A. Ochranné známky

	Význam ochranné známky pro podnik spočívá v tom, že slouží k identifikaci výrobků, resp. k jejich odlišení od výrobků jiných podniků (konkurenčních). Jako předmět právní ochrany průmyslového vlastnictví zabezpečuje ochranná známka svému majiteli výlučné právo k jejímu užívání na výrobcích (toho druhu, pro které je zapsána), obalech, obchodní dokumentaci, reklamních a jiných podkladech.

	Význam ochranné známky se zvětšuje úměrně z množstvím (objemem) prodávaného zboží touto známkou označeného a stoupá s délkou doby, po kterou je na takových výrobcích či službách používána.

	Majitel ochranné známky získá její právní ochranu a právo výlučné dispozice s ní registrací či zápisem do rejstříku ochranných známek u Úřadu průmyslového vlastnictví, což je podmíněno splněním řady formálních a věcných požadavků, vyplývajících ze známkových předpisů a zaplacení příslušných správních poplatků.

	V ochranných známkách zajišťuje podnik zejména tyto základní činnosti:

	a) Činnost v tvorbě ochranných známek spočívá především v opatřování a vyhledávání vhodných návrhů, včetně vyhlašování soutěží na nové ochranné známky podniku. Podstatnou pro zápis nové známky je její (předpokládaná) zápisná způsobilost, tzn. splnění předepsaných pojmových znaků (§§ 2 až 4 známkového zákona), zejména aby nebyla shodná či zaměnitelná s jinými ochrannými známkami a jejich přihláškami pro stejné třídy výrobků a služeb (ale ani s označením původu výrobků, názvem rostlinné odrůdy apod.) a byla pro podnik vhodná. Potřeba nových ochranných známek vzniká podniku jak při jeho založení, při změnách majitele, právní formy apod., tak při vytvoření nového výrobku, který je vhodné uvádět na trhy pod novým označením či s novou ochrannou známkou.

	b) Činnost v známkoprávní ochraně předpokládá úspěšnost činnosti předchozí a přihlášení vyhodnoceného návrhu k registraci, resp. k zahájení řízení o jeho zápisu do rejstříku ochranných známek u Úřadu průmyslového vlastnictví se všemi k tomu potřebnými náležitostmi a dále včasné vyřizování úředních výměrů a další korespondence. Řízení o přihlášce ochranné známky je upraveno v právních předpisech (§ 8 zn. zák., § 1 až 4 zn. vyhl.), které zakotvují rovněž konstitutivní charakter zápisu pro vznik práv k ochranné známce. Od přihlašovatele vyžadují právní subjektivitu a výkon hospodářské činnosti, dovolené našimi právními předpisy. Úřad podrobí přihlášku průzkumu (známkové expertize), od jehož výsledku závisí jeho zamítnutí nebo zápis, vydání osvědčení, uveřejnění ve Věstníku Úřadu (část B) atd. Obdobně se pak postupuje i při nových registracích starších ochranných známek a zejména při obnovách zápisů ochranné známky, kterými se prodlužuje její ochranná doba vždy na dalších 10 let (§§ 13 a 24 znám. zák. a § 12 znám. vyhl.). Pokud by se zápis neobnovil, upustilo se od jejího udržování, nebo kdyby majitel ochranné známky ztratil právní subjektivitu, nebo by se platně vzdal svého práva k ní, anebo kdyby došlo k jejímu výmazu z rejstříku, její právní ochrana by skončila, práva k takové ochranné známce by zanikla. V případě, že se podnik svými výrobky účastní zahraničního obchodu, je nutná rovněž ochrana známky v zahraničí, což se zařizuje prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví a známkových zástupců.

	c) Činnost při realizaci ochranných známek je především zaměřena na jejich rychlé uvedení na trhy, aby mohly plnit své poslání a funkce jako ostatní extenzitní předměty práv průmyslového vlastnictví. Majitel ochranné známky má výlučné právo, ale i povinnost touto známkou řádně označovat své výrobky, resp. užívat ji ve spojení s těmito výrobky (službami), a to vždy ve formě, v jaké je zapsána ve známkovém rejstříku. Podle známkou označených předmětů rozlišujeme užívání faktické, reálné, které spočívá v umístění známky na skutečném obchodovaném zboží (výrobku, obalu, nádobě, u drobných výrobků na štítku apod.) dodávaném na náš i zahraniční trh (event. na exponátech pro veletrhy a výstavy) a užívání fiktivní (domnělé), při němž slouží ochranná známka pouze k označování obchodních či jiných papírů, tiskopisů, na firemních tabulích (i v neonech), na plakátech, prospektech, na reklamních, inzertních, propagačních apod. materiálech, upomínkových předmětech (kalendáře, trička, tašky, tužky, předtisky, nálepky, odznáčky atd.), na overalech či vizitkách pracovníků podniku apod.

	d) Spory v oblasti ochranných známek vznikají stejně jako u ostatních předmětů průmyslového vlastnictví z porušování práv a povinností, souvisejících s jejich vytvořením, ochranou, užíváním apod. Navrhovatelé se v nich domáhají nápravy (právní ochrany), aby takové porušování práv (výlučných, absolutní povahy) bylo zakázáno, závadný stav odstraněn, nahrazena škoda, poskytnuta satisfakce eventuálně na základě trestního oznámení zahájeno trestní řízení (viz § 150 odst. 1 trestního zákona, úplné znění č. 392/1992 Sb.). Půjde převážně o uvádění na trhy či veřejnost výrobků (reklamy, propagačních letáků apod.) neoprávněně označených ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní snadno zaměnitelnou. Ze sporů správní povahy, rozhodovaných Úřadem průmyslového vlastnictví, jde zejména o řízení ve věcech návrhů (žádostí) na výmaz ochranné známky z rejstříku (srovnej § 15 odst. 5 a § 23 znám. zák., § 19 znám. vyhl.).

B. Označení původu výrobků

	Označením původu výrobků se rozumí zeměpisný název země, oblasti nebo místa, který se stal všeobecně známý jako údaj o tom, odkud pochází výrobek, jehož jakost nebo znaky (vlastnosti) jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, včetně činitelů přírodních nebo lidských (genius loci). Je obvykle složeno z názvu výrobku, u kterého se výrazně projevuje buď činitel přírodní (pro specifické klimatické podmínky, složení půdy, vody apod., např u zemědělských výrobků rostlinných a živočišných nebo výrobků a surovin nerostných, pevných i kapalných) nebo činitel lidský (pro pracovní zručnost, dovednost, řemeslné zkušenosti, know-how, dlouholetou výrobní tradici apod. v určitém oboru) nebo kombinace obou (např. u výrobků potravinářských či průmyslových). Označení původu je zpravidla uváděno na obalech, etiketách, štítcích, v reklamní, propagační a jiné obchodní dokumentaci podniku.

	Ochrana označení původu výrobku, která je časově neomezená, se vyznačuje v podstatě stejným posláním, funkcemi a znaky jako ochranná známka, s některými odlišnostmi. Nedá se např. uplatnit formou licence, není převoditelná, může ji užívat i více podniků - spoluuživatelů z dané zeměpisné oblasti, jsou-li výrobci shodného druhu výrobku, a bylo-li jim vyhověno (na základě žádosti, resp. přihlášky) a byli zapsáni do rejstříku označení původu na Úřadu. Navíc je třeba vždy uvádět ještě obchodní jméno podniku, eventuálně i ochrannou známku (aby nemohlo dojít k záměně výrobců).

	V označení původu výrobků zajišťuje podnik, u kterého připadá užívání takového označení v úvahu, obdobné činnosti, jako u ochranných známek. Předně je třeba, aby někdo na takové označení původu přišel, vymyslel je, což předpokládá existenci příčinné souvislosti výrazné specifické vlastnosti či jakosti výrobků a jeho vazba či vztah k určitému teritoriu. Poté je vhodné provést předběžnou rešerši v rejstříku označení původu u Úřadu průmyslového vlastnictví a jelikož je jako příloha přihlášky požadován též odborný posudek od obecního úřadu (jeho uznání označení původu s odůvodněním), rovněž projednat a získat takové vyjádření. Vlastní přihláška se podává na předepsaném formuláři, s požadovanými přílohami a zaplaceným správním poplatkem u Úřadu, který po provedené expertize označení původu zapíše do rejstříku, vydá přihlašovateli o tom osvědčení a uveřejní je ve Věstníku (část B). V negativním případě přihlášku zamítne.

	Trvání ochrany označení původu, počínající podáním přihlášky, je sice časově neomezené, ale Úřad může z důvodů uvedených v zákoně o označení původu (§ 10) svůj zápis také zrušit. Účastní-li se podnik svými výrobky i na zahraničních trzích, je třeba postarat se o ochranu označení původu také v zahraničí, event. mezinárodně (viz Lisabonskou dohodu o ochraně označení původu a jejich mezinárodním zápisu vyhl. č. 67/1975 Sb. ve znění vyhl. č. 79/1985 Sb.).

C. Obchodní jméno

	Obchodním jménem se rozumí označení podniku (podnikatele), pod kterým je zapsán v obchodním (podnikovém) rejstříku a vystupuje (činí právní úkony) při své podnikatelské činnosti a dalších vztazích. Právní ochrana obchodního jména, jako předmětu průmyslového vlastnictví, je časově neomezená, trvá po celou dobu existence podniku, s ním vzniká a zaniká. Skládá se z vlastního jména (v užším smyslu), formy podnikání (a. s., s. s r. o. atd.) a sídla podniku. Zapisuje se (podle zřizovací či zakládací listiny, společenské smlouvy apod.) do obchodního rejstříku u rejstříkového soudu. Tento zápis je účinný vůči všem právnickým i fyzickým osobám, domácím i zahraničním. Majitel obchodního jména je povinen provozovat veškerou svoji činnost pod tímto označením, umísťovat je na svých objektech (provozních budovách apod.), obchodních a jiných tiskopisech (písemnostech, prospektech apod.) a pokud nemá vlastní ochrannou známku, též na výrobcích a službách, kterými podniká.

	Na rozdíl od ochranných známek a označení původu, která jsou fakultativními označeními výrobků, má obchodní jméno bezprostřední vztah přímo k podniku a je označením obligatorním. Pouze majitel obchodního jména je výlučně oprávněn k jeho užívání a vzepřít se proti neoprávněným uživatelům.

	Naše právní úprava obchodního jména a jeho ochrany je obsažena především v ustanovení §§ 8 až 12 a 27 až 34 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., § 9 a § 200a až 200d občanského soudního řádu (úplné znění č. 70/1992 Sb.) a §§ 7, 11, 13, 18, 19 a jiné občanského zákoníku (úplné znění č. 47/1992 Sb.), doplněných některými dalšími předpisy, kupř. živnostenským zákonem (§ 60 zák. č. 455/1991 Sb.), tzv. sdružovacími zákony (§ 6 zák. č. 83/1990 Sb., § 13 zák. č. 308/1991 Sb. a § 6 zák. č. 424/1991 Sb.), jednacím řádem pro okresní a krajské soudy (§ 8 vyhl. č. 37/1992 Sb.), nař. vlády č. 63/1992 Sb. o obchodním věstníku, zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (ve znění č. 271/1992 Sb. - položka 12), vyhl. č. 570/1990 Sb. o správních poplatcích (ve znění č. 522/1991 Sb. a č. 411/1992 Sb. - položka 37) ale i § 150 trestního zákona (úplné znění č. 392/1992 Sb.) a mezinárodně v čl. 8 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (vyhl. č. 64/1975 Sb.).

D. Další druhy označení

	Kromě uvedených základních institutů průmyslového vlastnictví se v praxi užívá k označování ještě řada druhů dalších. Především to jsou údaje o původu výrobku, u nichž (na rozdíl od označení původu výrobku) se nevyžaduje spjatost místa výroby se specifickou vlastností, znakem či kvalitou výrobku. Údaje o původu jsou tradičním předmětem průmyslového vlastnictví, obsahujícím pojmenování výrobku a zeměpisný název odpovídající skutečnému místu, kde se takto označovaný výrobek vyrábí. Ochrana se poskytuje v rámci péče o označování výrobků pravdivými (nikoli falešnými a klamavými) údaji, tedy proti nekalosoutěžnímu jednání, mezinárodně pak podle Madridské dohody o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží (vyhl. č. 68/1975 Sb.). Tomuto druhu se blíží komerční zeměpisná označení, např. země výroby (Made in ...). Dále je třeba uvést názvy právnických osob neobchodních (nepodnikatelských), chráněné právem občanským, z nichž se některá zapisují rovněž do obchodního rejstříku. K tomu ovšem náleží také pojmenování fyzických osob, které nás rovněž zajímá, souvisí-li s podnikáním. Výrobky se zpravidla neobejdou bez množství dalších (i pro zákazníky) důležitých značek a údajů, z nichž mnohé jsou upraveny právními předpisy nebo technickými normami. Jedná se o různé, převážně úřední značky, např. zkušební či kontrolní, puncovní, cejchovní, značky kvality, ale také značky výrobní, provozní apod., nebo běžné komerční údaje, cenové, váhové, objemové atd. až po čárkové kódy na výrobcích, obalech či etiketách. Uvedené značky nespadají do působnosti patentového oddělení.