Průmysl lži (Alvarová, Alexandra)

Průmysl lži (Alvarová, Alexandra)

Dobrá propaganda je jako droga v pitné vodě. Jejím úkolem není jen veřejné mínění měnit, ale především s ním jemně manipulovat. Někdy ta manipulace může spočívat jen v prohloubení a vyostření názorů, které jsou již mezi lidmi rozšířeny, stačí je jen zesílit, dát jim ostřejší tvar a silnější hlas. Některé názory jsou často žity a smýšleny, aniž by byly vysloveny. My Češi jsme například podle průzkumu univerzity v Harvardu z května 2017 nejrasističtější a nejnesnášenlivější národ v Evropě,1 ale doposud jsme o tom spolu nemluvili, tak trochu jsme se za to styděli. Propaganda může být i to, že se některá morální TABU vysloví nahlas a někdo je etabluje v ústech politiků a veřejně známých lidí, posune je z přítmí sklepa, ve kterém se tísní věci, které jsou „fuj“, na výsluní mezi názory přijatelně většinové, prominentní. Nemyslitelné se stane každodenností.

==========

Tak dlouho se metody spinningu, public relations, propagandy užívaly v masovém měřítku pro volební účely, až je Rusové tiše dotáhli k dokonalosti a začali je používat ve formě zbraně. Americké firmy na výplach mozku voliče zde sice byly už dávno před ruskou hybridní válkou, ale jejich cíle byly komerční. Ne vojenské. Se stále se zdokonalujícími metodami tohoto tichého válčení o veřejné mínění se postupně ustálilo nevyslovené pravidlo: „Pitomý volič – užitečný volič“.

==========

My, malý středoevropský národ mírumilovných zahrádkářů a chovatelů slepic a králíků, jsme se díky ruské propagandě proměnili v panikařící šílence, kteří si budou kupovat pistole a střílet po všem, co vypadá opáleně a pohybuje se to okolo naší hrušně. Možná kvůli tomu vystoupíme z EU. Možná z NATO.

==========

Aby nedošlo k omylu, médií s čistě vylhanými obsahy od A až do Z je malounko. Drtivou většinu nabídky tvoří dnes weby manipulované. Odhadem jen asi 5 % článků, které tvoří a šíří takzvané prokremelské weby, se vůbec nezakládá na pravdě. Zbytek, kterému se odborně říká „hybridní materiál”, jsou informace s reálným základem, jen nasvětlené, okomentované, připepřené trochou skandálu, lži, drsným titulkem, emočním názorem. Jejich cílem je zanechat otisk ve vašem podvědomí a nechat jej tam pracovat.8

==========

Pravda je lež a lež je pravda, vlastně je to dnes už jedno. Důležité je patřit k té správně naštvané partě. Emoce jsou klíč k naší svobodné vůli, právě emoce zhasnou v předpokoji kritického myšlení a na stěně se vynoří siluety démonů našeho podvědomí.

==========

Politický teoretik a autor slavné knihy Střet civilizací Samuel Huntington uvádí, že se Rusové začali vracet do dvacátých let k Petrovi Savickému a prvním propagátorům „východní“ imperiální doktríny. Ve druhé polovině 90. let s nástupem Jevgenije Primakova (1996––1998) na post ministra zahraničí se definitivně změnil i kurz zahraniční politiky Ruska vůči Západu. Původním záměrem Primakova bylo vytvoření společného jednotného hospodářského prostoru ve formě Společenství nezávislých států (SNS). Některé z bývalých republik však o spolupráci s Ruskem vůbec nestály, ba naopak. Primakov pochopil. Postupně přejímal iniciativu na zahraničněpolitickém poli od čím dál tím slabšího prezidenta Jelcina a začal otáčet kormidlo pryč od Západu. Eurasijský směr s orientací na imperiální obnovu „Velkého Ruska“ pak definitivně zvítězil s Putinovým nástupem k moci. Judith Goldsteinová s Robertem Keohanem ve své knize Ideas and Foreign Policy: An analytical Framework tvrdí, že v ruské zahraniční politice každý ideový proud, atlantismus, slavjanofilství či eurasianismus, představuje vždy pouze soubor idejí, reprezentující výhradně ruské zahraničněpolitické zájmy. Například rétoriku o „osvobození Slovanů“ ruští carští vládci chápali vždy zcela upřímně pragmaticky a nikdy to nepopírali – jako jejich ovládnutí a pohlcení. Nakonec byly sice tyto představy ve své „slovanské“ podobě postupně opouštěny, ale jejich podstata nikoli. V dnešní ruské společnosti se pořád setkáváme s pěstovaným vztahem ke vzkříšení jakési slovanské vzájemnosti. Tyto představy nejsou jen výsadou militantních nacionalistů, ale jsou šířeny jako základní pravda o světě mezi obyčejné, propagandy neznalé lidi. Obdobnou úlohu „pojítka“ mezinárodních zájmů hraje nyní také ruské pravoslaví. Rusko má vynikající vztahy se Srbskem a Řeckem, které tvoří léta pevnou oporu jeho zájmů na Balkáně. Pravoslavná církev je nadšenou a ochotnou vykonavatelkou zahraničněpolitických zájmů Kremlu. Zkrátka a dobře – nová doba vyvolala silnou poptávku po nalezení dostatečně nosné imperiální ideové výbavy. Řečeno lidově, Rusové chápou, že každá válka potřebuje dobře vypadající „důvod“, tedy ideovou kostru. Kdo zná úspěšné období ruské válečné propagandy za druhé světové války, ví, že bez mantry „za vlast a Stalina“, bez písní a filmů by nikdy nebylo možné dosáhnout vítězství.

==========

Gerasimovova doktrína vychází z teze, že nelineární subverzivní válku vede již dávno Západ proti Rusku a Rusko se musí jen bránit. U Rusů tahle rétorická specialita není nic nového, používají ji již od třicátých let dvacátého století. „Voni si začali“ je jeden z tradičních startovacích argumentů jejich lidových trolů v diskuzích i dnes a je tím míněn Západ, Amerika, Německo, kdokoli.

==========

Sluníčkáři a náckové. Džendrdžihádistky a šovinističtí burani. Potratové vražedkyně versus tmářští pánbíčkáři. Každou vlnku sporu lze přefouknout do nesmiřitelné tsunami. Stačí mít ty správné textaře a správné marketingové nástroje na internetu. Nenávist se postupně začíná slévat a v každé zemi se nakonec zformují dva tábory. Bez nepřítele (musí existovat nějací čmoudi, muslimové, multikulti, feministky, lesby, pražská kavárna, neomarxisté na univerzitách, odtržené elity, zkorumpovaní politikové, Židé, Němci, teroristé z ISIS – cokoli chcete) je propaganda neproveditelná. Jejím nezbytným potenciálem je strach a jeho věrný spojenec hněv.

==========

Pojem „zelení mužíčci“ paradoxně nevymyslel Putin, ale už Lenin. V době, kdy v roce 1920 okupovala ruská „Rudá armáda“ Polsko, navrhoval Lenin, aby se vojáci převlékli do neutrálního oblečení, pověsili na okupovaných územích všechny kulaky, katolické faráře a všechny majitele půdy. Mělo to vypadat, že to udělali vzbouření farmáři.

==========

Pod nejúspěšnějším virálem českého baviče Kazmy je v diskuzích asi největší koncentrace proruských trolů, jakou jsem kdy viděla. Na profilech politiků mnoho lidové zábavy nenajdete, dost to tam čpí nudou, ale na Youtube a v diskuzích pod populárními skeči – naprostý ráj. Začnou nenápadně, diskutují o tom, co Kazma zase předvedl v nedávné recesi, a pak už rozbalí tvrdý arzenál: vystoupit z EU, muslimáci, hordy, uprchlíci, debilní Merkelová, zlá EU, zlé elity, pitomá ústava, všechno platí Soros a ilumináti, prolhaní novináři, všichni lžou, všichni kradou, my jsme je prokoukli, máme selský rozum. Tradiční sada hesel omílaná pořád dokola je pod zábavními obsahy úspěšnější než obvykle ze dvou důvodů. Za prvé proto, že nikde nenajdete tak vysoký počet přístupů, zhlédnutí a sdílení, a za druhé proto, že uprostřed zábavy nejsou lidé ostražití na to, jaké informace konzumují – nemají zapnutý kritický filtr. Chtějí se smát.

==========

Nepřítele (cizáky a ty, kteří z nich nemají strach) bychom už měli. Nyní je třeba ukázat nepřítele co nejširšímu počtu publika. Jedině strach a nenávist dokáží v limbickém systému (důležitá část našeho mozku) vypnout kritické myšlení. Když řeknete, že „neomarxisté narušují tradiční hodnoty a destruují rodinu“, budou konzervativci jako já vřele souhlasit. Ani si nevšimnou, kdo koho mezitím neomarxistou označí. Než jsem si stačila všimnout, byl neomarxista i ze mne. Dnes se vám na diskuzních serverech běžně stane, že vás za neomarxistu označí ruský trol převlečený za amerického konzervativce. Jestliže vidíte syndrom získaného selhání imunity amerického konzervativismu, pak je třeba vás označit za neomarxistu. Červená, černá. Přítel, nepřítel. Musí to být jednoduché.

==========

O tom, jak je vodebautismus rozšířen nad rámec Ruska a Evropy, svědčí slavný rozhovor Donalda Trumpa. Reportér prorepublikánské televizní stanice Fox: „Souhlasíte s výrokem, že Putin je zodpovědný za vraždy politických odpůrců a novinářů?“ Prezident Spojených států amerických: „A co naše země? Vy si myslíte, že je tak nevinná? Tady je spousta vrahů!“

==========

Výraz honitrapky mi přijde hezká verze slova odvozená od sousloví honey trap. Honitrapky jsou ženské trolky zaměřené na sexuálně strádající muže. Statisticky je jich mnohem víc, než kolik jste ochotni připustit. Profilovou fotku mají honitrapky většinou staženu z nějakého pornoserveru či serveru pro modelky. V Texasu jsou to zásadně platinové blondýny v šortkách s americkou vlajkou. Nebo plavkách. České trolky jsou většinou brunety s řádně naplněným výstřihem. Hned jedna z prvních fotek pod profilovkou bývá právě dekolt, popřípadě vyšpulený zadeček. Foto rychle zbaví mužský limbický systém ostražitosti, a jakmile je jeho mozek odpojen, může trolka rozbalit své propagandistické portfolio.

==========

Honitrapky se vyskytují v oblastech, kde došli mamuti. Tedy tam, kde muži selhávají jako živitelé kvůli fatální nepřízni okolností, globalizaci, zavření továrny, vysychání půdy, nemožnosti uživit rodinu, zaostalým formám řízení, zvyklostem nebo odchodu byznysu do levnějších krajin. Selhání lovců mamutů nezasahuje jen frustrované bílé protestanty, kteří pak volí Trumpa, ale zasáhlo kdysi také mladé Egypťany, Syřany a Tunisany – zde vešlo do dějin pod názvem Arabské jaro. Zasáhlo chlapy na českém venkově, odkud po pádu totality zmizely všechny pracovní příležitosti, dopravní spoje, knihovny, kostely a hospody – a to je pro českého lovce mamutů horší než smrt. Hospoda je svatostánek českého venkova, místo kulturního osvícení, obchodní centrum, sociální instituce… Frustrovaný lovec ví, že v cizích teritoriích bez znalosti jazyků neobstojí a že jít za lepší šancí nemá kam. V takové situaci je ženský trol tím správným průvodcem světem hodnot a politiky. Pomůže s hledáním viníka. Pochopí strach ze ztráty sociálního postavení spojený se strachem z pádu maskulinní pozice. Pochválí mužnost. Podiví se, nechá se poučit, třikrát se blboučce zeptá a pak kromě kulatého zadečku ukáže i stránku fanoušků Donalda Trumpa, Breitbartu, Zemana, Hofera, Le Penové, cokoli chcete.

==========

Důvod, proč ženy nemají svého sexuálního trola, je prostý. Roli plní mnohem spolehlivěji jiný trol, který se nám ženám dostane pod kůži mnohem rychleji než fotky mladého Justina Trudeaua bez košile. Je to trol „Sestra“. Vyskytuje se na stránkách, kde se diskutuje o mateřství, miminkách, mléku, obnošených botičkách, přesnídávkách a kojenecké stolici. V tomto prostředí jsou ženy na sociálních sítích jako doma a nemají instinktivní potřebu ostražitě prověřovat. Ženy si samy mezi sebou více důvěřují, zejména jsou-li všechny matky. Proto se trol Sestra zdržuje právě na maminkovských stránkách, serverech a aplikacích, kam muži nechodí. Zde ženy vypínají poplašný systém, jsou si „sestrami“, příslušnicemi mocného klanu matek. Sestra má za úkol sdělovat obavy. Má ideální příležitost pro publikování zfalšovaných videí o hromadných znásilněních Evropanek uprchlíky, zaručeně pravých zpráv z ruského serveru Aeronet o muslimy znásilněných dětech v německých bazénech nebo mírně přiupravených zpráv s videoukázkami kamenování žen v Súdánu. Cílem je vyvolat hrůzu, starý biologický strach z drancujících a znásilňujících cizinců. Oblíbené slovo v těchto diskuzích jsou „hordy“. Nejčastější větou je pak permutace tématu: „Já bych je střílela.“ Sestra občas rozvíjí úvahy typu: „Já nevím jak vy, holky, ale když vidím tuhle zvěř, nedivím se Putinovi, že chce s tím zdivočelým šmejdem zatočit.“ Nebo: „Tyhle zrůdy nám sem nalezou a budou chodit s našimi dětmi do školy?“ Popřípadě: „Známá dělá na vládě a ta říkala, že jich sem chtějí dovézt tajně desítky tisíc, jen se o tom nesmí mluvit. Prej to slíbili v Evropské unii. Holky, tohle se v normálních médiích nedozvíte. V televizi to nesmějí vysílat a musí lhát. Jo a kdo chtěl recept na přesnídávku z brokolice? Je to ňamina.“

==========

Maminky na mateřské, které tráví vzácné minuty ukradené mezi nikdy nekončícími povinnostmi péče na internetových diskuzích, je lehké vyděsit. Ne proto, že jsou hloupé, ale proto, že mají vypnutý systém kritického třídění informací tam, kde jde o dítě. Mezi matkami, říká tisíciletá zkušenost, existuje solidarita. Že by se někdo pokusil tuto důvěru zneužít, mladé maminky ani nenapadne.

==========

Zažila to na vlastní kůži i finská novinářka Jessica Aro, která se aktivně věnuje tématu ruské propagandy. Počátkem roku 2014 začala zpracovávat a rešeršovat sérii článků, směřujících k dokumentaci činnosti trolů na finském území a jejich masivního ovlivňování obyčejných Finů. Ihned po publikování prvního článku byla obviněna předním finským šiřitelem konspiračních teorií Bäckmannem, že pracuje pro CIA, NATO a estonskou vládu. Její pověst jako žurnalistky byla cíleně ničena ve stovkách článků na spřátelených proruských serverech, údajně prý sestavuje seznam Putinových nepřátel ve Finsku. Bäckmann svá obvinění pravidelně dokládal v ruských médiích, což kupodivu tehdy nepřišlo nikomu divné. První výhrůžky začaly přicházet mailem: „Putin je nejlepší, Západ zemře“, „Umřeš“ a podobně. Na Facebooku byla založena skupina, která byla věnována jen a pouze jejímu zesměšňování a urážení. Urážky a výhrůžky se posléze přenesly i na jejího zaměstnavatele, Finish Broadcasting Company. Trolové posílali neustálé podněty na Radu pro média, aby přezkoumali její údajnou spolupráci se CIA. Nadávali jí do mediálních prostitutů a posílali fotografie, kde bylo logo NATO přeměněno na svastiku. Pak jí začaly chodit anonymní telefonáty, v jednom z nich uslyšela pouze výstřel a pak ticho. Dostala SMS od svého dávno mrtvého otce, který jí sdělil, že není mrtev, ale „pozoruje ji“. Napadali ji populističtí členové finského parlamentu a požadovali její propuštění z práce. Prošla si dokonalým peklem trolího mobování (pronásledování, obtěžování a urážení).

==========

Prostředky z pera ruské propagandy se doposud daly poměrně jednoduše identifikovat. Byly velmi emocionální, rozhodně tedy ne nudné nebo nevzrušivé. Pilotka Savčenková, která byla zavlečena do Ruska a tam souzena během války o Krym, byla pravidelně v médiích ruské propagandy zobrazována jako ďábel s rohy, za jehož obličejem tone krajina v plamenech. Václav Havel je označován za zrzavého zrádce, kolaboranta, v komunistickém tisku navíc ještě za sluhu kapitalistů. Jeho příznivci pak za „havloidy“. Barack Obama je muslimská zrůda, jeho žena „černá vdova“. Papež František je levičák, neomarxista a pohroma církve. Lidé, kteří rozlišují muslimy, islamisty a teroristy, jsou „zaprodanci“. Ti, kteří chtějí, aby Rusko ukončilo invazi na Ukrajině, jsou „fašisté“. Adjektiva: proradný, zrádný, prodejný, prolhaný, hysterický. Slovesa: odhalit, provalit se, udeřit, bouřit, prozradit, zradit, utajit, zamlčovat, mlžit, bránit, valit se, zaplavit, nakazit, utlačovat, povstat, dát výprask, znásilnit, vyjevit. Apokalyptický expresivní slovník. Titulky, které lidé – na rozdíl od malých písmenek v těle článku – vždycky čtou, musejí být expresivní, sugestivní, v rozkazovacím nebo tázacím způsobu. Krásný vzorkovník těchto textů najdeme v průběhu celého roku 2017 v českém internetovém magazínu Protiproud, který se tváří jako konzervativní křesťanský magazín pro utlačovaného bílého muže, ruský Agitprop z něj ale trčí jak vidle z hnoje.

==========

Nad textem se můžeme zamyslet: Je to pravda? Nad obrázkem takto myslet neumíme. Možná právě proto se obrázek, fotka a posléze video stalo hlavním průbojníkem, který obstarává průlom do našeho vnímání. Síla obrazu je pro nás neoddiskutovatelná.

==========

Čím více lidi vystavujete konfrontaci s nějakou lží, tím méně jsou vůči ní imunní. Po určitém počtu opakování jim totiž začne připadat, že už to někde slyšeli, je to už „důvěrně známá“ věc, které není třeba se bát. Pouhým opakovacím rituálem, kterým vchází věc ve známost, se taky zvyšuje její přijetí, i kdyby šlo o sebevětší koninu.

==========

Americký veterán psychologie Robert Zajonc přišel navíc s výzkumem takzvaného „mere-exposure“ efektu. Výzkumy vypovídají o tom, že naše bariéra vůči odlišným názorům klesá, když jsme těmto „jiným míněním“ vystaveni opakovaně. Čím více lidi vystavujete konfrontaci s nějakou lží, tím méně jsou vůči ní imunní. Po určitém počtu opakování jim totiž začne připadat, že už to někde slyšeli, je to už „důvěrně známá“ věc, které není třeba se bát. Pouhým opakovacím rituálem, kterým vchází věc ve známost, se taky zvyšuje její přijetí, i kdyby šlo o sebevětší koninu.

==========

Vědci z university v Exeteru a v Darthmouthu se pokusili v roce 2011 prokázat, jaký vliv má předsudek a strach na rozhodování lidí, které vystavíte pravdivým faktům a nezpochybnitelným důkazům. Jako téma si vybrali rozšířený hoax, že očkování má vliv na rozšíření autismu u dětí. Testovány byly dvě skupiny rodičů. První skupinu tvořili rodiče přesvědčení o vlivu očkování na vznik autismu, druhou rodiče nezaujatí. Polovině rodičů ukázali objektivní vědecká fakta, která vyvracejí vliv očkování na autismus. Polovině rodičům fakta nepředstavili. Pak sledovali, jak se vzápětí zachovají rodiče, kterým nastává čas očkování jejich dětí. Nechají děti očkovat nebo se rozhodnou proti? Výsledek byl překvapivý. Počet rodičů rozhodnutých nedat děti očkovat (těch, kteří věřili hoaxu o autismu) po absolvování výkladu s fakty mezi odpůrci očkování ještě stoupl! Jejich mysl jako by zařadila zpátečku po střetu s pravdou.

==========

Jason Reiffler s Brendonem Nyhanem (tak se jmenují autoři oné studie) tvrdí, že mysl upnutá k již vytvořenému předsudku či strachu nedokáže tuto fixaci opustit. Je-li donucena vzít na vědomí fakta, vytvoří si náhradní důvody, proč setrvat v původním přesvědčení. Nazvali to „backfire effect“, což perfektně vyjadřuje moment, kdy se pokoušíte uhasit hořící olej na pánvi vodou a ono to „blafne“. Tento poznatek začal být mnoha bezskrupulózními firmami využíván pro volební kampaně.

==========

Marketéři ignoranty milují, nejvíc ty zamindrákované. Jsou díky své nenávisti ke všemu složitějšímu, vzdělanějšímu a bohatšímu tak snadno manipulovatelní, že to skoro nic nestojí, jen trochu přemýšlení a vhodně zabalenou dávku nenávisti, servírovanou na morálním rozhořčení „prostého selského rozumu“. Ignorantův volební hlas a kupní síla se díky lichocení marketingových kampaní (vás přece nebudeme oblbovat, vy máte životní zkušenosti, strýčku Johne) staly pekelně výnosným zbožím. Skrze tento hlas můžete po vítězství ve volbách snadno ovládat miliardy z veřejných rozpočtů, zahraniční politiku, armádní strategii – mám pokračovat? Raději ne. Dnes si profesionální firmu z Texasu na volební marketing najímá parta proruských nacionalistů jménem AfD, aby mohli hlásat nenávist a strach v německých volbách. Je to „jen“ byznys. Každý si dnes může koupit hlasy vymývací technikou na výrobu strachu.

==========

Od chvíle, kdy volební mašinerie ustoupila od velebení vzdělání k velebení ignorance a roli opinionmakerů převzaly místo univerzit marketingové asociace, jde to s námi od desíti k pěti. Vědci a vzdělanci měli ještě nějaký stud, my marketéři žádný nemáme.

==========

Mladý inteligentní kariérista Reinhard Heydrich vymyslel plán, na který si netroufla ani vojenská zpravodajská služba Abwehr. Lidé z Abwehru, neuvyklí těmto riskantním praktikám, jej zpočátku označovali za šílený. Ale Heydrich věděl o psychologii své. Pracoval pro něj bývalý ruský generál Skoblin, jenž působil jako dvojitý agent současně jak pro Heydrichovu SD (Bezpečnostní službu), tak i pro sovětské GRU (Hlavní správu rozvědky). Od Abwehru věděl, že Češi mají někde uvnitř německé rozvědky vysoce postaveného „krtka“, který jim vynesl kompletní vojenské plány napadení Československa. Vypracoval tedy za pomocí geniálních falzifikátorů Naujockse a Behrense falešnou dokumentaci o tom, že Tuchačevskij pracuje pro Němce. Tuto dokumentaci nenápadně přihrál více lidem v Abwehru a čekal. Pochopitelně, k dokumentu se rychle dostal český agent, vysoký důstojník Abwehru Paul Thümmel, kterému česká rozvědky přidělila krycí jméno A54. Dokument putoval k rukám šéfa české rozvědky Moravce a poté do rukou prezidenta republiky Beneše, který trpěl podivuhodnou slabostí pro Stalina a slepě mu ve všem důvěřoval. Hned zatepla předal falešný dokument Stalinovi. Heydrichův plán vyšel beze zbytku. Stalin byl paranoidní, nevzdělaný, rigidní typ. Informaci sežral i s navijákem. Kromě Tuchačevského nechal popravit celou řadu svých schopných důstojníků. Nevynechal ani celou Tuchačevského rodinu, manželku, oba bratry, matku. Tuchačevského nezletilá dcera dostala doživotí. Bez nejschopnějších důstojníků s velením „béčkové“ kvality museli pak Rusové čelit německému napadení.

==========

V březnu 2017 vyšel v Seattle Times zajímavý miničlánek.48 Popisuje práci profesorky Kate Starbirdové z University of Washington. Paní profesorka si všimla zajímavé věci: že vždy, když v USA dojde k nějakému masovému vraždění, objeví se na Twitteru nesmírně početná skupina účtů, která šíří pochybnost o tom, jak se to s pachateli a motivy těchto hrůzných činů má doopravdy. První událostí tohoto typu byl atentát na bostonském maratonu. Starbirdová zpozorovala, že ihned po atentátu se objevila významná skupina uživatelů, která obviňovala z atentátu „Navy Seals“. Nejprve to jí a jejím kolegům přišlo k smíchu, jak jsou ti lidé popletení. Ale brzy se smát přestali. Totéž se začalo objevovat i u jiných případů hromadných vražd. Umpqua Community College, Oregon, střelba do velkého množství lidí. Ihned po atentátu na Twitteru stovky uživatelů zpochybňují, že se čin vůbec stal. Vyslovují domněnku, že se atentát vůbec nestal, že jde o dezinformaci pro vládní účely.

==========

Ekosystém uměle vytvářených pochybností a konspiračních nesmyslů typu „a média o tom mlčí“ se rozpadá na dvě části. První z nich jsou zlatokopové. Ti prostě vydělávají peníze na reklamě, která vzniká z návštěvnosti senzacechtivých „důvěřivců“. Produkují schválně fantasmagorické zprávy, které přitahují pozornost. Druhá, početnější skupina, vytváří agresivní politickou agendu a na první pohled „není výdělečná“. Někdo toto úsilí ale finančně pokrývat musí, na světě není nic zadarmo.

==========

V České republice se v laboratorním rozměru podařilo dostat k volbám lidi, kteří normálně volit nechodí. Volební potenciál lidí sociálně deprivovaných je silně destruktivní a pro každou demokracii je učiněným požehnáním, pokud tito lidé volit masivně nechodí.

==========

V roce 2013 napadlo někoho, že dostat tyhle lidi k volbám by mohlo zajímavě zamíchat jinak nudnou volební rovnováhou českých prezidentských voleb. A tak přišel kandidát, který překračuje všechna myslitelná tabu a mluví sprostě jako kanál a občas, k velkému zděšení zbytku společnosti, i mírně násilnicky.