Začaly Spojené státy s "velkým ústupem"?

Začaly Spojené státy s "velkým ústupem"?

[Tento sloupek byl napsán pro Unz Review]

Tento sloupek musím začít přiznáním, že mě "Biden" (poznámka: pokud je v uvozovkách, mám na mysli "kolektivního Bidena", nikoliv zjevně senilního člověka) překvapil: zdá se, že mé osobní pravidlo o amerických prezidentech (každý je ještě horší než jeho předchůdce) nemusí v "Bidenově" případě nutně platit. Tím nechci říci, že "Biden" nakonec neprokáže, že mé pravidlo palce stále platí, jen to, co právě teď vidím, není to, čeho jsem se obával nebo co jsem očekával.

Zpočátku jsem měl pocit, že mé pravidlo stále platí. Totální faceplant USA na Aljašce, kdy si Bliken zřejmě spletl Číňany s nevolníky s woke-neuterem a rychle zjistil, jak se mýlil.

Ale pak přišlo setkání s Putinem, které mnohé včetně mě překvapilo. Zpočátku se většina ruských pozorovatelů ohledně vyhlídek tohoto summitu přidala k jedné ze dvou skupin:

Biden je senilní, jeho admin je ode zdi ke zdi plný zarytých rusofobů a kromě toho (američtí) Američané stejně "nejsou schopni dohody" (недоговороспособные), tak jaký to má smysl?
Pokud se summit uskuteční, bude to komplexní neúspěch. V nejlepším případě půjde o překřikování nebo výměnu urážek.
Ani jedno z toho se nestalo. Popravdě řečeno, stále vlastně nevíme, co se stalo. Máme k dispozici pouze několik vágních prohlášení o záměrech a formulovaných zbožných úmyslech. A i ty byly minimalistické! Ve skutečnosti se po summitu většina ruských pozorovatelů opět rozdělila na dva hlavní tábory:

"Biden" hodil ručník do ringu a vzdal to. V tomto kole zvítězil Rus. Hurá!
"Biden" pouze změnil taktiku a nyní se nový postoj USA může stát ještě agresivnějším a nepřátelštějším. Rusko čeká velký nárůst protiruských provokací. Poplach!
Domnívám se, že obě tyto informace hrubě zjednodušují pravděpodobně mnohem složitější a nuancovanější realitu. Jinými slovy, "Biden" překvapil mnoho, ne-li většinu Rusů. To je samo o sobě velmi zajímavé (ani Bush, ani Obama, ani Trump nikdy Rusy - kteří o nich všech věděli, jak na tom jsou - nijak významně nepřekvapili).

Můj čistě osobní odhad je, že uvnitř vládnoucí třídy USA v současnosti probíhají velmi vážné boje. Navíc tento vážný boj se netýká základních principů, ba ani strategie - jde pouze o spor o taktiku.

Musíme mít na paměti starý truismus o výsledcích: John F. Kennedy kdysi řekl, že "vítězství má sto otců, ale porážka je sirotek", a měl pravdu. Když se nějaká skupina chopí moci a účinně ovládá své zájmy, je vše v pořádku a všichni mají plné ruce práce s konzumací pověstného mléka a strdí. Když však tato skupina utrpí sérii ponižujících porážek, spustí se typická kaskáda událostí:

Ukazování prstem: každý obviňuje všechny ostatní (ale nikdy ne sebe).
Zpětný pohled na věc: "Kdybych tomu velel já, nestalo by se to!".
Boj o rychle se zmenšující válečnou kořist
Zhroucení centralizovaného centra autority/centra rozhodování
Generování podskupin, které mezi sebou bojují o své dílčí zájmy
Jinými slovy, po mnoha letech extrémně slabé prezidentské administrativy (imho od Clintona) se nelze divit, že by došlo k infightingu (mimochodem v obou stranách). Ve skutečnosti by se dal očekávat zjevně chaotický soubor nekoordinovaných, nebo dokonce protichůdných politik. A přesně to pozorujeme od roku 1993 a tato dynamika se s každým dalším rokem zhoršuje).

Není třeba dodávat, že hlavním výsledkem takovýchto bojů vyvolaných porážkou je oslabení všech zúčastněných skupin bez ohledu na jejich cíle a politiku. Někdo by se mohl domnívat, že jde o pozitivní vývoj, ale já si tím vůbec nejsem jist (viz níže).

Přesto existuje několik postřehů, které by mohly být užitečné při snaze alespoň (nepřímo) určit, kdo jsou hlavní skupiny, které proti sobě bojují.

Stále jsou tu hardcore, opravdu praštění rusofobové, zejména v amerických médiích, která, jak se zdá, neslouží ani tak "Bidenovi", jako spíše jakési kabale typu "blázni ve sklepě". Vedle zděděných ziomédií přibývá i vojenských činitelů USA/NATO/Velké Británie, kteří s pěnou u úst trousí výhrůžky, varování, stížnosti a urážky, to vše na adresu Putina a Ruska. To je důležité, protože:

Média "zóny A" komplexně a velmi účinně zamlčují velmi reálná rizika války s Ruskem, Čínou a Íránem. A pokud se o tom mluvilo, presstituti vždy zdůrazňovali, že USA mají "nejlepší armádu v dějinách galaxie" a že strýček Sam "nakope zadek" každému, komu se rozhodne. Kdyby se obyvatelé USA dozvěděli pravdu o věci, vyděsili by se a požadovali by, aby se od této cesty k válce okamžitě upustilo a nahradil ji smysluplný dialog.
USA/NATO/Velká Británie se dostaly do kouta, kde jim zbývají jen dvě možnosti: buď udělají to, co USA dělají vždy, tedy "vyhlásí vítězství a odejdou", nebo donutí Rusko chránit své hranice na zemi, ve vzduchu i na moři, a tím čelit velkému vojenskému ponížení ze strany Ruska.
Popravdě řečeno, během nedávných námořních cvičení představitelé Spojeného království a USA hodně vyhrožovali a slibovali, že budou ignorovat ruská varování, ale nakonec se v tichosti sbalili a odešli. Chytrá volba, ale muselo to pro ně být bolestně ponižující, což je samo o sobě velmi nebezpečné.

Kolik z těchto prohlášení/výhrůžek bylo skutečně učiněno s "Bidenovým" souhlasem? To nevím. Ale nevím o tom, že by proti šílencům, kteří vyzývají k válce proti Rusku, Číně nebo Íránu, byly podniknuty nějaké důtky, degradace nebo jiná opatření. To neznamená, že se to nestalo, jen to nebylo zveřejněno. Mám však pocit, že i kdyby se "Biden" proti takovému nebezpečnému chřestění šavlemi ohradil, "je" příliš slabý na to, aby s tím něco udělal. Je docela dobře možné, že "Biden" postupně ztrácí kontrolu nad vlastní administrativou.

[Poznámka na okraj: Nedávno jsem se dobře pobavil, když jsem slyšel námořní personál NATO říkat, že Rusové provedli "imitaci útoků" na lodě NATO tím, že je několikrát přeletěli. Tito lidé si zřejmě upřímně myslí, že gravitační bomby jsou hlavní/jedinou hrozbou ze strany ruských vzdušných a kosmických sil a pobřežní obrany, které ve skutečnosti mohou potopit lodě USA/Velké Británie/NATO, aniž by se k nim přiblížily nebo se dokonce dostaly do dosahu jejich radarů. Nemluvě o 6-7 extrémně tichých a těžce vyzbrojených pokročilých diesel-elektrických ponorkách Černomořské flotily. I když nepochybuji o "rozmanitosti" těchto námořních posádek NATO, mám nyní velké pochybnosti dokonce i o jejich základní způsobilosti].

Cvičení NATO v Černém moři bude v budoucnu mnohem více. Totéž platí pro operace USN u čínského, íránského nebo KLDR pobřeží. Tato (vždy výbušná) kombinace neznalosti, arogance a nekompetentnosti by mohla vyústit ve velkou válku.

Další možností je, že smrtelně pomatená britská vláda (podporovaná těmi Brity, kteří mají stále fantomové bolesti ze svého ztraceného impéria, a samozřejmě z velké části irelevantní bandou 3B+PU) by mohla udělat něco opravdu hloupého (řekněme, jako je toto) a vyvolat válku s KLDR, Ruskem, Čínou nebo Íránem, a pak by USA musely zasáhnout na obranu/záchranu britského námořnictva, které je většinou k smíchu (přinejmenším podle ruských nebo čínských standardů). Hlavním problémem je zde to, že USN je také v hrozném stavu a nemůže konkurovat ruským a čínským standoff zbraním (myslím to doslova, v současné době neexistuje žádná obrana proti manévrujícím hypersonickým střelám! Jedinou výjimkou by byla ruská S-500). Poslední dva jmenované státy se mimochodem již řadu let spojily do neformální a neoficiální vojenské aliance; podívejte se na tento článek a video nebo na tento nedávno aktualizovaný článek).

Dochází však i k opačnému, deeskalačnímu vývoji. Především se zdá, že "Biden" "prodal" "ukrajinskou dokumentaci" Němcům a umyl si od ní ruce strýčka Šmuela. Pokud tomu tak bylo, byl to velmi obratný a chytrý tah (čehož jsme nebyli svědky u žádné administrativy po celá desetiletí!). Vřele doporučuji tento překlad velmi zajímavého článku od pravděpodobně nejlepšího odborníka na Ukrajinu, Rostislava Iščenka.

Iščenko zachází do mnoha zajímavých podrobností a vysvětluje, co "Biden" zřejmě právě udělal. Upřímně řečeno, Němci si tento plnospektrální průšvih bohatě zaslouží a s následky této katastrofy se budou potýkat ještě dlouho, možná desítky let. Němci se vlastně zasekli: chtějí být Velkým evropským vůdcem? Nechme je. Koneckonců politici EU v čele s Německem udělali vše pro to, aby vytvořili to, čemu se dnes často říká "země 404" - černou díru v srdci evropského kontinentu. Německo je největší hospodářskou mocností EU? Dobře, tak ať Němci (a zbytek EU) zaplatí případnou rekonstrukci Ukrajiny (nebo nástupnických států vzniklých rozpadem země)! Rusko ten účet prostě zaplatit nemůže, Čína to rozhodně neudělá (zejména poté, co ji Ukies několikrát podvedli) a USA k tomu nemají vůbec žádný důvod. Dokonce si troufám tvrdit, že chaos (sociální, ekonomický, politický, kulturní atd.) v Evropě je vládnoucí třídou USA pravděpodobně považován za velmi žádoucí, protože 1) oslabuje EU jako konkurenta 2) ospravedlňuje, jakkoli pokrytecky a mylně, "silnou přítomnost USA" v Evropě a 3) dává NATO důvod (jakkoli mylný, zavádějící a dokonce nemorální) k existenci

USA jsou před následky (imigranty, násilím, extremismem atd.) ukrajinské katastrofy chráněny vzdáleností, Atlantikem, mnohem silnější armádou (alespoň ve srovnání s kýmkoli jiným v NATO). USA si mohou tisknout peníze, jak chtějí, a nemají na (umírající)

Ukrajina. Pokud má Iščenko pravdu, a já s ním souhlasím, pak je tu někdo (možná skupina lidí), kdo je mnohem chytřejší než kdokoli v Trumpově administrativě a kdo přišel na to, že nacisty okupovaná Ukrajina by měla být problémem Německa/EU, nikoli USA.

Existuje samozřejmě i pesimistická analýza: USA jsou všude na ústupu, ale jen z těchto důvodů:

Přeskupit se, reorganizovat se, získat čas na vypracování nějaké ucelené strategie.
Zaměřit se na každého protivníka zvlášť a stanovit priority (alespoň divide et impera!).
Přezkoumat, znovu naplánovat, znovu navrhnout, znovu vyvinout, znovu vycvičit, znovu vybavit a znovu otestovat prakticky vše v ozbrojených silách USA (které nebyly po desetiletí formovány žádným racionálním plánováním sil).
Ti, kdo věří teorii strategického ústupu (osobně tuto verzi nezavrhuji, ale nevidím ani dostatek důkazů - zatím - abych ji podpořil), obvykle dodávají, že "USA opustily Afghánistán jen proto, aby jej předaly Talibanu/al-Káidě a rozpoutaly proti "měkkému podbřišku Ruska". Tak to je naprostý nesmysl, už jen proto, že Rusko nemá s Afghánistánem společnou hranici.

Ano, jistě, to, co se v současnosti odehrává v Afghánistánu, velmi znepokojuje všechny vedoucí představitele regionu, včetně vedoucích představitelů Tádžikistánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Íránu. Ale shodou okolností Rusové se všemi těmito regionálními mocnostmi vedou intenzivní konzultace. A nejen to, Rusko již má v regionu rozmístěny své síly (včetně 201. základny v Tádžikistánu) a bez protestů ze strany impéria je (alespoň zatím) výrazně posiluje. A konečně, celá Střední Asie, Kavkaz a dokonce i Blízký východ je v dosahu četných typů ruských dálkově řízených zbraní. Taliban to zřejmě ví, protože si dal tu práci, aby všem svým sousedům slíbil, že (nyní nevyhnutelná) změna režimu v Kábulu nebude pro nikoho představovat hrozbu. Můžeme jim věřit? Ne, samozřejmě že ne. Ale můžeme jim věřit, že jsou natolik chytří, aby si uvědomili, že ačkoli jsou v současnosti největší silou v Afghánistánu, nemají ani zdaleka na to, aby vedli válku proti kterémukoli z afghánských sousedů? Ano, myslím, že můžeme. Po mnoha letech bojů, kdy Tálibán již ovládl část Kábulu, Tálibán konečně dosáhne svých cílů a stane se skutečným, oficiálním, vůdcem Afghánistánu. Pokud by se pokusili zaútočit nebo destabilizovat některého ze svých sousedů, úplně první věc, kterou by ztratili, by byl Kábul a jakákoli šance být akceptován jako legitimní vláda Afghánistánu. Nezapomeňte, že stejně jako USA ani Rusko ani Írán nepotřebují k úderu na Taliban napadnout Afghánistán, mohou využít zástupců a disponují takovými zbraňovými systémy a odpalovacími platformami, před kterými se Taliban nemůže bránit. V neposlední řadě Tálibán ví, jak Rusové a Íránci bojovali v Sýrii, a nebude chtít vyvolat něco podobného v Afghánistánu.

Navíc "měkký podbřišek" Ruska je pojem z 19. století. V 21. století by takový pojem používali jen ti nejméně informovaní a nejméně kompetentní lidé. Navíc jen někdo s nulovými znalostmi o skutečných vojenských schopnostech Jižního a Centrálního vojenského okruhu Ruska může takový hloupý a zastaralý pojem zmínit s vážnou tváří. Kromě toho, Afghánci sice mohou být vynikajícími partyzány (ale ne vždy, na rozdíl od rozšířeného mýtu!), ale nemohou vést útočné operace s kombinovanými zbraněmi, zatímco Rusko a Írán ano. Znovu opakuji, že nikdy neřeknu nikdy, zvláště s Takfíry v záloze, ale nevidím Tálibán útočit na nikoho, a už vůbec ne na ruské nebo íránské spojence v regionu

Vrátím-li se k "Bidenovu" velkému ústupu: jestliže je "Biden" dost chytrý na to, aby pověsil Ukrajinu na hřebík Německu, je "on" pravděpodobně příliš chytrý na to, aby předurčil zahraniční politiku USA vůči Rusku predikovanou kolem "měkkého podbřišku" thingie. Co se týče všech těch "ohnivých" hrozeb válkou proti Rusku, ty na nikoho nedělají dojem, protože Rusové, Číňané i Íránci vědí, že sebevědomá a silná země nepotřebuje nikomu vyhrožovat, už proto, že skutečné schopnosti těchto zemí jsou samy o sobě velmi výmluvnou "hrozbou". Když je však bývalá velmoc slabá, zmatená a vystrašená, vydá mnoho řvavých prohlášení o tom, jak dokáže v případě potřeby porazit celou planetu (vždyť americká armáda je "nejlepší armádou v dějinách galaxie"! Pokud o tom pochybujete, stačí si poslechnout Tobyho Keitha!). Jinými slovy, zatímco na Západě jsou hrozby nástrojem zahraniční politiky, v Rusku a ve zbytku Asie jsou nevyhnutelně považovány za projev slabosti, pochybností a dokonce strachu.

Pak se zdá, že existuje dlouhý seznam zbraňových systémů, plánů veřejných zakázek a "obranných" peněz, které byly staženy, včetně (opravdu příšerných) LCS a F-35.

Je sice pravda, že USA postupně vyřazují fantasticky drahé zbraňové systémy a platformy, které byly také víceméně zbytečné, ale to ukazuje schopnost alespoň připustit, že všechny ty řeči o superdrahých amerických superzbrojích byly jen řeči a že ve skutečnosti americký MIC není schopen vyrábět tak vynikající a kvalitní systémy, které v minulosti vyráběl ve velkém (Arleigh Burke, F-15, Jumbo 747, Willys Jeep, F-16, A-10, Los Angeles SSN, satelity KH atd.). To je také důvod, proč je F-15X navržen tak, aby "rozšířil" nohy F-35 (samo o sobě velmi chytrý tah!).

Takové přiznání, byť nepřímé a pouze logicky naznačené, by mohlo svědčit o určité úrovni vyspělosti či odvahy "Bidena", kterou jeho předchůdci neměli.

Je možné, že lidé v Pentagonu, kteří znají reálnou situaci (viz zde, kde je o tom velmi dobrý článek Moon of Alabama), přišli na to, že Clinton, Bush, Obama a Trump impérium značně rozšířili a nyní je třeba přeskupit a "všechno znovu", aby dosáhli udržitelnějšího "obranného" postoje?

Je možné, že "Biden" splní to, co Trump slíbil, tj. ukončit zbytečné (a nevyhratelné!) války, přestat se příliš starat o agonistickou EU, mlčky přijmout, že Rusko nemá v úmyslu (a ani potřebu!) vůbec nikoho napadat, a zaměřit se na největší nevojenskou hrozbu tam venku: Číně. Možná.

Pokud vím, mnoho (všechny?) simulací - provedených RAND a americkou armádou - a velitelsko-štábní cvičení ukázaly, že USA by s Ruskem nebo Čínou těžce prohrály. Je možné, že "Biden" chce Rusko a Čínu odsunout na druhou kolej a "vypořádat" se nejprve s Íránem? Poslední zprávy na frontě USA/Izrael vs. Írán nejsou přinejmenším dobré.

Stále se domnívám, že po vraždě generála Sulejmáního a odvetných íránských raketových úderech se USA zřejmě vzdaly myšlenky na přímý útok na Írán. Vždyť Trump nejenže nechal "nejmocnější armádu v dějinách galaxie" ponížit a vážně vyděsit - z dobrého důvodu - mimořádně přesnými íránskými raketovými údery, ale svědkem tohoto ponížení byl celý svět. Proč by se po této katastrofě "Biden" rozhodl zaútočit?

Že by byl "Biden" ještě hloupější než Trump? O tom velmi pochybuji. Kromě toho jak Trump, tak Biden stejně podléhali izraelské lobby, takže bych nikdy neřekl nikdy, zejména proto, že jediné, co musí Izrael udělat, aby donutil USA k útoku na Írán, je zaútočit jako první a pak případnou íránskou odpověď prezentovat jako plánovanou "genocidu 6 milionů Židů" (co jiného?), tentokrát však v Izraeli a Íránci (kteří by mohli použít i plyn, kdo ví?). Při těchto slovech GOP i Dems zpozorní a okamžitě se vrhnou na záchranu nejcennějšího a nejmilovanějšího "spojence" Ameriky (ve skutečnosti samozřejmě jejího koloniálního pána a vládce). Ohledně Izraele můžeme jen smutně konstatovat, že je vlastně úplně jedno, jestli jsou v Bílém domě náhodou demoliberálové nebo republikáni (stejně většinou RINO).

Co nám tedy zbývá?

Upřímně řečeno, nejsem si jistý.

Myslím, že existují velmi silné, i když jen nepřímé důkazy, že v "Bidenově" administrativě probíhají velmi vážné vnitrostranické boje, a existují také silné, ale rovněž nepřímé důkazy, že vojenské postavení Spojených států prochází něčím, co by mohlo skončit zásadní revizí ozbrojených sil USA.

Pokud je to pravda, a to je velké "pokud", není to ani dobrá, ani špatná zpráva.

Mohla by to však být velká zpráva.

Proč?

Protože, objektivně vzato, současný ústup USA na většině front může být "měkkým přistáním" (přechodem od impéria k "normální" zemi), ve které doufali mnozí Trumpovi voliči. Nebo také nemusí. Pokud tomu tak není, může jít o ústup vyvolaný chaosem, který naznačuje, že se americký stát rozpadá a musí naléhavě "zjednodušovat", aby se pokusil přežít, čímž vyvolává spoustu frakčních bojů (přinejmenším jeden ruský pozorovatel specializující se na "studia USA", Dmitrij Drobnickij, se domnívá, že tomu tak je: viz původní článek zde a jeho strojový překlad zde). Konečně, stav rozkladu státu USA je možná již tak pokročilý, že jej můžeme považovat za hluboce nefunkční a v podstatě se hroutící/kolabující. První varianta (měkké přistání) je nepravděpodobná, avšak velmi žádoucí. Druhá možnost (ústup vyvolaný chaosem) je pravděpodobnější, ale mnohem méně žádoucí, neboť jde pouze o jeden krok zpět, aby se pak udělalo opět několik kroků vpřed. Poslední možnost (hluboce nefunkční a v podstatě zhroucená/kolabující) je bohužel nejpravděpodobnější a je také zdaleka nejnebezpečnější.

Za prvé, varianty č. 2 a 3 učiní kroky USA velmi nepředvídatelnými, a tudíž potenciálně extrémně nebezpečnými. Nepředvídatelný chaos může také rychle přerůst ve velkou válku, nebo dokonce v několik velkých válek, takže potenciální nebezpečí je zde velmi reálné (i když v zóně A zcela neohlášené).
To zase znamená, že Rusko, Čína, Írán, KLDR, Venezuela nebo Kuba se musí mít na pozoru a být připraveni na všechno, i na nemyslitelné (což často vyvolává totální chaos).

Právě nyní je skutečnost, že USA zahájily "velký ústup", nepopiratelná. Ale skutečné důvody, které za ním stojí, a jeho důsledky zůstávají, alespoň pro mě, dosti nejasné.

Na závěr se vás, čtenářů, zeptám na váš názor: Myslíte si, že se USA v současné době nacházejí ve fázi "ústupu"? Pokud ano, domníváte se, že se jedná pouze o krátkodobý jev, nebo bude tento ústup pokračovat, a pokud ano, jak daleko?

The Saker