Děkuji za zaslání knihy Saturnin od Zdeňka Jirotky. Přečetl jsem si úryvek a snažil jsem se analyzovat styl, obsah a formu. Poté jsem se pokusil napsat pokračování příběhu v podobném stylu:

XVI
Dobrodružství na řece

Budík nesvítí, ale přesto zvoní. Zprvu jen poněkud nejistě, pak stále urputněji. Vstávám, abych zjistil, co se děje. Vyhlížím skrz zatemněná okna, jsou‐li venku nějaké známky pohromy, která by mohla odůvodnit tento posměšný poplach. Nic nevidím, jen ranní šero. Zvonění trvá. Otevírám tedy dveře a vycházím opatrně na chodbu. Zmatek v hlavě se stupňuje, neboť zvuk nevychází z budíku, nýbrž z haly. Co se to děje? Rozsvěcuji a mířím ke schodišti.

Uviděl jsem Saturnina, an utírá podlahu mokrým hadrem. Vedle něj ležel na zádech budík, jehož zvonek se snažil Saturnin umlčet tím, že do něj bušil rukojetí od koštěte.

„Dobré jitro, Saturnine,“ pozdravil jsem, „co to tu provádíte? Proč budík zvoní?“

„Omlouvám se, že jsem vás probudil, pane,“ odtušil Saturnin, „chtěl jsem vám nechat překvapení, ale ta prokletá věc se rozezvonila.“

Zvedl budík a ukázal mi jej. Byl celý od bláta.

„Vidíte, pane, v noci jsem nemohl usnout. Uvažoval jsem, jak jsme zde všichni uvězněni, bez možnosti dostat se do města. A tu mne napadlo, že bych se mohl pokusit přeplout na druhý břeh a přinést nějaké zásoby.“

Zarazil jsem se. „To je odvážný nápad, Saturnine. Ale proč jste se nezmínil? Mohli jsme vám pomoci.“

„Nechtěl jsem vás budit, pane. Ostatně šlo jen o maličkost, neměl jsem v plánu dovážet pytle mouky. Stačilo mi přinést jen pár drobností, které nám tu chybí.“

Rozhlédl jsem se po hale a teprve nyní si všiml několika předmětů položených na desce u schodiště. Ležely tam dvě krabičky sirek, balíček cigaret, dva doutníky, kniha, kousek mýdla a - budík.

Saturnin vysvětloval: „Musel jsem použít prádelní koš jako převozní loďku. Všechno se mi podařilo dopravit v pořádku, jen při poslední cestě přes řeku se koš převrhl a ten zatracený budík spadl do vody. Když jsem ho pak chtěl usušit a nastavit na určitý čas, abych vás mohl překvapit, začal najednou zvonit a už nepřestal.“

Zasmál jsem se. „Saturnine, váš čin si zaslouží obdiv. I když výsledek není zcela dokonalý, vaše snaha mne dojímá.“

Saturnin se usmál, evidentně potěšen. Pak jsme uslyšeli kroky a objevila se slečna Barbora.

„Co se to tu děje? Proč je takový randál?“ zeptala se.

Ukázal jsem na budík. „Náš statečný Saturnin pro nás v noci přeplaval řeku, aby nám přivezl nějaké potřeby.“

Slečna Barbora zajásala a vrhla se Saturninovi kolem krku. „To je úžasné! Jste hrdina!“

Saturnin zrudnul rozpaky. „Děkuji, slečno, ale to nestálo za řeč...“

„Ale stálo,“ trvala na svém Barbora. „A víte co, abyste nebyl jediný hrdina? Co kdybychom se všichni dnes vypravili na voru přes řeku pro zásoby? Mohla by to být dobrodružná výprava!“

Zamyslel jsem se. „Není to špatný nápad. Kdybychom se dobře připravili, mohlo by se nám to podařit.“

A tak jsme začali připravovat výpravu za zásobami. Netušili jsme ještě, jaké překážky nás čekají. Ale o tom snad až příště...