Jak jsem prvně ochutnal tvrdej

Jak jsem prvně ochutnal tvrdej
Jako dítě jsem byl skoro ztělesněním ideálu doktora Nešpora – alkoholu jsem se prakticky nedotkl ani v osmnácti, první zkušenosti jsem si odbyl někdy kolem šestnáctého roku a nijak zvlášť mě to neoslovilo. Pivo mi nechutnalo, víno tak tu dvoudecku ve společnosti a tvrdej, ten jsem nepil nikdy. Ale jako že vůbec nikdy. Ostatně – ve společnosti… Vymetal jsem taneční, jinak jsem raději doma v klidu programoval… Takže tak.
Ale když už je člověku osmnáct, maturita se blíží a po nácviku předtančení se prostě jde na jedno, tak došlo i na mě. Zkušenější spolužáci, všeobecně nazývaní URNa (útvar rychlého nasávání), měli jasno – Juri si prostě musí s náma dát panáka a vodmlouvat nebude. Kdo by se hádal? S přesilou… Ale zkusil jsem alespoň minimalizovat následky a vzpomněl si na babiččinu zásadu, věrna které kupovala pouze becherovku a myslivce: Jak je to z bylinek, je to lék. „No dobře, ale něco z bylinek, ju?“ poručil jsem si.
Za chvilku přede mnou přistála sklenka s dobrou půldeckou zelené kapaliny, která příjemně voněla po anýzu a šimrala v nose. „A jak se to pije?“ sondoval jsem. „Na ex, jak jinak? Tak Nazdar!“. No tak na zdraví, no.
I otočil jsem do sebe sklenku na ex a rázem mi došlo, že babička asi vždycky nemusí mít pravdu. Ta věc mi explodovala na jazyku silou, vedle které byl tunguzský meteorit pouhou prskavkou, sloupla sliznici od krku po žaludek a do žaludku se zabodla jak sluneční kopí boha Ra. A asi pokračovala bez zastavení dále. A srolovalo mi to ponožky. Spolužáci vytřeštili oči a ztuhli. „Von to exnul,“ zašeptal někdo s úžasem. Zelená stvůra mi přestala rolovat ponožky a vydala se nazpět. Tak to ne, neztrapním se před zraky své vyvolené! Popadl jsem nejbližší pivo a exnul ho. Spolužactvo svými výrazy počalo imitovat Spejbla s Hurvínkem, kukadla přes půl hlavy. Zelená příšera se pokojně rozplynula v záplavě chmelových bublinek a mně bylo najednou fajn. A to pivo vlastně nebylo tak špatný. Asi si dám ještě jedno. Po třetím jsem konečně začal cítit jazyk…
A tak mám od té doby, zcela nezaslouženě, pověst alkoholika s azbestovou hubou, který bez mrknutí exne skoro decku 78% absintu, zazdí to pivem a pak leje tu Plzeň až do rána.