: „Nevytáhnu tě. Ale když se dokážeš dostat z vody sám, budeš mi muset zaplatit odškodnění,“ shrnul pohled Vídně její velvyslanec v Římě Kajetan von Mérey.
  320.  
  321. ---
  322.  
  323. To bylo jeho právo, otázkou ale je, jestli byl za těchto okolností tím nejlepším možným zástupcem své země v Římě.Berlín to vše viděl jinak. Do Vídně opakovaně vzkazoval, že souhlasí s italskou interpretací trojspolkové smlouvy.
  324.  
  325. ---
  326.  
  327. Náčelník generálního štábu Moltke eminentně stál o to, aby mu ve válce s Francií, s kterou napevno počítal, na Rýně pomohly slíbené italské sbory. Proto na německé politiky tlačil, ať přivedou Vídeň k rozumu.
  328.  
  329. ---
  330.  
  331. Ale nepomohly ani důrazné přímluvy německého kancléře Bethmanna Hollwega, ani samotného císaře Viléma. „Rakušané (zuřiví byrokraté, tvrdošíjní, hloupí) trvají na svém, místo aby udělali gesto a nabídli Trentino,“ zapsal si do deníku Kurt Riezler, kancléřův nejbližší spolupracovník.
  332.  
  333. ---
  334.  
  335. San Giuliano byl přesvědčen, že Rakušané, podporovaní Němci, svým trváním na válce proti Srbsku nakonec vyvolají konflikt, do kterého vstoupí i Rusové a Francouzi. A pro takový případ si nedokázal představit, že by Britové zůstali stranou.
  336.  
  337. ---
  338.  
  339. San Giuliano evropskou válku nechtěl a přemlouval Rakušany k přijetí návrhu britského ministra zahraničí Greye, aby Británie, Německo, Francie a Itálie společně zprostředkovaly smírné řešení rakousko-srbského sporu, do něhož bylo stále víc vtahováno i Rusko.
  340.  
  341. ---
  342.  
  343. Odradit Řím od podpory svých trojspolkových přátel se ostatně snažil i tamní britský velvyslanec Rennell Rodd, básník, někdejší blízký přítel Oscara Wilda a přesvědčený italofil. Většinu července roku 1914 ovšem nebyl v Římě, ale v Toskánsku, kde hltal tamní památky.Zbylé dva partnery v Trojspolku nemohl v tomto ohledu postoj Italů nijak překvapit.
  344.  
  345. ---
  346.  
  347. Zbylé dva partnery v Trojspolku nemohl v tomto ohledu postoj Italů nijak překvapit. Řím jim už před lety jasně sdělil, že do konfliktu s Londýnem prostě nevstoupí, trojspolková smlouva tak byla fakticky namířena hlavně proti Francii. Pro pochopení této situace stačil pouhý pohled na mapu – italské loďstvo se v žádném případě nemohlo měřit s britským, natož kdyby bylo to britské doplněno o francouzské.
  348.  
  349. ---
  350.  
  351. Kdyby Itálie vstoupila do války po boku svých spojenců z Trojspolku, okamžitě by byla vystavena té nejstrašnější zbrani nepřátelského bloku,“ tedy britské flotile posílené ještě o tu francouzskou, zdůraznil premiér Salandra.
  352.  
  353. ---
  354.  
  355. Berlín ale své úsilí nevzdával a dál nutil Rakušany, aby Italům nabídli kompenzace v podobě vlastního území. Navíc si nebyl zdaleka tak jist, že Británie do války vstoupí. Vídeňští politici se sice nakonec rozhoupali. Jednak se pustili do toho, co bylo v té době v Evropě běžné, a sice do korumpování tisku, aby začal psát pro ně.
  356.  
  357. ---
  358.  
  359. Zaskočený Berlín dokonce spekuloval, jestli nebyl zavražděn. Polliův nástupce generál Cadorna předpokládal, že půjde zcela ve šlépějích svého předchůdce, ale římští politici ho vzápětí vyvedli z omylu.
  360.  
  361. ---
  362.  
  363. Skoro bezprostředně poté, co válka vypukla, začal San Giuliano sondovat, za jakých podmínek by do ní jeho země mohla vstoupit.
  364.  
  365. ---
  366.  
  367. Žádal připojení Terstu a Trentina, Itálie by díky tomu měla hranice na Brennerském průsmyku. Tedy tam, kde jsou dnes.
  368.  
  369. ---
  370.  
  371. Do války se ale nehnal, vyčkával, které ze stran se bude na bitevních polích dařit víc. „Itálie může zpřetrhat vztahy s Rakouskem a Německem jen tehdy, bude-li si jista vítězstvím. To není hrdinské, ale moudré a vlastenecké,“ krčil rameny.
  372.  
  373. ---
  374.  
  375. Ale když převzal řízení italské diplomacie, situace už byla úplně jiná. V římských politických kruzích se už řešilo především to, zda zachovat neutralitu, nebo vyhlásit válku Rakousku-Uhersku (na Německo si v té době Italové ještě netroufali).
  376.  
  377. ---
  378.  
  379. V tisku a na shromážděních v ulicích se tento zápas vedl zcela otevřeně. Jedním z nejhlasitějších zastánců války tam byl jistý Benito Mussolini, přitom donedávna pacifista a významný socialistický politik.Vlastně to bylo hrozně těžké dilema. Kdyby Itálie zůstala neutrální a válku vyhrály Německo a Rakousko-Uhersko, dali by jí její někdejší spojenci jistě pořádně pocítit svou rozmrzelost z toho, že je v osudové hodině nepodpořila.
  380.  
  381. ---
  382.  
  383. A pokud by triumfovaly mocnosti Dohody, budoucnost Evropy by určovaly ony, na zájmy Itálie by se nemusely nijak ohlížet. To se naprosto neslučovalo s touhou Italů posílit své velmocenské postavení. Prostě, kdyby Itálie zůstala mimo konflikt, nejspíš by po jeho skončení byla buď vydána na milost a nemilost uraženým ex-přátelům, nebo v izolaci.
  384.  
  385. ---
  386.  
  387. Prostě, kdyby Itálie zůstala mimo konflikt, nejspíš by po jeho skončení byla buď vydána na milost a nemilost uraženým ex-přátelům, nebo v izolaci. San Giuliano proto s pro sebe typickým černým humorem opakoval, že nejlepší by bylo, kdyby válku zároveň prohrála jak Francie, tak Rakousko-Uhersko. Dobře věděl, že to není pravděpodobné.San Giuliano ovšem, jak řečeno, načrtl územní požadavky, kterými si chtěl nechat zaplatit vstup své země do války po boku Británie, Francie a Ruska.
  388.  
  389. ---
  390.  
  391. Při tajných vyjednáváních s Brity, Francouzi a Rusy tak žádali připojení takřka celé Dalmácie k Itálii, vůbec je nenapadlo, že by po válce mohl z trosek Rakouska-Uherska vzniknout stát jižních Slovanů, Jugoslávie, který by si toto území, logicky, nárokoval také. San Giuliano naopak, než zemřel, varoval před tím, aby si Itálie tamní Slovany znepřátelila.
  392.  
  393. ---
  394.  
  395. Nakonec v Římě dospěli k závěru, že válku vyhrají mocnosti Dohody a že je proto v zájmu Itálie do konfliktu vstoupit, než bude po všem. Budoucí generace by nám neodpustily, kdybychom promeškali příležitost získat od Rakušanů Trentino a Terst a dokončit tak sjednocení Italů v jedné zemi, opakovali. Snili o tom, že Itálie z války vyjde jako skutečná velmoc, která bude dominovat minimálně té části Balkánu, která přiléhá k Jadranu.
  396.  
  397. ---
  398.  
  399. Přesto ale o vstupu do války rozhodli především premiér Salandra a ministr zahraničí Sonnino s úzkým okruhem nejbližších spolupracovníků. S Británií, Francií a Ruskem vyjednali tajný dokument, který vstoupí do historie jako Londýnská dohoda. Byla podepsána 26. dubna 1915 a zavazovala Itálii do jednoho měsíce vstoupit do války na straně Dohody. Výměnou za to měla po skončení konfliktu získat rozsáhlá území, a to na úkor Rakouska-Uherska a Turecka. A také rozšíření svých afrických kolonií. Když zdůrazníme to nejdůležitější, Itálie měla získat hranice na Brenneru, skoro celou Dalmácii, část dnešní Albánie nebo okolí tureckého města Antalya.
  400.  
  401. ---
  402.  
  403. Lhal, tato dohoda byla, jak jsme viděli, podepsána už o pět dní dříve. V proslovu k ostatním ministrům ale Sonnino nešetřil patosem. Itálie má na výběr „být velmocí, nebo nebýt“, prohlašoval. „Můžeme být pány v našem vlastním domě, v mare nostrum, nebo být na staletí odsouzeni k otroctví.“
  404.  
  405. ---
  406.  
  407. Tento mocný zákulisní hráč už mnoho let dominoval italské politické scéně, premiérem byl poprvé už v roce 1892. Podle momentální potřeby a rozložení sil střídal pobyt ve vládě a mimo ni, z premiérského křesla odešel v březnu 1914, tedy jen pár měsíců před Sarajevem.
  408.  
  409. ---
  410.  
  411. Ne že by pro svou zemi neměl mocenské ambice, ostatně jakožto premiér vedl Itálii v září 1911 do války proti Turkům, v níž získal území dnešní Libye. O tři roky později byl ale přesvědčen, že by mělo dostat přednost vyjednávání.
  412.  
  413. ---
  414.  
  415. Dobře věděl, že Itálie na něj není dostatečně připravena. Prohlásil, že jednáním s Vídní a Berlínem, případně i se státy Dohody, může vláda výměnou za neutralitu získat některá území bezbolestně.
  416.  
  417. ---
  418.  
  419. Nejvíc slyšet byl básník Gabriele D’Annunzio. Mussoliniho role byla nikoliv nejvlivnější, ale podstatná.Giolitti se ale nevzdával, a když se dozvěděl, že Salandra a Sonnino už vstup do války Dohodě slíbili, tento jinak klidný muž zuřil.
  420.  
  421. ---
  422.  
  423. Giolitti proto v květnu 1915 v Poslanecké sněmovně vyzývá premiéra Salandru, aby vypověděl jen pár dní starou úmluvu s Dohodou a obnovil jednání s Rakouskem-Uherskem o poskytnutí kompenzací. Víc než 300 poslanců do Giolittiho domu na znamení souhlasu doručuje své vizitky – to byl tehdy obvyklý způsob vyjádření sympatií a podpory. Salandra reaguje podáním demise. Jenže král Viktor Emanuel ji odmítá přijmout – nepřál si roztržku s Dohodou, navíc reagoval i pod dojmem divokých manifestací pořádaných pod vedením D’Annunzia a dalších před sídlem sněmovny na římském náměstí Montecitorio.
  424.  
  425. ---
  426.  
  427. Jenže král Viktor Emanuel ji odmítá přijmout – nepřál si roztržku s Dohodou, navíc reagoval i pod dojmem divokých manifestací pořádaných pod vedením D’Annunzia a dalších před sídlem sněmovny na římském náměstí Montecitorio. To zlomilo nejen vůli poslanců, ale i samotného Giolittiho. V zemi, v níž politicky působilo nemálo republikánů, byl Giolitti oddaným monarchistou. A když demisí pohrozil i sám král, nechtěl s ním Giolitti jít do střetu.
  428.  
  429. ---
  430.  
  431. května před parlament předstupuje znovu, má před sebou vystrašené a sklíčené poslance. Giolitti ani nečeká na výsledek hlasování, opouští nejen sněmovnu, ale i Řím. Poslanci brzy poté hlasují pro udělení plných mocí vládě v poměru 407 proti 74, proti jsou jen socialisté.
  432.  
  433. ---
  434.  
  435. Skutečnými původci italského vstupu do války byli mistři pera,“ vystihl to historik Richard Bosworth. Spisovatelé jako D’Annunzio a Marinetti nebo novináři, kterým byl Mussolini. Ti spolu s nacionalisty a částí liberálů ovládli veřejnou debatu. Dnešním termínem bychom řekli, že poslanci a senátoři podlehli tlaku veřejného mínění.
  436.  
  437. ---
  438.  
  439. Pro vstup do války totiž ani náhodou nebyla většina Italů, právě naopak. Politici ze zpráv prefektů z jednotlivých regionů dobře věděli, že běžní lidé si válku v žádném případě nepřejí. Rozhodla malá, ale ukřičená a motivovaná menšina.
  440.  
  441. ---
  442.  
  443. Někteří historici proto píší, že to, k čemu v zemi během dubna a května roku 1915 došlo, se fakticky rovnalo státnímu převratu.Jak hodnotit fakt, že Itálie zaútočila na státy, s nimiž ji od roku 1882 pojila spojenecká smlouva?
  444.  
  445. ---
  446.  
  447. Jenže kyanid už byl „prošlý“, neúčinkoval, jen mu bolestivě poleptal hrdlo. A v řece bylo kvůli letním vedrům málo vody na to, aby se v ní Čabrinović utopil, nebo ho odnesl proud. Okamžitě ho chytili a když se ho policista zeptal, jestli je Srb, odpověděl: „Ano, jsem srbský hrdina.“ Automobil s Františkem Ferdinandem mezitím odjel. Když se arcivévoda dozvěděl o zadržení neúspěšného atentátníka, suše prohlásil: „Pověste ho, jakmile budete moci, jinak mu Vídeň pošle vyznamenání.“
  448.  
  449. ---
  450.  
  451. Když se arcivévoda dozvěděl o zadržení neúspěšného atentátníka, suše prohlásil: „Pověste ho, jakmile budete moci, jinak mu Vídeň pošle vyznamenání.“František Ferdinand přeháněl, ale podstatu vystihl. Ve Vídni byl krajně neoblíben a nemalou roli v tom hrálo jeho manželství s Žofií Chotkovou. Pocházela z českých zemí, jako pouhá hraběnka nebyla habsburskému arcivévodovi rovna rodem. Šlo tedy o morganatický, nerovný sňatek.
  452.  
  453. ---
  454.  
  455. Dodnes je dobře známo, že císař František Josef a jeho okolí se s tímhle manželstvím nikdy nesmířili. Historik Robert Kvaček zcela přesně napsal, že šlo o projev „nemravných mravů“ vídeňského dvora.
  456.  
  457. ---
  458.  
  459. června pak následník s chotí navštívili Sarajevo. Policie varovala, že si vybrali nejhorší možné datum – Vidov dan, tedy Vítův den, byl pro Srby posvátným. Projíždět se právě v tento den v ulicích Sarajeva, to srbští nacionalisté považovali za tu nejhorší urážku, za schválnost a plivnutí do tváře.
  460.  
  461. ---
  462.  
  463. Skoro polovinu z tamních dvou milionů obyvatel tvořili Srbové.Habsburská monarchie vojensky okupovala Bosnu a Hercegovinu od roku 1878. Daly jí k tomu svolení ostatní velmoci, i když toto území patřilo Osmanské říši. Jenže ta tehdy právě prohrála další válku, a tak si nemohla „vyskakovat“. Obyvatel Bosny a Hercegoviny se nikdo neptal a ve Vídni nečekali, že by se mohli postavit na odpor.
  464.  
  465. ---
  466.  
  467. Celkově se nedá říct, že by Rakousko-Uhersko provincii zanedbávalo, nechalo v ní například stavět silnice a železnice. I tak ale bylo v roce 1910 skoro devadesát procent tamních obyvatel negramotných. Nejspíš proto, že v provincii bylo pětkrát víc policejních stanic než škol.Srbští nacionalisté ale stále snili o tom, že se Bosna stane součástí jejich státu. František Ferdinand pro ně byl skutečně speciálním cílem, a to nejen proto, že šlo o následníka trůnu.
  468.  
  469. ---
  470.  
  471. František Ferdinand pro ně byl skutečně speciálním cílem, a to nejen proto, že šlo o následníka trůnu. Měl na první pohled dalekosáhlé, ale málo propracované plány na reformu monarchie. Po určitou dobu si pohrával s myšlenkou, že dualismus, tedy vůdčí roli rakouských Němců a Maďarů, nahradí trialismem, vyzdvižením Jihoslovanů, tedy Srbů, Chorvatů a Slovinců.
  472.  
  473. ---
  474.  
  475. Po určitou dobu si pohrával s myšlenkou, že dualismus, tedy vůdčí roli rakouských Němců a Maďarů, nahradí trialismem, vyzdvižením Jihoslovanů, tedy Srbů, Chorvatů a Slovinců. To by podle něj říši stabilizovalo (Češi by to ovšem vnímali velmi úkorně). Vliv jím nenáviděných Maďarů by byl rozmělněn. Srbští nacionalisté to ale považovali za fatální hrozbu – kdyby jejich krajané nabyli na vlivu v tak velkém a významném soustátí jako byla Habsburská monarchie, mohlo by pak být nemožné získat je pro projekt Velkého Srbska.
  476.  
  477. ---
  478.  
  479. Srbští nacionalisté to ale považovali za fatální hrozbu – kdyby jejich krajané nabyli na vlivu v tak velkém a významném soustátí jako byla Habsburská monarchie, mohlo by pak být nemožné získat je pro projekt Velkého Srbska. Jakmile tedy noviny zveřejnily, že na plánované manévry přijede do Bosny následník trůnu a navštíví Sarajevo, začali plánovat jeho vraždu.
  480.  
  481. ---
  482.  
  483. Chtěli, aby šlo o demonstraci odporu proti jimi nenáviděnému Rakousku-Uhersku.Kdo to byli, ti „oni“? Šlo o organizaci Sjednocení nebo smrt, známější ale byla pod jménem Černá ruka podle symbolu, který používala. Vůdcem byl plukovník Dragutin Dimitrijević, známý jako Apis, šéf vojenského zpravodajství při srbském generálním štábu.
  484.  
  485. ---
  486.  
  487. Nyní Apis naléhal na panovníka Petra I., aby zbavil moci premiéra Nikolu Pašiče. Téměř sedmdesátiletý Pašić dominoval srbské politice, ale ultranacionalistům se zdál málo horlivý ve snaze rozšířit srbské území. A to přesto, že díky vítězství v nedávno skončených Balkánských válkách se Srbsko výrazně zvětšilo.
  488.  
  489. ---
  490.  
  491. Vražda by nutně zhoršila vztahy s Rakouskem-Uherskem, a z toho by těžili pouze premiérovi vyhraněně nacionalističtí odpůrci z Černé ruky.
  492.  
  493. ---
  494.  
  495. Jovanović proto raději zašel za Leopoldem von Bilińským, polským šlechticem, který byl rakousko-uherským ministrem financí, a zároveň měl zodpovědnost za civilní správu Bosny a Hercegoviny. Kontaktovat právě jeho tedy bylo zcela logické, vyslanec navíc měl s Bilińským srdečné vztahy. „Srbové to nutně budou považovat za akt provokace,“ vysvětloval souvislosti připravované návštěvy Jovanović.
  496.  
  497. ---
  498.  
  499. Během manévrů pak skutečně nastala mimořádná situace, která jako by odpovídala Jovanovičovu varování. Byl zatčen muž, který se skrýval v houští, měl u sebe zvláštní dlouhou černou tyč. Pustili ho, hned jak ho spatřil arcivévoda – vždyť je to můj dvorní fotograf, který se jen snaží udělat co nejlepší snímky, vysvětlil následník.
  500.  
  501. ---
  502.  
  503. Pustili ho, hned jak ho spatřil arcivévoda – vždyť je to můj dvorní fotograf, který se jen snaží udělat co nejlepší snímky, vysvětlil následník. Ona tyč byla součástí fotografova náčiní.Biliński každopádně vyslancovo varování nebral moc vážně, zdálo se mu příliš obecné. Nesvěřil se s ním ani císaři, ani Františku Ferdinandovi. Věděl, že následník ho moc nemusí. Pokud by ho varoval a návštěva Sarajeva pak proběhla v klidu, jistě by ho označil za alarmistu.
  504.  
  505. ---
  506.  
  507. Generál Oskar Potiorek, zemský správce Bosny, to odmítl: „Arcivévoda sem přijíždí jako generál a vy s touto záležitostí nemáte nic společného,“ odsekl Bilinśkému. Potiorek byl osobně zodpovědný za bezpečnost následníka a jeho chotě.
  508.  
  509. ---
  510.  
  511. Mohl část z nich nasadit do sarajevských ulic. V roce 1910, když Sarajevo navštívil císař František Josef, se přesně tohle stalo – ulice lemoval dvouřadý zástup vojáků.
  512.  
  513. ---
  514.  
  515. Jeho osoba byla „učebnicovým příkladem patologického narcisisty“, vystihl Potiorka historik Rudolf Jeřábek.U Bilinśkého si Potiorek vymínil, aby se civilisté do přípravy návštěvy nemíchali. V tom měl následníkovu plnou podporu – František Ferdinand se upřímně těšil, že se Žofii v Sarajevu dostane vůbec poprvé na habsburské půdě rovnocenného zacházení.
  516.  
  517. ---
  518.  
  519. Patřil k těm, kteří Františka Ferdinanda před návštěvou Sarajeva varovali. Když byl Žofii představen, s úsměvem mu řekla, že se ve svých chmurných předpovědích mýlil. „Byli jsme všude možně na venkově mezi srbským obyvatelstvem a dostalo se nám tak přátelského přivítání, tak upřímně vřelého, že jsme tím opravdu velmi potěšeni,“ řekla mu s úsměvem. „Vaše Výsosti,“ odpověděl Sunarić, „prosím Boha, abyste mi – pokud budu mít tu čest Vás zítra večer opět spatřit – mohla tato slova říct znovu. Znamenalo by to, že mi ze srdce spadne opravdu velký kámen.“ Toho večera následník a jeho okolí zvažovalo, že zítřejší jízdu Sarajevem nakonec přece jen zruší. Ale nakonec se rozhodli pokračovat podle plánu. „V dlouhých bílých šatech s červenou šerpou kolem pasu byla Žofie oslnivá,“ čteme v jedné ze vzpomínek na okamžik, kdy manželé v neděli dopoledne 28.
  520.  
  521. ---
  522.  
  523. V dlouhých bílých šatech s červenou šerpou kolem pasu byla Žofie oslnivá,“ čteme v jedné ze vzpomínek na okamžik, kdy manželé v neděli dopoledne 28. června nasedli do přistaveného automobilu a rozjeli se do sarajevských ulic.
  524.  
  525. ---
  526.  
  527. Danilo Ilić, který měl organizaci vraždy na starosti, tak na trase bez obtíží rozmístil celkem sedm atentátníků.
  528.  
  529. ---
  530.  
  531. Auto s Františkem Ferdinandem po chvíli pokračovalo podle plánu do historické budovy jménem Konak, Potiorkova sídla.
  532.  
  533. ---
  534.  
  535. Nikdo z pasažérů netušil, že cestou minuli několik dalších připravených atentátníků. Všem ale selhaly nervy. Nedokázali zaútočit. „Na poslední chvíli ztratil odvahu, když zahlédl arcivévodu,“ stojí ve výslechovém protokolu Cvjetka Popoviče, jednoho z nich. „Nevytáhl jsem pistoli, poněvadž jsem viděl, že je tam vévodkyně,“ vypověděl vyšetřovatelům Vaso Čubrilović.
  536.  
  537. ---
  538.  
  539. Nevytáhl jsem pistoli, poněvadž jsem viděl, že je tam vévodkyně,“ vypověděl vyšetřovatelům Vaso Čubrilović. V sedmnácti letech byl nejmladším z pachatelů a měl před sebou nečekaně pestrý život. Stane se univerzitním profesorem a po druhé světové válce na zhruba deset let ministrem v jugoslávských komunistických vládách.
  540.  
  541. ---
  542.  
  543. Stane se univerzitním profesorem a po druhé světové válce na zhruba deset let ministrem v jugoslávských komunistických vládách. Zemře až v roce 1990.V Konaku už čekal starosta Sarajeva s uvítacím projevem. „Všichni obyvatelé hlavního města Sarajeva si uvědomují, že jejich nitro přetéká štěstím, a s největším nadšením co nejsrdečněji vítají nejskvělejší návštěvu Vaší Výsosti,“ četl starosta, jako by se před několika minutami nic nestalo.
  544.  
  545. ---
  546.  
  547. Pak chtěl navázat podle plánu, tedy návštěvou muzea. Tam s ním Žofie původně neměla jet, měla mít vlastní program. Ale nezaváhala. „V časech nebezpečí mě potřebuješ,“ pronesla rázně.A tak se šlo zpátky k autům.
  548.  
  549. ---
  550.  
  551. Chtěl tak svého pána ochránit před případným dalším vražedným pokusem.Kolona mířila do nemocnice, ale řidiči prvního vozu to nejspíš nikdo neřekl. Zahnul tedy doprava směrem k muzeu, podle původního itineráře. Za ním zamířil i český řidič Leopold Lojka, který řídil automobil vezoucí následníka a jeho choť.
  552.  
  553. ---
  554.  
  555. Logicky, ani jemu o změně trasy nikdo nic neřekl. Šlo o další Potiorkovu fatální chybu – za průběh celé návštěvy byl přece zodpovědný právě on a měl se postarat o náležité informování řidičů. V Sarajevu byl „doma“, a tak se ihned zorientoval. „Co to znamená, jedeme chybně, máme jet po Appelově nábřeží!“
  556.  
  557. ---
  558.  
  559. Co to znamená, jedeme chybně, máme jet po Appelově nábřeží!“ křikl na Lojku. Ten zastavil a začal couvat. Nechtěně tak auto s Františkem Ferdinandem přivezl přímo před dalšího z připravených atentátníků.
  560.  
  561. ---
  562.  
  563. Čekal na rohu Appelova nábřeží a ulice Františka Josefa. A to na opačné straně vozu, než na které stál hrabě Harrach.Princip nehodil bombu, protože v davu lidí by bylo příliš těžké ji vytáhnout a odjistit. Místo toho vytáhl revolver a ze vzdálenosti pár metrů vypálil.
  564.  
  565. ---
  566.  
  567. Když jsem střelil, odvrátil jsem dokonce hlavu,“ vypověděl. Přesto zasáhl až neuvěřitelně přesně. První střela trefila Františka Ferdinanda do krční žíly, druhá Žofii do břicha. Vlastně šlo o náhodu. „Její míra byla nesporně velmi vysoká, uvážíme-li, jak diletantsky byla celá akce připravena, do jaké míry byla z rakouské strany nedokonalá, popřípadě zcela opominuta bezpečnostní opatření i okolnost, že Princip vypálil své ‚historické‘ výstřely, aniž v podstatě mířil,“ shrnuje historik Aleš Skřivan.
  568.  
  569. ---
  570.  
  571. Její míra byla nesporně velmi vysoká, uvážíme-li, jak diletantsky byla celá akce připravena, do jaké míry byla z rakouské strany nedokonalá, popřípadě zcela opominuta bezpečnostní opatření i okolnost, že Princip vypálil své ‚historické‘ výstřely, aniž v podstatě mířil,“ shrnuje historik Aleš Skřivan.
  572.  
  573. ---
  574.  
  575. Byl podprůměrné postavy, vychrtlý, s voskově bledou pletí a ostře řezanými rysy. Bylo obtížné si představit, že by takové individuum mohlo spáchat tak závažný zločin.“
  576.  
  577. ---
  578.  
  579. Vůbec na ni nemířil. Jeho druhým terčem byl Potiorek. Žofie zemřela jako první, ještě než Lojka s autem plnou rychlostí dojel zpět do Konaku. Tam komorník Františka Ferdinanda hrabě Morsey rozřízl svému pánu uniformu ve snaze usnadnit mu dýchání.
  580.  
  581. ---
  582.  
  583. Arcivévodovi šlo o vnitřní konsolidaci monarchie, nepomýšlel na výboje. V posledních letech se ale objevila nová hodnocení. Plyne z nich, že František Ferdinand sice válku rozhodně neprosazoval, na rozdíl třeba od náčelníka generálního štábu Franze Conrada von Hötzendorfa, ale nebyl ani zastáncem míru za všech okolností.
  584.  
  585. ---
  586.  
  587. Plyne z nich, že František Ferdinand sice válku rozhodně neprosazoval, na rozdíl třeba od náčelníka generálního štábu Franze Conrada von Hötzendorfa, ale nebyl ani zastáncem míru za všech okolností. Ostatně, byl to právě následník trůnu, kdo na konci roku 1912 prosadil, aby se Conrad vrátil do čela generálního štábu. Zastáncem míru byl přece i císař František Josef.
  588.  
  589. ---
  590.  
  591. Ostatně, je skutečně tak těžko představitelné, že by se za určitých okolností jednou mohl pro válku rozhodnout muž, který ve své lovecké mánii zastřelil 274 889 zvířat, jak ukazují záznamy, které si pečlivě vedl? Když 30. září 1910 skolil jubilejního pětitisícího jelena, udělal si nad jeho mrtvolou památeční fotografii společně se svou manželkou a třemi dětmi.
  592.  
  593. ---
  594.  
  595. S českými politiky se prakticky nestýkal. Adolfa Hitlera to ovšem nijak neodradilo od tvrzení, že František Ferdinand měl plán na počeštění monarchie a prý ho uskutečňoval už za svého života. „Všemi možnými prostředky se snažil tento budoucí vládce podvojné monarchie přispívat k odněmčování,“ napsal Hitler ve své knize Mein Kampf. Následníkova rodina podle něj mluvila jen česky. Všechno jsou to obyčejné lži. Co se týče jazyka, František Ferdinand se česky domluvil, ale tento jazyk nepoužíval.
  596.  
  597. ---
  598.  
  599. Jak řečeno, byl hluboce přesvědčen, že je nezbytné potlačit vliv Maďarů v monarchii. To byl docela rozumný přístup. Vyrovnání z roku 1867, které zrodilo rakousko-uherský dualismus, přiřklo Maďarům v soustátí zásadní vliv.
  600.  
  601. ---
  602.  
  603. Vyrovnání z roku 1867, které zrodilo rakousko-uherský dualismus, přiřklo Maďarům v soustátí zásadní vliv. „Z jednoho z nejmenších národů v Evropě udělalo velmoc,“ vystihl to historik Lewis Namier.
  604.  
  605. ---
  606.  
  607. V monarchii, kde žila řada dalších národů, nemohla převaha jen některých dělat dobrotu. Zvlášť když v zalitavské části soustátí Maďaři zacházeli s dalšími národy bez nadsázky brutálně. Kupříkladu na Slovensku neexistovala jediná střední škola, v níž by se vyučovalo slovensky. Nebýt vzniku Československa, byli Slováci na cestě k pomaďarštění, jako národ by tedy zanikli, konstatují dnes historici.
  608.  
  609. ---
  610.  
  611. Nebýt vzniku Československa, byli Slováci na cestě k pomaďarštění, jako národ by tedy zanikli, konstatují dnes historici. „Slovák není člověk, kaše není jídlo.“ Toto mezi Maďary opravdu široce rozšířené rčení vypovídalo o národnostní politice v Uhrách mnohé.
  612.  
  613. ---
  614.  
  615. František Ferdinand tedy identifikoval reálný problém, ale jeho medicína by se značnou pravděpodobností narazila na tvrdý maďarský odpor.
  616.  
  617. ---
  618.  
  619. Přispívala k tomu i jeho zmiňovaná – a veřejně velmi dobře známá – zášť ke všemu maďarskému. „Vracím se stále k tomu, co jsem vždycky říkal a říkat budu, že takzvaný slušný Maďar vůbec neexistuje a že každý Maďar, ať ministr, ať kníže, ať kardinál, ať měšťan, ať sedlák, ať chalupník, ať pacholek je revolucionář a kanálie. (U kardinála je kanálie vyloučena, ale republikánem je přesto),“ ulevil si v jednom dopise.
  620.  
  621. ---
  622.  
  623. Následník byl dokonce přesvědčen, že ze strany Maďarů šlo o „projev nevkusu, že vůbec přišli do Evropy“. Když mu na jedné z jeho návštěv maďarských vojenských jednotek husaři zatančili čardáš, prohlásil: „Jen se podívejte na ten zvířecí tanec!
  624.  
  625. ---
  626.  
  627. Představa, že nebýt sarajevského atentátu, Evropa by jaksi automaticky pokračovala v mírovém soužití a v hospodářském rozvoji, je hodně zjednodušená. Možná, že ano, ale válka mohla stejně dobře vypuknout za pár měsíců či let kvůli úplně jinému problému.
  628.  
  629. ---
  630.  
  631. Samo Rakousko-Uhersko pak rozhodně nebylo jakýmsi předobrazem Evropské unie, v němž se jednotlivé národy mírově dohadovaly o společné budoucnosti.
  632.  
  633. ---
  634.  
  635. Potiorek, který až kriminálním způsobem zanedbal bezpečnost Františka Ferdinanda a jeho ženy, ani nepodal rezignaci. Místo toho v Bosně rozpoutal teror. Do konce července 1914 sedělo ve vězení na pět tisíc Srbů, 150 se houpalo na oprátce. Pozoruhodné je, že on sám jakékoliv odpovědnosti unikl, přestože zcela selhal.
  636.  
  637. ---
  638.  
  639. Rakousko-uherské úřady atentátníky rozmístěné v ulicích Sarajeva až na jednoho pochytaly. Soudní proces se konal ještě v roce 1914 a Nedeljko Čabrinović, mladík, který hodil bombu, jež se odrazila od následníkova auta, jako jediný projevil lítost. Třem dětem Františka Ferdinanda – bylo jim třináct, dvanáct a deset let – napsal omluvný dopis. Žofie a Max odepsali. Vzkázali mu, že se nemusí trápit, protože mu odpustili. Nejmladší Ernst se pod dopis odmítl podepsat.
  640.  
  641. ---
  642.  
  643. Leopold Lojka, který v Sarajevu řídil automobil s následníkem a jeho ženou, svědčil v procesu proti Principovi a jeho kumpánům. Dostal vysokou peněžní odměnu, za kterou si po válce v Brně otevřel hospodu. Asi to nebyla náhoda, pití se totiž věnoval hodně a rád. Opustila ho žena, zemřel už v roce 1926 na chronický zánět ledvin.
  644.  
  645. ---
  646.  
  647. Než se připojil ke své rodině a v kostele padl na kolena před oltářem, přestál mnoho hodin naléhání svých generálů, členů vlády, nejdůležitějších poslanců i části veřejného mínění. Všichni ho snažně prosili, aby v reakci na hrozbu napadení Německem vyhlásil všeobecnou mobilizaci. Byl 30. červenec roku 1914 a Mikuláš tomuto naléhání nakonec podlehl. „To znamená, že posíláme stovky tisíc ruských mužů na smrt,“ pronesl tiše, v obličeji bílý jako stěna.
  648.  
  649. ---
  650.  
  651. Ruské válečné ztráty se nakonec nepočítaly ve stovkách tisíc, ale v milionech.Proč? Proč se po výstřelech ze Sarajeva nakonec po celé Evropě rozezněly výstřely z milionů pušek a děl?
  652.  
  653. ---
  654.  
  655. Proč, když většina vládců a politiků na možnost velké války pohlížela s podobnou hrůzou jako car Mikuláš?Oznámení o zavraždění Františka Ferdinanda a jeho ženy sice vyvolalo šok, ale prvotní otřes rychle pominul. Zmírňovaly jej vzpomínky na následníkovu „děsnou neoblíbenost“, jak si do deníku poznamenal vídeňský spisovatel Arthur Schnitzler. Měl pravdu. „Nejvýraznějším rysem“ arcivévodova obrazu na veřejnosti „byla jeho výslovná neoblíbenost ve všech společenských vrstvách“, konstatuje znalec poměrů v monarchii historik Robert Kann.
  656.  
  657. ---
  658.  
  659. Jedinou výjimkou je Muzeum arcivévody Františka Ferdinanda na zámku Artstetten v Dolním Rakousku, což je místo posledního odpočinku následníka a jeho ženy.
  660.  
  661. ---
  662.  
  663. Soudní proces s vražedkyní měl začít už v červenci a noviny nepsaly skoro o ničem jiném.
  664.  
  665. ---
  666.  
  667. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století podlehli atentátu členové královské rodiny v Rusku, Rakousku-Uhersku (císařovna Alžběta známá jako Sissi), Itálii, Portugalsku, Řecku, Srbsku a Japonsku. Stejný osud potkal i prezidenty nebo premiéry Spojených států, Ruska, Francie, Španělska a Bulharska.Na druhou stranu, vůbec poprvé došlo k tomu, že pachatelé za účelem spáchání vraždy tajně přešli z území jiného státu, kde byli k činu naverbováni a vybaveni.
  668.  
  669. ---
  670.  
  671. A polští socialisté na čele s Piłsudskim, pozdějším maršálem a vůdcem meziválečného Polska, pobývali v Rakouskem ovládané části Polska, odkud plánovali útoky na ruské úředníky a další představitele v ruské části Polska.
  672.  
  673. ---
  674.  
  675. Piłsudski i další polští socialističtí činitelé měli úzké vazby s rakousko-uherskou vojenskou rozvědkou, od níž dostávali zbraně. Takže když si Habsburská monarchie stěžovala na srbskou podvratnou činnost, sama v tomto ohledu neměla zcela čisté svědomí.Každopádně ale bezprostředně po atentátu jen máloco nasvědčovalo tomu, že by ze Sarajeva mohlo vzniknout cokoliv mezinárodně závažnějšího.
  676.  
  677. ---
  678.  
  679. Různých krizí se ve vztazích mezi jednotlivými zeměmi včetně velmocí v uplynulých letech přehnalo víc než dost. Dařilo se je zvládat vzájemnou domluvou. Válčilo se, to ano, ale v koloniích, případně na Balkáně, kde se do sebe jen před pár měsíci pustily tamní státy poté, co z Evropy po několika staletích společně vyhnaly Turky.
  680.  
  681. ---
  682.  
  683. Konflikty na Balkáně ale nebyly něčím, co by kdovíjak vzrušovalo kultivované obyvatele hlavních evropských metropolí. Jules Cambon, francouzský velvyslanec v Berlíně, tak svým nadřízeným do Paříže napsal, že nastupuje letní dovolenou.
  684.  
  685. ---
  686.  
  687. Zadíval se do dálky a na jeho jemně řezaném obličeji se objevila melancholie. Svou řeč důrazně zakončil třemi slovy – válka, válka, válka,“ vzpomínal ministr zahraničí Leopold von Berchtold.
  688.  
  689. ---
  690.  
  691. června pobýval na zámku v moravských Buchlovicích, svém rodinném sídle. Jakmile se dozvěděl o atentátu, spěchal do Uherského Hradiště, kde nasedl na vlak do Vídně. Do své kanceláře na Míčovém náměstí, sídle ministerstva zahraničí, dorazil krátce po půl desáté večer.
  692.  
  693. ---
  694.  
  695. Berchtold byl do roku 1911 velvyslancem v Rusku, pak ale raději trávil čas správou svých rozsáhlých statků, sbíráním umění a založením špičkové stáje dostihových koní. V Buchlovicích ovšem taky nechal na vlastní náklady pro místní občany postavit třeba novou nemocnici. Když se měl v roce 1912 stát ministrem zahraničí, nechtělo se mu do toho.
  696.  
  697. ---
  698.  
  699. Jinak si budou sousedé na jihu a východě ještě jistější naší bezmocí a budou pokračovat ve svém ničivém díle s ještě větším odhodláním.“ Františka Josefa o tom nemusel přesvědčovat.
  700.  
  701. ---
  702.  
  703. Jestliže smrti Františka Ferdinanda litoval ve vysokých politických kruzích monarchie málokdo, Tisza jí byl doslova nadšen. Důvod je nasnadě – byla jím následníkova zášť vůči Maďarům a jeho deklarované záměry po nástupu na trůn zásadně omezit jejich moc. V Předlitavsku, tedy v „rakouské“ části monarchie, kam patřily i české země, panovaly na tehdejší dobu jakžtakž demokratické poměry.
  704.  
  705. ---
  706.  
  707. Ale v Uhrách, tedy v Zalitavsku, třímali Maďaři moc pevnou rukou a velmi bezohledně, což se jim za pár let, po prohrané válce, velmi nevyplatí.
  708.  
  709. ---
  710.  
  711. František Ferdinand Tiszu „nenáviděl jako vtělení arogance uherské velezrádné šlechty“, vystihl to jeden český historik. „Váš přítel Tisza je právě takový dobytek jako všichni ostatní. Dostane pravděpodobně velkokříž řádu sv. Štěpána, ale v mých očích je to dobytek,“ psal následník svému bývalému učiteli.Vzhledem k dualistickému charakteru Rakouska-Uherska bylo po sarajevském atentátu zřejmé, že bez souhlasu Maďarů nelze nic zásadního podniknout.
  712.  
  713. ---
  714.  
  715. Tento neobyčejně energický a ctižádostivý muž a zanícený obdivovatel Bismarcka soustředil ve svých rukou moc kombinací korumpování voličů, bezohledným policejním zastrašováním politických odpůrců a zaváděním modernizačních ekonomických a infrastrukturálních reforem, jimiž se chtěl zavděčit maďarsky mluvícím středním vrstvám a těm živlům z řad ostatních národních elit, které byly přístupné asimilaci,“ vystihl to historik Christopher Clark.
  716.  
  717. ---
  718.  
  719. Tento neobyčejně energický a ctižádostivý muž a zanícený obdivovatel Bismarcka soustředil ve svých rukou moc kombinací korumpování voličů, bezohledným policejním zastrašováním politických odpůrců a zaváděním modernizačních ekonomických a infrastrukturálních reforem, jimiž se chtěl zavděčit maďarsky mluvícím středním vrstvám a těm živlům z řad ostatních národních elit, které byly přístupné asimilaci,“ vystihl to historik Christopher Clark. Tisza byl spokojen s tím, čeho už on sám i Maďaři jako národ dosáhli. Nesouhlasil s těmi maďarskými politiky, jejichž cílem byla úplná samostatnost Uher. Uvědomoval si, že mnohem větší vliv Maďaři mají v rámci habsburské monarchie, v níž dokázali dosáhnout tak významného postavení. Jako nestál o odtržení Uher, nestál ale ani o opačný extrém, tedy o další územní rozšiřování společné říše.
  720.  
  721. ---
  722.  
  723. A především nechtěl, aby po očekávané porážce Srbska bylo k monarchii připojeno další území obývané jím nenáviděnými Slovany. To by mohlo ohrozit maďarskou mocenskou převahu v Uhrách. Početní převahu v nich Maďaři neměli už nyní. Panovali železným prutem, ale přitom tvořili jen menšinu obyvatel Uher.
  724.  
  725. ---
  726.  
  727. Panovali železným prutem, ale přitom tvořili jen menšinu obyvatel Uher.Tiszovy námitky proti válce ale nebyly absolutní. Boje se ostatně nebál ani v soukromém životě. Během posledních tří let docela často podstupoval souboje a svou šavlí v nich několik soupeřů těžce zranil.
  728.  
  729. ---
  730.  
  731. Během posledních tří let docela často podstupoval souboje a svou šavlí v nich několik soupeřů těžce zranil. Nyní žádal, aby se jasně prokázalo, že atentát v Sarajevu zosnovala přímo srbská vláda.
  732.  
  733. ---
  734.  
  735. Německý velvyslanec ve Vídni Heinrich von Tschirschky po sarajevském atentátu vybízel, aby Rakousko-Uhersko zachovalo klid. Tschirschky na svém postu sloužil už skoro sedm let, předtím byl krátce dokonce německým ministrem zahraničí.
  736.  
  737. ---
  738.  
  739. To byl na habsburském dvoře ovládaném vysokou šlechtou handicap. „Klidně, ale velmi důrazně a se vší vážností zde varuji před ukvapenými kroky,“ informoval Tschirschky Berlín.
  740.  
  741. ---
  742.  
  743. Ať si Tschirschky takové nesmysly napříště laskavě nechá! Už byl nejvyšší čas, aby se jednou provždy se Srby zametlo,“ napsal císař Vilém na okraj velvyslancovi zprávy.
  744.  
  745. ---
  746.  
  747. Za manžely zajel v roce 1913 na návštěvu na jejich zámek Konopiště nedaleko Benešova. Při obou příležitostech byl uspořádán lov – jak taky jinak, habsburský arcivévoda střílel zvířata s až maniakálním potěšením. „František Ferdinand se chtěl pochlubit jako vzorný hostitel, a tak se dály úděsné věci,“ píše následníkův životopisec Jan Galandauer.
  748.  
  749. ---
  750.  
  751. Vídeň se to rozhodla zjistit vysláním speciální mise, paralelně se standardními diplomatickými kanály. Rakousko-uherským velvyslancem byl víc než dvacet let hrabě László Szögyény-Marich. Patřil k nejlépe informovaným mužům v Berlíně, ale už mu bylo dvaasedmdesát a prakticky neslyšel.
  752.  
  753. ---
  754.  
  755. července tak ve Vídni do nočního rychlíku nastoupil osmatřicetiletý hrabě Alexander von Hoyos, šéf kabinetu ministra zahraničí Berchtolda. Druhého dne ráno vystupoval na berlínském nádraží. V aktovce měl dva dokumenty. Nejspíš sám netušil, jak zásadní význam bude nakonec jeho mise do Berlína mít.Hoyos patřil ke skupině mladých diplomatů, kterými se ministr zahraničí Berchtold obklopil. Obdivovali jeho předchůdce Aloise Lexu von Aehrenthala, který v roce 1912 podlehl leukémii.
  756.  
  757. ---
  758.  
  759. Chtěli, aby Berchtold šel v Aehrenthalových stopách – monarchie si měla znovu vydobýt upadající prestiž razancí, nikoliv umírněností.
  760.  
  761. ---
  762.  
  763. Končilo výhrůžně poeticky – rakousko-uherská orlice „teď musí rozhodným způsobem roztrhat vlákna, z nichž jí nepřátelé nad hlavou splétají síť“, čteme v něm. František Josef zase ve svém dopise Vilémovi vysvětloval, že atentát v Sarajevu nebyl činem jednotlivců, ale spiknutím zorganizovaným v Bělehradě.Ani v jednom z těchto dokumentů přímo nestojí, že Rakousko-Uhersko je odhodláno zaútočit na Srbsko a že pro to žádá německou podporu.
  764.  
  765. ---
  766.  
  767. Hoyos v Berlíně nenalezl ministra zahraničí Gottlieba von Jagowa. Ten měl poněkud jiné starosti, zrovna se nacházel ve Švýcarsku na svatební cestě.
  768.  
  769. ---
  770.  
  771. Zimmermann „se spokojeně usmál“ a odvětil, že v takovém případě dojde „s devadesátiprocentní pravděpodobností k evropské válce“. To pro něj ale nepředstavovalo překážku. Hoyose ujistil, že Německo bude stát po rakouském boku.Závažnější ale pochopitelně bylo stanovisko německého císaře.
  772.  
  773. ---
  774.  
  775. Zákrok proti Srbsku by „neměl být odkládán“, zapsal si Vilémova slova Szögyény. „Postoj Ruska bude v každém případě nepřátelský, na to však je už léta připraven, a kdyby mělo dojít k válce mezi Rakouskem-Uherskem a Ruskem, můžeme se spolehnout, že Německo se s obvyklou věrností spojence postaví na naši stranu. Císaři by bylo líto, kdyby se nám nepodařilo využít nynější, nám tolik příznivé chvíle.“
  776.  
  777. ---
  778.  
  779. Vilém neupřesnil, co přesně svými slovy míní, tedy co konkrétně by mělo Rakousko-Uhersko udělat a jakým způsobem se Německo postaví na jeho stranu. Další vysvětlování ale nebylo potřeba. V diplomatické mluvě měla císařova slova význam nad Slunce jasný.
  780.  
  781. ---
  782.  
  783. K vojenské akci je přímo ponoukali. Chtěli, aby si Vídeň vyřídila s Bělehradem účty co nejdřív, i kdyby to znamenalo riziko, že do války vstoupí i Rusové, tradiční protektoři Srbů.Bude mít kancléř Theobald von Bethmann Hollweg stejný názor jako jeho císař? Ano. Oba muži se o tom záhy vzájemně ujistili. Notovali si i v názoru, že Rakousko-Uhersko by mělo na Srby zaútočit co možná nejdřív.
  784.  
  785. ---
  786.  
  787. Hlavně nedělejte žádné pitomosti,“ řekl to Vilém Rakušanům se svou obvyklou bezprostředností. Bethmann Hollweg byl přece jen diplomatičtější: „Řinčet šavlemi při jakékoliv diplomatické zápletce, aniž by byla v ohrožení čest, bezpečnost a budoucnost Německa, by nejenže bylo nerozumné, ale přímo kriminální,“ prohlásil při jedné příležitosti.
  788.  
  789. ---
  790.  
  791. Lekce udělená Srbům se k tomu zdála být vhodným prostředkem. Císař i jeho kancléř sice Vídni přislíbili i podporu proti případnému ruskému zásahu na obranu Srbska, moc na něj ale nevěřili. Shodli se, že je nepravděpodobný – Petrohrad (tehdejší hlavní město Ruska) snad nebude mít chuť k zásahu ve prospěch země, z níž pocházejí vrazi pomazaných hlav.
  792.  
  793. ---
  794.  
  795. Shodli se, že je nepravděpodobný – Petrohrad (tehdejší hlavní město Ruska) snad nebude mít chuť k zásahu ve prospěch země, z níž pocházejí vrazi pomazaných hlav. Ale i kdyby, v Berlíně se nyní střetu s Ruskem nelekali. V tuto chvíli převládl pohled, který už roky razili němečtí generálové, tedy že takovou válku jednou stejně bude potřeba vést.
  796.  
  797. ---
  798.  
  799. A že čas nepracuje pro Germány, ale pro Slovany. A navíc, jak teprve před pár lety prokázal historik Sönke Neitzel, také velká většina německého diplomatického sboru pojala před rokem 1914 přesvědčení, že jednoho dne je válka nevyhnutelná.
  800.  
  801. ---
  802.  
  803. Až Rusové dokončí svou železniční síť, a tím výrazně zkrátí čas nutný pro mobilizaci své armády, budou německé šance výrazně slabší. Je ale možné, že na válku nedojde, protože se jí Rusové neodváží, nebo proto, že jim Francie odepře podporu. Obojí by se rovnalo německému vítězství a zaselo by to svár do rusko-francouzského spojenectví, argumentoval kancléř.A tak Bethmann ještě Viléma ujistil, že by rozhodně měl odjet na plánovanou plavbu po norských fjordech na své jachtě Hohenzollern.
  804.  
  805. ---
  806.  
  807. Ano,“ odpověděl Krupp bez váhání na panovníkův dotaz, zda německý průmysl vydrží i případnou válku vedenou na více frontách.Hoyos tak v pondělí 6. července nastupoval do zpátečního rychlíku směr Vídeň víc než uspokojený. Vracel se „v povznesené náladě“, jak sám napsal.
  808.  
  809. ---
  810.  
  811. Jak by ne, úkol splnil snad na víc než sto procent, svým nadřízeným přivážel bezvýhradnou podporu jejich mocného spojence.
  812.  
  813. ---
  814.  
  815. Po letech, když viděl válečná jatka, ale v jeho hlavě začaly hlodat výčitky svědomí – uvědomoval si, že vlastně zásadně přispěl k vývoji, který nakonec vyústí do katastrofy. Vždyť skutečnost, že Německo nejen že jasně podpořilo rakouský útok proti Srbsku, ale že ho dokonce požadovalo, se stala „rozhodujícím momentem na cestě Evropy do války“, jak to shrnul historik Dominic Lieven. Hoyosova mise tak měla historické důsledky. Sám Hoyos po válce nějaký čas uvažoval o sebevraždě. Nakonec zemřel v roce 1937, se svými pochybnostmi a výčitkami veřejně nikdy nevystoupil.
  816.  
  817. ---
  818.  
  819. Nakonec zemřel v roce 1937, se svými pochybnostmi a výčitkami veřejně nikdy nevystoupil. Svěřil je ale soukromým zápiskům. Objevil je historik Fritz Fellner až víc než šedesát let po Hoyosově osudné berlínské misi.
  820.  
  821. ---
  822.  
  823. Pro to bylo stále nutné udělat řadu dalších rozhodnutí. Na prvním místě šlo o to, jak ve Vídni naloží s bezpodmínečnou podporou, kterou jim jejich německý spojenec poskytl.Hoyos hned 7. července po návratu do Vídně spěchal na zasedání společné ministerské rady.
  824.  
  825. ---
  826.  
  827. Soudili, že pokud nyní nebude Habsburská monarchie jednat se vší rozhodností, Slované, ale i Rumuni žijící uvnitř soustátí to pochopí jako slabost a jako příležitost k dalším podvratným akcím. A že pokud Rakousko-Uhersko nepozvedne meč, fatálně utrpí jeho velmocenská prestiž.Uherský premiér Tisza ale měl jiný názor. Nenadálý útok by monarchii zdiskreditoval v očích prakticky celé Evropy, varoval.
  828.  
  829. ---
  830.  
  831. Trval proto na tom, že pokud má na vojenskou akci dojít, musí jí předcházet diplomatická iniciativa. Tedy že je Srbsku nutné doručit ultimátum. Ostré, ale nikoliv takové, které by se nedalo přijmout. Krize pak skončí jedním ze dvou možných způsobů. V Bělehradě buď podmínky ultimáta přijmou, což bude pro Rakousko-Uhersko skvělým diplomatickým vítězstvím.
  832.  
  833. ---
  834.  
  835. Bez Tiszovy podpory ale nebylo její vyhlášení představitelné. Padlo tedy rozhodnutí vypracovat příslušné ultimátum a odeslat ho do Bělehradu.
  836.  
  837. ---
  838.  
  839. I Tisza si přitom byl dobře vědom, že i tento postup dost možná skončí ozbrojeným konfliktem. „Návrhy maďarského ministerského předsedy pravděpodobně povedou k válce se Srbskem,“ sumarizoval Berchtold.
  840.  
  841. ---
  842.  
  843. Například zda by do ní pak nebyla vtažena i Francie a Velká Británie. Svědčí to o tom, že se rakousko-uherská diplomacie už několik let před Sarajevem příliš úzce soustředila na jeden jediný problém. Na Balkán. Vídeňští státníci nedomýšleli, jaké následky mohou jejich lokální kroky mít pro celoevropskou situaci.
  844.  
  845. ---
  846.  
  847. Náčelník generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf, který ihned po zavraždění Františka Ferdinanda žádal úder proti Srbům, nyní konstatoval, že mnoho klíčových vojenských jednotek je na dovolené. Šlo o dovolenou nucenou, muži na ni byli posláni poté, co si řada statkářů stěžovala, že bez pomoci vojska nedokážou včas sklidit pole.
  848.  
  849. ---
  850.  
  851. Šlo o dovolenou nucenou, muži na ni byli posláni poté, co si řada statkářů stěžovala, že bez pomoci vojska nedokážou včas sklidit pole. Tyto jednotky se měly do kasáren vrátit až 25. července. Pokud by byly povolány zpět už nyní, Vídeň by tím naštvala farmáře. A především by dala ostatním zemím Evropy signál, že chystá válku.
  852.  
  853. ---
  854.  
  855. Harmonogram odeslání ultimáta Srbům byl tedy pozměněn, už se nemělo spěchat. Mobilizace nemohla začít před 25. červencem, ultimátum tak mělo do Bělehradu přijít až 22. či 23. července. A Berchtold se zachoval podobně jako Bethmann – vyzval Conrada i ministra války Alexandera von Krobatina, aby odjeli na plánovanou dovolenou.
  856.  
  857. ---
  858.  
  859. Je docela možné, že pokud by Rakousko-Uhersko bezprostředně po atentátu skutečně podniklo neohlášený a překvapivý úder na Srbsko, nemuselo ke světové válce dojít. Zbytek Evropy by byl stále ještě rozezlen z úkladných vražd a jeho sympatie by tak byly na rakouské straně.
  860.  
  861. ---
  862.  
  863. Pokud by Vídeň nezlikvidovala srbskou nezávislost, nejspíš by nedošlo na ruský zásah. Ve skutečnosti ale něco takového prostě nebylo možné – komplikovaný systém fungování Habsburské monarchie to neumožňoval. Bez souhlasu uherského ministerského předsedy k válce v praxi nemohlo dojít.
  864.  
  865. ---
  866.  
  867. Že jde o padělky, pomohl odhalit i Tomáš Garrigue Masaryk, tehdy pražský profesor a poslanec vídeňského parlamentu.Podkladem pro argumentaci, kterou se diplomaté chystali vtělit do ultimáta, měly být důkazy o přímém zapojení srbské vlády do příprav atentátu. Do Sarajeva je odjel hledat zvláštní rakousko-uherský emisar.
  868.  
  869. ---
  870.  
  871. Conrad von Hötzendorf ho také ubezpečil, že případný rumunský vpád do Transylvánie by dokázal odrazit. A Tisza pojal obavu, že monarchie bude v očích svého německého spojence skutečně vypadat jako slaboch. Přitom právě na Německo se uherská elita silně orientovala, viděla v něm hráz proti případným snahám posílit v Rakousku-Uhersku pozice Slovanů. Tisza tak bral na názory Berlína velký ohled. Kombinace těchto důvodů ho přivedla k tomu, že 14. července dal souhlas k tomu, aby chystané ultimátum mělo mimořádně tvrdý charakter, aby se prakticky nedalo přijmout.
  872.  
  873. ---
  874.  
  875. Velvyslanci vřele stiskl ruku a upřel na něho oči: „Společně se teď budeme dívat budoucnosti do tváře pevně a klidně,“ prohlásil.Pokud by maďarský ministerský předseda názor nezměnil, odeslání drastického ultimáta Bělehradu by nebylo možné.
  876.  
  877. ---
  878.  
  879. Ostatně ministru zahraničí Leopoldu Berchtoldovi finalizace dokumentu přinesla pořádné kruhy pod očima. „Chudák Leopold, v noci nemohl spát, pořád vstával a měnil podmínky ultimáta. Bál se, že je Srbové přijmou,“ psala Berchtoldova manželka v dopise své sestřenici.Společná ministerská rada Rakouska-Uherska návrh textu posuzovala 19.
  880.  
  881. ---
  882.  
  883. Zamířili do paláce Strudelhof, Berchtoldova vídeňského sídla. Přijeli tam v autech zbavených ministerských insignií. Znění ultimáta jednomyslně schválili. Ministr Berchtold pak jeho text o dva dny později odvezl císaři, který už opět pobýval ve svém letním sídle v lázních Išl nedaleko Salcburku.
  884.  
  885. ---
  886.  
  887. Elita monarchie si tedy uvědomovala možné fatální následky svých činů. Přesto se do nich vrhala.Ministerská rada se na oné utajované schůzce 19. července usnesla také na tom, že text ultimáta bude Srbsku předán až poté, co francouzský prezident Raymond Poincaré a premiér René Viviani ukončí návštěvu Petrohradu, kam připluli 20.
  888.  
  889. ---
  890.  
  891. Ruský car Mikuláš II. je „mírumilovný a rezervovaný“, uváděl Berchtold. Nechtěl, aby car přišel do styku s Poincarém a především s ruským velvyslancem v Paříži Alexandrem Izvolskim, který francouzské státníky do Petrohradu doprovázel. Ve Vídni s ním měli nevyřízené účty z jedné z předchozích krizí na Balkáně. Tehdy se Izvolskij ještě jako ruský ministr zahraničí s Rakušany prudce střetl.
  892.  
  893. ---
  894.  
  895. Rakousko-Uhersko proto předání svého ultimáta Srbsku na poslední chvíli zpozdilo o hodinu, aby mělo jistotu, že bitevní loď France, která francouzským státníkům sloužila jako dopravní prostředek, skutečně zvedla kotvy.Rakouský vyslanec v Bělehradě Wladimir Giesl von Gieslingen předal srbské vládě ultimátum 23.
  896.  
  897. ---
  898.  
  899. Právě nyní, v okamžiku předání ultimáta, v pravém smyslu slova začíná pověstná červencová krize. Ona „nejkomplikovanější událost z celého novověku a prozatím možná i všech dob“, jak ji výstižně označil historik Christopher Clark. Až dosud probíhala veškerá jednání jen ve Vídni a v Berlíně, případně mezi oběma spojenci.
  900.  
  901. ---
  902.  
  903. Věděli ale, že vraždy byly připraveny v Bělehradě a že jejich plánování měli na svědomí tamější důstojníci, byť netušili o tom, že na čele spiklenců stál sám šéf srbského vojenského zpravodajství, tedy Dragutin Dimitrijević Apis.
  904.  
  905. ---
  906.  
  907. Rakousko-uherské vyšetřování zjistilo i to, že se atentátníci do Bosny a Hercegoviny dostali s pomocí srbských pohraničníků. Rakušané proto žádali vyvození nejpřísnějších důsledků.Ultimátum požadovalo například rozpuštění organizací agitujících proti monarchii a potrestání jejích členů nebo odstranění protihabsburského ducha ze srbských školních osnov.
  908.  
  909. ---
  910.  
  911. Bod 5 žádal, aby při potlačování hnutí směřujících proti územní celistvosti monarchie mohly přímo v Srbsku spolupůsobit rakousko-uherské orgány. Podle bodu 6 pak měly tyto orgány přímo v Srbsku být součástí vyšetřování osob, které byly zapojeny do příprav atentátu.
  912.  
  913. ---
  914.  
  915. I dnes, kdy je různá policejní a soudní spolupráce mezi zeměmi Evropské unie běžnou věcí, by byly takto dalekosáhlé požadavky vznesené jednou zemí vůči druhé jen těžko představitelné. V roce 1914 byly naprosto bezprecedentně tvrdé. Představme si, že by se po českém území měli volně pohybovat třeba němečtí vyšetřovatelé s pravomocí vyslýchat, shromažďovat důkazy nebo zatýkat…
  916.  
  917. ---
  918.  
  919. Představme si, že by se po českém území měli volně pohybovat třeba němečtí vyšetřovatelé s pravomocí vyslýchat, shromažďovat důkazy nebo zatýkat… Jak řečeno, ve Vídni požadavky záměrně formulovali co nejtvrději. Chtěli, aby byly odmítnuty.Teprve v okamžiku předání ultimáta se červencová krize stává skutečně evropskou, jsou do ní vtaženy i další země vedle Rakouska-Uherska a Německa.
  920.  
  921. ---
  922.  
  923. Hned měli jasno – Vídeň mezinárodní situaci radikálně vyhrotila, aniž nejspíš plně dohlédla všechny možné důsledky.
  924.  
  925. ---
  926.  
  927. Ihned ale dodal, že Velké Británie se spor na Balkáně přímo nijak netýká. Její zájmy by byly dotčeny teprve v okamžiku, kdy by byl ohrožen mír v Evropě.
  928.  
  929. ---
  930.  
  931. Krátce poté se už u Sazonova hlásil rakousko-uherský velvyslanec v Petrohradě Frigyes hrabě Szapáry de Szapár. „Zapalujete v Evropě oheň!“ vyčetl mu ministr. Cílem není, aby Srbsko požadavky splnilo, cílem je válka, měl jasno. „To, co chcete, je válka a spálili jste za sebou mosty,“ pronesl vyčítavě.
  932.  
  933. ---
  934.  
  935. Vlastně by byli považováni za slabou, druhořadou mocnost. Dali by volný průchod Vídni, aby se v této oblasti stala dominantní. Pokud si Rakušané tak či onak podmaní Srbsko, jistě uspějí i se svou snahou o dominanci v Bulharsku.
  936.  
  937. ---
  938.  
  939. A aby se společně pokusily zprostředkovat v tomto sporu smír. Paříž a Řím souhlasily. Ale co udělají Němci? Vždyť neuplynulo ještě ani dvacet dní od chvíle, kdy rozhodující muži v Berlíně dali svým vídeňským spojencům bianko šek k válce.V Bělehradě mezitím horečně přemýšleli, jak na ultimátum odpoví.
  940.  
  941. ---
  942.  
  943. Naopak, velmoci, a platí to i o Rusku, na srbskou vládu naléhaly, aby byla ve své odpovědi co možná nejvstřícnější. Hned od výstřelů v Sarajevu dělal Bělehrad všechno možné, aby Rakušany ještě víc nepopudil.
  944.  
  945. ---
  946.  
  947. Odpověď na ultimátum ale formulovala srbská vláda. Ministři konečný text mnohokrát přepisovali. V jednu chvíli byl papír sotva čitelnou změtí různých vsuvek a škrtů.
  948.  
  949. ---
  950.  
  951. Nakonec dokument přivezl na rakousko-uherské vyslanectví v Bělehradě osobně premiér Nikola Pašić. Poslední úpravy dělal ještě v autě během cesty za vyslancem Gieslem.
  952.  
  953. ---
  954.  
  955. Opravdu nebylo zvykem, aby oficiální vládní demarše nebyla úhledně sepsána na stroji, ale aby obsahovala škrty a vsuvky. Svědčilo to o hektičnosti situace a maximálním nervovém vypětí všech zúčastněných.Pašić do Gieslovy pracovny vstoupil pouhé dvě minuty před vypršením ultimáta. Zůstal stát, ale určitě si všiml pohodlné pohovky.
  956.  
  957. ---
  958.  
  959. Giesl měl od ministra zahraničí Berchtolda jasné instrukce – akceptuje se jen naprosté a bezpodmínečné vyhovění ultimátu. Giesl měl na Sarajevo, dějiště atentátu, vlastní soukromé vzpomínky.
  960.  
  961. ---
  962.  
  963. Gieslovi i jeho nadřízeným ovšem ve skutečnosti bylo zřejmé, že Srbové zašli až nečekaně daleko. Všechny podmínky ultimáta sice nepřijali, ale slíbili, že postaví před soud všechny srbské občany, „nezávisle na jejich funkci nebo hodnosti“, proti nimž se najdou důkazy, že se podíleli na „sarajevském zločinu“, jak zavraždění následníka a jeho ženy nazvali.
  964.  
  965. ---
  966.  
  967. Dalekosáhle vyšli vstříc i nejradikálnějším požadavkům Vídně vtěleným do bodů 5 a 6 ultimáta. Srbská vláda prohlásila, že je ochotná svolit k tomu, aby na jejím území působily rakouské orgány ve spolupráci se srbskými v zájmu potlačení podvratných protirakouských hnutí, ale že tato spolupráce musí být v souladu se srbskými zákony.
  968.  
  969. ---
  970.  
  971. Srbská vláda prohlásila, že je ochotná svolit k tomu, aby na jejím území působily rakouské orgány ve spolupráci se srbskými v zájmu potlačení podvratných protirakouských hnutí, ale že tato spolupráce musí být v souladu se srbskými zákony. K bodu 6, který obsahoval požadavek, aby byly do vyšetřování přímo na srbském území zapojeny i rakousko-uherské orgány, Srbové napsali, že toto vyšetřování cítí jako svou povinnost. Ovšem k rakousko-uherské přímé účasti dát souhlas nemohou, protože by to bylo proti srbské ústavě a trestnímu zákoníku.
  972.  
  973. ---
  974.  
  975. Ovšem k rakousko-uherské přímé účasti dát souhlas nemohou, protože by to bylo proti srbské ústavě a trestnímu zákoníku. Což byla pravda. Ovšem faktem je i to, že srbští politici prostě s tímto požadavkem nemohli souhlasit za žádných okolností, i kdyby jim nakrásně nevadilo, že je zcela proti suverenitě jejich země. Pokud by do Bělehradu přijeli rakouští vyšetřovatelé, jistě by se brzy dopátrali, že na vrcholu pyramidy spiknutí vedoucí až k atentátu stál plukovník Apis, vysoký důstojník srbského generálního štábu.
  976.  
  977. ---
  978.  
  979. Pokud by do Bělehradu přijeli rakouští vyšetřovatelé, jistě by se brzy dopátrali, že na vrcholu pyramidy spiknutí vedoucí až k atentátu stál plukovník Apis, vysoký důstojník srbského generálního štábu.Srbská odpověď na ultimátum prostě byla diplomatickým majstrštykem. Šlo o „nejskvělejší příklad diplomatické obratnosti“, vzpomínal po válce rakousko-uherský diplomat Alexander von Musulin.
  980.  
  981. ---
  982.  
  983. Ve Vídni ovšem vůbec nezamýšleli krizi překonat, jak se mylně domníval Vansittart. A stejně smýšleli i v Budapešti, v druhém mocenském centru monarchie. Uherský premiér Tisza naléhal na urychlenou mobilizaci a mluvil tím za celou vládnoucí elitu.
  984.  
  985. ---
  986.  
  987. Zatím ale prakticky nikomu nepřipadalo, že by situace byla vážnější než v předchozích letech, kdy ke krizím a napětí došlo v Evropě mnohokrát. Vždy se smírným výsledkem. Byla sobota večer a britský ministr zahraničí Grey nepokládal za nutné zůstávat v Londýně.
  988.  
  989. ---
  990.  
  991. A když byly před soudem čteny milostné dopisy Henrietty Caillauxové Josephu Caillauxovi z doby, kdy ještě nebyl rozveden se svou předchozí ženou, Henriette začala plakat a omdlela. Joseph ji v náručí vynesl ze soudní místnosti. Francouzský ministr války Adolphe Messimy ale přece jen chápal mezinárodní situaci.
  992.  
  993. ---
  994.  
  995. Francouzský ministr války Adolphe Messimy ale přece jen chápal mezinárodní situaci. Poté, co Srbsko odmítlo plně vyhovět ultimátu, přikázal velitelům, kteří zrovna nebyli u svých jednotek, aby se k nim vrátili.
  996.  
  997. ---
  998.  
  999. A srbská vláda nařídila mobilizaci a opustila Bělehrad, který byl v dostřelu rakouských děl. Zamířila do města Niš na jihu země.
  1000.  
  1001. ---
  1002.  
  1003. Zamířila do města Niš na jihu země. Už dřív na jih odeslala i zlaté rezervy Srbské národní banky. Do Srbska se také vrátil náčelník generálního štábu srbské armády polní maršál Radomir Putnik. V červenci byl na dovolené v rakouských lázních Gleichenberg.
  1004.  
  1005. ---
  1006.  
  1007. Pak by se do války nepochybně zapojily i další země. „Jde o jediný způsob, jak se vyhnout světové válce, která by pro nás byla velkým rizikem a z níž bychom nemohli nic získat,“ přesvědčoval své nadřízené.
  1008.  
  1009. ---
  1010.  
  1011. Konec konců, on i jeho žena Mechtilde měli blízké vztahy třeba s premiérem Asquithem a vůbec s celou britskou elitou. Svému velvyslanci tak v Berlíně příliš nedůvěřovali. Zatajili před ním kupříkladu, že Vídni dali hned zkraje července bianko šek k útoku na Srbsko.
  1012.  
  1013. ---
  1014.  
  1015. Vzkazoval, že nalezení smírného řešení, které by Rakousko-Uhersko plně uspokojilo, je možné. Ale Rakušané musí své požadavky zformulovat tak, aby nebyly proti srbské suverenitě. Jde tedy jen o „slova“, nikoliv o podstatu, Srbové si zaslouží lekci. Nechť velmoci Rakousku „postaví zlatý most“, na kterém bude moci přejít k zisku toho, co žádá, apeloval Sazonov.
  1016.  
  1017. ---
  1018.  
  1019. Jeho švagra Pjotra Stolypina, úspěšného a dodnes oceňovaného ruského premiéra, zastřelil vrah v září 1911. Stolypin byl, mimochodem, velkým fandou Miroslava Tyrše a sám vstoupil do ruského Sokola. Ale zpět do červencových dní roku 1914 – byť Sazonov Vídeň ubezpečoval, že se může domoci svého i bez války, tamní představitelé o něco takového nestáli.
  1020.  
  1021. ---
  1022.  
  1023. Ale zpět do červencových dní roku 1914 – byť Sazonov Vídeň ubezpečoval, že se může domoci svého i bez války, tamní představitelé o něco takového nestáli. Šlo jim o zničení Srbska. A to pomocí vojenské síly.Nekoordinace a šlendrián ale působili v monarchii i v těchto vypjatých dnech. Rakousko-Uhersko sice přerušilo diplomatické styky se Srbskem a císař nařídil částečnou mobilizaci, muži se měli ke svým jednotkám dostavit 28.
  1024.  
  1025. ---
  1026.  
  1027. července, ale jinak se nestalo nic. Ministr zahraničí Berchtold se obával, že jeho země nebude moci odolat tlakům na to, aby svolila s konáním konference velmocí.
  1028.  
  1029. ---
  1030.  
  1031. Pokud se vám podaří Rusy přesvědčit, aby zůstali mimo konflikt, tím lépe a Británie o čistě balkánský spor ztratí zájem. Jenomže na tuto možnost nevěříme a ruské zapojení může mít obří důsledky, vysvětloval ministr velvyslanci.
  1032.  
  1033. ---
  1034.  
  1035. Francouzi a Italové už v té době oznámili, že s Greyovým plánem na uspořádání konference čtyř velmocí souhlasí. Pokud by své ano řekli i Němci, bylo by vyhráno – Rakušané by v takovém případě těžko mohli jít do války se Srbskem, když by neměli podporu Berlína.
  1036.  
  1037. ---
  1038.  
  1039. Používali k tomu někdy i málo věrohodné triky – když se francouzský velvyslanec Jules Cambon zeptal ministra zahraničí Jagowa, co soudí o srbské odpovědi na ultimátum, odvětil Jagow, že ještě nenašel čas, aby si ji přečetl. Dávno přitom ležela na jeho psacím stole. Svého velvyslance ve Vídni Tschirschkyho ve skutečnosti Jagow s Bethmannem během července úkolovali, aby se „v nekonečném množství variant domáhal jediného: války, a to jak nejrychleji to bude možné“, shrnuje historik Manfried Rauchensteiner.
  1040.  
  1041. ---
  1042.  
  1043. Jenže Rakušané ne a ne zaútočit, a tak zdržovací taktiku nebylo možné používat věčně, nechtěli-li vůdčí osobnosti v Berlíně ztratit před zbytkem Evropy tvář.
  1044.  
  1045. ---
  1046.  
  1047. Postupem let u obyvatel monarchie rostla jeho popularita, až se podobizny starého císaře objevovaly doslova všude, na hrníčkách, skleničkách, talířích nebo třeba pivních táccích.Válku monarchie nezažila, s výjimkou nevelké expedice za účelem okupace Bosny a Hercegoviny, už rovných osmačtyřicet let. Že by ji císař riskoval nyní?
  1048.  
  1049. ---
  1050.  
  1051. Mýlil se. Nepostřehl, jakým směrem se nálada ve Vídni v červenci 1914 vyvinula. Tezi, že musí dojít k válce, před Františkem Josefem rozvíjel hlavně jeho ministr zahraničí hrabě Berchtold. Vyvodil jednoznačný závěr – jeho obavy, že vstřícná srbská odpověď na ultimátum umožní ostatním velmocem naléhat na nalezení mírového řešení, se potvrdily.
  1052.  
  1053. ---
  1054.  
  1055. Vyvodil jednoznačný závěr – jeho obavy, že vstřícná srbská odpověď na ultimátum umožní ostatním velmocem naléhat na nalezení mírového řešení, se potvrdily. A mírovému řešení se chtěl vyhnout za každou cenu.
  1056.  
  1057. ---
  1058.  
  1059. Svým poddaným v něm oznámil, že se nacházejí ve válce se Srbskem. „V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu Svého rozhodnutí a Své zodpovědnosti před Všemohoucím.
  1060.  
  1061. ---
  1062.  
  1063. I on podlehl tunelovému vidění situace, které ovládlo Vídeň i Budapešť – touha rozdrtit Srbsko byla silnější než racionální vyhodnocení příležitostí a rizik.„Poprvé za třicet let se cítím Rakušanem a cítím, že dám této nepříliš nadějné říši ještě jednu šanci,“ reagoval Sigmund Freud na zprávu o vyhlášení války Srbsku.Teprve téhož dne ráno si císař Vilém přečetl text srbské odpovědi na ultimátum.
  1064.  
  1065. ---
  1066.  
  1067. Důvodem nebyla jen jeho kolísavá ochota k soustavnější práci a fakt, že se jen o den dříve vrátil z dovolené, z plavby norskými fjordy. Kancléř Bethmann Hollweg a ministr zahraničí Jagow už den předtím, v pondělí 27. července, věděli, že Rakousko-Uhersko druhého dne vyhlásí válku. Snažili se proto, aby císař srbskou odpověď uviděl co možná nejpozději, protože tušili, že zas jednou „vyměkne“ a dosavadní extrémní rétoriku nahradí žádostí o mírové řešení.
  1068.  
  1069. ---
  1070.  
  1071. Automobil je jen přechodným fenoménem,“ prohlásil jednou se svou typickou sebejistotou. Ovšem nic neměl rád tolik, jako když se mohl obléknout do slavnostní uniformy na nějaké přehlídce. O to se zajímal víc než o strategické vojenské plánování. „Trval na tom, že bude jelenem na každém honu, nevěstou na každé svatbě a mrtvolou na každém pohřbu,“ žertovali o něm Vídeňané.
  1072.  
  1073. ---
  1074.  
  1075. Míra sebestřednosti císaře se vymykala i dobovým poměrům na jiných panovnických dvorech. „Byl slepý k různým odstínům šedi, které dominovaly politickému životu,“ shrnuje historik Thomas Otte.
  1076.  
  1077. ---
  1078.  
  1079. Těch pár rozdílů mezi rakousko-uherskými požadavky a srbskou odpovědí lze vyřešit dalším jednáním. Vilém dokonce soudil, že Rakousko-Uhersko reagovalo nepatřičně, když po obdržení takové odpovědi jeho vyslanec opustil Bělehrad. Pokud by byl rakouským císařem on, „nikdy by nenařídil mobilizaci“.
  1080.  
  1081. ---
  1082.  
  1083. Dělá nesmyslná prohlášení, která jasně ukazují, že už nechce válku a že je kvůli tomu dokonce odhodlán nechat Rakousko na holičkách,“ zapsal si pobouřeně do deníku Vilémův ministr války Erich von Falkenhayn. Císař sice měl pravomoci na to, aby prosadil svou, pokud by na tom trval. Ale neměl k tomu dostatek vůle a pevnosti charakteru.A pokud by Srbům přišlo na pomoc Rusko, bojovat by šli i Němci.
  1084.  
  1085. ---
  1086.  
  1087. Vrah si chtěl jít i pro Henriettu Caillauxovou, už to ale nestihl. Zadrželi ho, když utíkal z místa činu. Na zdi Café du Croissant, v místě, odkud vrah střílel, je dodnes velká pamětní deska. Rakušané sice Srbům telegramem vyhlásili válku a na Bělehrad dopadly první salvy z děl, mír ale ještě poražen nebyl.
  1088.  
  1089. ---
  1090.  
  1091. Ovšem rakousko-uherský ministr zahraničí Berchtold ruského velvyslance ve Vídni Nikolaje Šebeka doslova zpražil – prostě mu zdůraznil, že Rakousko nedovolí, aby kdokoli zastavil jeho vojenské operace proti Srbsku. Šebeko z Berchtoldovy pracovny odcházel „bílý jako křída“, povšiml si jeden z jeho diplomatických kolegů. Velvyslanec nebyl sám, kdo se obával nejhoršího. Nizozemsko pod vlivem mezinárodní situace už 28.
  1092.  
  1093. ---
  1094.  
  1095. A pokud Německo nenabádá svého spojence k mírovému řešení krize, pak bude jistě odhodláno přijít mu na pomoc i proti nám – takové závěry lidé okolo cara vyvodili z aktuální mezinárodní situace. Nebyli daleko od pravdy.V takovém případě ale bylo nutné se na válku připravit. V Petrohradě se už shodli na nutnosti částečné mobilizace armády. Měla být především demonstrací odhodlání, cílem bylo odradit Rakousko-Uhersko od války proti Srbsku. Zároveň ale mobilizace prozrazovala nekompetenci.
  1096.  
  1097. ---
  1098.  
  1099. Nevezmu na sebe zodpovědnost za příšerná jatka,“ prohlásil. Oba panovníci – byli bratranci, oslovovali se „Nicky“ a „Willy“ a psali si anglicky – si vymění několik telegramů. Budou se v nich ujišťovat o mírových úmyslech a jeden druhého vyzývat, aby roztočená vojenská kola zastavil.
  1100.  
  1101. ---
  1102.  
  1103. Německý ministr zahraničí Jagow byl v šoku, hroutil se jeho předpoklad, že ostrý rakouský postup odradí Rusy od intervence na straně Srbů. Není sice jasné, na čem Jagow tento optimismus stavěl, ale prostě takto smýšlel. On i kancléř Bethmann Hollweg se nyní shodovali, že by bylo nezodpovědné bez dalšího riskovat válku, pravděpodobně celoevropskou.
  1104.  
  1105. ---
  1106.  
  1107. V jednom přízemním okně se stále svítilo, a tak ministr zatlačil na pootevřenou okenní tabulku a přes parapet se přehoupl dovnitř. Vyšel po schodech do kancléřova bytu, Bethmann Hollweg už spal. „Podepsal telegram ve své posteli,“ vzpomíná Jagow ve svých pamětech.
  1108.  
  1109. ---
  1110.  
  1111. Musíme odmítnout, aby nás Vídeň nezodpovědně a bez ohledu na naše rady vtáhla do světového požáru,“ stálo v dalším německém telegramu, který do hlavního města monarchie směřoval jen o pár desítek minut později. To už se rovnalo hrozbě, že pokud si Rakušané nebudou počínat zodpovědně, Němci fakticky vypoví závazky plynoucí ze vzájemného spojenectví.
  1112.  
  1113. ---
  1114.  
  1115. Rakouský ministr zahraničí Berchtold odpověděl smířlivě. Ale když naznačoval, že není proti přímým jednáním s Ruskem, měl na mysli jiný typ rozhovorů, než o jakých uvažovali v Berlíně či v Londýně. Byl ochoten jednat pouze o tom, jak si na Srbech plně vynutit přijetí původního rakousko-uherského ultimáta.
  1116.  
  1117. ---
  1118.  
  1119. V Berlíně tak už opět mysleli na opatření pro případ války, nikoliv na to, jak přivést Rakušany k rozumu. Silně se do toho zapojili vojenští představitelé. Vyzývali k vyhlášení mobilizace, a to nejen té německé. „Rakousko-Uhersko musí okamžitě mobilizovat proti Rusku. Německo bude mobilizovat,“ naléhal v telegramu do Vídně šéf německého generálního štábu Helmuth von Moltke.
  1120.  
  1121. ---
  1122.  
  1123. Rozpor mezi německým vojenským a politickým vedením ale byl menší, než se mohlo bezprostředně zdát. Politici nechtěli mobilizovat jako první. Když válka, musí začít úplně jinak, byli vysoce postavení činitelé kolem císaře ve shodě.
  1124.  
  1125. ---
  1126.  
  1127. Chtěli, aby to bylo Rusko, kdo jako první začne dělat nezvratné kroky k válce. Jak řečeno, Bethmann to tak chtěl i proto, aby měl argumenty vůči domácímu veřejnému mínění, především pacifistickým socialistům. Přípravy na válku ale už v Berlíně udělali. Svému vyslanci v Belgii poslali dokonale zapečetěnou obálku.
  1128.  
  1129. ---
  1130.  
  1131. A tak, když odsouhlasil vydání mobilizačního rozkazu, padl v kostele na kolena a modlil se za zázrak, který by tuto válku přece jen odvrátil, jak jsme viděli na začátku jedné z předchozích kapitol.Zázrak nepřišel. Rusko v roce 1917 pohltí revoluce, posléze občanská válka a diktatura bolševiků. Mikuláš II. v březnu 1917 abdikuje. A 17. července 1918 ho i s manželkou a jejich pěti dětmi zavraždí bolševici. Nejstarší dceři Olze bylo dvaadvacet, carevič Alexej, následník trůnu a nejmladší z dětí, ještě nedovršil čtrnáct let.
  1132.  
  1133. ---
  1134.  
  1135. Tehdejšího náčelníka generálního štábu, zcela neschopného Januškeviče, zavraždili v roce 1918 strážní, když ho po zatčení převáželi do věznice v Petrohradě. Jednoho únorového rána roku 1926 našli policisté na lavičce v berlínském parku ležet bezdomovce, který tam umrzl.
  1136.  
  1137. ---
  1138.  
  1139. Byl jím Vladimir Suchomlinov, někdejší ministr války a kdysi jeden z nejmocnějších a nejbohatších mužů v Rusku.To ale byla v závěru července 1914 daleká, v té době zcela nepředstavitelná budoucnost. „Má vojska nepodniknou žádnou provokativní akci,“ psal Mikuláš svému bratranci Vilémovi. Snažil se ho tedy ujistit, že mobilizace neznamená válku.
  1140.  
  1141. ---
  1142.  
  1143. Mikulášovi tím argumentoval jeho ministr zahraničí Sazonov, když ho přemlouval, aby s mobilizací souhlasil. A Němci to vše dobře věděli. „Mobilizovali ze strachu z blížících se událostí, ale bez agresivních záměrů,“ sděloval do Berlína generál Oskar von Chelius, německý vojenský atašé v Petrohradě, a také úspěšný hudební skladatel.
  1144.  
  1145. ---
  1146.  
  1147. Přesto se ale Sazonov zachoval nezodpovědně. Němečtí diplomaté ho opakovaně varovali, že Berlín na ruskou mobilizaci zareaguje povoláním svých vlastních vojáků do zbraně.
  1148.  
  1149. ---
  1150.  
  1151. Podle něj musela německá vojska okamžitě po vyhlášení mobilizace udeřit skrz Belgii a Lucembursko na Francii, aby ji vyřídila. A pak se obrátit na východ proti Rusku, než stihne plně mobilizovat.Ruská všeobecná mobilizace je tedy jedním z nejdůležitějších rozhodnutí celé červencové krize. Byla to právě ona, co Evropu nezvratně uvrhlo do války, nebo nikoliv? To v této knize ještě uvidíme.Koncem července 1914 tedy v Evropě panovala krajně vážná, ale zároveň paradoxní situace. Většina z těch evropských státníků, kteří měli nějaké slovo, souhlasila s myšlenkou, aby Rakousko-Uhersko okupovalo Bělehrad, tam své jednotky zastavilo a začala vyjednávání velmocí.
  1152.  
  1153. ---
  1154.  
  1155. Většina z těch evropských státníků, kteří měli nějaké slovo, souhlasila s myšlenkou, aby Rakousko-Uhersko okupovalo Bělehrad, tam své jednotky zastavilo a začala vyjednávání velmocí. Myšlenka to ale byla chimérická z jednoho prostého důvodu: Náčelník rakousko-uherského generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf s útokem na Bělehrad vůbec nepočítal! Měl v úmyslu zaútočit ze západu, přetnout srbské území vedví a zničit srbské ozbrojené síly.
  1156.  
  1157. ---
  1158.  
  1159. Pro myšlenku na zastavení rakouské armády v srbském hlavním městě tak byl minimálně po jistou dobu německý císař i jeho kancléř, stejně jako britský ministr zahraničí. Ani v Petrohradě by nic nenamítali. O Paříži a Římu to platí taktéž. Aby to ale bylo možné uvést do praxe, musely by se potkat tyto dvě věci: Rusové by museli uvěřit, že na konci všeho Srbsko přežije jako nezávislý a suverénní stát.
  1160.  
  1161. ---
  1162.  
  1163. Aby to ale bylo možné uvést do praxe, musely by se potkat tyto dvě věci: Rusové by museli uvěřit, že na konci všeho Srbsko přežije jako nezávislý a suverénní stát. A zároveň by Rakušané museli nabýt jistoty, že budou vykořeněny srbské snahy připojit (ze srbského pohledu „osvobodit“) část rakousko-uherského území.Odpověď dala v pátek 31. července schůze společné rakousko-uherské ministerské rady.
  1164.  
  1165. ---
  1166.  
  1167. Šéf diplomacie Berchtold na ní oznámil, že je s císařem Františkem Josefem ve shodě, že je nemožné zastavit vojenské akce vedené proti Srbsku. Navenek je ovšem potřeba vystupovat, jako kdyby monarchie britské návrhy na velmocenské zprostředkování neodmítala.
  1168.  
  1169. ---
  1170.  
  1171. Přijetí myšlenky na zastavení habsburských jednotek v Bělehradě ale nepřichází v úvahu, pokračoval Berchtold. Bylo by to k ničemu. Dokud bude dál existovat silné Srbsko, celý problém se z pohledu Rakouska-Uherska jen odloží. Nestáli jsme o vojenskou přehlídku v parádních uniformách, vyjádří Berchtold v soukromých zápiscích po letech svůj postoj k možnosti zastavit armádu v Bělehradě.
  1172.  
  1173. ---
  1174.  
  1175. Na schůzi ministerské rady proto navrhl, aby Vídeň Britům zdvořile odpověděla, že plně trvá na svých původních podmínkách, které vtělila do ultimáta zaslaného Srbům. A tím se vyhnula přímé odpovědi na myšlenku válečné stopky v srbském hlavním městě. Všichni ministři Berchtolda podpořili.
  1176.  
  1177. ---
  1178.  
  1179. Z Petrohradu i Paříže dál dostával prosby, aby Němcům jasně pohrozil, že pokud svého válkychtivého spojence nezastaví, do následné celokontinentální války se zapojí i Británie. A to na straně Ruska a Francie. Greye o to žádali i někteří vysoce postavení úředníci jeho Foreign Office. Ale ministr takto jednoznačné vyjádření odmítal – Rusko by se pak cítilo až příliš silné v kramflecích a nemělo by motivaci, aby i ono zachovalo zdrženlivý postoj, opakoval. A navíc není pravdou, že by Němce nevaroval. Diplomaticky, ale přesto dostatečně srozumitelně, už od Greye podobné věty, o jaké žádali Rusové a Francouzi, slyšel německý velvyslanec v Londýně Lichnowsky.
  1180.  
  1181. ---
  1182.  
  1183. Jenže jemu, jak jsme si řekli, v Berlíně příliš nenaslouchali.V tu chvíli mezi centrálními mocnostmi přece jen došlo k nesouladu, a to poněkud nečekaného charakteru. Náčelník rakousko-uherského generálního štábu Conrad von Hötzendorf telegrafoval do Berlína, aby svému protějšku von Moltkemu oznámil rozhodnutí svého císaře o všeobecné mobilizaci. Důvodem je nutnost čelit Rusku.
  1184.  
  1185. ---
  1186.  
  1187. Na válku jsme připraveni, odpověděl, ale vždyť přece Berlín vždy zdůrazňoval, že je nutné vše zařídit tak, aby odpovědnost za její vypuknutí padla na Rusy. A teď mu Moltke sděluje, že Německo se okamžitě chystá k útoku na západě, a tudíž po Rakušanech žádá ofenzivní akce na východě.
  1188.  
  1189. ---
  1190.  
  1191. Je zarážející, že stále myslel jen na svou malou válku proti Srbům a nebral dostatečně v úvahu, že se nad Evropou stahují mračna mnohem většího konfliktu.Poté, co se v Berlíně dozvěděli o ruské všeobecné mobilizaci, vyhlásili odpoledne 31.
  1192.  
  1193. ---
  1194.  
  1195. Poté, co se v Berlíně dozvěděli o ruské všeobecné mobilizaci, vyhlásili odpoledne 31. července stav nebezpečí války, Kriegsgefahrzustand. Císař Vilém ho podepsal ve stoje. „Jeho postoj i jeho slova byla hodna německého císaře! Hodna pruského krále!“ spokojeně si zapsal do deníku pruský ministr války Erich von Falkenhayn, který se po celou dobu červencové krize přimlouval za co nejradikálnější postup. „I kdyby nás to mělo zahubit, přece jen to bylo krásné,“ byl přesvědčen.Stav nebezpečí války ještě neznamenal mobilizaci, k tomu bylo nutné vydat separátní rozkaz.
  1196.  
  1197. ---
  1198.  
  1199. K tomuto poslednímu kroku na cestě k německému útoku už ale nebylo daleko. Předcházela mu ještě dvě poslední intermezza. To první udělal německý velvyslanec v Petrohradě Friedrich von Pourtalès.
  1200.  
  1201. ---
  1202.  
  1203. července ultimátum s požadavkem, aby Rusko nejpozději v pravé poledne následujícího dne odvolalo svou mobilizaci. Pokud tak neučiní, bude mobilizovat i Německo.
  1204.  
  1205. ---
  1206.  
  1207. Ve stejnou dobu jako Pourtalès v Petrohradě dostal nové instrukce i Wilhelm von Schoen, německý velvyslanec v Paříži. Na jejich základě francouzské vládě oznámil, že má osmnáct hodin na to, aby sdělila, jaké má úmysly.
  1208.  
  1209. ---
  1210.  
  1211. Vzali s sebou také náčelníka generálního štábu Moltkeho a velitele námořnictva velkoadmirála Alfreda von Tirpitze.V pět hodin odpoledne podepsal Vilém II. mobilizační rozkaz. Ležel na stole vyrobeném ze dřeva z lodi Victory, která byla vlajkovou lodí britského admirála Nelsona v bitvě u Trafalgaru v roce 1805, v níž Nelson rozdrtil Napoleonovu flotilu. Přítomní nedokázali zakrýt pohnutí. „Bůh žehnej Vaší Výsosti a Vašim zbraním, Bůh ochraňuj naši milovanou vlast,“ zvolal Falkenhayn v okamžiku, kdy jeho císař rozkaz podepisoval. Oba měli slzy v očích. „Pokud nyní mají být vrženy železné kostky, nechť nám pomáhá Bůh,“ provolal už předtím Bethmann Hollweg.
  1212.  
  1213. ---
  1214.  
  1215. Pokud dojde k válce, už nebudou existovat strany; budeme německými bratry,“ zvolal. Teď začne „nejkrvavější akce, jakou kdy svět zažil“, pronesl Falkenhayn.
  1216.  
  1217. ---
  1218.  
  1219. Británie zůstane neutrální a je připravena garantovat i to, že do konfliktu nezasáhne ani Francie, psal z Londýna tamní německý velvyslanec kníže Lichnowsky. Všechno ale závisí na tom, pokračoval, aby německé jednotky mezitím nepřekročily hranice. Může dát Berlín takové ujištění, ptal se podle něj britský ministr zahraničí Grey.
  1220.  
  1221. ---
  1222.  
  1223. Za chvíli dorazil druhý velvyslancův telegram. V Londýně mu prý naznačili, že by Británie mohla zůstat mimo válku dokonce i v tom případě, že by do ní byla vtažena Francie.
  1224.  
  1225. ---
  1226.  
  1227. Rusové se dost možná podvolí a nebudou bojovat, až uvidí, že zůstali sami. Císař proto okamžitě prohlásil, že Brity žádané ujištění dává – Německo nehodlá s Francií válčit a těší se ze slibu její i britské neutrality.
  1228.  
  1229. ---
  1230.  
  1231. To prostě není možné, namítal. „Navzdory všemu, na Francii musíme zaútočit,“ naléhal. Počítá s tím přece německý válečný plán, Schlieffenův plán.
  1232.  
  1233. ---
  1234.  
  1235. To vše bylo úplně zbytečné. Britové Němcům žádné ujištění o neutralitě nedali. „Muselo dojít k nějakému nedorozumění,“ odepsal Vilémovi král Jiří V. na jeho telegram. Když císařovo psaní do Buckinghamského paláce dorazilo, bylo už po večeři a ministr zahraničí Grey zrovna hrál v klubu kulečník.
  1236.  
  1237. ---
  1238.  
  1239. Všechny okolnosti toho, jak k tomuto nedorozumění došlo, nejsou dodnes jasné. Faktem ale je, že Britové ono ujištění, kvůli němuž nechal Vilém otevřít šampaňské, nikdy nedali. V Berlíně uvěřili chiméře. „Ten chlap je šílenec, nebo idiot,“ zuřil ovšem císař Vilém.
  1240.  
  1241. ---
  1242.  
  1243. Ten chlap je šílenec, nebo idiot,“ zuřil ovšem císař Vilém. Mluvil o Greyovi, tom „falešném lotrovi“. Nechal zavolat Moltkeho. Bylo jedenáct hodin večer, když generál dorazil. Zavedli ho rovnou do císařovy ložnice, Vilém už byl v pyžamu. Ukázal na telegram britského krále Jiřího. „Teď si můžete dělat, co chcete,“ dal Moltkemu najevo, že opět platí Schlieffenův plán.
  1244.  
  1245. ---
  1246.  
  1247. Británie, stejně jako Německo, byla garantem belgické neutrality. A na základě smlouvy z roku 1839. Pokud by tedy některá země Belgii napadla a pokud by Belgičané požádali o pomoc, měli Britové smluvní povinnost této žádosti vyhovět.
  1248.  
  1249. ---
  1250.  
  1251. Crowe mnohem spíš prokázal dobrý odhad situace.Bylo půl sedmé večer 2. srpna, když německý vyslanec v Bruselu Claus von Below-Saleske požádal o naléhavou audienci u belgického ministra zahraničí Juliena Davignona. O půl hodiny později už vstupoval do jeho pracovny, bledý a chvějící se. „Co se děje, není vám dobře?“ zeptal se Davignon. Vyslanec se vymluvil, že jen vyšel schody moc rychle.
  1252.  
  1253. ---
  1254.  
  1255. Tu obálku, kterou nedávno dostal z Berlína se striktním příkazem, že ji nesmí otevřít, dokud k tomu nebude výslovně zmocněn. Německá vláda má spolehlivé informace, četl Davignon v dokumentu, že se francouzské jednotky chystají vstoupit do Belgie, aby odtud zaútočily na Německo. V zájmu sebeobrany proto musí trvat na tom, aby na belgické území vstoupily také německé síly.
  1256.  
  1257. ---
  1258.  
  1259. Ale pokud by se Brusel postavil německým jednotkám na odpor, bude považován za nepřítele se všemi důsledky. Na odpověď máte dvanáct hodin, končila nóta, ve skutečnosti ultimátum. „Ne, jste si jistý? Ne, to není možné!“
  1260.  
  1261. ---
  1262.  
  1263. Německá tvrzení o chystaném vstupu francouzských vojsk na belgické území byla skrz naskrz vylhaná.„Belgie je stát, nikoliv silnice.“ Tohle odpověděl Albert, král Belgičanů, jak zněl panovníkův titul, císaři Vilémovi, svému vzdálenému bratranci, na německé ultimátum.
  1264.  
  1265. ---
  1266.  
  1267. Během červencové krize byli v Berlíně větší zastánci boje.To už se německá válečná mašinérie dávala do pohybu. Odpoledne 3. srpna dostal německý velvyslanec v Paříži Schoen příkaz, aby Francouzům předal německé oznámení o vyhlášení války. V Berlíně ho odůvodnili zprávami, že francouzské jednotky na několika místech vstoupily na německé území a že došlo i k leteckým útokům.
  1268.  
  1269. ---
  1270.  
  1271. Je to sebevražda Evropy, C’est le suicide de l’Europe,“ napsal na její zadní stranu.
  1272.  
  1273. ---
  1274.  
  1275. Ti z nich, kteří se dívali dál než na břeh kanálu La Manche, ale nepochybovali, k čemu nutně musí dojít. Britové by samozřejmě nešli do války jen kvůli tomu, že Němci porušili neutralitu Belgie. Jak už to bývá, za vzletně znějícími principy byl chladný, ale v tomto případě zcela racionální kalkul – pro britskou bezpečnost by bylo fatální, kdyby pobřeží Belgie a severní Francie, tento nástupní prostor k invazi na britské ostrovy, ovládla silně militaristická mocnost, tedy císařské Německo.
  1276.  
  1277. ---
  1278.  
  1279. července: Pokud vypukne válka a Británie zůstane stranou, nastane jedna ze dvou variant: 1) Německo a Rakousko zvítězí, v tom případě si podmaní francouzskou flotilu a kontinentální pobřeží La Manche. „Jaká pak bude situace Anglie bez přátel?“ 2) Zvítězí Francie a Rusko, naštvané na Brity za to, že jim v krvavé válce nepomohli. „Jaký pak bude jejich postoj k Anglii?“
  1280.  
  1281. ---
  1282.  
  1283. Pronesl také věty, které posléze vešly do dějin: „Po celé Evropě zhasínají lampy. Za našich životů už je neuvidíme znovu svítit,“ povzdechl si poté, co německá vojska vpadla do Belgie.
  1284.  
  1285. ---
  1286.  
  1287. Za našich životů už je neuvidíme znovu svítit,“ povzdechl si poté, co německá vojska vpadla do Belgie. Britové ještě poslali Němcům ultimátum, aby se stáhli. Udělali to čistě formálně, nikdo nečekal kladnou odpověď.Kancléř Bethmann Hollweg reagoval 4.
  1288.  
  1289. ---
  1290.  
  1291. Nadešel den, kdy musíme tasit meč, proti naší vůli a navzdory našemu upřímnému úsilí. Jsme ve válce s Ruskem a Francií – ve válce, která nám byla vnucena,“ pronášel od řečnického pultíku.
  1292.  
  1293. ---
  1294.  
  1295. I na jeho psychice se ale nyní už neodvratná katastrofa podepsala. Požádal kancléře, jestli by nemohl nějakou dobu zůstat v jeho předpokoji. Nechtěl, aby zaměstnanci německého kancléřství viděli slzy, které mu stékaly po tváři.Na britskou ultimativní žádost o stažení německých vojsk z Belgie odpověď nepřišla. To znamenalo jediné: Británie vyhlásí Německu válku. Příslušný dokument byl v zapečetěné obálce doručen na německé velvyslanectví v Londýně. Tragické chvíle se ale na chvíli zvrhly v tragikomické – ve Foreign Office si záhy uvědomili, že Němcům poslali špatný, už neaktuální text.
  1296.  
  1297. ---
  1298.  
  1299. Museli aspoň částečně věřit nějakému společně sdílenému příběhu o tom, proč mají opustit své domovy a obléknout uniformu. Jinak se nedala vyloučit revolta a rozklad. „Vládci dávno před rokem 1914 věděli, že velkou válku bude v budoucnu možno bojovat jen ve jménu obrany národa,“ konstatoval profesor Gerd Krumeich.
  1300.  
  1301. ---
  1302.  
  1303. Najdeme mezi nimi světoznámá jména, namátkou Wilhelma Röntgena nebo Maxe Plancka. Následně ho podepsaly další čtyři tisícovky intelektuálů či akademiků. Uvěřili nejen lži, že Německo při narušení neutrality Belgie vlastně jen předběhlo své protivníky. Popírali také to, že by se německá armáda dopouštěla válečných zločinů. Ty přitom byly zdokumentovány už ve své době. Masakry civilistů byly brutálnější na východní frontě, známější jsou ale z té západní.
  1304.  
  1305. ---
  1306.  
  1307. Do celého světa už tehdy letěl příběh belgického města Lovaň, kde Němci postříleli několik set civilistů a zničili přes tisíc domů. Dnes víme, že jen na západní frontě němečtí vojáci během prvních týdnů války zavraždili snad až šest tisíc civilistů – hromadně je popravovali, náhodně stříleli v klamném domnění, že představují nebezpečí, používali je jako živé štíty.
  1308.  
  1309. ---
  1310.  
  1311. Dnes víme, že jen na západní frontě němečtí vojáci během prvních týdnů války zavraždili snad až šest tisíc civilistů – hromadně je popravovali, náhodně stříleli v klamném domnění, že představují nebezpečí, používali je jako živé štíty.Jednalo se o válečné zločiny.
  1312.  
  1313. ---
  1314.  
  1315. Jednalo se o válečné zločiny. Němečtí intelektuálové to ve svém manifestu přesto popírali. Absurdně tvrdili, že ve skutečnosti šlo o řádění samotných Belgičanů. „Na východě se krev ruskými hordami pobitých žen a dětí vsakuje do země a na západě trhají střely dum dum prsa našich válečníků.
  1316.  
  1317. ---
  1318.  
  1319. Tvářit se jako obránci civilizace mají nejmenší právo ti, kteří se spolčují s Rusy a Srby a světu nabízejí potupné divadlo štvaní Mongolů a negrů proti bílé rase.“Válečná propaganda byla krajně zjednodušující a primitivní ve všech bojujících zemích.
  1320.  
  1321. ---
  1322.  
  1323. Všude, jak řečeno, vládci svým občanům tvrdili, že bojují spravedlivou obrannou válku. V Německu k tomu využili jeden klíčový moment, který umožnil tvrdit, že císařství se jen brání, byť to byli jeho vojáci, kdo válku začal ofenzívou.
  1324.  
  1325. ---
  1326.  
  1327. Tušili ovšem, že se mobilizovat chystá i Rusko. A tak se svou mobilizací do poslední chvíle čekali v naději, že je v Petrohradě „předběhnou“, a tím jim dají do ruky nesmírně cenný propagandistický trumf.
  1328.  
  1329. ---
  1330.  
  1331. Vláda se velice umně postarala, aby to vypadalo, že jsme byli napadeni,“ zapsal si do deníku po vyhlášení německé mobilizace admirál Georg Alexander von Müller, jeden z klíčových spolupracovníků císaře Viléma. Je příznačné, že když jeho deník německý historik Walter Görlitz dávno po válce vydal knižně, tuto a další pasáže zfalšoval tak, aby zněly zcela nevinně. Odhalil to historik John Röhl, když knižní vydání porovnal s originálním deníkem uloženým v archivu.
  1332.  
  1333. ---
  1334.  
  1335. První světová válka je vlastně preventivní válkou proti ruskému programu výstavby železnic,“ shrnuje tehdejší německé pocity historik Lothar Höbelt. Stavbu tratí částečně platili Francouzi, kteří logicky měli zájem na tom, aby jejich ruský spojenec dokázal v případě války rychle mobilizovat. V Berlíně ovšem byli přesvědčeni, že pokud by Petrohrad dostal masy svých vojáků na bojiště dříve, než německé armády vyřídí Francii, je s Německem amen.
  1336.  
  1337. ---
  1338.  
  1339. Byla německá obava z budoucí ruské síly opodstatněná? Friedrich von Pourtalès, německý velvyslanec v Petrohradě, psal ještě v březnu 1914 svým nadřízeným, že nikdo, kdo má v Rusku nějaké slovo, si nepřeje válku s Německem a není pravděpodobné, že by si ji mohl začít přát v dohledné budoucnosti.
  1340.  
  1341. ---
  1342.  
  1343. Na druhou stranu, Rusko se ekonomicky i vojensky rozvíjelo skutečně rychle. Vzhledem ke své rozloze a počtu obyvatel by se v dohledné době stalo jednoznačně nejsilnější mocností Evropy. V jeho veřejném mínění převažoval nesympatický obraz Německa.
  1344.  
  1345. ---
  1346.  
  1347. Navíc platí, že sice relativně sílilo jeho postavení, ve stejnou dobu ale relativně upadala síla Francie, druhého německého soupeře.Krom toho není vůbec jisté, že by se případné ruské expanzivní ambice, pokud by se skutečně objevily, obrátily proti Německu, případně Rakousku-Uhersku. Místo toho mohlo dojít k britsko-ruským konfliktům ohledně vlivu v Asii. V Londýně pravidelně uvažovali, jestli jednou nebudou s Ruskem bojovat o kontrolu Indie.
  1348.  
  1349. ---
  1350.  
  1351. Každopádně platí, že v císařském Německu převažovala „protiruská masová hysterie“, jak to vystihl německý historik Wolfgang Mommsen. Jak by to vše dopadlo, pokud by v létě 1914 k válce nedošlo, prostě nevíme. Němci a Rusové se mohli střetnout o pár měsíců či let později, nebo také vůbec. Pokud někdo tvrdí, že na tyto otázky zná jasnou odpověď, lže. Německá obava z budoucí ruské moci byla do jisté míry oprávněná, zároveň ale byla i plodem německé paranoie a darwinistického pohledu na svět.
  1352.  
  1353. ---
  1354.  
  1355. Šlo o výrok zpupný, nicméně opírající se o reálný německý vzestup.Červencová krize, která národy Evropy zavedla do zničující války, ale nezačala ruskou mobilizací a německou odpovědí na ni. Atentát v Sarajevu byl dílem zcela nezodpovědných a brutálních kruhů sahajících až do vysokých pater srbského státu.
  1356.  
  1357. ---
  1358.  
  1359. Vídni ale od samého začátku šlo o co nejradikálnější řešení. O takové, které muselo nutně narazit, protože by narušilo stávající rozložení sil a vlivu na Balkáně. Rakušané se nechtěli spokojit s ničím menším než s likvidací Srbska jako nezávislého státu. Pro takový krok mohli nalézt pochopení jen a pouze u svých německých spojenců.
  1360.  
  1361. ---
  1362.  
  1363. Otte, stejně jako mnoho a mnoho dalších historiků, ovšem dává v podstatě stejnou vinu i Německu. Habsburská monarchie by nikdy nehrála vabank, kdyby pro tuto hazardní hru nebyla vybavena bianko šekem z Berlína.
  1364.  
  1365. ---
  1366.  
  1367. Kancléř Bethmann Hollweg a ministr zahraničí Jagow se ani vážnějším způsobem nepokusili realizovat nápad svého císaře na zastavení rakousko-uherského útoku v Bělehradě.Německo mělo možnost válce zabránit, a to ještě i v samém závěru krize. Bylo by stačilo, kdyby dalo Habsburské monarchii jasně najevo, že nesmí zajít až do krajnosti.
  1368.  
  1369. ---
  1370.  
  1371. K takto jasnému postoji se ale Němci nikdy neodhodlali, i když v jisté fázi červencové krize na čas zapochybovali, jestli vývoj skutečně nemíří ke „světovému požáru“, jak to vyjádřil Bethmann. Ovšem nakonec převážila úzkostná snaha „nenamíchnout“ své rakouské spojence. Jiné v Berlíně neměli. Během krize rozhodující němečtí činitelé několikrát uvažovali, jestli se ztrouchnivělé Rakousko-Uhersko nerozpadne, pokud neprojeví tvrdost a nezíská vítězství na bojišti. Podobně o „pevnosti“ monarchie smýšleli i jinde v Evropě. To, mimo jiné, ukazuje na absurditu názorů některých českých publicistů, kteří dnes v Habsburské říši vidí málem ráj na zemi a jakýsi ideální předobraz Evropské unie.
  1372.  
  1373. ---
  1374.  
  1375. A to, co bylo pouze pravděpodobné se stává nevyhnutelným,“ jak to vyjádřil další historik Gian Enrico Rusconi.Není přitom pravdou starší tvrzení, že Němci svého rakouského spojence tlačili do války.
  1376.  
  1377. ---
  1378.  
  1379. Ano, během července 1914 z Berlína do Vídně mířilo několik depeší, které vybízely k okamžité vojenské akci proti Srbsku. Rakousko-uherská elita ale nepotřebovala do války popostrčit. Její zdlouhavé jednání nebylo zapříčiněno nerozhodností, ale komplikovanou mocenskou a správní strukturou monarchie.
  1380.  
  1381. ---
  1382.  
  1383. Rakousko-uherské i německé obavy z dalšího vývoje v Evropě, z toho, že v budoucnu možná budou muset bojovat za méně výhodných podmínek, se v jistém ohledu dají – z dobového pohledu – chápat. Míra lehkovážnosti, s jakou lídři obou zemí jednali, v době, kdy už bylo zcela zřejmé, že nepůjde o omezenou válku, ale o celoevropská jatka, je ale skutečně neuvěřitelná.
  1384.  
  1385. ---
  1386.  
  1387. Evropský mír možná byl domečkem z karet, ale i tak ho někdo musel zbořit,“ skvěle shrnul tehdejší situaci historik David Stevenson.Rakousko-Uhersko a Německo ale nejednaly ve vakuu. K tragickému vyústění krize přispělo i Rusko. Jeho všeobecná mobilizace, nařízená 30. července 1914, napomohla k eskalaci situace.
  1388.  
  1389. ---
  1390.  
  1391. Němci s tímto postupem zcela souhlasili, a to i když si dobře uvědomovali, že nemusí skončit lokální válkou Vídně proti Bělehradu. Akceptovali riziko, že skončí celoevropskou válkou.
  1392.  
  1393. ---
  1394.  
  1395. O tom všem v archivech „existuje nekonečný počet důkazů“, jak to vyjádřila profesorka Annika Mombauerová. V červencové krizi byly nakonec za eskalaci zodpovědné vlády všech velmocí. Některé více (Rakousko-Uhersko a Německo), jiné méně (Rusko a Francie).
  1396.  
  1397. ---
  1398.  
  1399. Agresorem ale nebyla, navzdory heslu „Bůh ztrestej Anglii“ (Gott strafe England), které německá propaganda během války masově šířila. Právě naopak – britský ministr zahraničí Edward Grey se v červencové krizi upřímně snažil najít mírové řešení. Postavení jeho země samozřejmě bylo díky ostrovní poloze a dominantnímu námořnictvu relativně nejjednodušší. Britové neměli přímý zájem ve sporu mezi Vídní a Bělehradem.
  1400.  
  1401. ---
  1402.  
  1403. Jakmile bylo jasné, že spolu budou bojovat čtyři kontinentální velmoci – Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko a Francie –, neměla Británie na výběr. Viděli jsme, že neutralita by jí nabízela jen špatné možnosti.
  1404.  
  1405. ---
  1406.  
  1407. Z toho všeho je patrné, že svět do války uvrhla rozhodnutí konkrétních lidí. Dříve se hodně psalo o tom, že Evropa do konfliktu sklouzla jakoby proti své vůli. Že za to mohl systém proti sobě stojících aliancí, kdy jedna velmoc musela jít na pomoc druhé.
  1408.  
  1409. ---
  1410.  
  1411. V Evropě v roce 1914 nemusela propuknout světová válka, kdyby ji nezavinili ti, kteří si mysleli, že nemají na výběr. Jenže, poznamenává MacMillanová, „vždycky je na výběr“.Pár měsíců poté, co válka vypukla, se německý ministr zahraničí Gottlieb von Jagow bavil s jedním ze svých přátel. Přiznal mu, že v noci nemůže spát, protože ví, že Německo „chtělo válku“.Když konflikt skončil, zhroutilo se císařství, z Německa se stala republika. K moci se v ní dostala levice. Ta slíbila transparentnost – zveřejníme dosud tajné dokumenty, které odhalí, proč válka vypukla. Na ministerstvu zahraničí to dostal na starost přední teoretik marxismu Karl Kautsky.
  1412.  
  1413. ---
  1414.  
  1415. Stanovit příčiny jejího vypuknutí, najít viníky, se tak stalo předmětem prakticky celonárodního zájmu. Skutečná válka sice skončila, ale začalo to, co jeden historik nazval válkou dokumentů. Snahou prokázat nevinu vlastního národa. A tento boj Němci na dlouhé desítky let vyhráli.Záhy po skončení války začaly všechny válčící země vydávat stohy objemných svazků plných dokumentů. Jaká to slast pro historika, kdyby ovšem některé z dokumentů nebyly účelově upravené.
  1416.  
  1417. ---
  1418.  
  1419. Nacisté v roce 1930, tedy ještě než se dostali k moci, dokonce žádali zavedení trestu smrti pro každého, kdo by tvrdil, že válku vyvolalo Německo. V extrémní formě tím ale vlastně jen vyjadřovali tehdejší konsensus odborníků. Tedy že vinni byli tak nějak všichni, válku vlastně ve skutečnosti nechtěl nikdo.
  1420.  
  1421. ---
  1422.  
  1423. Nejlepší francouzští a němečtí historici se na tom ještě v roce 1951 veřejně shodli ve společně vydaném stanovisku: „Vedoucí kruhy jednotlivých zemí věřily, že válka je nevyhnutelná. Vzájemně se obviňovaly z agresivních záměrů a záruku vlastní bezpečnosti viděly jen ve spojeneckém systému a neustálém navyšování zbrojení.“ Snaha prokázat, že Německo válku nezavinilo, „dosáhla celosvětového úspěchu“, oddychl si Gerhard Ritter, prominentní německý historik.Byl to, slovy jedné významné historičky, „pohodlný konsensus“, který nenutil skutečně se zamyslet nad činy a zodpovědností jednotlivých aktérů.
  1424.  
  1425. ---
  1426.  
  1427. Fischer v roce 1961 vydal knihu s do češtiny obtížně přeložitelným názvem – Griff nach der Weltmacht, neboli Ruka vztažená po světovládě, s podtitulem Politika válečných cílů císařského Německa 1914–1918.
  1428.  
  1429. ---
  1430.  
  1431. V ní Němcům řekl: to my jsme zavinili tuto válku, klíčovou válku celého dvacátého století. Dopad této knihy se rovnal výbuchu bomby.Fischer rozmetal zmíněný pohodlný konsensus, že za válku mohou všichni a nikdo. Nešlo o žádný výkřik poloinformovaného publicisty lačnícího po senzaci, ale o skoro devět set stran dlouhou knihu založenou na rozsáhlém výzkumu do té doby neznámých pramenů.
  1432.  
  1433. ---
  1434.  
  1435. Fischer bral německé společnosti dlouho tradovanou jistotu, že Versailleská smlouva byla křivdou a její obvinění Německa z rozpoutání války bylo lží. Zbavoval ji tím i výmluvy, že Hitler byl buď náhodným zjevem německých dějin nebo dokonce nepřímým zplozencem Versailles,“ napsal český historik německých dějin Jiří Pešek.
  1436.  
  1437. ---
  1438.  
  1439. A šel ještě dál: „Ideové a hegemoniální nároky – byť umocněné a nelidské co do metod – zjevně zůstanou v německých dějinách platné až do roku 1945,“ napsal ve své stěžejní knize. Nacismus tedy nebyl nějakým extrémním vybočením z jinak slavných německých dějin, ale vlastně v jistém smyslu navázal na starší světovládné ambice, tvrdil hamburský profesor.Ukazoval to hlavně na dokumentu, který objevil skrytý v archivu.
  1440.  
  1441. ---
  1442.  
  1443. Šlo o radikální program expanze, která by znamenala naprostou německou nadvládu v Evropě, a to, mimo jiné, i nad českými zeměmi. O významu tohoto programu pro Čechy i celou Evropu si víc povíme v jiné kapitole. Pro pochopení prudkého střetu, který Fischerovy teze vyvolaly, je ale nyní podstatné zdůraznit, že to vlastně nebyl on, kdo Zářijový program objevil. Nalezl ho už v roce 1942 historik Hans Herzfeld, ale jeho existenci zamlčel, a to i po skončení druhé světové války.
  1444.  
  1445. ---
  1446.  
  1447. Mužem, který naboural tehdejší přístup ve stylu „až na Hitlera bylo vše v pořádku“, se tak stal až Fischer. Navíc tvrdil, že tyto dalekosáhlé expanzivní cíle nebyly jen výplodem pár politiků, ale že se v císařském Německu těšily rozsáhlému společenskému konsensu.
  1448.  
  1449. ---
  1450.  
  1451. Německo šedesátých let minulého století sice bylo nepochybně demokratickou zemí, přesto ale na Fischerovy teze reagovala nemalá část elit snad až totalitními reflexy. Debat o Fischerově knize byly plné nejen odborné historické časopisy, ale i noviny, týdeníky, rozhlas a televize. Diskuse tak zasáhla miliony německých občanů. Značná část německých historiků se otevřeně postavila proti Fischerovi a obvinila ho, že kydá špínu na slavné předky.
  1452.  
  1453. ---
  1454.  
  1455. Bylo příznačné, že mezi prvními proti Fischerovi vystoupil historik Erwin Hölzle, někdejší nacistický funkcionář. Každý přece ví, že první světovou válku rozpoutali Slované na příkaz Ruska, tvrdil.
  1456.  
  1457. ---
  1458.  
  1459. Každý přece ví, že první světovou válku rozpoutali Slované na příkaz Ruska, tvrdil. Theodor Schieder, ve třicátých letech i během války podporovatel nacistů, nicméně po válce jeden z nejprominentnějších historiků, označil Fischerovu knihu za „národní katastrofu“.
  1460.  
  1461. ---
  1462.  
  1463. Avšak část historiků dokonce psala dopisy na nejvyšší politická místa a požadovala, aby Fischer nemohl přednášet nebo aby byl vydán zákaz přeložit jeho knihu do cizích jazyků. Ministerstvo zahraničí chtělo překazit jeho už domluvené přednáškové turné po Spojených státech. A lídr bavorské CSU a pozdější bavorský premiér Franz Josef Strauss označil Fischerova tvrzení za pokus o „zrušení západní jednoty prostřednictvím rozkladu německých dějin a obrazu Německa“.
  1464.  
  1465. ---
  1466.  
  1467. A lídr bavorské CSU a pozdější bavorský premiér Franz Josef Strauss označil Fischerova tvrzení za pokus o „zrušení západní jednoty prostřednictvím rozkladu německých dějin a obrazu Německa“.
  1468.  
  1469. ---
  1470.  
  1471. Fischer si z toho nic nedělal a své teze rozpracoval ještě podrobněji v knize Krieg der Illusionen, v níž se plně soustředil na německou politiku předcházející vypuknutí války. I tato kniha se stala bestsellerem. Její autor tvrdil, že nejdůležitější činitelé v Německu se pro válku rozhodli už v roce 1912, na takzvané válečné poradě z prosince toho roku.
  1472.  
  1473. ---
  1474.  
  1475. Její autor tvrdil, že nejdůležitější činitelé v Německu se pro válku rozhodli už v roce 1912, na takzvané válečné poradě z prosince toho roku. Na ní se usnesli, že válka musí přijít „čím dřív, tím líp“, jak to tehdy vyjádřil náčelník generálního štábu Helmuth von Moltke.
  1476.  
  1477. ---
  1478.  
  1479. Konsensus ale na této poradě nakonec zněl, že se zahájením konfliktu je potřeba počkat rok a půl, než bude prohlouben Kielský průplav tak, aby jím mohly proplouvat i velké bitevní lodě zvané dreadnoughty. Německé loďstvo díky tomu získalo rychlejší přístup z Baltského do Severního moře, nemuselo obeplouvat Dánsko.
  1480.  
  1481. ---
  1482.  
  1483. V sedmdesátých a osmdesátých letech Fischer v Německu obdržel vysoká státní vyznamenání. Demokratický stát se s kritikou na adresu svých dějin nakonec dovedl vyrovnat.
  1484.  
  1485. ---
  1486.  
  1487. Následující generace historiků samozřejmě v řadě ohledů jeho výzkumy upravily a přehodnotily. Fischer se například příliš soustředil na Německo a nestudoval rozhodování elit v dalších klíčových mocnostech. Dnes tak víme, že zásadní podíl na vypuknutí války měli také ve Vídni, nejen v Berlíně.
  1488.  
  1489. ---
  1490.  
  1491. Němci, stejně jako Rakušané, kalkulovali s tím, že může dojít k všeobecné válce, nešlo ale o jejich preferovanou možnost. Také Fischerův názor, že nejužší německá elita se na nutnosti vést evropskou válku pevně usnesla už v prosinci 1912 a že od té doby se jednalo o jasně naplánovanou danost, dnes přijímá jen malá menšina historiků.
  1492.  
  1493. ---
  1494.  
  1495. Přesně jedenapadesát let po Fischerově díle Griff nach der Weltmacht vydal australský historik Christopher Clark v roce 2012 knihu Sleepwalkers, tedy Náměsíčníci. Pod tímto názvem vyšla i česky.
  1496.  
  1497. ---
  1498.  
  1499. Clarkova kniha sklidila obrovský úspěch, byla přeložena do řady jazyků. Česky vyšla už dvakrát. Senzaci ale vyvolala především v Německu, kde se objemného díla, které má v německém překladu skoro devět set stran, prodaly vysoké stovky tisíc kusů.
  1500.  
  1501. ---
  1502.  
  1503. Vrací se tedy i k tezi Lloyda George, že země Evropy do války vklouzly jaksi mimoděk, proti své vůli. Většina historiků Clarkovy závěry odmítla. „Prameny zcela nezpochybnitelně dokazují: Německá říše a Rakousko-Uhersko se pustily do hry vabank, v níž je nezastavila ani hrozba světové války,“ shrnul to německý historik Gerd Krumeich. Recenzent v britském týdeníku The Spectator dokonce napsal: „Clark má tak rád Teutony, že mě překvapuje, že na univerzitě nepřednáší v Pickelhaube,“ tedy v typické pruské vojenské helmě s hrotem na vrcholu.
  1504.  
  1505. ---
  1506.  
  1507. Především jistá část německé publicistiky přijala Clarkovy závěry s nadšením.
  1508.  
  1509. ---
  1510.  
  1511. Kniha měla „téměř kouzelný dopad na velkou část veřejnosti a na část německých historiků“, jak to shrnul vojenský historik Michael Epkenhans. Hlavně konzervativní kruhy začaly útočit na ty německé historiky a publicisty, kteří s Clarkem polemizovali. Dost bylo vyprávění ve stylu, že my Němci jsme „zavinili všechno“, jak v mnoha televizních pořadech a na stránkách novin hřímal politolog Herfried Münkler. A novinářka Cora Stephanová šla s několika kolegy ještě dál – prokázaná fakta, například že se německá armáda za první světové války dopouštěla v Belgii masakrů civilního obyvatelstva, prohlásila za vymyšlená.
  1512.  
  1513. ---
  1514.  
  1515. Není – pokud by si to někdo myslel, přehlížel by potenciální mnohem širší dopady takových diskusí. Uvědomme si, že ve své nejvyhrocenější formě mohly debaty vyvolané Clarkovou knihou vést i ke zpochybnění německé viny za druhou světovou válku. Právě s tím přitom přišel světoznámý (a také mimořádně kontroverzní) německý historik Ernst Nolte. Ten prohlásil, že Clark v knize Náměsíčníci prokázal německou nevinu za vznik první světové války.
  1516.  
  1517. ---
  1518.  
  1519. Ten prohlásil, že Clark v knize Náměsíčníci prokázal německou nevinu za vznik první světové války. V tom případě byla Versailleská mírová smlouva z roku 1919 nespravedlivá, tudíž meziválečné Německo mělo vůči Polsku oprávněné územní požadavky. Když je Hitler v roce 1939 ultimativně Varšavě předložil, Poláci je měli akceptovat – vždyť Němci byli v právu. K německému útoku na Polsko a ke vzniku druhé světové války tedy podle Nolteho vůbec nemuselo dojít, kdyby Hitler dostal, co mu právem náleželo.
  1520.  
  1521. ---
  1522.  
  1523. Otázka, kdo za její propuknutí nese největší díl odpovědnosti, tedy má potenciálně dalekosáhlé dopady a je lehce zneužitelná, jak předvedl zmíněný Ernst Nolte.A ještě jednu věc bychom si měli uvědomit. V době, kdy Clarkova kniha vyšla, se eurozóna a celá Evropská unie potýkaly s dluhovou krizí, jež zasáhla některé ekonomicky oslabené země.
  1524.  
  1525. ---
  1526.  
  1527. Dnes víme, že ani s německou hospodářskou politikou zdaleka nebylo vše v pořádku a nyní jsou to Němci, kdo čelí dlouhodobým ekonomickým problémům. Klíčové nicméně je, že jeden zásadní hlas se tehdy v Německu k všeobecnému plácání se po zádech a poučování zbytku Evropy nepřidal – patřil Angele Merkelové, kancléřce a lídryni CDU/CSU. Tedy nadřízené zmíněného Volkera Kaudera, který si tak pochvaloval německou dominanci.
  1528.  
  1529. ---
  1530.  
  1531. Připočtěme ale Merkelové zásluhu za to, že nikdy nepodlehla pokušení relativizovat německou historickou odpovědnost nebo se oddávat triumfalismu a akcentování německé převahy v Evropě – na rozdíl od svých mnohých konzervativních a krajně pravicových krajanů.Právě to bychom my Češi jakožto bezprostřední sousedé Německa s dlouhou zkušeností stýkání a potýkání se s Němci měli být schopni docenit. A uvědomit si, jakému riziku bychom mohli být vystaveni nejen my, ale všichni Evropané, kdyby se k moci v Německu dostal někdo, kdo by chtěl německé dějiny přehodnocovat a na takovém základě vést i aktuální politiku. Že dnes někteří čeští politici, třeba Václav Klaus nebo Tomio Okamura, podporují v Německu právě takové síly – stranu Alternativa pro Německo (AfD) – je důkazem jejich neuvěřitelné historické negramotnosti.
  1532.  
  1533. ---
  1534.  
  1535. Uvědomme si, že aby Němci první světovou válku vyhráli, nemuseli dojít až do Paříže, natož do Londýna. Je docela dobře možné, že pokud by do války nevstoupili Američané, skončila by na západní frontě remízou.
  1536.  
  1537. ---
  1538.  
  1539. Americký vstup do konfliktu přitom nebyl předem dán, rodil se ještě složitěji než za druhé světové války. Němci k němu hodně přispěli svými arogantními chybami, jako bylo vyhlášení neomezené ponorkové války.
  1540.  
  1541. ---
  1542.  
  1543. Ještě na podzim roku 1915 německé velení odhadovalo, že USA jsou vojensky méně významnou mocností než Bulharsko!Na jaře a v brzkém létě 1918 Francouzi a Britové s vypětím všech sil zastavili německou ofenzívu vedenou generálem Erichem Ludendorffem. Němci při ní několikrát prolomili frontu a postupovali kupředu.
  1544.  
  1545. ---
  1546.  
  1547. Němci při ní několikrát prolomili frontu a postupovali kupředu. Především francouzskému velení se ale podařilo brilantním způsobem zabránit obklíčení spojeneckých vojsk. Poté se na frontu už dostaly i velmi početné americké síly a staly se oporou spojeneckého protiútoku.
  1548.  
  1549. ---
  1550.  
  1551. Zprvu dál válčili i bolševici, kteří se pod Leninovým vedením chopili moci o pár měsíců později. Nakonec ale byli nuceni po zdrcujících porážkách podepsat 3. března 1918 v Brestu-Litevském mírovou smlouvu.
  1552.  
  1553. ---
  1554.  
  1555. Němci díky tomu ovládli východní Evropu, ať už přímo, nebo prostřednictvím loutkových států, které tam vytvořili. Stále závislejším se na Německu stávalo i Rakousko-Uhersko.
  1556.  
  1557. ---
  1558.  
  1559. Je jistě otázkou, jestli by Berlín dokázal své zisky na východě taky efektivně spravovat a dlouhodobě udržet. To je ale jiný problém. Z hlediska situace na jaře 1918 platí, že Němci byli, jak řečeno, k faktickému ovládnutí Evropy blíže než Napoleon i Hitler.
  1560.  
  1561. ---
  1562.  
  1563. Stačilo jim přinutit Paříž a Londýn ke kompromisnímu ukončení války. Jak řečeno, bez amerického zásahu by se jim to dost možná podařilo.Jak by to změnilo Evropu? O tom nemusíme spekulovat. Víme to z německých plánů i skutků.
  1564.  
  1565. ---
  1566.  
  1567. Německá vojska tehdy byla tak blízko Paříže, že generál Joseph Gallieni, velitel obrany hlavního města, zabavil stovky pařížských taxíků a s jejich pomocí posílal vojáky na frontu.
  1568.  
  1569. ---
  1570.  
  1571. To by si připojilo i kus Belgie, její zbytek by pak kontrolovalo jako vazalský, jen formálně nezávislý stát, podobně jako Nizozemsko. Rusko by utrpělo velké územní ztráty – mělo vzniknout nezávislé Polsko, Ukrajina, Litva či Bělorusko. Státy by to ale ve skutečnosti nebyly samostatné, ale loutkové, pod kontrolou Německa. Němci by získali rozsáhlá území v Africe, kde by zabavili belgické kolonie i část těch francouzských.
  1572.  
  1573. ---
  1574.  
  1575. Němci by získali rozsáhlá území v Africe, kde by zabavili belgické kolonie i část těch francouzských.A české země? Měla vzniknout ekonomická unie, Němci nazývaná Mitteleuropa. Rakousko-Uhersko by bylo její součástí, stejně jako Francie, Belgie, Dánsko, Nizozemsko či zmíněné vazalské státy vytvořené na východě.
  1576.  
  1577. ---
  1578.  
  1579. Rakousko-Uhersko by bylo její součástí, stejně jako Francie, Belgie, Dánsko, Nizozemsko či zmíněné vazalské státy vytvořené na východě. Tento útvar, zcela řízený z Berlína, by dával Německu k dispozici obrovskou zásobárnu zdrojů, aby bylo ve výhodě v očekávaném dalším soupeření s Británií a Spojenými státy.
  1580.  
  1581. ---
  1582.  
  1583. Zářijový program tedy obsahoval do té doby bezprecedentní plán na politickou kontrolu téměř celé kontinentální Evropy a její ekonomické vykořisťování. Jak řečeno, šlo o tak dalekosáhlý projev německé agresivní dobyvačnosti, že nacionalistický historik Hans Herzfeld raději jeho existenci zatajil, když ho během druhé světové války nalezl v archivu. Na světlo světa ho vynesl až Fritz Fischer.Ale nešlo jen o jeden čtyřstránkový dokument sepsaný v hodinách euforie ze zdánlivě se blížícího vítězství?
  1584.  
  1585. ---
  1586.  
  1587. Například je faktem, že císař ho nepodepsal. Fischer tedy dost možná přeháněl, když tvrdil, že šlo o oficiální kodifikaci německých válečných cílů a že je jisté, že by na nich Německo v případě vítězství trvalo.
  1588.  
  1589. ---
  1590.  
  1591. I tento přerod Čechům mocnářství velmi odcizil.Tomáš Garrigue Masaryk to vše velmi dobře chápal.
  1592.  
  1593. ---
  1594.  
  1595. Pochopili, že pokud by ve válce zvítězily Německo a Rakousko-Uhersko, stala by se střední Evropa prostorem, kde Čechům nebude dopřáno žít rovnoprávnou národní existenci. Naopak, bylo evidentní, že Češi budou mít významně méně práv, než jakými disponovali před začátkem konfliktu.
  1596.  
  1597. ---
  1598.  
  1599. A tak, zcela logicky, vyhodnotili úsilí o samostatnost jako nejlepší možné východisko pro malý národ vtažený do gigantického střetu velmocí.Žádné jídlo se nejí tak horké, jak se navaří, říká se. Takže udělali by Němci v Evropě, pokud by válku vyhráli, skutečně tak dalekosáhlé změny, jaké vtělili do Zářijového programu? Ano. Víme to proto, že se tady dostáváme od německých plánů k německým skutkům.
  1600.  
  1601. ---
  1602.  
  1603. Celkově šlo o asi milion kilometrů čtverečních a asi 60 milionů obyvatel. Velká většina těchto lidí nebyla ruského původu. Ze strany Němců se ale nejednalo o žádné prosazování práva národů na sebeurčení. Nově vzniklé státy měly být, v souladu se Zářijovým programem, plně podřízené Německu. „Rusko bude zatlačeno do Asie,“ prohlásil ostatně Bethmann Hollweg už v srpnu 1914.
  1604.  
  1605. ---
  1606.  
  1607. Bukurešťský mír, vnucený v květnu 1918 poraženému Rumunsku, nebyl z hlediska územních ztrát zdaleka tak tvrdý. Rumuni ale museli Němcům předat kontrolu nad svými ropnými poli a Německu a Rakousku-Uhersku byli přinuceni odvádět veškerou „přebytkovou“ zemědělskou produkci.
  1608.  
  1609. ---
  1610.  
  1611. Přičemž jaké množství už spadá do kategorie přebytek, si mohli libovolně určit v Berlíně a Vídni. A především, do každého rumunského ministerstva nastoupili němečtí úředníci s pravomocí zrušit rozhodnutí ministrů a propustit jakéhokoliv zaměstnance. Rumunsko tedy fakticky přestalo být nezávislým státem. Stal se z něj německý protektorát. Versailleská mírová smlouva, kterou muselo Německo po prohrané válce v roce 1919 podepsat, rozhodně byla velmi přísná. Mírové podmínky, jež předtím Němci vnutili Rusům a Rumunům, ale bez jakýchkoliv pochyb byly ještě o poznání tvrdší. „Přesto Němci po válce takřka jednohlasně odsuzovali Versailleskou smlouvu; a je opravdu ironické, že nejhlasitěji její podmínky odmítaly právě ty kruhy, které během první světové války nejvíce prosazovaly anexe,“ konstatoval o německém veřejném mínění historik Hans Gatzke.
  1612.  
  1613. ---
  1614.  
  1615. Přesto Němci po válce takřka jednohlasně odsuzovali Versailleskou smlouvu; a je opravdu ironické, že nejhlasitěji její podmínky odmítaly právě ty kruhy, které během první světové války nejvíce prosazovaly anexe,“ konstatoval o německém veřejném mínění historik Hans Gatzke.Takže kdo seje vítr, sklízí bouři? Nikoliv – vítr, který Němci chystali Evropě a který skrze jimi vnucený mír v roce 1918 zavanul v její východní části, byl o poznání hrozivější než bouře, která nakonec samotné Němce potkala ve Versailles.
  1616.  
  1617. ---
  1618.  
  1619. Ale pokud by v této válce zvítězilo Německo, právě takovým hegemonem kontinentální Evropy by se stalo. „Německé vítězství by znamenalo naprosté zničení dosavadního uspořádání světa,“ jak napsal historik McGregor Knox.
  1620.  
  1621. ---
  1622.  
  1623. Šlo by ale z hlediska Čechů a dalších obyvatel střední a východní Evropy o horší stav, než jaký je ve dvacátém století potkal? Jednalo by se o horší národní existenci než byla ta pod nacistickou okupací, a poté pod komunistickou diktaturou řízenou z Moskvy? V této části Evropy zahynuly před druhou světovou válkou a během ní, většinou v důsledku činů Hitlerova a Stalinova režimu, desítky milionů lidí.
  1624.  
  1625. ---
  1626.  
  1627. Vítězství Německa a Rakouska-Uherska by tedy bylo pro Čechy a další menší národy střední a východní Evropy katastrofou. Ale nepostihla náš kout Evropy spousta katastrof tak jako tak? Kdyby ve střední a východní Evropě přežilo Rakousko-Uhersko a dominovalo jí triumfující Německo, Hitler by se nikdy nedostal k moci.
  1628.  
  1629. ---
  1630.  
  1631. Patřil k nim i slovenský politik Milan Hodža, který bude v letech 1935–1938 československým premiérem. Stal se jedním z dvou-tří nejbližších poradců následníka trůnu, i když byl protestant a František Ferdinand přísný katolík. Psal pro něj analýzy nejrůznějších problémů soustátí. Otázkou je, co konkrétně by František Ferdinand jakožto císař – chtěl vládnout pod jménem František II.
  1632.  
  1633. ---
  1634.  
  1635. Zpočátku byl pro nahrazení dualismu trialismem, tedy že by se vedle Vídně a Budapešti dostalo stejných práv dalšímu pólu, a sice Jihoslovanům. Těch žilo v monarchii skoro pět milionů, šlo o katolické Chorvaty a Slovince, pravoslavné Srby i bosenské muslimy slovanského původu. Následník spoléhal především na Chorvaty, kteří proti Maďarům bojovali už během jejich povstání v letech 1848–1849. Jak už jsme v této knize uvedli, politici v Srbsku se těchto trialistických plánů obávali.
  1636.  
  1637. ---
  1638.  
  1639. On i jeho poradci si uvědomovali, že pokud by vyzdvihl pouze Jihoslovany, cítili by se Češi, ale i některé další národy, oprávněně popuzeni. „Heslo trialismu se dobře hodí k tomu, aby nahánělo strach Maďarům, nemělo by však být bráno vážně,“ vysvětloval plukovník Alexander Brosch von Aarenau, šéf následníkovy vojenské kanceláře.V plánech, které nechal František Ferdinand vypracovat několik let před smrtí, tak už o trialismu není řeč.
  1640.  
  1641. ---
  1642.  
  1643. V plánech, které nechal František Ferdinand vypracovat několik let před smrtí, tak už o trialismu není řeč. Základním nástrojem jeho politiky se mělo stát něco úplně jiného: demokracie. Přesně řečeno všeobecné a rovné volební právo. Je to opravdu paradoxní. Ultrakonzervativní následník trůnu proti jeho zavedení v Předlitavsku vystupoval, protože tam, logicky, zásadně oslabilo moc šlechty.
  1644.  
  1645. ---
  1646.  
  1647. Pokud by se Uhry demokratizovaly podle principu jeden muž, jeden hlas (ženy tehdy mohly volit jen v několika málo zemích světa), Maďaři by o dominanci přišli. Vždyť v Uhrách ani netvořili většinu obyvatel. „Nedemokraticky smýšlející následník trůnu chtěl jako uherský král začít své panování demokratizací volebního práva,“ konstatoval jeho životopisec Jan Galandauer.
  1648.  
  1649. ---
  1650.  
  1651. Zcela nepřiměřené postavení Maďarů dlouhodobě snižovalo šanci monarchie na přežití a bylo zcela logické proti němu zakročit. Ovšem Maďaři by se ho dobrovolně nevzdali. Jejich ministerský předseda István Tisza ostatně otevřeně říkal, že pokud se následník pokusí své plány uskutečnit, odpovědí mu bude maďarská ozbrojená vzpoura. Demokracii můžeme v Uhrách zavést teprve tehdy, až budou jejich nemaďarští obyvatelé pomaďarštěni, vyjádřil Tisza postoje maďarské elity s brutální otevřeností.
  1652.  
  1653. ---
  1654.  
  1655. Konec dualismu by ale neuspokojil ani Čechy, protože František Ferdinand počítal s centralizací říše, se zrušením celistvosti jednotlivých historických zemí, tedy i Českého království. Neuspěl by ani u Poláků. Podporu by získal nejspíš jen u Rumunů, Slováků, Ukrajinců a asi i většiny Chorvatů. To bylo skutečně málo. Většina historiků tak nepovažuje následníkovy záměry za uskutečnitelné.
  1656.  
  1657. ---
  1658.  
  1659. Naproti tomu Němci se dožadovali svého „místa na Slunci“ a tvrdili, že jim ho etablované velmoci upírají. V těchto řádcích najdeme mnohé, co se podobá dnešnímu vztahu mezi USA jakožto „starým“ hegemonem a rychle bohatnoucí a sílící Čínou. A to se ani nemusíme bavit o paranoidním přesvědčení Rusů, že cílem Západu je zatlačení či snad úplný rozklad jejich země.Vládnoucí elity v Evropě před první světovou válkou se liberalismu, snah o zavedení volebního práva žen nebo dělnického hnutí často bály stejně nebo dokonce více než příchodu zahraničních armád.
  1660.  
  1661. ---
  1662.  
  1663. Zjevně to není jen rétorika pro momentální politickou potřebu. Už když mu bylo 38 let a působil pouze v byznysu, tvrdil o sobě, že by to měl být právě on, kdo za USA povede vyjednávání se Sovětským svazem o omezení jaderných zbraní. Že šlo o velmi technické téma, jemuž se věnovaly desítky expertů?
  1664.  
  1665. ---
  1666.  
  1667. Nejlepším vysvětlením pravděpodobně opět je snaha tohoto vládce o vlastní zápis do historie, jeho pokřivené vnímání minulosti a přehnané přesvědčení o vlastní důležitosti.Rozhodně nechci klást rovnítko mezi Spojené státy a Čínu, případně Rusko. Stejně tak není na místě nějak přehnaně strašit novým konfliktem, ať už lokálním nebo celosvětovým. Nic na světě není bez alternativy, nakonec rozhodnou konkrétní činy konkrétních lidí, stejně jako v létě 1914.
  1668.  
  1669. ---
  1670.  
  1671. Je ale dobré uvědomit si, že světový střet v roce 1914 vznikl právě z lokální šarvátky. A že podobných šarvátek v našem dnešním světě přibývá. Přičemž jejich protagonisté, lídři nejmocnějších zemí, často ve znepokojivé míře ukazují podobné vlastnosti, jako protagonisté roku 1914.
  1672.  
  1673. ---
  1674.  
  1675. Přičemž jejich protagonisté, lídři nejmocnějších zemí, často ve znepokojivé míře ukazují podobné vlastnosti, jako protagonisté roku 1914.Veřejné mínění a občanská společnost měly jistý vliv na vrcholnou politiku už tehdy a o dnešní době to platí dvojnásob.
  1676.  
  1677. ---
  1678.  
  1679. Lídři tedy musí, aspoň v demokraciích, brát na veřejnost větší ohledy. Nemají tak volnou ruku jako před více než sto lety.
  1680.  
  1681. ---
  1682.  
  1683. Dnes, stejně jako v éře před rokem 1914, široce převládá přesvědčení, že válka mezi velmocemi sice není nemožná, ale je krajně nepravděpodobná. Téhle bezstarostnosti se musíme zbavit,“ píše Westad.Sama Evropa je přitom oproti roku 1914 změněná k nepoznání. Budoucnost je samozřejmě vždy krajně nejistá, ale s velmi slušnou dávkou jistoty můžeme říct, že válka je dnes mezi členskými zeměmi Evropské unie vyloučená.
  1684.  
Advertisement
Add Comment
Please, Sign In to add comment
Public Pastes
We use cookies for various purposes including analytics. By continuing to use Pastebin, you agree to our use of cookies as described in the Cookies Policy.  OK, I Understand
Not a member of Pastebin yet?
Sign Up, it unlocks many cool features!