Když o něm během angažmá ve Spartě napsali, že hráči nevědí, co pod ním mají hrát a že je trenérem ze staré školy, bouchl během tiskové konference natolik, že vyvolal reakci majitele Daniela Křetínského. „Napsal, že to bylo špatně a že se mu mé chování nelíbilo,“ vzpomíná. Nyní je Petr Rada v Jablonci. Slaví úspěchy, mužstvo decimované masivními odchody drží v užší špičce tabulky. Po podzimu je třetí, o dva body před Spartou. Nálepky nemoderního trenéra se ale úplně nezbavil. O tom, ale také o obviněném Miroslavu Peltovi či své krátké epizodě na Letné, mluví v obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium.



Přes zimu viditelně zhubl, tváře si nechal zarůst šedivým vousem. Plný energie dorazil Petr Rada na domluvený rozhovor. Ve VIP místnosti v útrobách jablonecké Střelnice se pohodlně usadil do křesla, srkal kafe a víc než hodinu a čtvrt vypravoval. „Už je konec? Myslel jsem, že zajdeme ještě víc do hloubky. O fotbale bych se bavil hodiny,“ rozesmál se.

Na následné focení se převlékl. Trpělivě se nechal dirigovat fotografkou Bárou Reichovou, v kabině zapózoval v brýlích. Tak ho zná jen málokdo. Dokonce navrhl, že na venkovní focení si donese čepici, aby na všech fotografiích nevypadal stejně. V jednašedesáti letech je nejstarším trenérem FORTUNA:LIGY, velké sny mu nechybí. „Chtěl bych být druhý. Vždyť za Plzní jsme jen tři body,“ vypravuje.

S Jabloncem už třetím rokem svádíte zázraky. Jak to děláte?
„Je to o hráčích. Pokud se chtějí zlepšovat a něčeho dosáhnout, je to vždycky jednodušší. Kluci, kteří se v Jablonci sešli – a to už od mého příchodu – byli až na malé výjimky charakterově v pořádku. Není podstatné, zda někdo umí o deset hlaviček víc, zásadní je, aby byl povahově dobrý a do mužstva zapadl. Pokud máte v mužstvu element, co vybočuje, můžete dělat, co chcete, a nepůjde to. Do klubu jsem se vrátil po jedenácti letech. Zázemí a lidé jsou stejní. Jediná odešla uklízečka. Jinak v kancelářích vše zůstalo. Šel jsem vlastně do starého, což byla velká výhoda. Když jsem v zimě 2018 přišel, byli jsme osmí a skončili třetí. Klukům jsme poskytli servis, výsledky jsou jejich zásluha. Oni hrají divadlo. Od té doby odešlo jedenáct fotbalistů. Šli výkonnostně nahoru, byl o ně zájem. Přivedli jsme jiné a oni znovu zapadli. Chvílemi to drhlo, ale z naší filozofie jsme necukli, a tak je to správně. Nechci mít spokojené hráče, chci mít hladové hráče. Jinak to nemůže fungovat. Jablonec je sice dobrá adresa, ale každý by měl chtít víc.“

A když jsou spokojení, vyhodíte je, nebo přesvědčíte?
„Nepřesvědčuju je. Buď sem chtějí, nebo ne. Pokud se rozmýšlí, je to špatně. Jestliže ke mně hráč chce, musí si už jen dotáhnout smlouvu. Kolik kdo bere, mě vůbec nezajímá. Dopředu hráči řeknu ještě jednu věc.“

Jakou?
„Že nemá garantované místo v sestavě a že to pro něj bude tvrdý. Nicméně že Jablonec bude mít pozitivní vliv na jeho výkonnost, což je nesporná výhoda do budoucna. Může se prodat, dostat do reprezentace. My nekupujeme hotové hráče. Kdybych chtěl Krmenčíka, nedostanu ho. Ale máme vytipované spektrum kluků a po dohodě s majitelem buď kupujeme, nebo ne. Mám tady tři hráče ze Slavie – Sýkoru, Jugase a Matouška. Všichni výborní borci, skvěle zapadli. Jako poklička na hrnec.“

S Jabloncem jste skončil třetí, pak čtvrtý, máte za sebou herně zdařilou účast v základní skupině Evropské ligy. Po podzimu je Jablonec znovu třetí. Cítíte, že stoupá vaše reputace? Že je jinak nahlíženo na vaši práci?
„V tomhle věku si na to nehraju.“

Soupisky všech týmů, program, rozhovory (Petr Rada a Dávid Hancko), tipy. LIGOVÝ SPECIÁL Sportu objednávejte zde »


Titulní stranu Sport Magazínu +PLUS před ligovým jarem tentokrát zdobí portrét jabloneckého trenéra Petra Rady
Počkejte, každý chlap je ješitný a má ego.
„Dobře, potěší mě to. Ale hlavně musím vědět, o koho jde, kdo to říká. Zda to dotyčný myslí upřímně, či nikoliv. Dovedu to rozeznat. Mám kolem sebe spoustu kamarádů a hráčů, kteří mě hodnotí čistě po sportovní stránce. Odmyslí si mé divadlo za lajnou. Za každého hovoří především výsledky. Řeknu vám historku ze Sparty.“

Tipnu si, o čem bude: fanoušci váš příchod neslavili, ale postupem času jste jim názor upravil.
„Přesně tak. Já nečtu Facebook, neumím to. Přesto se k vám informace donesou. Lidé říkali, že roztrhají permanentku. Sakra, co to je? Šel jsem na sezení s fanoušky a od začátku cítil, že jednomu nesedím, že nejsem jeho šálek kávy. Na rovinu mi řekl, že není rád, že jsem do Sparty přišel. Říkám mu, že Spartu odmítnout nejde. A jestli to někdo dokáže, tak musí být domluvený s Realem. On mě posuzoval dle mých reakcí u střídačky, dle vyhazovů na tribunu, ale o mé skutečné práci nic nevěděl. Za čas přišel a omluvil se mi. Kdykoliv dnes na Spartu přijedu, pozdraví a hlásí se ke mně. Lidi musíte přesvědčovat prací. Dnes bych neměl strach vzít ani Baník. Je to práce, trenéřina. Jestliže ji dvakrát odmítnete, už za vámi nepřijde.“

Rada je trenérem ze staré školy. Dokáže vás tahle zkratka stále vytočit?
„Je to fráze. Co je stará škola? Já to nevím. Hráči Slavie běhají čtrnáctkrát jeden kilometr. Jsou tohle snad nové metody? To pak, vážení, musím smeknout před Pospíchalem, Ježkem, Vejvodou, Hadamczikem, Kopeckým, protože ti v tom případě předběhli dobu. Takhle se běhalo před padesáti lety. Spíš se tedy vracíme ke starým věcem, ne?“

Kouč Jablonce Petr Rada takhle pózoval pro Sport magazín
Kouč Jablonce Petr Rada takhle pózoval pro Sport magazín
Kouč Jablonce Petr Rada takhle pózoval pro Sport magazín

Kouč Jablonce Petr Rada takhle pózoval pro Sport magazín

Kouč Jablonce Petr Rada takhle pózoval pro Sport magazín

Kouč Jablonce Petr Rada takhle pózoval pro Sport magazín
24zobrazit galerii
Slavia si z fanoušků trochu vystřelila, hráči neběhali kilometr čtrnáctkrát, ale pouze osmkrát. Je to trochu vytržené z kontextu.
„Co je moderní? Mám svoje metody, svoje cvičení. A je fuk, zda jsou nová, nebo stará. Důležité je, aby fungovala. A v Jablonci fungují. Také je to o složení kádru: buď mám hráče, co umějí kopat, nebo ne. Ty mladší to samozřejmě můžu naučit. Třicátníky už fotbal nenaučím. S nimi je to už jen o motivaci a změně uvažování. Bez starých hrát ligu nemůžete. Jakmile nemám tři až pět zkušených kluků, nahoře nebudu. Kde by byla Boleslav bez Matějovského a Pudila? Kde bychom byli bez Hübschmana či Doležala? Slavia bez Škody a Hušbauera? Sparta mužstvo omladila, ale není to ono. Zkušený prvek jí chybí. Já tam měl Marečka, Holka. Už sice neměli top výkonnost, přesto jsem s nimi byl spokojený. Stará škola je pouze fráze. Někdo s tím vyrukoval v novinách, asi nějaký rádoby expert. Nedávno jsem slyšel o trénincích ušitých na míru. Co to je, proboha? Možná budou lidi zase říkat, že Rada je blázen, ale mně to je jedno.“

Přemýšlel jste, proč se o vás mluví ve spojitosti se starou školou?
„Nevím. Asi vypadám staře. Nechal jsem se zarůst. Až mě lidi uvidí, budou říkat, že jsem trenér z pravěku. Mě to posiluje. Stará škola je dobrá škola. Poté, co vyndali Boba Páníka, jsem nejstarší trenér v lize. Cítím se dobře. (klepe na stůl) Během kariéry jsem si zahrál fotbal se super hráči, lidi na nás chodili. Na fotbal, ne na běhání. (zdůrazňuje) A to chci i po hráčích: aby hráli fotbal, jelikož běhat umí každej. Jasně, za chyby se budu zlobit, ale furt mi je milejší, když hráč čtyřikrát ztratí balon, než aby ho čtyřikrát zakopl na tribunu.“

Přicházíte do tréninku s novými metodami? Vzděláváte se?
„Mám mladého asistenta Jirku Vágnera, ten s novinkami občas přijde. Když se mi cvičení líbí, poznamenám si ho. Od těchto věcí mám jeho. A jestli se vzdělávám? Samozřejmě sleduji zahraniční fotbal, koukám na Liverpool. Jenže to je jinej svět. Pracují s úplně jiným rozpočtem, mají k dispozici neuvěřitelné zázemí, obrovský realizační tým. Nás je tady pár. Mám dva asistenty. Kdybych jich měl deset, co bych dělal? Koukal se? Ne, já musím trénovat. Být v kontaktu. Jsme v Jablonci, ale nestěžujeme si. Když jsem byl u nároďáku v roli asistenta, mí oblíbení experti a spravedliví novináři razili teorii, že jsem u mužstva na nic. Šli do mě. Ke Komňackýmu si to nedovolili. Další kauza byla, že dělám nároďák i klub. Všem to vadilo. Hlavně panu Ličkovi. Pak to bylo zčistajasna normální. Bylo to zlý, a to mi vadilo. Asi proto, že byl o mě zájem.“

Pelta? Odborník na přestupy i řízení klubu
Jablonec patří Miroslavu Peltovi. Znáte se přes dvacet let. Jaký spolu máte vztah?
„Vždycky je výhodou, když šéfa znáte. Seznámili jsme se přes nebožtíka Luďka Macelu. Je to typ člověka, který mi pasuje zápalem pro fotbal. Žije jím čtyřiadvacet hodin denně. Je to nejlepší manažer v téhle zemi. Odborník na přestupy, na řízení klubu, má to v sobě. Fotbal sám hrál, dovede hráče odhadnout, má neuvěřitelný čich. Nepovyšuje se, ale zároveň vyžaduje respekt.“

Jak spolu komunikujete o přestupech?
„Zeptá se, zda jsem o hráči přesvědčený. Mám zkušenosti, že nikdy nedělá věci jen na své triko. Přijde se jménem, probereme to, dá mi prostor. Když řeknu ne, nabídne jiného. Platí to i opačně. Navrhnu jméno, on se mě opět zeptá, zda jsem o něm přesvědčený, zbytek je na něm. Do financí a kontraktů se nepletu. Když Míra řekne: Neboj, vyřídím to, tak vím, že dotyčný dorazí. Coby šéf se mnou pravidelně konzultuje pohyby v kádru, v tom je mezi majiteli výjimkou. Když to mužstvu nepůjde, může mě vyhodit, protože jsem takové hráče chtěl. Ale nemůže mě vyhodit, když by si sám od sebe přivedl pět jiných hráčů.“

Konzultuje s vámi i odchody?
„Jistě. Řekne mi o nabídce. Pokud je zajímavá pro klub, nemohu prodeji bránit. Jablonec potřebuje z něčeho žít. Když je o kluky zájem, je to i vizitka klubu.“

I vaše.
„To je pomíjející. Troufnu si říct, že kdybychom do Slavie neprodali Holeše, Masopusta a Zeleného, hráli bychom o titul. Trochu mi to zatěžkávalo hlavu. Vytvořil se silný mančaft, zvládli jsme Evropskou ligu. Stačila by dvě doplnění a šlapali bychom. V létě jsem cítil, že bychom to nahoře mohli pořádně zamotat. Jenže pak přijdou nabídky a Jablonec není tak silný, aby je shodil ze stolu. I s ohledem na Mírovy osobní problémy a s tím související odliv sponzorů. Rozpočet se musí naplnit. Prodej hráčů je řešením. Jablonec to možná zachránilo. Kdyby o hráče nebyl zájem, asi bychom se dostali do svízelné situace.“

Předpokládám, že se s Peltou pokaždé neshodnete. Pohádali jste se nad nějakým odchodem?
„Ne, nehádám se. Ale na rovinu jsem Mírovi řekl, že tak masivní odchody budou mít dopady. Ať s tím počítá. Seděl jsem doma, šest hráčů ze základu na odchodu, dobře mi nebylo. Ptal jsem se, zda je to u všech nutné. Přitom jsem věděl, že v kabině sedí kluci, kteří by už měli hrát a víc se dostat do týmu. Našli jsme konsenzus. Zapojili vlastní hráče a doplnili je dalšími.“

S kterým odchodem jste se srovnával nejhůř?
„Se všema. Ať to byl Holeš, Masopust, Zelený, Hovorka, Lischka… Všichni byli charakterově top. Na nikoho nemůžu říct špatného slova. Snad i oni byli v Jablonci spokojení. Jediné, co mě mrzí, že všichni pravidelně nehrají. Hlavně Holeš. Měl velice dobře našlápnuto, bohužel je před ním Coufal. To samé Zelený. Je mi líto Hovorky, zranil se, ale on je bojovník. Měl jsem ho ve Spartě, tehdy utrpěl stejné zranění. Nicméně jsem viděl jeho obrovský zápal k návratu. Když byl k mání, okamžitě jsem ho chtěl na hostování do Jablonce. Pokud bych zůstal ve Spartě, Hovorka by z ní nikdy neodešel. On je typ, co mně nesmírně vyhovuje. Gesty, nasazením, fotbalovostí. Skvělý hráč i kluk.“

Jak se pracuje v prostředí – a teď to trochu přeženu – kde nevíte dne ani hodiny?
„Zvykl jsem si, takhle se chová každý regionální klub. Byl jsem v Liberci. Prodlužoval jsem smlouvu. Přišel majitel Karl, zda bych chtěl zůstat. Chtěl jsem po něm tři hráče, potřebovali jsme doplnit mužstvo. Měl jsem vytipovaného Šurala, Rabušice. Jenže Karl zakroutil hlavou. Tak jsem mu řekl, že tady dál nemůžu být a musíme se rozejít. Skončil jsem, a Liberec udělal titul. S Jardou Šilhavým. Paradoxní bylo, že Karl tyhle dva kluky nakonec koupil a oni se stali klíčovými prvky mistrovské jízdy. Tehdy mě to mrzelo. Ne, proto, že mi utekl titul. Nikde není psáno, že bych ho vyhrál také. Ale že mi Karl nesplnil přání, a jinému jo.“

Šel byste do podobného konfliktu s Peltou?
„Možná ve čtyřiceti, a to jen s vizitkou slušného trenéra. Abych měl jistotu, že přijde další nabídka. (směje se) Ale vážně, v jednašedesáti bych to neudělal. A už vůbec ne Peltovi, jelikož vím, že on se vždycky snaží maximálně vyjít vstříc.“

Pelta je jedním z obviněných v rozsáhlé dotační kauze, měsíc strávil ve vazební věznici. Spis je uzavřen. Na tahu je teď státní zástupce, který sepisuje obžalobu. Změnila ho aféra?
„Samozřejmě. Psychicky určitě. Nikdo si nedovede představit čas strávený ve vyšetřovačce. Slyšel jsem vyprávět Honzu Bergra, který byl zavřený za hlubokého komunismu. Je to strašně nepříjemná věc. Fotbalové návyky a geny však Mírovi zůstaly. Kdyby neměl fotbal, je mrtvej. Stejně jako já. Vždycky se směju lidem, kteří si potřebují odpočinout. Proboha, odpočívat můžu v hrobě. Občas jsem unavený, bolí mě kosti, ale nabíjí mě pracovat mezi mladými. Dva dny mám volno, a už se na kluky těším. Prostředí mi chybí. V Jablonci je to hodně domácí, ale já se těšil do práce i na Slavii, na Spartě, kde je padesát zaměstnanců. Ráno jsem obešel kanceláře, pozdravil. Oni se smáli.“

Vážně? Na Spartě se smáli?
„Za mě jo. Třebas možná jenom na mě. Nevím. Ovšem recepční se usmívají dodnes. S lidmi jsem neměl nikdy problémy. Ať jsem byl kdekoliv, na okolí jsem měl kliku. I v Liberci. Pan Karl není špatný chlap. Jestliže z Liberce někdy odejde, skončí tam fotbal. Je tvrdej byznysmen, pokud řekl ne, nejel přes to vlak. Vážím si ho, pro fotbal udělal strašně moc. Byť jsme se spolu nedomluvili.“

Ještě k Peltovi. Líčil vám zážitky z vazby?
„Ne, to je jeho soukromá komnata. Neřešili jsme to, ani jsem se nikdy neptal. Mám to jen z doslechu, z novin. Nechci Míru hájit, ale víme, že u nás v republice se dá na lidi leccos navléknout. Většina lidí ho vidí jako černého. Na svazu byl šest let, postavil nové sídlo svazu, měl úspěchy s reprezentací. Všichni hráči se za něj měli vždycky dobře.“

Je fakt, že fotbalisté se s ním vždycky rádi vidí. Vzpomínám si na scény na letišti v Podgorici po zápase s Černou Horou, k Peltovi chodila procesí.
„S každým se rozešel v dobrém, každý ho měl rád. Míra je kamarádský, s lidmi to umí. Po změně režimu fotbal fungoval jen za Chvalovského a Pelty. To vám řekne každý.“

Chvalovský byl ale odsouzený. Peltu možná čeká totéž…
„Jistě, ale to jsme u politiky. Bůhví, jak to bylo. Nebýt té kauzy v roce 2001, Chvalovský by se stal předsedou UEFA. Určitě. Za něj všechno fungovalo. Rozhodoval o všem. Za Míry to bylo stejné. Znám ho, vím, jaký je. Ostatním věcem nevěřím, pokud mi to neřekne sám. Také jsme měli období, kdy byl na svazu, já bez práce, a rok jsme si nezavolali. Mrzelo mě to, ale to se stává. Pak mi nabídl práci, vycházíme spolu dobře. Bavíme se o sportu, oba chceme, aby to fungovalo.“

Chtěl bych s Jabloncem být i druhý
Po podzimu je Jablonec třetí s pětatřiceti body. Jaké máte plány do druhé poloviny sezony?
„Udržet se v první šestce. Konkurence nespí. Ať je to Sparta, nebo Ostrava, která má nového trenéra. Boleslav se potýká s odchody, velkou ztrátou je vážné zranění Matějovského. Bohužel. Markovi jsem volal, je to ohromná škoda pro fotbal. Pak je tady Slovácko, drží mančaft pohromadě, změny nastaly minimální. Podívejte se na České Budějovice. Po deseti kolech byly na sestup, teď útočí na šestku. Kdybychom nevyhráli poslední dva zápasy, jsme po podzimu za nimi. Tabulka je vyrovnaná. Pro prvních deset kol je cílem udržení šestky a postupovat v poháru. Nadstavba je už něco jiného.“

Vyprávíte o udržení šestky, přitom jste po podzimu třetí o dva body před Spartou. Copak nechcete sezonu končit nad ní?
„Bylo by špatně, kdybychom neměli takový cíl. Chtěl bych být i druhý. Vždyť za Plzní jsme jen o tři body. Jako hráč jsem se vždycky takto motivoval. Posun tabulkou, to byl motor. I nyní.“

Je reálné vyšvihnout se na druhé místo?
„To se uvidí v soutěži. Třeba Sparta je u nás pořád top klub. Má silného majitele, je zabezpečená, s největší fanouškovskou obcí. Přesto nehraje na očekávané úrovni. Pořád to není ono, přitom hráčský potenciál bezesporu má. A když vidím, že je čtvrtá… Lidé pořád čekají, že konečně půjde nahoru. A ona půjde. Jenže to nemůže být stylem, že jednou vyhraju, všechno se oslavuje, a za týden se zase prohraje. A tak pořád dokola. Český fotbal potřebuje Spartu silnou, aby v Evropě pomáhala s koeficientem. S Jabloncem můžeme taky přispět, ale především je to na ekonomicky silných klubech s výraznou tradicí. Sparta nahoru jednoduše patří.“

Slavia má za sebou fantastický půlrok bez ligové porážky, s výraznou stopou v Lize mistrů. Vnímáte, že svým přístupem k fotbalu mění tuzemskou soutěž?
„Má nejlepší hráče, vzala si, koho chtěla, disponuje širokým kádrem. Ekonomicky nebyla na nic vázaná. Vytvořila silný tým, dala to do kupy, hraje skvělý fotbal a dominuje naší lize. Málokdo jí může konkurovat. Škoda že to nesvede právě Sparta. V Edenu dovedli sladit i realizační tým. Je správné říct, že dělá skvělou reklamu českému fotbalu.“

Díváte se na Slavii rád?
„Jo, přiznávám. Hraje pohledný kombinační fotbal. Pomáhají tomu i motivovaní soupeři. Nikdo moc nezaleze, zápasy jsou pěkné. Nicméně i Slavii se dají přistřihnout křídla. Pětkrát vyhrála 1:0, soupeř dvakrát v samém závěru neproměnil pokutový kop. Mě hlavně těší, že se v ní angažují kluci od nás.“

Chystáte se na Slavii víc než na ostatní soupeře?
„Ctím kvalitu, nicméně strach z ní nemám. Na podzim jsme s ní doma prohráli 0:2, byla lepší. Trochu to byla moje vina, jelikož jsme hráli příliš defenzivně, což mě nakonec mrzelo. Měl jsem hrát víc aktivně, ofenzivně. Obzvlášť před našimi fanoušky. Nevím, zda by to pomohlo, protože Slavia byla v tu chvíli hrozně silná. Ovšem na konci sezony 2017/18 jsme v Edenu vyhráli, pomohli jsme si k Evropské lize. Některým lidem to přišlo divný, ale my jsme si to vybojovali na hřišti. Jestli někdo spekuluje, ať spekuluje. Osobně to nesnáším. Sakra, kdo by nám pomáhal? A zrovna mně? Rada měl úspěch a někomu to vadilo. V Jablonci jsem spokojený. Mám radost z vlastní trenérské kariéry. Mrzí mě jen odchod ze Sparty.“

Ten ve vás neustále leží, viďte.
„Jsem přesvědčený, že to bylo nesprávně udělané.“

Proč myslíte? Sparta se chtěla vydat jinou cestou. To, že se internacionalizace nepovedla, je jiná věc.
„Nečekal jsem, že mě Sparta osloví. Bylo to překvapení. Nerozmýšlel jsem se, taková nabídka se neodmítá. Jen jsem uvažoval, zda mě přijmou fanoušci, jelikož negace jsem zažil ve Slavii i u reprezentace. Ptal jsem se, zda to mám zapotřebí. Trenéřina ovšem přináší i takové zážitky. Kdybych se měl bát, tak nemůžu nikam. Vůbec jsem nespekuloval, neřešil výši smlouvy. Proběhla úvodní tiskovka, Sparta mě představila, přitom já ještě neměl kontrakt. Kdybych chtěl tři miliony, byla by další tiskovka, že mě odvolali. S vedením jsme se dohodli. Zelenou na semaforu následně rozsvítil majitel Daniel Křetínský. On sice tenkrát v republice nebyl, nicméně o těchto záležitostech rozhodoval. To se ví.“

Počkejte, přesto jste věděl, že vaše angažmá je pouze na přechodnou dobu. Sparta toužila po kouči ze zahraničí, v létě si přivedla Andreu Stramaccioniho.
„Ano, to jsem věděl. I kdybychom desetkrát vyhráli, pan Křetínský byl rozhodnutý vyzkoušet něco nového. Bylo to avizované. Vnitřně jsem věděl, že tahle varianta existuje, byl na ni připravený. Nicméně někde vzadu jsem si říkal, kdyby to tak vyšlo a zůstal jsem… Na Spartu ale vzpomínám jen v dobrém. Takovou podporu fandů, vyjma Jablonce, jsem nikde nezažil. Kdykoliv se vrátím na Letnou, spousta lidí mě zastavuje. I tací, které vůbec neznám. Těší mě to, hřeje u srdce.“

Kolikrát jste během čtyřměsíčního angažmá hovořil s Danielem Křetínským?
„Jednou.“

Jaké bylo téma?
„Způsob hry. Tehdy byli ve vedení Kotalík, Svoboda a Požár. Normálně jsem se ujal mužstva, podepsal smlouvu, trénovali jsme. Asi po měsíci za mnou přišel Kotalík, že si se mnou přeje mluvit majitel. Odjeli jsme do Pařížské, kde má doktor Křetínský kancelář. Byli jsme domluveni přesně na jednu, jenže on měl jednání, které se protáhlo. Omluvil se, pozval nás s Adamem k sobě do kanceláře. Přednesl mi svoji vizi, zeptal se mě, jaký styl chci hrát. Odpověděl jsem takhle, takhle a takhle. On řekl, že mu to stačí. Poděkoval a skončili jsme. Celé to trvalo deset minut. Tehdy to bylo poprvé, ale také naposledy, kdy jsme přišli do osobního kontaktu. Předtím tedy ještě jednou. Jel jsem vedle něj na letiště, dovolil si na něj zatroubit. On mě v dobrém rozmaru pozdravil, zvedl ruku, až jsem byl překvapený.“

Od setkání v Pařížské se neozval?
„Napsal mi po Slavii, kde jsme vyrovnávali v 90. minutě z penalty, že je spokojený a že děkuje. A také po výstupu vůči jednomu novináři, co po naší porážce v Jihlavě napsal, že hráči nevědí, co mají pod Radou hrát. To mi pan Křetínský napsal, že to bylo špatně a že se mu mé chování nelíbilo. Bylo to trefné, věcné. On takový byl vždy. Ostatně dovedl dobře posoudit výkony hráčů, analyzovat chyby. Celkem došlo na tři esemesky.“

Po konci angažmá se už neozval?
„Ne, a to jediné mě mrzí. Nemusel mi děkovat, nicméně jsem Spartu čtyři měsíce vedl a ne zrovna špatně. Myslel jsem, že se rozloučí. Byl jsem trošičku smutný, ale on toho má asi hodně. Čekal jsem, jestli ho někdy nepotkám na Letné, jak zareaguje, zda mi podá ruku, ale dosud k tomu nikdy nedošlo. Ve finále mu stejně musím poděkovat. Kdyby tehdy řekl ne, ve Spartě bych nikdy nebyl. Klub se rozhodl pro jinou cestu, šanci dostal Stramaccioni. Možná je to dobrej trenér, ale my tehdy hráli na Slovácku, a on boural příčky na Strahově.“

Prosím?
„Bylo poslední kolo, Stramaccioni už byl v Praze a prohlížel si zázemí na Strahově. Vymýšlel, kde se co bude bourat, kde bude nová posilovna. A my v tu dobu hráli na Slovácku. Chápete? Kdybych bral Inter Milán, jdu se v první řadě podívat na zápas. Tehdy jsem si říkal, jestli to pro Spartu bude dobrý...“