Zahalená tvář se stala univerzálním symbolem boje. Znakem příslušnosti ke kmeni, který je ve válce s virem. A každé narušení jednoty dnes vyvolává strach a chuť trestat i ty, kdo nikoho neohrožují.

Po poli kolem rybníka běží člověk v roušce. Má ji vlhkou od dechu, ale je šťastný, že dělá maximum pro zdraví své i bližních. Chová se podle nařízení české vlády. Nejbližší lidé jsou od běžce dobrých 20 metrů a rouška je dávno nadranc. A běžec vlastně vůbec není šťastný, nechce ale riskovat udání. Když na něj bližní pošlou strážníky, může dostat pokutu 10 000 korun.

Nešťastná postava běžce není součástí scénáře z čínské dystopie, ale každodenní realita české virokracie. Vláda České republiky nařizuje nesmysly a otázkou je, proč se občané tak předhánějí v jejich dodržování. Bojíme se tolik? A čeho vlastně? Vláda vydala despoticky tvrdé, kontraproduktivní nařízení. Omezení práv občanů je zbytečné. Jeho účinek je pro demokracii nežádoucí: posiluje atmosféru strachu a vytváří půdu pro další krácení svobod.

Nošení roušek všude venku je tak zjevně nesmyslné, až se dostalo do rozporu s postupy prvního pracoviště pro boj s infekcí v zemi - Nemocnice na Bulovce.

Ačkoliv lékaři od počátku upozorňují, že toho, kdo roušku nosí, fakticky nechrání - a jen velmi minimálně ochraňuje ty, s nimiž se nositel setká -, vznikl falešný dojem, že rouška je proti viru zbraní číslo jedna. Že když ji nosíme, máme z poloviny vyhráno. Zdravotně je to pochopitelně nesmysl.

Rouška se stala univerzálním symbolem boje, znakem příslušnosti ke kmeni, který je ve válce s virem; znakem patření k davu, který se společně staví nemoci. A každé narušení této jednoty vyvolává nový strach, že ten, kdo roušku nemá, nás může nakazit, zničit naše úsilí, i když stojí deset metrů od nás a vůbec se s námi nechce potkat.

Vládní distribuce roušek do každé domácnosti a nařízené nošení po luzích a hájích splňuje nejpřísnější nároky. Nikoli ale na ochranu obyvatelstva, nýbrž na kolosální PR kampaň.

Rouška se přitom všude ve světě takové popularitě netěší. Například němečtí hygienici z Robert Koch-Institutu ji nedoporučují. Málokdo ji může nosit správně, a tak hrozí spíš falešný pocit bezpečí. Chcete-li ji nosit, říkají němečtí státní hygienici, pak prosím, ale nechte se poučit od zdravotnického personálu, jak s ní zacházet. Mnohem lepší je ale naučit se čistě smrkat a kýchat. Světová zdravotnická organizace rovněž nedoporučuje plýtvat zdravotnickým materiálem ani dělat z prázdných ulic panoptikum strachu.

Rouškovaná se stala národním sportem. A nejspíš jsme i hrdí, jakých světových úspěchů v zakrývání úst a nosu jsme dosáhli. Teď přichází čas na to, abychom mysleli také na svou svobodu. A aby vláda zmírnila nesmyslně tvrdé nařízení, které nám bez účelu brání v polích a na lukách dýchat volně, bez roušek.

Aktualizace: Uvedený text není proti smysluplnému použití roušek do míst a rukou kterých patří, je proti bezhlavému nesmyslnému nařízení aktuálně platnému u nás, kritici kritiky nosit nonstop venku roušky by si měly uvědomit, že původem tohoto problému je toto nesmyslné nařízení, ne ti, kteří na něj upozorňuji.