továrnabambilionjedna

Skořápky dnes
„Dlouho jsme se neslyšeli,“ ozval se povědomý hlas. Hlas, který už několikrát zazněl z televize nebo rádia během kyber útoku. Tentokrát zněl z městského rozhlasu a tak zprávu slyšelo celé město.
„Když jsme začínali s našimi aktivitami, naděje na zlepšení situace v naší zemi se zdála jako vzdálený sen. Vše, co jsme dělali, jsme dělali ne proto, že jsme věřili, že to bude mít úspěch, ale proto, že to byla ta správná věc. Při sledování demonstrace proti Singularitě jsme si uvědomili, že už nejsme sami, kdo takto přemýšlí, a že jsme v našem boji nalezli spoustu spojenců. Používali jsme metody, které nejsou úplně obvyklé a víme, že na své cestě jsme mnoho lidí zranili. Upřímně se omlouváme každému, kdo kvůli nám přišel k nějaké újmě. Všechno to byla oběť pro vyšší dobro. Dnes už tyto metody nejsou třeba, protože dnes už je připraven bojovat za svou budoucnost každý obyčejný člověk. Děkujeme vám. Ale ještě jsme nevyhráli. Další bitvu svedeme u volebních uren. Amerika potřebuje rytíře, který se za její obyvatele bude prát v kongresu. A jediný rytíř, který bojuje za nás, je Rand Evans.
Skořápky tímto dnem končí. Už žádný člověk nebude zraněn. A abychom dokázali, že to nejsou jen řeči, na našich stránkách jsme zveřejnili fyzické adresy všech našich serverů, našich základen, všeho vybavení a podrobné plány všech našich operací. Tyto materiály jsou dostupné každému a už před hodinou je dostala k dispozici policejní oddělení měst, kterých se to týkají. Identitu našich členů z těchto materiálů ale nezjistíte. Věříme, že jednou se na nás nebudete dívat jen jako na zločince.“
V televizích po celém světě se ten den probíraly jen Skořápky. Záběry z policejních kamer odhalily obyčejným občanům sklepení v centrech měst plná velkých serverů a utajených kanceláří. Vše v nich bylo dokonale vyčištěno a připraveno pro ten nejpodrobnější policejní průzkum. Pevné disky byly plné plánů a nákresů, plné programů a klíčů k zařízením ukradených z nejrůznějších korporací.
Tyto materiály vyprávěly příběh hackerů, kteří využili mezeru na černém trhu a nabídly velkým firmám možnost útočit na své konkurenty za nemalé peníze. Postupem času se mezi jejich zákazníky přidali i politici a dokonce i malé státy. Ti všichni se snažili jeden druhého poškodit. V jeden moment se ale svým zákazníkům Skořápky vzepřely. Od té chvíle už to nebyl jen byznys. Byla to politika. Stále častěji napadaly vysoké úředníky, aby mohli změnit prosazované zákony. Napasaly i televize a rádia, kde pronášely své poselství.
Krátce po zveřejnění těchto dat začalo každé médium psát o šílené válce soukromých subjektů, využívajících Skořápky jako prostředek k poškození svých konkurentů a vlastnímu sebeobohacení. Mnoho televizních stanic a novinových článků označilo Skořápky za hrdiny, kteří v sobě objevili dobro a napravili škodu, kterou spáchali.
O několik dní později na povrch vyplynula ta nejzajímavější informace. Šlo o Evansova soka v boji o prezidenství. Složka ambiciózního muže skrývala informace o několika pokusech ovlivnit volby v jeho domovském městě a taky data ke korupčním skandálům, kde měl figurovat.
Spustila se lavina, která nešla zastavit. A ačkoliv se dotčený bránil, že šlo o křivé obvinění, jeho jméno a kampaň byly nenávratně poškozeny. Ve zprávách od té chvíle nebylo nic jiného. Dokud na veřejnost nevyšla ještě větší senzace.