Ahoj Suenné
Řekl jsem, že ti napíšu svůj příbeh, tak se o to tedy pokusím. Možná čekáš, že ti začnu vyprávět o nějakých spiknutích, na kterých jsem se podílel, nebo něco podobného, ale tak to není.
Je to jen o mně a tom, co jsem zažil já. Přísahám, že vše co se dál dočteš je pravda, nic nepřibarvuju, ani nezveličuju. Některé věci, u kterých si nejsem jistý, že se opravdu staly, zde pro jistotu neuvádím, aby nedošlo k nějakému zkreslení.
Dnes jsem skoro padesátník, ale vše začíná mnohem dřív. (Už slyším některé lidi jak řeknou, že si to nemůžu pamatovat, ale pamatuju a moc dobře).
Když mi byly asi tak 3-4 roky, maminka mně vodila do školky. Každý den jsme chodili kolem prodejny oděvů, kde byly ve výloze figuríny. Dnes už to není tak běžné, ale v 70, letech to byl standard. Byly tam figuríny jak ženské, tak i pánské. Měli krásně vymodelované obličeje a vypadali v podstatě jako „dokonalí lidé“ Nevím už ani proč, ale říkal jsem jim BUBÁCI, přestože jsem se jich vůbec nebál.
Proč o tom mluvím?
Spával jsem s maminkou v jednom pokoji, protože můj otec nebyl zrovna dokonalý a často chodil domů opilý. Mamka věděla, že když jsem v té místnosti já, tak si na ni nic nedovolí (agresivita). Jednou v noci jsem se probudil a nade mnou stály 3, nebo 4 postavy (tím už si nejsem docela jistý), ale vím jistě, že nejméně jedna z nich byla žena. Stáli nade mnou, já jsem byl nahý a něco mi kreslili na břicho. Nejsem si jistý, jestli opravdu jen kreslili, nebo dělali něco víc, ale vůbec mně to nebolelo. Skoro bych řekl, že naopak bylo to takové to příjemné mravenčení kolem pupíku, jestli víte o čem mluvím. Slyšel jsem jak spolu mluví, ale nerozuměl jsem jim. No a hádejte jak vypadali, dost podobně jako ty figuríny z prodejny oděvů, jen byli živí. Byli to prostě krásní lidé, jen s jedním rozdílem – vím jistě, že byli modří. Měli prostě modré obličeje i ruce. Byl jsem při vědomí a na větu, kterou jsem mamce řekl, do smrti nezapomenu : „MAMI BUBÁCI MNĚ MALUJÚ“  Jsme ze slovácka a už tenkrát jsem měl ten přízvuk..Mamka byla taky vzhůru, slyšela mně a řekla „Peti spi, to se ti jenom zdá“  Vůbec je neviděla, nebo jí nějak zabránili, aby mohla reagovat..
Tento zážitek byl tedy za mnou a mohl by to být konec vyprávění. Otázka je jestli jsem si to měl pamatovat, nebo udělali chybu.
Jenomže tímto vše neskončilo.