Radek Pokorny Podcast Rváčů

Mluvčí 05:  Dobrý den, ahoj, mé jméno je Ondřej Koutník, jsem novinář, analytik, milovník běhu a turistiky a taky hrdý otec a manžel. Vítejte v novém podcastu Klub rváčů. Spolu se mnou tady usedá Radek Pokorný, vlivný advokát a investor, pilný čtenář a cestovatel a taky hrdý otec a manžel. Radku vítej. Děkuji, dobrý den. Asi bychom našim poslouchačům a sledovatelům měli nejdřív vysvětlit, proč klub rváčů, proč jsme se rozhodli pro tenhle název. Když mluvíme o rvaní, myslíme to rozhodně metaforicky, intelektuálně, či biznisově. My se tady rvát nebudeme, teda pokud mě nebudeš brát svačinu, to na to... Jsme po obědě. Na to pozor Radku.
Mluvíme o tom, že jednoduchý a proměrný věci jsou zadarmo, ale o ty důležitý je potřeba se porvat, zabojovat. A vlastně každá země je dobrá tak, jak úspěšní a inspirativní její lidi jsou. A právě s těmi my chceme mluvit, chceme se s nimi setkávat, chceme je objevovat. Takže my můžeme přivítat naše posluchače a sledovatele v intelektuálním biznisovém a vlivovém salonu. Vítejte v klubu rváčů. A když dovolíš, Radku, tak ty jsi toho zažil hodně, hodně jsi toho slyšel, viděl, vydělal, jako málo kdo v této zemi. Takže já bych pro představení na úvod začal s tebou, když dovolíš. Vyzkoušíme, jak to budeme dělat. Přesně tak. Já bych ještě na úvod řekl, že my se vlastně známe už docela dlouhou dobu. Když jsem to tak počítal, tak to vychází nějakých 12 let.

Mluvčí 06: A já si teda moc dobře pamatuju, jaký byl náš první kontakt. Nejde to zapomenout, vzpomeneš si.

Mluvčí 05: Já jako úplně si to nepamatuju. Vím, že jsi byl jeden ze dvou novinářů. Vedle tebe, myslím, pan Takáč České televize, který jste odhalili slavnou Lánskou zkousku. Takže to je asi, když se tě pamatuju, popravní.

Mluvčí 06: Bylo to ještě dřív, zhruba o roka půl. Byl podzim 2011. Já jsem tehdy vlastně začínal v novinářině a poprvé jsem se pouštěl do nějakých investigativněji laděných témat a tenkrát se ke mně dostalo, že společnost ČES platí k Vánocům nebo daruje politikům k Vánocům poměrně drahé dárky. Jedním z těch, kdo tehdy byl obdarován, byl tehdy šéf opoziční ČSZD Bouslav Sobotka. A já jsem mu napsal dotaz, který jsem mu poslal, a si za 10 minut za mnou přišel šéf. A čte mi zprávu od tebe, ve které ty jsi psal, co to tam máte za idiota.

Mluvčí 05:  Ježišmarja, tak to je dobře, že jsem to zapomněl. A to já vím, tak příběh Darku, Česu, politikům, tohle je příběh asi někdy z velkou 2.11. Podzemí 2.11. Ten má samozřejmě mnohem předcházející historii, to ještě v době, kdy to se jako ten skutečnej příběh odehrál, tak to si myslím, že ty seště snad chodil do základní školy. Protože když se stal Slávek Sobotka ministrem financí, Aspoň byl minister financí a Martin normálně se zná ředitelem Česu, tak Martin byl zvyklý, že se těm významným lidem kolem firmy dávají vánoční dárky. No a samozřejmě mezi ty, kdo měli být obdarováni, tak vybrali ministra financí, který byl lekcionář. Martin byl sociálně bystrej, takže chápal, že mu nemůže poslat hodinky, které tehdy jako poslal řadě dalších lidí a byl z toho potom v ostuda. Ale poslal mu mapu Slavkovska z nějakého 18. století, jako historická. Na Ministerstvu financí ta mapa se vohřála asi dvě hodiny a vyštěla zpátky na Česk. Protože pak by volal Martin a říkal, co budu dělat s mapou Slavkovské. Říkal, nevím, pojďte tam na radníci, to je problém. A pak, když se spolu potkali, tak samozřejmě on říkal, no pane ministři, ale něco vám dávat těm Vánocem chci. Takže se domluvili, že můžeme vždy koupit nějaký dárek pro děti. Nějakou hráčku, stavebnici a tak dále. To byl z roku 2002, kdy Slávek se stál ministrem financí a Román se stál od roku 2004. To byl zvyk, který tady byl. Protože ty ho neznál, tak si udělal z dárku pro děti příběh. Proto já jsem tomu štvánový, když poznal jsem se ve světě. Ale už se pamatuji. Dřevěný vláček to byl. No, no, no, přesně. A že si Martin koupil dřevěný vláček za moc peněz, no. Slávek dostal dřevěný vláček a to asi bylo něco, co nikdo neměl i destigovat. No ale tak omlouvám se dodatečně.

Mluvčí 06: Nic se neděje, nakonec nás to svedlo vlastně až sem. Já bych se tě zeptal, ty vlastně, Praha je tvůj rajon, už dá se říct kolik, třicet let. jsem přišel do Prahy v roce 1988. A tebe občas prozradí nářečí, ty z Prahy nejseš.

Mluvčí 05: Ano, to je mimochodem symbol, že nemám jazykovej talent. Jo, opravdu. A jo, nemám. Já, než jsem se třeba naučil anglicky, tak to jsem si opravdu máknul. A jako nedokážu to poslouchat, to znamená ten přízvuk pořád ještě mám. No a odkud teda vlastně pocházíš? Nebo ví se, že jsi z jižní Moravy. Já jsem většinu dospívání a dětství prožil na hájinci Bílý vlk. To je sedm kilometrů od Slavkova, to je okres Výškov, ale na základní školu už jsem chodil na okres Hodnín do vesnice, která se jmenuje Žarošice, a pak na gymnázium do Bučovice. Takinek byl polesný, měli jsme pět hajných, měli jsme asi třicet žen v lese, dvacet dřevorobců, tři páry koní, několik traktorů. Prostě byli jsme takoví polesí v 70. a 80. letech. Jaký zvířata sněla třeba ráda? A doma, to bylo to po lesi a co se týkalo našeho domácího hospodářství, což mě děsí ve snech ještě dneska, tak samozřejmě jsme měli pasl ovce, pěstoval 10 metráků česneku, brambory, řepu, bylý. Prostě všechno možný, že jo, 100 králíků, 100 slepíc, husík, akorát kuzu jsme neměli, to říkala maminka, že ho smrdí, no ale. Ale jenom všechny zvířata, 6 psů, že jo, od malých jezevčíků, po bavorský barváře a na práci v lese a tak dále.

Mluvčí 06:  Nechybí ti to dneska ve městě?

Mluvčí 05: Nechybí. Nechybí, ne, ne, ne. Asi jsou skupiny lidí, kterým ta práce na poli nevadí nebo na záhradě. Pro mě to bylo vždycky utrpení. K nám jezdili z Brna lidi lovit a vždycky tam večer seděli a jedli ty jítrnice, které ale nenájdeš na zemi. vypěstovat to, co ty zvířata žerou, pak ty zvířata vypěstovat, zabijete další, byli nadšený, tak můj tatinek vždycky říkal, je to tady super, ale jako koníček, což je pravda.

Mluvčí 06: Jak bys řekl, že ti ta HNK nebo ten život na HNC vlastně definoval?

Mluvčí 05: Člověk se tak naučil mě dvě věci, jednak, protože jsem tam byl kromě Holech Vytopilových, což byly dvě dcery, tam byly tři domy a kolega tam měl dvě dcery. Tak jsem tam byl sám, i když ty žarošice byly sedm kilometrů, tak přece jenom to nebylo vždycky k dosahu. Tak jednak jsem se naučil být sám. což v životě se občas hodí, a jednak mě to naučilo hodně číst. Protože nebyl internet, nebylo nic, byl blbá komunistická televize a vlastně jenom ty knížky.

Mluvčí 06: A co třeba, ty jsi tady zmíněval základku, tak jakým směrem se tehdy chtěl vydat, nebo co tě bavilo?

Mluvčí 05: Jak základka, tak Gimple byly relativně venkovské školy, ale na obou jsem potkal mraky jako fajn lidí. Tebučovický Gimpel ten měl ještě jednu specialitku, že tam byl ředitelem starý snad ještě válečný komunista, který byl docela rozumnej a schovával tam spoustu lidí z vysokých škol z Brna, které po 68 museli odejít. Řada učitelů od zásupce ředitele přes moji učitelku češtiny byli extrémně vzdělaní lidi. Byli to běžní učitele. Obě školy vzpomínám rád, i na ty spolužáky. Moji spolužáci z té základky jsou ve skutečnosti velmi inteligentní lidi, strašně rád jezdím na ty srazy a taky ty vesnice na tom Slovácku a ty lidi jsou neuvěřitelně pracovitý. Když přijedeš, tam je to jak z cukru.

Mluvčí 06:  Jasně. Ty jsi tady zmínil Gimple, tak ten Gimple už je docela slavnej.

Mluvčí 05: Díky tobě a jednomu kolegovi, kdo jsi tam všeho potkal. Díky Slavkovi. Člověče, ty dva lidé, o kterých se kde mluvilo, tak bylo teda, byl Želzonáten Slávek a v jeho stínu samozřejmě já, já sám o sobě bych nikomu moc nezajímal. Ale Slávek byl dva roky mladší, já jsem ho nám nepotkal ve smyslu, že jsme se znali, když jsme tam oba chodili, ale já jsem tam zakládal školní časopis, který jsem měl reparát ještě s jedním spolužákem, který byl tam mimořádně nadaný literárně. A když jsem potom odešel, tak ten časopis zanikl a pak jsem zjistil, že ho Slávek Sobotka obnovoval. Tak jsem jednou tam přijel, už jsem byl v prváku na Vysoké a paní profesorka Filipová, což byla učitelka češtiny, taky jedna z obětí 68. Měla nějaký hrubý hlas, pila, hodně kouřila, tak mi říkala, zase jsou tady všichni blbí, ale je tady nějakej sobotka a toho ti ukážu. Přivedla mě do počítačové učebny, kde byly slušovácké IQ 151, takové litinové potvory. A měli místo monitoru černobilou televizi. A tam jsem poprvní potkal Slavka Sobot.

Mluvčí 06: Ale vy jste nebyli stejně stalí, ne?

Mluvčí 05: Nebyli, říkám, nebyli. My jsme se neznali, jako když on byl dva roky mladší, nebo dva roky nižší. Takže já jsem ho spotkal, až když jsem byl v prváku na vysoké škole, on byl ve třetí.

Mluvčí 06: Tomu se ještě pak dostaneme, jak jste ten kontakt udržovali.

Mluvčí 05: Ale mě by ještě zajímalo, když jsi končil Gimple, tak jsi šel tedy na vysokou do... Já jsem původně chtěl studovat žurnalistiku, nakonec jsem skončil v Brně a tam zase zasáhla naše HNK. Protože tím, jak tatínek byval hodně nemocnej, tak nám jezdilo lovit spousta doktorů, protože to bylo populární myslivost. Na naše HNK byla 40 minut z Brně, 30 minut Brna jízdy. A tím byly různé kamarády. Jednou jeden lékař přivedl pana profesora Davida, to byl vedoucí katedry mezinárodního práva na právnické fakultě. On nebyl myslivec, ale chodilo k nám chytat ryby. Až jsme se znali, já jsem potom v tom prváku jednou tak jako šel po chodbě a potkal jsem pana profesora a on říkal, je ahoj, můj kamarád Otakunc otvírá v Praze mezinárodní vztahy, nechceš se tam přihlásit? Já říkám, proč ne pane profesore? On říkal, já budu představovat výběrový komise, dám ti ty a ty otázky, Pak se ukázal, že to by bylo potřeba, protože na Brněnskou právnickou fakultu bylo pět míst a hlasil se nás pět, takže všech pět se nás dostalo. Takže jsem udělal pohovor a v září, nebo v říjnu 1988 jsem nastoupil. nastoupila pražský práv. Z brněnských práv jsem si odnesl dva lidi, kteří udělali kariéru a které dobře znám. Vojtaš Mínček je dneska místo představního soudu a Pavel Blažek je místo spravedlnosti. Pavla mimochodem, když jsem přišel do Brna, tak to pro mě bylo strašné. To je obrovské město, já jsem byl z HNK. A když jsem do Prahy, jak jsem si to byl úplně vyřícený,

Mluvčí 06:  A nebylo už šoky to Brno?

Mluvčí 05: No byl obrovský. A právě proto, že jsme do Prahy vyřízeni, tak jsem seděl jednou v hospodě právě s Pavlem. Říkám Pavle, já s toho mám jako hrůzu. A on mi říká, ne, to bude dobrý, jenom se nesnaš furt všem všechno vysvětlovat. Což mě bohužel ale zůstalo. Jinak bych tady neseděl mezi náma, to je asi jediný důvod, proč jsme se tady do tohoto s tebou pustili.

Mluvčí 06:  Jasně. Ty práva, byla to oblast, o které jsi věděl, že ti to definovalo?

Mluvčí 05: Tak můj tatínek, můj tatínek, měl práva vystudovaný, který dělal při zaměstnání, když byl polesnej, tak prostě chtěl mít vysokou školu, tak studoval práva. A já jsem studoval zpočátku mezinárodní vztahy, to znamená, to měla být jakoby bolševický diplomat. Pravda je, že vzhledem k tomu, jaký jsem měl zázemí, tak bych asi skončil někde v Africe. Ale naštěstí přišel sednáctej listopad a pak už jsem postupně věděl, že to, o co mě jde, nebo co chci být svobodnej a nezávislej, to ta advokacia nabídla a umožnila.

Mluvčí 06:  Když se dneska někdo třeba ptá, proč jít na vysokou nebo proč jít na univerzitu, a ne se rovnou třeba pustit do businessu nebo do nějakého podnikání, vždycky říkám, že krom toho vzdělání, které je prostě strašně cený, tak jeden z těch největších darů, co ti dá vysokoškolský studium, jsou kontakty nebo kolektiv. se kterým procházíš tím poměrně náročným obdobím. Jak ty vlastně vzpomínáš na to vysokoškolské období, z hlediska toho, s kým jsi seznámil, na koho jsi se navázal?

Mluvčí 05: Tohle, co říkali, je skvělej postřeh. Dneska, zvláště v době internetu, můžeš vystudovat z hlediska znalostí, se můžeš naučit to, co se učí na Harvardu nebo kdekoliv jinde, nepotřebuješ tam studovat. Ale samozřejmě ty tvojí spolužáci jsou zásadní. Já na to znamenám, že ten můj kruh, ten můj kruh byl tým zárodním vztahem, my jsme, práva byly 4 roky, my jsme byli 5 roků, práva měly, já nevím, 20 hodin týdně výuky, my jsme měli 50, bylo to neuvěřitelně náročné, možná po roce a půl skončilo, a vlastně 100% mých spolužáků, i zvláště kolik nám bylo, když ta revoluce vypukla, udělalo kariéru. Není tam jediný člověk, o kterém bych věděl, že to skončilo jako úplnou tragédii. Někteří byli super úspěšní, jako Martin Kušík, třeba jeden z partnerů Penty. nebo Pavel Randl, jeden z základů, Procházka L'Cubra Partner. A jdeme jednoho po druhým. Jak se to vysvětláš?

Mluvčí 06: Protože to je fakt nebývalý. Jen ty jména, co jste jim řekl, tak ústavní soudce, ex-premier, ministr spravedlnosti, majitel velký, svobodný kanclář.

Mluvčí 05: My jsme vyhráli v loterii. My jsme se ještě nestihli s těma bolševikama zaplíst. A teď nemyslím jenom agenti STB, ale i mentálně. Protože bolševismus to nejstrašnější dělal s hlavama těch lidí. A už jsme byli dostari na to, že jsme mohli v den, kdy se to položilo, vyrazit na cesty. To znamená těch příležitostí… Dívej, když seš pracovitý, když seš… Jakoby nejseš hloupej, tak většinou neumřeš hlady. Ale ten poslední decil vyžaduje těch největších kariér taky kus štěstí. A to štěstí tomu musíš napřed jít nejen ty, ale musí tomu jít napřed i doba. Já jsem si otevřel kancář, měl 26 roků, a v 27 dní jsem takhle zastupoval pro kterým Gamble a Nestlé, a já nevím co. Rozumíš to dneska. Já jsem se všema, v občas nějakých rozvorek mě hrozně všichni zajímali, čeští oligarchové, ale já jsem je znal jako lidi, kteří chodili ke mě do kancáře, ne já k ním. Dnes, když bych chtěl dělat pro EPH Dana Křetinskýho, Tak ty advokáti jeho život ani neviděli, že jo, na to, aby k ním přišel v kanceláři. Babiš, bakala, všichni ke mně chodili, že jo, když jsem na něm měl čas. To prostě nebyla úkázka mé geniality, to byla taková doba. A tu přišlo, jsme měli všichni. Vojta Šimíček, dneska mějící představního soudu, se stal soudcem nejvyššího správního soudu, byl mu 30 roků. To je bizarní. Slávek Sobotka se stál ministrem financí, když mu bylo 31. Standa Gross, jakoby 30 ministr vnitra. Ale na druhé straně ti lidi byli šikovní. Když se vidíš, jak se ty ministři dneska v tom plácají, tak oni v té strašné době to oba skvěle zvládli.

Mluvčí 06:  Ještě než se dostaneme k tý garnituře, kdy oni už se dostávali do politiky, tak mě by zajímalo, jak tě vlastně zastih rok 1989 a pát komunizmu. Jestli teda počítám správně, tak ty jsi byl zhruba ten rok v Praze.

Mluvčí 05: Já jsem byl ve třetím rozumku na právnické fakultě, ano, a zastihl mě na národní třidě. Jak se těžko učím jazyky, tak na druhé straně já mám téměř absolutní paměť, takže já většinou věc, že si nepamatuju ten příběh s tvojí hračkou, to jsem to musel vytěsnit. Ale jinak jo, my jsme se, já se to pamatuji, my jsme se sešli na Paleckého náměstí, potom se šlo na Albertov, tam já jsem nesel takovej, že jo, jsem byl opatrnej, jsem nesel transparent lidské práva, svoboda, demokracie, tam se šlo nahoru na Hřbitov, že jo, na Vyšehrad a tam se, a to bylo důležité, nešlo, že by se něco v obcháze udělal se čelem vzad. To znamená, já jsem se najednou ocitl téměř v čele průvodu a ještě v nějakém záchvatu šilenství jsem si vyměnil s nějakým člověkem transparent. Dneska teda už nevím proč. Takže já jsem pak na tu národní tředu přišel s cedulí lidové noviny do každé rodiny. No a to jsem nemaloval, ani jsem to nechtěl. A pak mě s tím úplně nebylo dobře, protože toho napadlo, že se to úplně složí. No a já si pamatuju, jak jsme šli po nábřeží, jsem se otočil, vylezl jsem na nějaké lešení, protože bolševici samozřejmě všechno spravovali, nic neopravili, všude bylo lešení. To jsem viděl, že za námi je obrovský daf lidí, obrovský. Takže to bylo hodně nadšení. To mě vyrovávaly širokoši, Štěpána Klopati a všechno. Došli jsme na to národní třídu, tam jsem seděl na koleích na úrovni dnešní advokátní komory. A asi po hodině jsem se otočil. A nejednou jsem si řekl, že za mnou nikdo není. A na úrovni národního divadla stál kordon, byly tam dva vubrněné transportéry, měly takové ty... takový ty pletívá, no a viděl jsem, že postupuje, že je zlé. Tak ještě jsem tam byl s Jurajem Sabem, dneska přece rozhočil soudu, říkám, Juraj, to nevypadá dobře. Tak jsme chtěli odejít, no vlezli jsme do Mikulansky a tam už na konci bylo koronu, už nás nechtěli pustit. Já se s těmi policajtami zkoušel diskutovat. Oni tam podle mě měli stejně tolik strachu jako my, ale měli ty štíty a ten pendrek. Mezitím se snažilo odejít víc lidí. My jsme nejednou byli v první řadě na těch štítech a za mnou bylo docela hodně lidí, kteří se snažili prorážet. Tak to jsem říkal, že to nevypadá dobře, jak se radši vrátíme na to národní středovství, tak jsme porolovali po těch štítech a synuli jsme se pozdí v tým Mikulanským a v tom okamžiku, protože ty domy byly zamčené, stejbáci pozamýkali, tak nějaká paní odemkla a vlezli jsme na schodiště. Tam už sedělo asi 20-30 lidí, ona za náma zamkla. Takže já jsem byl na národní třídě, ale nic se mi nestalo. A upřímně řečeno, tu brutalitu toho zásahu jsem se dozvěděl až v noci ze svobodný Evropy, protože sám jsem to nesašil.

Mluvčí 06: Mě se nic nestalo. Jak vůbec komunistický režim a třeba ty snažili se ti někdy lanařit jako studenta?

Mluvčí 05:  My jsme to naštěstí nestihli, ale my jsme měli dělat tyhle, my jsme měli dělat jako vyriplomací. Já bych o tom musel odejít, nebo bych do toho příběhu se zamotal. Děkuji panu bohu, že to padlo dřív, než jsme museli začít zaplítat. Byla to hrozná doba, to se těžko někomu vysvětluje. Víš, to nejstrašnější bylo? Jako když si do nich nerejpal, oni ti nic nedělali. Miloš Forman to krásně popisuje, že když se vrátil do Čech točit Amadea v roce 1980, že všechny telefonní čísla furt platili, všechny restaurace byly na svých místech a obchody taky. A to byla jako divná mrtvola. Mrtvolnost toho režimu, plus samozřejmě měly to své elity, ty už mimochodem významná část byly moji spolužáci. Jako nehybalo se, nikam to nešlo. Takže jsme si vždycky v 6 hodin pustili události a názory na svobodný Evropě a čekali jsme na zázrak.

Mluvčí 06:  Jak se třeba, ty jsi říkal, že hodně četl, tak jak se dostalo ke knížkám? Nebo měl jsi nějaký zdroj, jak se dostal nějaký zakázaný?

Mluvčí 05: Část knížek bylo samozřejmě. Je spousta věcí, které i komunisti vydávali a stálo za to číst. Já jsem měl jeden zdroj na samizdatevou literaturu, to byl tatinek Pavla Blažka. Jako pozdější novinář v právu, který psal hodně o bezpečnostních věcech. A ten mě třeba půjčil, pamatuju si, Orvela, Pavla Tikrita, kapesní podvodce, inteligentní podvodce s ním o sudu a tak dále. Takže u Blašku jsem si půjčoval. Jakoby do 18 let jsem žádnej zdroj na tu samizatovou nebo exilu literaturu neměl. Když jsem začal chodit na práva do Brna, tak mě zásobovali Blaškovi.

Mluvčí 06:  Když se ještě vrátím k tomu 17. listopadu a vůbec pádu režimu, tak co bylo potom?

Mluvčí 05: Říkal jsi si třeba, že přerušíš studia a vrneš se... Ne, ne, ne, my jsme, já jsem byl zvolený do akademického senátu, takže jsme tak nějak jako... Je to teda divný a asi to bylo jenom v té době, jsme předělávali tu fakultu, já jsem potom nějakou dobu byl prezské radě občanského fóra, no a jeden můj kamarád se stal šefem kancáře federálního zromáždění, vzal mě tam na stáž.

90. Takže to je nějaký rok 90?

Mluvčí 06: 90.

Mluvčí 05: Vzal mě tam na stáž a já jsem tam jednou seděl v kuloáru po skončení ústavu právního výboru a povídal jsem si tam s Jirkovny s Běrem Lačím. a šel kolem tehdejší mluvči občanského fóru Ivan Fischera, což byl potom jeden ze zakladatelů klubu socialdemokratické orientace a člověk, který občanským fóru vlastně táhnul tu linku sociálně demokratickou. No a Jirka nás představil. Já v té době jsem vlastně, už se rozpadl občanský fóru, nebo nějaký podzim 1990, tak jsem zaklepal na dveře Lidového domu a Ivan mě nabídl ať mi udělá tajemníka ve federálním zromáždění. Takže jsem prostě dostal průkazku 1500 měsíčně a byl jsem legislativní tajemník poslaneckého klubu. A tím vlastně do značné míry začala jakási moje kariéra. Jednak jsem znám ze spoustu lidí, Pak nám třeba vstoupil bývalý prezident Miloš Zeman a taky jsem začal být pro lidi zajímavý. Petra Buzková, Standa Gross, to byly lidi, který byli po první parlamentě na mojí průkaz, který se mě tam prováděl.

Mluvčí 06:  Kde ale nastal ten moment, že ta politika tě začala lákat?

Mluvčí 05: Mě politika zajímala vždycky a další věc je, když jsi v té Praze byl a nikoho ses neznál, tak to byl takový intuitivně dobrá cesta, jak poznat lidi a být pro někoho zajímavý. A mě to bavilo. Moji spolužáci většinou se vrahli rovnou do biznisu, PMTU studia a mě zajímalo tady toto. Ale ty jsi nekandidoval, ty jsi byl spíše... Já jsem jednou kandidoval v roce 92, jenom někde na 80. místě, abych měl to, ale měl jsem možnost pravděpodobně být Standa Gross se stal poprvním poslancem v druhém skrutiniu, kdy bylo to tak ještě nastavené, že strany, kromě toho byly zvoleny, ještě měly nějaké místa. Stá se jim tím, že na příjmlu Pavla dostal, o tom se přesvědčil já. Já jsem tu příležitost tehdy měl, ale tím, že jsem měl možnost s těmi poslanci jezdit rok a půl po těch mýtincích a prožít si to, tak už v té době jsem zjistil, že mi to není blízké. Já jsem byl povahou relativně elitář, byť jako chlapec, prostě copá slovce. A vlastně mě to povídání si s těma běžnýma lidma na těch místních si nedělalo radost. Slávek, sobotka, nebo i třeba… Já jsem měl jednu takovou historiku, že když PPFka pořádala zájezd na miso síce v hokeji, Tehdy měli pojišťovnu, tak v televizi nechali na nově vyhlásit, že prvních sto lidí, co je pojištěno, zavolá jim poletí s nima. Měli pro ně lístky a plus brali takzvaných třicet VIP. Mezi těmi třicetí VIP byl tehdejší předseda sněmovny Václav Klaus. Jel byl za námi já, pozvali i mě. Když jsme vzlítli, tak jsme byli v oddělení toho plantové, jak je ten business v tom letadle, a někdo se tam šel zezadu z těch pojištěnců vyčůrat a jednoduše tam sedí Klaus. tak se osměl se nechat podepsat. Pak druhej, třetí, pátej, desátej, fotili se s ním. Já bych ty lidi už nenáviděl. Protože nemám klid, on byl šťastnej. A když tohle, z jistoto nejsi šťastnej, tak to nemůžeš dělat dobře. Slávek Sobotka, jako premiér, polomrtvej, jel někam, tam měl 20 babiček v noci, vrátil se, já jsem ho někde o půl noci potkal, tak on byl spokojený. Já bych byl taky bez sebe. Myslím, že v životě je strašně důležitý poznat, na co máš talent a co je ti blízký. Takže já jsem v té době velmi rychle pochopil, plus mě Ivan Fischer vždycky říkal, například se něco nauč. Ale já už jsem tehdy věděl, že nikdy v životě nechci mít žádnou volenou funkci.

Mluvčí 06:  Takže ty jsi pak stále pohyboval okoliv sociální demokracie.

Mluvčí 05: Já jsem byl. Standa Gross mě tehdy nechal zvolit, protože já jsem ty hlasy neměl, místo představovat sociální demokratů. Já jsem skončil v roce 92 právnickou fakultu, stál jsem se právníkem a podle ředitele pobočky, raditím Kanceláře investiční banky. Tehdy byl ředitelem tý firmy poslanec Józef Wagner, který by to nabídněl, to byl jako specifický člověk. Po asi půl roce jsem pochopil, že tam být nechci. Tak jsem přemýšlel, kam se dostat. A tam jsem úplně náhodou na Václaváku u metra potkal Zdenka Jičínskýho a on mi říkal, jak se mám a tak dále. Říkám, že jsem úplně pivák generále. On mě tam nebavil. Říká, že jsem zrovna mluvil s Pavlem Richeckým, on se hádí koncipienta. Říkám, že to by se mě líbilo. On říkal, že tak já Pavlovi zavolám. Takže mu zavolál, my jsme se znali odvíjnění, kdybych mu zavolal, podle mě by nevěděl, kdo jsem, tak jsem ještě říkal Ivanovi Fischeru, jak mu zavolá, takže když jsem k němu napochodoval do Mikulanský, tak on říkal, mě už kvůli tobě vole tolik lidí, že tě snad budu muset zaměstat. Takže jsme se domluvili a on byl tehdy v kanceláři, kde byl jenom s vlastně šéfem sekretariátu Sůhradu vlády Tomášem Laváčkem a s paní sekretářkou Rytigovou, kterou si přivedl z prokuratury, takže jsme tam byli čtyři. tak jsem vstoupil do advokacie.

Mluvčí 06: Já bych se ještě, když tak zdolením, zastavil u ČSSD a mladých sociálních demokratů, protože si pamatuji, že jsi mě jednou popisoval, vlastně si vzpomínal na ten rok 93, jak se Miloš Zeman dostal k moci v rámci ČSSD. Tam bylo zajímavé, že vlastně tehdy mu pomohli i lidé, které on pak později nenáviděl.

Mluvčí 05: Jo, jo, tak jako, když Miloš vstupoval do sociální demokracie, tak já jsem šel za tehdešním představou Jiřím Horákem, říkám Jiří, nedělej to. To je opravdu, já ho mám v klubu, to fakt jako ne. Že oni takhle toužili potom slavné méně a Miloš Zeman na začátku měl pocit, že budeme spojenci, já jsem dokonce moderoval jeho představení na ústřední radě mladých sociálních demokratů, my jsme byli jediný, kdo ho znal. Ale já jsem se velmi rychle postavil proti jeho kandidatuře na předsedu ČSSD. On vyhrál, ale dostal jenom pár hlasů mladých sociálních demokratů, většina byla proti. Takže pak udělal tak se svými dvěma hlavními spojenci mezi mladými sociálními demokraty, s Karlem Březinou a Bohuslavem Sobotkou, protože Slávek byl velký zemánověc v té době. A pokusil se to grosovo vedení, kde já jsem byl místopředsedou tehdy. To jsou lidé, kteří vlastně Pak desítky let hrály zásadní roli v sociální demokracii. Jak ten Slávek Sobotka, Standa Gross, Ríša Dolejš, Michal Pohánka, slovnej přeběhlík. To byla celá garnitura. Miloš tehdy pokusil nás zlikvidovat a z toho vedení vyhnat, což se mu nepovedlo. Tehdy mě pozval na pivovom bydle na Výtoně měl garsonku a tam je hospoda u tří bojovníků, můžeme tam do Dneška naproti mě zpravodnosti. Tehdy mi říkal, dej se ke mně, udělám s tebe ministra. A říkal Miloši, ty možná někdo běž premiér a s toho nechci mít do smrtění společného. A toho jsem se držel. Takže my jsme si tak, jako když jsme si mohli něco provízt, těch 30 let jsme se provadili.

Mluvčí 06: A co ti na něm, co jsi z něho cítil, co byl ten důvod, proč?

Mluvčí 05: On byl, no po všech stránkách, on byl jednak lidský, velmi nepříjemný, podle mě zlej a absolutně cynický. Já jsem tehdy napsal program Mladí sociální demokratie roku 2000, kde jsem vlastně psal, že musím vstoupit do NATO, do Evropské unie. Miloš v momentě, když zjistil, že bude hrát v té sociálném kresti to levicové křídlo, tak když kandidoval, tehdy on například se stál předsedou nebo šéfem Prahy, a potom šel na šefa celé ČSSD, tak si pamatuju do dneška, že napsali program Pražské organizace a to začínalo na rozdílu od ODS, nejsme agenti západních států. Tak to byly pro mě nepřijatelné věci, protože jsme zoufali, chtěli se přilepit na ten západ a on byl ochoten udělat cokoliv. A pak jsme se nezhodovali strategicky, protože on říkal, že republikáni jsou zdivočilí sociální demokraty. Pravda je, že kdyby do čela sociální demokracie nepřišel Miloš Zeman, asi nebyla velkou masovou stranou, jak se stala. Do tamtehdy by ho trafili paroubek? No, proti němu kandidovali dva lidé, jeden se věnoval, protože správně měl proti němu kandidovat Ivan Fischera. Ivan Fischera byl dva roky člen komunistické strany, což tehdejší, jako 60. let, v tehdejší sociální demokracii byl obrovský problém. Jo, prostě odaměla největšího kašpárka, který ho ukazoval, Vladimíra dlouhého zástupce šéfa KSČ Pravnostiáku. A všichni si hráli na hlezný pravičáky za tím, co v sociálních demokraciích, když nám nadávali, že jsme kryptokomunisti, vlastně tento malý škraub znemožňoval Ivanovi jako kandidovat. Takže před sebe strčil nějakýho nováka, on už je mrtvej. Pavla Novák. Ano, Pavla, až na losti. Pak tam byl Paroubek, který byl přes takzvaného rakovníckého proudu, to bylo vlastně jako popletové, podivné. Ale samozřejmě Novák nebyl schopen porazit Zemana, protože to nebyl Fischera. Takže bych to jenom dopověděl, kdyby tehdy Zeman neudělal to, co udělal, kdyby vlastně sjednotil veškerý lumpen proletariát na jedno místo, tak by se strana asi nebyla tak velká. Ale samozřejmě od té doby měla v základě zakutej veliký problém a to je to, že vlastně v Rakousku, kde mají sociální demokrati nejvíc hlasů? Prostě ve Vídně. My jsme měli v Ostravě a v Ústí. To znamená, ty oskutečné sociálně demokratické hodnoty naši voliči ve skutečnosti nevyznávali. Jo, prostě ty elity, ty sociální demokracie ano, ale jejich voliči ne. A volili tu sociální demokracii jenom proto, že nechtěli volit bolševiky. A jak nastal okamžik, kdy se objevila alternativa, to v témto případě Andrej Babiš, tak ta strana jednou přišla vo veškerý volíček. Takže si myslíš, že od počátku, od těch 90. let, bylo zakodováno, že to jednou poměrně brzo skončí. Ano. Ale ono to brzo neskončilo. To byla zase moje špatná analýza. Já jsem si myslel, že nás to zničí rychle. Jo, a ono to prostě vydrželo desitky let. Ale v základech to mělo, jak vždycky, ve společnosti, kdy řada procesů má své začátky v době, kdy nikdo nevidí, kam to může dojít.

Mluvčí 06: Co jsi tenkrát Bohuslavu Sobotkovi nebo Stanislavu Grossovi říkal, když se vlastně postavili a pomohli zemánově dočela?

Mluvčí 05:  Řešili jste to nějak? Standa Gross mu nepomohl. Standa... Jako Slávek, Slávek byl tehdy prostě přesvědčenej, levičák, já pamatuji, jak ve svých článcích psalvoru Dezari nakladnem a podobně. Ale byl vždycky, jak on byl vždycky slušnej, tak byl slušnej i v těch našich sporech. Takže my jsme si nic zlýho neudělali, protože on byl gentleman vždycky. Standa to tak nebylo, Standa docela dlouho lavíroval, držel tu naší linii a teprve až zjistil, že ten Zeman to stejně nakonec přetlačí, protože v tom předcházící, když nebyl zvolený, už mu chybily asi tři nebo čtyři hlasy, tak my jsme z těch 40 hlasů jich já nevím třeba 8 dodali. Ne jako my, že bych já ho dodal, já jsem to nikdy neudělal, ale Standa prostě to potom prohodil, se s tím Zemanem nějak domluvil, ale to já jsem mu nevyčítal, protože on mi to stejně takhle skončil.

Mluvčí 06:  Ty se zažil naživo Miloše Zemana v jeho vlastně počátku politickým. Když se podíváš do období, kde on končil jako prezident, tak ten způsob nebo ten životopis, který si odnesl z toho svého působení, překvapil tě nebo si očekával?

Mluvčí 05: Ne. On samozřejmě měl jeden velký mindrák a to je ho neúspěch v občanském hnutí. Takže když se stál předsedou sociální demokracie, tak se snažil řadu lidí kteří byli z tehdy umírající občanského hnutí, jako ho přitáhnou k sobě, takže tam měl Petra Kučeru, dalšího mluvčí občanského fora, kterému jsme říkali Makevelis Nebušic. Měl tam Otunovotnýho, měl tam řadu dalších lidí, ale To, proč já jsem ho nechtěl na toho předsedu, tak to se jenom prohlubovalo, ukazovalo. Ale já mám zkušenost, že lidi se nemění. Když jezdím na ty srazy základní školy nebo gymnázia, tak jaky ty lidi byli v těch 12, 14, takový jsou dneska. Takže Miloš třeba velmi si zahrával se vstupem do NATO. By to v tehdejší vládě prošlo i bez nás, Já samozřejmě chtěla, aby sociální demokracie proto hlasovala, aby se přihlásila k tomu západnímu směřování a musela to být grousa, celá ta jeho klika Petra Buzková, který to přetlačili a Miloš to nikdy neudělal.

Mluvčí 06:  Myslím, že mimo jiné ten důraz na transatlantické vztahy byl ten moment, kdy v Milošem a na druhé straně Groz se razešli?

Mluvčí 05: Ne, ne. Petra i Standa chápali to, co jsem jim vždycky říkal, ale oni byli dost chytrý a to napotřebovali mě, že ten Miloš je systémový problém. a vždycky se ho snažili od něho na jedné straně držet stranou. Petra otevřeným konfliktem, stand-up byl opatrnější, ale ten zase veselé budoval společně s Richardem Dolejšem takzvanou středočeskou kliku, která potom v tom středním výboře měla většinu. Mě teda Zeman pak na druhý pokus dokázal likvidovat, já už nebyl města představováný sociální demokratů, Tehdy ten člověk, který byl zvolenej po standovi jako Zemanovec, tak asi po měsíci, protože to byl takovej slušnej, chytrej člověk, tak asi po měsíci se mnou přišel a říkal mi, člověče, já jsem úplný plbec, s čím já jsem se to spojil, to je úplně strašný, teď ta Wolfová Zeman, hrozný. On říkal, no ale my jako MSED máme teď několik volných míst v ústředním výboře, tak abych to napravil, já tě tam vrátím. Takže k zděšení Miloše Zemana mě nominoval zpátky do ústředního výboru. Miloš přišel na další ústřední výbor a tam kromě všech dalších jako jeho protivníků jsem seděl zase já. Tam jsem byl další roky. My jsme tam postupně měli většinu. Miloš byl sice premiér a vládě měl dominantní roli, ale na ústředním výboře ne. Takže se s náma musel bavit. A když mě Stendagros podstrčil s Ivo Svobodou do zaříčení Komerční banky, a Miloš se mě snažil zabít, aby mě na další vální rovnadě vyhodili, tak Stendagros přijel za Milošem a říkal, ale si ho vyhodíš. My máme většinu v tom ústředním výboře a oni tam mají rádi, to ti tam zase nic neprojde. Tak Miloš se zase stáhnul. Takže my jsme byli dobrý. Ty jsi už mezi tím ale teda budoval advokátní kariéru. Jasně, já jsem byl tedy u Pavela Rycheckého a první den, kdy to šlo, tak jsem s Ríšou Wagenerem, což byl můj kamarád z revoluce, jeho tatínek byl Havlu v ekonomické poradce a Ríša jako jeden z mála vzdělaných nekomunistů byl poslanej do Genevy jako zástup ze stáleho představlitele ve světově obchodní organizaci. a s mojí stávající ženou, ta byla tehdy koncipientka, tak jsme vlastně prvního, prvního 96. otevřeli advokátní kancelář.

Mluvčí 06: V té druhé polovině 90. let, když jsi už tedy budoval kancelář, tak jak jsi vnímal tu druhou stranu politického spektra? Myslím, ODS a Václava Klauze a vůbec... Václava Klauze já jsem potkal v Pražské radě občanského fora v 90. roce a

Mluvčí 05:  Vyhodnotil jsem si ho, že prostě to nebude dobrý, což jako... Ten jste spolu nepinkali, jo? Ne, tak jako zase, aby bylo jasný, v sociální demokracii jsem měl nějaké postavení a tam jako mě museli ten Miloš Zeman nějakým způsobem brát vážně, říkal, mít rád. Václav Klaus samozřejmě byl premiér na jiný planetě, takže já jsem se dostával do prostředí v tom parlamentě, kde jsem měl možnost ho hodiny nebo desitky hodin pozorovat, ale že on by tehdy zaznamenal moji existenci. To stoprocentně ne, abychom si tady zase nehráli, jakoby Forrest Gump všechno řídil. Ale měl jsem dost možností ho pozorovat a nějak si ho vyhodnotit. Já znovu říkám, já zase nechápu, prosto jsou všichni překvapený, co dneska dělá, říká. On samozřejmě v 90. letech se choval vodost jinak, podepsali i tu žádost odstupu do NATO, do EU, protože kdyby to neudělal, tak druhý den skončil. Všeobecná společenská nálada, postavení koaličních partnerů, tam naprosto klíčovou roli hrála ODA. Pavel Bratinka, Dan Kroupa, to byli v ODS se mladší garnitury Ivan Pilip, Josef Zělinec, to byli lidé, kteří měli jasno a ten klaus, který chtěl být jednička, tak měl nějaké hranice, nějaké mantinely, všichni se museli pohybovat, jinak by skončil.

Mluvčí 06:  No a co ti líbilo hlavou, když viděl ty různé skandály s financováním strany a vlastně začalo být jasný, že ta mocenská jara ODS se řítí k zemi?

Mluvčí 05: Měl jsem strach, jak to bude, ale protože toho Milošovce jsem se bál a navíc jsem mu tam objevil ten šlouf a celá tahle pakáš, kdy se začaly tahat všechny ty svazáci. A ty funkcionáři podivný předli stypedový. Tak jo, na druhé straně, my jsme tehdy byli hrozně sebevědomí a vyhřeli jsme si, že budeme mít dost síly, abychom tomu zabránili, což se povedlo. Jako na to jsme ve Blské unii, tam jsme přivedla sociální demokracie. Samozřejmě Zemal měl zpočátku pár úžitečník idiotů, kteří mu pomáhali včele s Vladimírem Špidlou. Ale ty taky postupně prozřeli a pak ta rovnováha tam byla už dostatečná. A potom Miloš, který nevěřil, že se ty volby dají znovu vyhrát, tak udělal tu hrátku se Špidlou místo sebe a nepovedlo se mu to. Že bohužel Špidla byl potom jako je pleta, že tak jako podělali tu prezidentskou volbu, že se tam objevil Klaus a Zemanovi to událo možnost dělat ublíženýho.

Mluvčí 06: Jak si vnímal domluvu mezi ČSSD a ODS, tu takzvanou opoziční smlouvu?

Mluvčí 05: Protože dodnes zaznívají názory, že to byl moment, který poníčil vůbec... To si jo, ale to neměl být prostě Jan Romno idiot a měl prostě z toho se s nádemka světý vlády jít. Já chápu, že to bylo riziko, ale ten Zeman vlastně nic... V tomto smyslu já ho musím hájit, protože on nic jiného výzpozice neměl. Jedině mohl vrátit mandát a mohl prostě jít do nových voleb. Ale Rommel přes veliké úsily Josefa Luxe prostě odmítl do té koalice jít. A to mohly být premiéra. Josef Luxe mohl být premiér.

Mluvčí 06: A na co spolehali?

Mluvčí 05:  Já myslím, že to je česnej člověk, ale nepatří mezi nejchytřejší. Těžko být, já nevím. To je špatná kalkulace. Já jsem si toho party vlastně nejvíc tehdy mluvil s Karnem Švácenberkem a Zondou Dobrovským, který byl hodně blízko Luxovi a Rumlovi a celý týhle partě. Nikam to nevedlo, Ruml to prostě odmínal. Takže on tomu Mackovi, který se tím šloufem ušil, tak o ním prostě otevřeli dveře. Tak je to těžko, že jo. Petra se tomu potom hodně vzpínala a tak dále, ale ve skutečnosti… To je jako v roce 2013, kdy všichni říkají, že Sobotka měla vrát babiše do vlády a říká, jak by se to postavili vy. Jako Sobotkovi tehdy zbyla jediná možnost, buď to udělat babišem, nebo říct Michale Hašku z Kustaty, tak já nevím, co bylo lepší. A tohle jen je stejný. Já nevím, jestli pro Rumla to bylo rozhodně jiné. To jejich partě stejně nepomohlo, že do toho nešli. A mohli tu odézku vymazat.

Mluvčí 06:  Na druhou stranu v té vládě nebo v těch následných vládách ČSSD zasedlo několik tvých kamarádů, známých spolužáků, tak byla to i šance, jak se vytáhnout nahoru i v tom biznisovému.

Mluvčí 05: Jo, tak jako pro bezvýznamného pasáka ovcí z tohohle, ale pro mě si myslím, že jako strašně důležitá byla ta možnost říkat, že asi nejsi úplně blbý, byl jsem vyrostlou Rycheckýho, to mi hodně pomohlo. A druhá věc byla, že Tehdy bylo hlavně, abys byl pracovitej. Protože ty příštosti byly všude. Já jsem samozřejmě udělal to, že když jsme do kancelářů otevřeli, tak tehdy se dělali hodně privatizace, všichni dělali M&A transakce a tak dále. Tam jsem se cpát nechtěl, ani neuměl, to prostě tady byly tehdy PRK, Kocián šost balaštík. To byly mecinární kanceláře, které dominovali, ale my jsme se soustředili na různé speciálnosti, které nám nezajímaly. To znamená competition, kapitálové trhy, duševní vlastnictví a tak dále. To byla výhoda, že to nikdo nedělal. Takže třeba jsem se tím dostal na burzu a byli jsme právníci burzu, já jsem seděl v burzovní komoře, tam seděli městíční náměstí ze všech bank, takže kdykoliv měli nějaký problém na komisi pro celý papír, jak automaticky najeli mě, protože jsme byli jediný, kdo to dělal v Praze. A tak dále. Ale když se do ty banky vlezl, nebo když už... Tak jsem se seznámil s Babišem. Protože on měl průšovky na komisi pro dostavení papíry při prvním periodizaci Agrofertu, Agrofertu a Unipetrolu. Tak hledal někoho, kdo se tomu věnuje. Všichni mu řekli, že to dělá pokorný. Dnešní blízký spolupracovník Pavla Tykače, Honza Chudomel, mimochodem syn sestry Pavla Rycheckýho, který já jsem znal dohled, tak mě ho přivet Babišel, tak jsem se dostal Babišeli v podstatě přes tu specializaci, ne, přes nějakou sociální demokracii a přes specializaci na kapitálový trhýře. Tak jsem se znám s Zdenkem Bakalou, protože seděl v burzovní komoře. Tak jsem se znám s Věškem Michalíkem, který byl jeden z tvůrců stanu. Seděl v burzovní komoře a byl ředitel poradencké firmy. Takže to se mně hodně vyplatilo, že jsme si vybrali specializace, které nikdo jiný nedělal.

Mluvčí 06:  Jak na tu privatizační éru vzpomínáš, i vzhledem k tomu, že v některých těch příbězích je dnes tvoje jméno připomínaný. Mám na mysli třeba OKD.

Mluvčí 05: Je to tvoje noční můra? Tak jednak OKD, já jsem v podstatě neměl nic moc společného.

Mluvčí 06: Tam je noční mur akorát v tom, jak... Já jenom, jestli můžu, tak já tam jenom připomenu, že to OKDčko v roce 2004 stát prodal 46% akcí OKD za 4 miliardy společností Carbon Invest. Tehdy vlastně ne. Petrem Votavou, Viktorem Koláčkem. Státní zástupci pak nabili dojemu, že stát mohlo za prodej dostat víc. Šlo to k soudu, soudy skončily, takže všichni byli osvobozeni. Z Carbon Investu se to pak dostalo k Zdeňku Bakalovi. To je jenom pro posluchače, aby viděli ten kontext.

Mluvčí 05: Říkají tak jako OKD. S OKD já se neměl nic společného. Dozvěděl jsem se o tom, že mi volá Miloš Rožička, že ho najel Zdeněk Bakala, že koupil jeho KD. Tak to jsem byl hrozně překvapenej. Tak samozřejmě, že jsem ten Gabákov dlouho znal a každý z nás má nějaký okruh lidí, s kterými dělá nebo chce dělat, tak samozřejmě jsem běžel. Jakoby mu nadávat, že mě vynechali, protože to pro mě její Baker McKenzie. On mě tehdy poslal několik mandátů a mimo jiné příběh, kdy Penta napadla ten samotný prodej z Bruselu. To tehdy funguje tak, že Brusel se obrátí na stát V tom okamžiku stát společně s kupujícím tu transakci hájí. Už to není jako stát versus kupující. Už oni jsou na jedné straně a na druhé straně je to Evropská komise. Takže Bakala mi zavolal, protože věděl, že takové věci kolem Bruselu často děláme. Napsal mě plnou moc, já jsem mi poslal město financí, protože když stát vysvětluje a obhajuje tu transakci, tak v tom vždycky spolupracuje s nabývatelem, jednak protože ta firma už tehdy je pod kontrolou nabývatele, Takže má veškeré archivy a dokumenty. A druhá věc je, kdyby to skončilo konstatováním, že v té transakcí je veřejná podpora, tak dochází se k tomu odnětí nepovolené veřejné podpory, což znamená, že ten kupující musí doplatit. To znamená, stát mu musí dát možnost to s ním hájit, aby pak nemohl říct, stát to schválně zkazil a vy musíte platit víc. Tak jsme se pak sešli na místo financí, tam byl za finance, za komisy pro cenné papíry, antimonopolní úřad, no a my jsme tam byli za kupujícího, takže se domluvilo nějaké vyjádření, my jsme k tomu napsali naši část, Fonár Německou své část a tak dále. ten úřední náměstní financi to dal dohromady, posel nám to schválit, kolega Wagner ani ne, já jsme to skontrolovali, Richard to uložil, poslal to na finance, oni to už ani nerozklikli a poslali toho Bruselu. Takže tam v tom příběhu, v té hlavičce bylo jako napsáno, vytvoří Richard Wagner. Ve skutečnosti ten to jenom kontroloval a ukládal. No a v momentě, kdy začala válka mezi Kalouzkem a některýma lidma z ODS, protože on pak na tom městu financí pokračoval.

Mluvčí 06: To bylo po slavu Sobotkovi.

Mluvčí 05: No po slavu Sobotkovi. A on byl blízko Karlu Schwarzenberkovi, tak se stalo z OKD klacek napřed na Schwarzenberka a Kalouzka. No a potom, když se Slávek Sobotka stál šéfem sociální demokracie a Michal Hašek, Michal Hašek nebyl zvolen, tak já doménu nechci říct, protože to neumím dokázat, ale jedna nejměnována advokátníka výrobila trestní oznámení, dodala to Janě Bobošíkovi, ta se potom urepsala, prskla to na policajty a mimo jiný v tom bylo napsáno, že já jsem pracoval jako pro bakalu a současně pro stát. Jsem nikdy pro stát nepracoval, ani pro kraj, ani pro města, prostě my stát a vůbec veřejný sektor neděláme.

Mluvčí 06:  Tím teda vlastně vzniknul, protože já si to vzpomínám, TIS byl rozčený, že vlastně se mělo za to, že nebo kritici tvrdili, že TIS byl na jedné straně, na straně financí a vlastně zároveň u Sobotky, který to znal.

Mluvčí 05:  Nejen pro sobotku, pro někoho jsem nikdy nic nedělal. Takže samozřejmě policajti poslali na ministerstvo financí žádost, tam jim poslali balík materiálů, vyhrabali ve spisu. Vyhrabali ve spisu moji plnou moc, viděli, že nic jiného jsem tam nedělal. A tím to z hlediska policajtského skončilo. Já jsem v životě nebyl ani na porání vysvětlení. Pak už si to hrála jenom ta politická hra, pak se to chopili nešťastní piráti. Já bych to řekl popichovaný nejmenovanou advokátkou, která chodila na město financí a vykládala, jak by strašně chtěla proti nám zastupovat, proti Slávkovi a proti mně a podobně. A vznikla z toho ta bizarní parlamentní komise, kdy jsem tam přišel a tam prostě seděl mladý Klaus se svým poradcem Řežábkem, který ho sobotka vyhodil z Konsejční agentury mimochodem. Slyšel jsem, že je to kandidát na děkana. Národná spásky v Pošivči. Což jedno lepší než druhý. To znamená, že já sokade nemám žádný špatný pocit a dokonce jsem ho nikdy neměl. Jenom snad ukázka toho, jak vlastně úplně bizarně někdo roztáčí věci, které vlastně nemají žádný vopsah. Mimochodem, ten první novinář, první dva novináři, kteří tohle rozjížděli, paradoxně nebyly Babišovy lidové noviny, ale ještě předbabišovské lidové noviny a to byl Kolář se Zlámalovou. Speciálně Lenka Zlámalová, velká ideološka, pravice, pro kterou samozřejmě kdoholi se spojili sociální demokracii, tak byl čert.

Mluvčí 06:  Já jednu věc, kterou dodnes v tom OKDčku nechápu, jak mohla tam vzniknout, to bylo mimo tvůj příběh, ale jak se mohlo zapomenout ocenit ty byty. Ono se to podle mě nezapomnělo.

Mluvčí 05: 40 tisíc bytů nebo kolik. Ty byty byly pod regulovaným nájemným a podle mě to se nezapomnělo. Ono tu hodnotu nemělo. No a když to vidíš z dnešního pohledu... A ty jsi věděl, že se to dereguluje a tak dále. No nevěděl, ale... No to vidíš, tak prostě nešel koupit. Jo, prostě to jsou takové, rozumíš, v roce 1998 měl akcie Česu stála 40 korun, nebo 50 korun. Já jsem kolikrát říkal novinářům, který říkal, proč jste neprodali jedné novinářství, který si říkal, vím, že má někde tady na lužinách byt, říkám, proč jste neprodala ten svůj panelákový byt? Nekoupila jste si ty akcie za těch 50 korun, ještě jste si mohla někde půjčit, že jo, proti tomu. Když byl čes na píku, tak byl za 14 tovek, mohla jste být miliardářka. Spousta lidí vsadila na to, že se dereguje celá bytová politika před 15 lety, před OKD, a ty lidi zbankrotovali. Byly nějaké evaluační postupy. Já to nehajím, já jsem toho nebyl a mě to úplně jedno. Ale to je takové, že se vždy podíváš zpátky a víš, jak to dopadlo. Takže víš, že by se takhle sudělal. Konečně můžeš se živit i jako člověk, který sází do sportky, když budeš vidět dopředu ty čísla. Jako Zdeněk Bakala vydělal na OKD mraky peněz. Kdyby krize v roce 2008 přišla o tři roky dřív, a to klidně mohla, protože my když jsme v komerční bance, když nám Větrovský investoval 18 miliardů CDO, tak já jsem si je nastudoval, věděl jsem, že ta většina pruser už od roku 2000. Kdyby se to složilo o tři roky dřív, tak Bakala skončil pod mostem. Normálně bychom tam nosili prostě polívku. Takže taky musíš mít štěstí a když to štěstí je, tak divať se zpátky, že se to určitě tak muselo být. Teď to každej si zkusí.

Mluvčí 06:  Jakož jste se poznali se Zdeněkem Baklou?

Mluvčí 05: Zdeněkem Baklou, když jsem byl u Pavla Rycheckého, tak jsme měli jeden projekt, který se nerealizoval a to byl penzijní fond. A já jsem zháněl investora a tehdejší bývalý ministr průmyslu Jan Vrba. Mě tehdy říkal, já bych jednoho měl a přived mě do... V tehdy čas je zakládány patrie a se známe měl s Zdenkem Bakalou. Byla to sranda, protože na ty naší zkuce jsme si museli vybalit židle. Protože zrovna Bakalovi přivezli židle a protože nebyli rozbalený, tak si vrba pokornej i Bakal. Každý rozbalil jednu židli, sedli jsme si na to, Bakala vytáhl doutník, začal kouřit a tak se známe s Bakalou. Jste v kontaktu do dneska? Nejsme. Já jsem s Japosem mluvil někdy v roce 2017. Nepohodli jste se? Ne, spíš to tak nějak divně vyšumělo. Žádný konflikt jsme neměli.

Mluvčí 06: Kdyby se seště ohlídl za tou privatizační érou, tak dneska je to často přednětem různých debat vášních. o tom, jak problematická nebo zločinná doba to byla, tak myslíš, že to je neférná lebka?

Mluvčí 05: Je to neférná lebka, z řady důvodů. Podívej, jednak teda musím říct, že ta doba tehdy poslala do světa strašnou spoustu zajímavých lidí, kteří už se tedy neobjevují. Protože to bylo hrozně inspirativní. A vlastně nebyly tam žádný bariéry. Dnes, když vidíš, jaké výhody mají moje děti ohledně kvality vzdělání a tak dále, což samozřejmě z jiných rodin zdaleka nemají, tak tehdy plus my jsme na tom byli stejně. Takže jsme měli ty příležitosti všichni. To je jedna věc. A druhá věc je... Víš, já dneska vidím, když se poskytují banky úvěry. jaký mají k dispozici právní nástroje, jak mají k dispozici historii těch dlužníků a tak dále. Tehdy to bylo všechno naslepo. To znamená, já jsem byl tehdy mnohem kritičtější, než jsem dneska. A říkám se, plať Pán Bůh za to. Ten problém České republiky podle mě je, Je spíš tažené jinýma věcmi, naši všeobecnou kulturou, celým tím, jakoby průměrnou úrovní běžnýho člověka, kvalitou těch vlastních elita a podobně. Ale ten proces těch devadesátých letech si myslím, že byl moc lepší být nebou a že se s tím nedalo nic dělat. Ale v poustupeně se postracelo po cestě. Myslím, že to je nutný damage, který… Ale to se nemnohem postrací. Prostě já dneska vím, že když půjčím tomu člověkovi, takže má 15 letou historii, jednak má nějaké majete, které je likvidní, všechno funguje, jsou různý rejstříky, registry a tak dále. Začíná to, když si nevěděl vůbec nic. Takže ta pravděpodobnost, že ten úvěr nesplatí, nešlo vůbec realizovat nemovitostní zástavy. Potom v roce 1998 nebo kdy ČNB vlastně udělala to, že zástava nemovitostí byla jako nula. Proti tomu byla 100% oprávka, protože se to vůbec nedalo realizovat, ta zástava. A tak dále. To prostředí bylo nejasné. Postracili si ty peníze, ale já nevím, co by se mělo stát, aby se nepostracili. Prostě to byly kolaterální damage opravdu, jakoby tého pamatování se z toho bolševismu.

Mluvčí 06: A je třeba nějaký příběh, nebo nějaký případ, který ti dodnes vrtá hlavou, jak se tehdy udál, kdo co koupil, nebo jak to, že ten danej politik zkválil?

Mluvčí 05: Konkrétní věci mě moc v hlavě nevrtají, ale samozřejmě Dívej, kdo měl možnost v osmdesátých letech jezdit na západě a sledovat vývoj světa, tak musel od nějakého okamžiku pochopit, že ten komunismus prostě skolabuje. To je podle mě... A musel se na to připravovat. Já prostě nevěřím... Dívej, konkrétní věc. Původní koncept, kterým přišel Dušan Tříska a Václav Klaus bylo, že každý podační projekt bude jeden, že ho připraví manažmenty těch závodů, což byly 100 % předlistopadové komunistky. Sice se tam vyměnilo, ale vyměnili se jedni komunistky za druhý většinou. Nedopadlo to tak, protože se vzepřela ODA, Tomáš Ježek a tak dále, takže nakonec na tu přípravu těch projektů byly tři měsíce a zhruba třetina těch projektů byla schválená, byly zvenku, nebyl ještě roztaseňůk, ktehedy to pomál prosadit. Kdyby to tehdy bylo, dopadlo, jak to chtěli, tak by tam vlastně bylo... Prostě není nikde žádný řídící pult, ale všude byly jejich lidi. A já si prostě myslím, že ty chytřejší z toho minulého režimu se na ten pát jako připravovali. To znamená, co mě by zajímalo, ale to si někdy neozvíme, které peklo porodilo některé u nás superbohaté lidi. Jak je jich skutečně zázemí, jestli oni jsou skutečně ti, kteří jako... A jestli máš třeba ze někoho říct pokladně? Ne, nechci jmenovat, ale... Jako v těch top patrech, myslíš? No jasně. Já nechci jmenovat nikoho, protože tohle je opravdu hodně daleko, ale já mimochodem rozumíš, my jsme tady mluvili o té národní 3.11. listopadu, já jsem po mnoha letech byl ve Várech na filmu o Lechu Valesovi. A tam jsem teprve si uvědomil, že když my jsme tady 17. listopadu pobíhali po národní třídě a měli pocit, jak svrháváme režim, tak už 15. listopadu 89. legvalesa vystupoval v americkém kongresu. To, kdybych se dnešními zkušenostmi věděl, tak jsem na žádnou národní cřízu nešel, protože bylo jasné, že je hotovo. Že ten režim je mrtvej. Že Polsku je tak daleko, že... Já jsem to neuměl analyzovat tehdy. To znamená, že já odmítám věřit, že ty chytřejší tajných služeb, KGB, některý komunisti, lidi z PZ, Že se na to nepřipravovali a řada příběhů, která se tady odehrávala. Není náhoda, že jejich hlavní hrdina byl Václav Klaus vomotanej v různém Milan Velek a podobně. To byly všechno jisté báci. A možná to bylo jenom proto, že každý, kdo něco uměl, tak jako vlastně, nevím, jo, ale nějaký konkrétní příběhy, jasně, rád bych zajímal, my jsme dělali tehdy potom na, když padla IPB, tak jsme dělali, no tak samozřejmě, když peklo porodilo Jirku Tesaře třeba, nebo na procházku, že jo, tak dále, celá ta IPB a tak dále. Ale hlavně, jak se ty elity skutečný, ne Miloš Jakejš, ale skutečný elity komunismu chystali na tu změnu režimu. To si myslím, že je nejméně popsané.

Mluvčí 06:  Já bych se vrátil zpátky k politice trochu. Když tak jdeme tou časovou linkou, tak Bohuslav Sobotka a volby 2013. Byla to doba, kdy jsme měli krátce po tom, co se zřítila nečasová vláda, čerstvě na hradě seděl Miloš Zeman. předčasné volby na podzim a ty dopadají tak, že ČSSD vítězí jen o kousek před hnutí Manou, tehdy nováčkem. Jak vlastně, co ty jsi tehdy pomyslel, kam to dospěje? Zatrnulo ti? Protože ČSSD ty roky předtím byl jasný favorit na vítězství.

Mluvčí 05: No, byla a nebyla. Čese zde na tom byla v té době stejně, jako je na tom dneska? Ano. To znamená, že sice měla dobrá data, ale lidé už jí nevěřili a hledali, kdo přijde novej a spasí je. To se potom stalo. Jakoby Andrej Babiš, Jásen, my jsme to v těch datech viděli. A mimochodem, kdyby ty volby byly o měsíc později, tak byl Babiš premiér. Už v tom roce 2013.

Mluvčí 06:  Jste měli takovéhle průzkumy?

Mluvčí 05: Jo, měřilo každej týden. A to bylo vidět, mimochodem byla velká Pardubická, vystoupil Žokej Váňa a řekl, že bude volit ano a Babišovi přibylo 1,5%. To bylo vidět, jak neloyální už ty voličky k týče SSD byly, protože už ji nevěřili. Bohužel mě to vlastně vysvětlil až V prosinci teď Karel vyjížděla v jednom článku v denníku N. Prostě na západě zmizelo nevolnictví ve 14. století, seveření ho neměli nikdy, my až v 18., Rusové až v 19. a to bohužel ten národ to vlivňuje, že furt se hledá nějaký spasitele, nějaký grofi, nějaký šéfi, co se o něj postarají a budou ho řídit. A u sociální demokracie se nakonec ukázalo, že je nezachrání a nespasí. Mimochodem, podle mě, na tom Ano je dneska stejně. Má vysoké počet lasů. Ale ty lidi už Babišových spasitele neviděj a hledají nějakého spasitela. Až se objeví, tak z dne na den dopadnou, jak dopadla sociální demokracie. To znamená, mě to nějak nepřekvapilo, jak to dopadlo. Překvapila byla samozřejmě podlost. té takzvané Haškový partii a její hloupost, který nechápali, že když tu stranu zbudou jako v dresu Miloše Zema rozvracet, takže tam konec odskáčou všichni. Což se přesně stalo, ale samotný volební výsledek mě nepřekvapil.

Mluvčí 06:  Já ti teď pustím jedno video, který vlastně dokumentuje to, jak ta doba tehdy, zejména v ČSSD, byla rozháraná. Je to to, na co ty ukazuješ, byl to ten legendární rozhovor Michala Haška v české televizi u Danely Drtinové?

Mluvčí 05: S absolventkou právnícké fakulty Danou Drtinovou.

Mluvčí 06:  A samozřejmě tam můžeme připomenout, že tam se vlastně Michal Hašek zcela odkopal, protože lhal v přímém přinosu, že se s Milošem Zemanem za zády svého předsedy sobotky nesešel.

Mluvčí 05: Mimochodem tam byla taková, k tomu patřila taková krásná scéna, protože to, že Milan Chovanec je chystá na tiskovku, se vědělo. Ale Michal, tehdy měl nedostupný mobilní telefon, protože den předtím Matěj Holan a Svátě Bartík, legendární žít Brno, zveřejnili ho mobilní telefon a úplně mu ho ucpali, takže muhovo spolupracovníci nemohli varovat. Počkej, takže když Hašek šel do vysílání, tak vy už jste věděli, že... Já jsem toho nevěděl úplně, protože jsem byl někde v Dňorku, ale vědělo se... Podle mě Slávek a ty lidi už věděli, co mi vám řekne, ale vůbec se vědělo, že Chovanský stá tiskovku. Takže se dalo očekávat, že třeba... Já kdybych byl na Haškové straně, tak bych mu řekl, tě, Michale, bacha, něco se děje, tak bych třeba k daně nedojel. Počkál bych dvě hodiny, co se z toho vyrbí. Ale protože on měl asi tak deset tisíc SMSek od lidí, kteří na Facebooku dostali jeho telefonní číslo od Holana, tak ho nemohl varovat a on to nevěděl.

Mluvčí 06:  Takže on vlastně nevědomky vlezl do pasty. Do pasty.

Mluvčí 05: Ale na něho nikdo nepřipravil. To se tak jako stalo. On si historicky domluvil rozhovor s Danou Drtinovou. Mezi tím se to len zvodehrálo, protože lidi nemohli varovat, protože Holland s Bartíkem provedli tady toto, což byl jejich vnitřní brněnskej boj. To zase nemělo se Sobotkou a s žádným sociálním společným, protože oni tam s ním valčili. S Hitmanem a tak dále. Že by jim říkali Hateman. Takže se takhle sešlo, jak to v životě se stává.

Mluvčí 02: Já ti tady pustím ještě to video, protože tam nastala i tehdy tvoje minuta slávy.

Mluvčí 00: Když jste se mě ptala o nějakou doplňující otázku, kam směřuji nebo něco podobného, tak já jsem říkal, zkuste se ptat pana doktora Pokorného, třeba o tom ví víc.

Mluvčí 02: No a proč? Proč pana Pokorného?

Mluvčí 00:  Zkuste se ho zeptat.

Mluvčí 02: Víc něco o nějakých zákulisních jednání mezi některými členy vedení strany a panem Babišem?

Mluvčí 06: Zkuste se ho zeptat, já jsem řekl, že sociální demokracie už nemůže být, nebo nemůže být, že už nemůže být řízena ani z Pražského hradu, ani z pražských advokátních kanceláří. Prostě bude řízena z Lidového domu.

Mluvčí 05: Jsem toho část nikdy neslyšel, to slyším poprvní. Ale tak já jsem zhled ještě pro Babiše dělal, no takže on jakoby... Takže řídil čSSD od sebe z kuchyně? co byl z kuchyně, z New Yorkského hotelu v té době. Ale je pravda, že já jsem neřídil sociální demokracii, to jsou samozřejmě blbostí, ale účastnil jsem se v řadě schůzek mezi Sobotkou a Heškem, protože on to chtěl.

Mluvčí 06: Já bych ještě tady se možná zastavil, protože tohle je hrozně zajímavé se i po letech podívat vlastně do zákulisí téhleté celé akce. Představte si, že je sobota večer, sečetly se volební výsledky, ČSSD tedy vítězí. Mezitím už se ale skupinka Haškovců přesouvá do LAN za prezidentem Zemanem. Věděli jste o tom v tu danou chvíli?

Mluvčí 05: V tu danou chvíli ne, ale jako následně opatrná varování od dvou lidí, pro které, jak bych to řekl, vliv Miloše Zemana a Miroslava Šloufa, které v té době samozřejmě, nebo nejedlého už tehdy, na sociální demokracii a lidí, kteří byly blízko Haškovi, k tým nevyhovovala, taky z té varování přišlo. A zeříct od koho?

Mluvčí 06: Byli to tí účastníci?

Mluvčí 05: Byli to jejich lidi. Myslím, že mi to dneska nevadilo, kdybych to řekl, ale na druhé straně nechme tohle. Ale nebylo to na tvrdou, sešli se v lánech a tak dále, ale prostě dalo se z toho vyčíst. A mezi tím už jste měl keblůšek a ty jste kolem toho běhali, takže v té době už informací bylo víc.

Mluvčí 06:  Přesto jak moc v ruce jste tu situaci měli? Vůbec.

Mluvčí 05: Vůbec jsme ji neměli v ruce. My jsme měli v tý doby sociální demokracii už minoritu, to znamená oni... Vlastně to nejzásadnější, co ten Hašek udělal, a to byla poslední podle mě slavná chvíle sociální demokracie, že vlastně ty lidi se strašně naštvali, že to byl takový potraz. A já si pamatuji, Milan Chovanec, který lavíroval, ale v tom nedělním hlasování hlasoval proti Slávkovi Sobotkovi a to zase nebylo nic připraveného. To prostě Slávek mi psal, pak SMS-ku. I Milan hlasoval proti mě a nemusel.

Mluvčí 06: Tohle hlasování se týkalo výzvy objednávacího týmu?

Mluvčí 05: Výzvy k rezignaci nebo nějakého předsedníctvu. Tak mě večera Milan volal do Ameriky a říkal, že ještě než jsem dojel do Plzně, tak jsem měl 20 SM, že jsem svině a že mám odstoupit. A ta strana se zbouřila. Tehdy byla demonstrace pod tvůr Sobotky a tak dále, jsou všechno super. Ale to, co to zásadním způsobem pohnulo, je, že ta strana se naposled našla svojí duši a řekla prostě tohle ne. A to Tejce, Haška, celou Tejtu padlo. Můžeme si říct, že je to něco zábavného. Potom, když jsem se začal dělat s některýma Haškovýma lidma, jak jsem se dozvěděl, že Jornim Tejc měl někde na Severním Moravě kartářku. A že tam tyhle nešťastníci jeli před volbama 2.13 vyložit karty, jestli Michal bude premiérem, nebude, jestli mají do toho puče. A pravděpodobně mi řekla, že bude premiér. Padla špatná karta. Padla špatná karta. Já teda nevíme, jestli ještě někdo ví, kdo je Hašek.

Mluvčí 06: Dneska kandiduje s Reichlem.

Mluvčí 05: Dobře, ale většina lidí neví, kdo je Reichl. To já bych se z toho nepřeceňoval. Ale vážně, Byla tam spousta najistoty a jak to dopadne. Kdyby ta strana to nepojala jako urážku a útok na sebe, tak Bohuvi, jak by to dopadlo.

Mluvčí 06: No a na té druhé straně, kdo byli ti styční důstojníci, když teda nepočítám Haška a ty politiky, ale kdo tahal zezadu, nebo kdo to pomáhal celý živit? Za koho? Za tu hradní partaj.

Mluvčí 05: Já nevím, tak se mnou se nebavili. Ale podle mě hlavní byl ten najedlaj. Ten měl tehdy obrovské ambice. Že oni měli představu, že způsobují. Jakub Víštřánek Už víc než Šlouf tehdy, jo? Než Šlouf, byl už tehdy mrtvej. Přece Šloufa, teď si vzpomeň, Šloufa, Zeman, Zařís.

Mluvčí 06: To už bylo jasné.

Mluvčí 05:  To už bylo, to už bylo, takže nejedlej. No a co Andrej Bobiš tehdy?

Mluvčí 06: Andrej Bobiš byl tehdy... Protože on se přiklonil spíš k vám, že?

Mluvčí 05: No ne, tak on nemohl se nepřipojit, nepřiklonit. On byl tehdy miláček prostě všech aktivistů, všech reformátorů, tak si zpomeň, že Vagenknechta mu přivedlo žít Brno, jako prvního náměstka a podobně, takže on nemohl jít někam jinam. Bylo, jak jsem říkal o Klausu, že 92. nemohl jít říkat, že Rusové nejsou to špatný, tak Babiš nemohl dělat s Haškem a ze Zemanem, protože to byla ta temná strana. On musel se tehdy hlásit k světlý straně, takže k nám.

Mluvčí 06:  No a zkoušeli jste s ním někdo tehdy mluvit?

Mluvčí 05: Nebo měl jsi ty třeba nějaký... Jakoby já jsem s ním... Tak byl to klien, že jo? Já jsem Agafertovi pověděl smlouvu až na konci roku 2014, že jo? Takže... Takže on byl klien, tak já jsem s ním mluvil jakoby na denní bázi, že jo? Ne protože byl zrovna úspělej volbák, ale protože... Jsme prostě, on byl 14 let klient, to nebylo nic jako konec. Ale on samozřejmě se taky v tom plácal, učil a tak dále, jenom furt chtěl být ministr financí, tak to bez tomu, že měl jiná alternativa, než s ním to udělat nešlo, tak prostě tak.

Mluvčí 06:  A kdyby se nestal ten průšvih, co udělal Michal Hašek live v televizi a vlastně si nějak jako ubojoval tu pozici v ČSSD, myslíš, že by nakonec vznikla vláda, Andreje Babiše a Michala Haška premiéra? No si jo.

Mluvčí 05:  Tak jakoby, že by se někdo znovu dovolil, to asi by nechtěl. A prostě kdyby tehdy Michal z té strany dokázal získat většinu a byl nominovaný na premiére, tak by asi byla, nevím, jak by to vypadalo, to by bylo celé alegrace. Haštěk s babišem. Rozumíš, dnes je Michal Hašek kandidát za Rajchla, všichni se mu smějí, ale z hlediska třeba pražského biznisu, tak Hašek byl ten preferovaný. Že on každému všechno slíbil. A navíc samozřejmě na hradě seděl Miloš Zeman, který měl dobré vztahy, který ho tam dostrkala jako významná část Prahy a spousta lidí, které dnes by tě mlátili k lacky, jen kdyby si jim to připomněl.

Mluvčí 06: Dá se to ale hodnotit i tak, že pro Miloše Zemana, který byl tehdy kolik půl roku ve funkci, to byla v podstatě první velká prohra.

Mluvčí 05:  Ano. Politická. Ano. No tak druhá. První byla, když nebyl zvolený prezidentem.

Mluvčí 06: Ne, myslím, v té době, co už byl ve funkci prezidenta.

Mluvčí 04: No jasně, to byla obrovská porážka. A samozřejmě Slávek Sobotka mu to ještě dal vyžrat tím, že mu tam nadspal oba ty dva ministry, který tam nechtěl, když sbíral Zahoráka. A to bylo tehdy, že tam furt na ním chodil, že jo. Ten záman věděl, že to nemůže protáhnout do nekonečna. Pak je tam nakonec musel jmenovat oba.

Mluvčí 06: Hmm.

Mluvčí 05:  To se mimochodem málo, teď Luboš je trochu popletený kolem Ukrajiny, ale to byl velmi statičný bojovník proti mladši zemanovi. Toho nenáviděl asi úplně nejvíc.

Mluvčí 06:  Mě ještě vrtá hlavou jedna věc, já si vzpomínám, že když jsem dělal rozhovory s Milanem Chumancem, tak jsem se ho na to vždycky ptal, jestli to vlastně od začátku nebyl trošku jako plán, jak tu celou partu a celý ten támhle z nedůvěry hodnit. Tam nebyl prostě on ten nastrčenej katek do... Ne, ne, nebyl.

Mluvčí 05: To teď garantuju. To nebyl, to je úplně nesmysl. Milán klíčkoval, protože se Zemanem a Nejedlým měl výborné vztahy. Na druhé straně lidský to nebyl darebák, takže viděl, co oni jsou za ačta, že se to v něm pralo touhá po kariéře. Současně lidský pocit, že je to pakáš. A potom samozřejmě po té, co se hrál podivnou roli, tak když byl potom ministrem, tak byl lojální k tomu Slávkovi, protože nebyl pocit, že musí, aby to odčiněl. A druhý kličkující zajíc byl Jaroslav Tvrdík. Jaroslav Tvrdík – Jarda nebyl kličkující zajíc. Jarda měl svůj zájem, spolupráci s Aškem se udržet vlastně jako ve hře, ale on měl obrovský problém s najedlýma sesemanem. Takže když tohle zdopadlo, a ještě navíc ten Slávek se s ním potom bavil, tak vlastně Arda si podle mě neskutečně oddechl. A on potom samozřejmě přes ten hrad přežíval, protože mu nic nemohl říct. Dobře, ale číněni nepřišli kvůli hradu. Hrad se k tomu přichomejtil. V té době čínského prezidenta vozila královna v Londýně v kočáru a tak dále. Tehdy na rozvoj ekonomiky přes Čínu vsázeli všichni. Zeman se k tomu přilepil a ten Sobotka musel taky, protože nemohl se dostat do situace, že by říkali, ty jsi tady znemožnil ty velké čínské investice, protože všichni se tvářili, že tam je budoucnost.

Mluvčí 06:  Já tohle do dnes nechápu, proč ti číněni o nás tak stáli. My jsme pro ně byli zajímaví. Byl tady Xi Jinping, čínskej prezident. Proč vůbec?

Mluvčí 05: Já si myslím, že to byla Jardava práce, že prostě dokázal vytvořit… Jako poblbnul tam… No, dokázal, tak on poblbnul. On byl vysoký, bývalý ministr obrany, plukovník. Oni na to slyšeli a Jarda je neuvěřitelně pracovitej. a neuvěřitelně servisně orientovaný. On opravdu mimochodem to, co udělal s tou Slaví, to prostě není náhoda. On v tomto se našel. On hledal, co je jeho svět. A tohle si jeho svět, to znamená, On je neuvěřitelně pracovitej, on je ochoten do toho, on byl třeba 40x za rok v Číně. Když oni přišli, on s nima trávil večer, staral se o ně. Znamená, oni se tady cítili hrozně dobře přijímaný a chtěný. Takže myslíš, že to bylo víc práce Tvrdíka než Zemana? Tvrdík samozřejmě dokázal Zemanovi vysvětlit, že... Nebo Zeman to podle mě přišel sám a spíš toho Jarnu nikdy neměl rád, on to spíš trpěl. Ale potřeboval ho. Ale on jako dokázal, podle mě, on jako dokázal, Zemana dostat do situace, aby jim dával najevo, že je příjime a tak dále. Já už jsem to někde vysvětloval. To, že jsme si zvolili Zemana prezidentem a čím čím je, to je přece náš problém, ne jejich. Představ si, že budeš chtít podnikat v Tajsku. Přijdeš do Tajska a teď ti někdo řekne, že se známe s králem. Říká se ten král dobrý, špatný, jestli ho mají rádi, nemají rádi. Ne, bude šťastný, že v zemi, kde nemáš spolužáky, nikoho neznáš, zahrne svojí přízní král. A to bylo to stejné. Problém Cevcu byl primárně jejich stan s Zamanem, proto ho tady všichni nenáviděli.

Mluvčí 06:  Já jenom připomenu, to byla vlastně ta prvotní společnost. Prvotní společnost čínská, privátní, která tenhle stovala. Víš, prezident nebo majitel je teda dodnes nejasným osudem.

Mluvčí 05: No ale pokud máme informace, tak jako je v pořádku a dokonce si myslím, že chodí po světě. Dokonce. No ne, tak protože zde byly spekulace, jakoby co se mu stalo. My jsme si vytvořili situaci, že když se nějaký dáleční podnikatel zpřáteli s naším prezidentem, že je to pro něho mínus. Oni to nechápali. Oni nechápali, že když se bude hod Zeman s něm udělat poradce, tak oni se tady stanou tarčem kde koho, protože Zeman je fuj. Já jsem naštěstí měl tak strašně špatný vztahy se Zemanem, všichni to věděli, že jsem za Číněni jako jediný nedostával za uši. Protože vlastně všichni věděli, že já s Zemanem žádnej kámoš nejakým čínským příběhům nejsem. Ale spíš to mluvěko zase vypovídá o nás.

Mluvčí 06:  Dobře, ale když se teď ještě koukneme zpátky na to, proč jsme ty Číny přišli, já to prostě furt nerozumím. Takže to byla špatná kalkulace ze jich strany? Nebo že nalítli v podstatě?

Mluvčí 05: Jasně, no ne, tak to nalítli. Čína se pokoušela o jakési globální expanzi a západní země zase čekali, že z Číny přijdou investice. Tak se ty dvě světy potkali, odčuchali a zjistilo se, že to nefunguje. Kromě zemí, kteří jsou silní, aby se to mohli dovolit jako Spojené státy, nebo Německo. To je celé. U nás se to znamená zideologizovalo do zblbnutí, protože Číňan je nepochýmně geopolitický soupeř Američanů, ale co s námi? To je blbost.

Mluvčí 06: Právě, bylo tady jako nejvyšší vedení.

Mluvčí 05: Ale znovu, oni tady byli proto, protože se tady cítili dobře. Takže dokonce i ten čínskej prezident jsem přijel. Ale... Zasadili strom. No a co? Panda a karteček. Jo, prostě biznis bývá velmi často směšnej.

Mluvčí 06: A tohle já vím, že jsme se o tom tehdy bavili, protože ty na sociálních sítích vyjadřuješ obavy z toho, jaký zlo může přijít z Ruska. Jak velký nebezpečí to je. Tak mě vlastně vždycky zajímalo, ta Čína taky není... Já vím, ale Číňani tady nikdy nebyli přítomní.

Mluvčí 05: Víš, existuje takový vtip, že udělá Józef pro Anděla něco dobrého. On říká, že můžu ti splnit tři přání. On říká, že přeju si, aby přišli Číňani a zničili Varšavu. tak oni přijdou, zničejí Varšavu a druhý přáněn, aby přišli Číny zničit Varšavu. A když se to přeje po třetí, on říká, neblbni, teď ta Varšava je úplně rozmlácená, proč to chceš? A on říká, no jo, ale Česká přejdou přes Rusko. To znamená, že Čína tady tomu nerozumí, je tady minimálně přítomná a rozhodně nás Číňani nenapadnou a nám nic neudělají. Rusové jsou tady stolet přítomný a jsou za rohem. Já vůbec neříkám, že Čína je jako geopolitický soupeř. Ona má před sebou spoustu problémů, obrovský pokles porodnosti a tak dále. Já se jich nebojím ani moc jako geopoliticky. Ale to je problém spojených států. To je jediná super velmoc, která je může zadržovat. Jestli to dělají dobře nebo špatně, dokážu posoudit. Ale my máme 11 mln. obyvatel číňaní, ještě 1,3 mln. Jak říkal Helmut Schmidt, jestli chcete země velikosti jednou středního čínského města mít vlastní, mějte si tu velmoc, bych vám to nedoporučoval. Takže jako představa, že my tam přijedeme a něco tomu vyprávíme o čemkoliv, že naše kroky změnili osud Tajwanu o jednu vteřinu, je směšná.

Mluvčí 06: Na druhou stranu ale ty varování různých bezpečnostních složek Českého státu, které byly tak v zhlediska té obchodní, špionážní, tak... Ondřej, já bych byl strašně rád, kdyby tady bylo co ukrást.

Mluvčí 05: Jo, prostě. Tak to je. Jo, ano, můžou tady pokoušet se ovlivňovat. Asi ten stát, aby třeba v EU nějak hlasoval a tak dále, již mi to připadá, že toho nejsou schopni. Ale co to je v spionáže, tak já jsem dělal s tím cevcem, tak co jsme tady koupili. Hotel Florentinum Žďaz, který když potom cev zkrachoval a přijel si tyk a chodili po těch strojích z těch 60. let, tak ten ředitel si tyku vytáhl takhle z notebooka a říkal, to je zajímavé, my to u nás děláme tak, a tam byli roboti. Jo, tak jako, co? Jo, prostě my si tady furt jako tváříme. Koko, my zajímáme.

Mluvčí 06:  Já bych se ještě vrátil k Sobotkovi. Jaký to vlastně bylo pro tebe žít s přítel po boku premiéra? Hrozný.

Mluvčí 05: Proto upřímně řečeno nerozumím Petru Kolářovi, Furt něco takového si vymyslel. Naštěstí nikomu nenapadlo přítel a telefon. No, strašný, protože já jsem vlastně ty čtyře roky nikam nechodil, aby jenom ty lidi nemohli tvrdit, že mě potkali. Protože to bylo úplně peklo. Jednak za tebou však někdo chodil a chtěl něco zařídit. V 99 % jsem ho poslal v čartu, protože jednak se to nechtěl, bylo to nebezpečné se o tom bavit. Takže ty lidi samozřejmě měli pocit, že mi nechceš pomoct, protože něco. A pak se samozřejmě spousta lidí vymejšlela, takže mě občas volali jaký novinář. Jsou se ptali, já říkám, se ptej toho člověka, co vám to říká, kdy mě viděl naposled. Většinou pět let mě neviděli. Honza Mládek si dokonce stěžoval jednou v tvých lidových novinách, že což se stal ministrem, já jsem se s ním přestal bavit. Protože s ním nebavím. Bylo to úplně bizarní. Takže já jsem se snažil být zalezlej a pokud možná nikam nechodí, nikoho nepotkávat. A takhle se přežít.

Mluvčí 06:  No a jak reálně bylo možné se s Bohuslavem Sobotkou potkávat?

Mluvčí 05: Potkávat jsem neměl problém, komunikovat jsem s ním neměl problém, ale dívej, já jsem to zase snažil... Možná ještě se zeptám jinak.

Mluvčí 06: Kdo má nejvíc přístupů?

Mluvčí 05: Já bych to vysvětlil. Já jsem měl přístup nelimitovaný, ale jedna věc byla, že jsme si mohli něco říct, jiná věc byla, jak se to pak realizovalo. Jednak. Každý vůdčí politik je sám sebou. Neexistují politici, kteří by byli někým řízený. To jsou prostě blbosti, které částečně vyráběly média a částečně různý poskoci kolem nich, aby si na tom vydělali. To je jedna pravda. Jestli ten politik měl u sebe nějakého darebáka, tak to bylo, protože on sám je darebák. Prostě neexistuje hodnej Stalina z Leiberia. Byly to grázlové oba. To znamená, že Sobotka je velmi svůj a velmi… Jakoby měl nějaké názory. To, že jsme tu vycházeli, je proto, že jsme ty názory měli podobné. A když měl názor jiný, tak jsem s ním nehnul. Řada věcí by byla jinak, kdyby to bylo na mě. Já jsem měl k němu plný přístup. Když jsem se mu zavolal, když jsem se mu dovolal, když jsem si ho chtěl potkat, tak většinou v neděli, v kramáře jsme se potkali. Ale schopnost ovlivnit věci byla jen tam, kdy mu to vyhovalo. To znamená, že věc ho nenapadla, nebo měla nějakou informaci navíc a tak dále. ale představa, že bych něco přetlačil proti jeho vůli. Já jsem už to někdy říkal, v jednom filmu jsem viděl, jak mladý bůž vyprávěl, když měl tatínka prezidentem, říkal, že access is power a já mám vždy přístup k tomuto. Takže já jsem ten akces měl, ale toho poweru tam bylo mnohem míň. Samozřejmě, můžeš začít běhat, protože víš, že jsi blízko premiérově, běhat s tím jeho jménem a líst po těch ministerstv.

Mluvčí 06: To, co dělal Neidlí.

Mluvčí 05: A tak dále. A ono, jako to funguje, protože ty lidi se většinou nedokážou ověřit, jestli si to pan premiér přeje nebo nepřeje. A to já samozřejmě nedělal, protože to bylo strašně nebezpečné. A jednak bych si to nikdy nedovolil, protože ten Slávek je tak lidský, poctivý a slušný člověk, že to bych považoval za zradu.

Mluvčí 06: A setkal jsi se s situacema, kdy někdo se snažil třeba protlačit přes tebe nějaký kšeft konkrétní, nebo nějaký zákon nebo něco nekalýho?

Mluvčí 05:  Tak ono je otázka, jestli je nekalý, co je nekalý. Zažil jsem jeden příběh takový bizarní, kdy za mnou přišel jeden z námi a říká, že vyhrál na jednom ministerstvu tender. A že mu furt chtěje podepsat slovu, protože on ví, že ta dvojka, ten druhej, co byl, co to prohrál s ním, takže to je můj člověk. A že mu teda teď nechci říct, kdo, ten člověk už je mrtvej, mu říkal, že když mu zaplatí, tak on to zařídí, tak on jde za mnou, ať se spolu domluvíme, že on mi z toho kšeftu něco dá. Říká, že se zblázní, ale vůbec nevím, o čem mluvíš člověče. Takže takový hrátky byly. Ale jinak... Dívej, tak jako by ve finále... Tato je výhoda těch... politiků, kteří jsou tady dlouhou dobu, tak se plus minus ví, co jsou záč. Takže ve vztahu k Slávkovi nikdo s žádným prasárnou nechodil, protože věděli, že by ho stejně srazilo ze schodů. Ale nebezpečné bylo se s těmi potkávat, protože oni pak s tím tvým jménem běhali a vyprávili, co jsi jim vyprávil, nebo co jsi jim slíbil a tak dále. Takže já jsem se snažil… Mě se, když Slávek skončil, maximálně ulevilo.

Mluvčí 06:  To jsem se chtěl zeptat, protože pamatuju si, já nevím, jestli to byl rok 2015, 2016, tehdy ten hakerský útok na účinné emailovou schránku premiéra Svobodky. Tam z toho vypadly i nějaká korespondence s tebou. Tak zažil jsi nějaký... Tam z toho vypadly dva maili.

Mluvčí 05: To jsou dva maili, jeden byl, když za mnou byl Šimon Pánek kvůli drolákovi. Já jsem ho zejistil za Lubošem, za Orálkem, protože on říkal, že v některých záležitých krocích dělá věci, které ta vláda určitě neví. A druhý byl, když jsem mu přeposilal mail, který jsem posílal předtím Štvánovi Lajkovi, a psal jsem mu, že za těho prasárny z nachty k levinom skončí v pekle. To byly ty dva maily. Samozřejmě Ištván tehdy, když se ty maili objevili, tak mi volal, říkal, že to je hnus, hruza, než dostal pokyn a mi o tom začal psát. Takže když už to otevřel, tak já si to rád použiju, abych si kopnul do Ištvána. Ale já jsem měl podobný útok taky. Tady jsme ustáli a který, že jsem byl dobře ovarovaný… Jako na kancelářa. A vím, odkud to šlo, ale… Jako z Česka nebo ze zahraničí? Z Česka to tady radši říkat nebudu, ale s panem Babišem jsem si to tehdy vyříkal. Takže... Ale to nebyl on, to ne. Ale bylo to ze struktury... Abyš o tom věděl? Podle mě nevěděl, ale bylo to ze struktury, která k ním patřila, takže jsem mu to tady říkal.

Mluvčí 06: Ještě mě by zajímalo technicky, když se bavíme o tom vztahu tvým s premiérem, tak kdo pak reálně má šanci toho premiéra nějak přesvědčit... To je úplně jednoduchý.

Mluvčí 05: Strašné věci rozhodují samotné ministerstva. A co se týká premiéra, tak samozřejmě jeho sekretariát. Prostě Otanovotnej, Vláďa Špidla, Běla Hejná, ty, co s ním tam seděli. Kolikrát jsme mohli co sebě vyprávět, on s tím přišel na úřad vlády, tam jim něco řekl, on samozřejmě těžko to pak dohlídal. Oni si to udělali po svým, nebo to neudělali a tak dále. Prostě jestli chcete hledat lidi, kteří opravdu mají vliv na premiéra, běžte vždycky do Strakovky. V premiérový kancelář. Ano. A když si chceš mít vliv na premiérem, musíš si tam sednout. Denový denní práce. Častěji je to tak.

Mluvčí 06:  Když se posuneme v čase, tak vláda vlastně skončila v 2017. Po volbách tedy se moci chopil Andrej Babiš. Ty jsi tehdy trochu stáhnul? Jak stáhnul?

Mluvčí 05: Já jsem se musel stáhnout, protože jsem mě nikomu moc nezajímal. Takže jsem nějak fungoval v těch ganceláři. Musím zase upřímně říct, že ten Babiš mi nějak neškodil, to znamená, Často tě ale zmiňoval.

Mluvčí 06: Já jsem se koukal do různých dobovejch rozhovorů a to bylo každej druhej.

Mluvčí 05: To bylo ale jenom podle mě do toho roku 2018. Až se stál premiérem, tak už potom ne, protože skončil boj. Já ti pak ještě pustím jedno video. Jo, no to bylo jako pozdější. Ale já si musím říct, že mi nějak neškodil. To zase k jeho cti, že on vždycky na mě poštěkával po těch novinách. ale že by mě tam posílal finančák nebo nějak mě otravoval, tak to nikdy. Takové ty řeči o zaklekávání, já jsem nic takového nezažil. Já jsem s tím státem měl společné, ten Český. Ani tam nikdy se nestalo, že by babiš jako Jozeman, ale babiš nikdy na mě neutočil. Že by říkal Benešově, jak mě vyhodí, to se nikdy nestalo.

Mluvčí 06:  Teď je na čase se podívat nebo hlídnout do minulosti, jak jste se poznali s Babišem.

Mluvčí 05: Já jsem ti to říkal, on měl tehdy problém na komisi pro cenné papíry. A to je teda začátek milénia? Ne, to byla první predáci Unipeterlu, to bylo 2001. No, jasně. Dobře, máme španu. Ne, se neděsnej si po dekádu mimo. Tehdy mě s tím seznámil na obědě v Magické zahradě, to je u federálního zhromáždění Honza Chudomela.

Mluvčí 06:  Jak na tebe působil ten krát?

Mluvčí 05: To je jediné, co se u mě nemyslel. Vzali jsme ten mandát, nějak se to vyřešilo. Ale bylo tam už takových... Co mě vadilo, jak se choval ke svým spolupracovníkům, to bylo výjimečné a velmi nepříjemné. Já jsem dokonce s ním o tom mluvil, že jim je to velmi nepříjemné. Když chtěla bychom zastupovat ve vztahu k PKN RLN, Když byla druhá predese Unii Petrolu a on chtěl mě s ní udělat smlouvu, tak já mi se do toho moc nechtělo, tak to tehdy si našel přímluvce standu Grosse. Takže jsme to pak vzali a pak se to překlopilo v obrovskou arbitráž, kde ten mandát zadal opět mě a tam jsme vydělali spoustu peněz a to byl obrovský příběh. Pro mě bylo strašně těžké, když on začal bojovat o to, že bude premiér a tím, že jsem nebyl s ním, jak jsem byl proti němu, tak mě bylo hrozně obtížné na to reagovat a s ním válčit, protože to bylo prostě klientnou dlouhé ruky a vydělal jsem mu ofertu spoustu peněz. Rozmluval jsme někdy s tím do politiky? Jo, to jo, dokonce jsem mu velmi rozmnovoval, koupí mafri, protože jsem se úplně nahodou, žež nikdo nevěděl, dozvěděl o Tomáši Chrenka, že kupuje mafru, tak jsem mu zavolal, šel jsem tam a říkal jsem mu, abychom nedělejte to, já mám zkušenou zhradstvu, to je ekonomie, to je peklo. Pan doktor Bílek mu říkal, že vidíte, pane Bapiš, pan pokorný, vám říká to, co já. Doktore, mlčte, vy ničemu nerozumíte. Mimochodem, vzácný člověk ten Bílek. Kdyby ho neměl, tak podle mě vy dávno sedí v base.

Mluvčí 06:  Takže jo, snažil jsem se s ním o tom bavit, ale… Myslíš, že Babiš byl jeden z těch, kdo byl připravený na pát režimu a start podnikání?

Mluvčí 05: Myslím si, že ne. Myslím si, že on je zrovna ten člověk, který vlastně v tom majetku netoužil. On chtěl být důležitý. A já myslím, že to neslo docela těžko. Kdyby ten režim nepadl, tak on by udělal velkou kariéru vnitř toho systému, žádný novinár by ho nikdy nic ošklivého nepsal. A já myslím, že on patří mezi ty lidi, kteří tím pádem režimu byli raněný.

Mluvčí 06: Ale docela rychle se oklapal.

Mluvčí 05: Jo, jasně, to jo. Ale kdyby si mohl vybrat, tak podle mě zůstal v tom minulým režime.

Mluvčí 06:  Mě tam ještě taky vždycky vrtalo hlavou, že on vlastně velmi záhy, jako dost brzo v 90. letech, v té první půlce, dostal vlastně jeden z těch startovních úvěrů nebo půjček od americké banky.

Mluvčí 05: Ondřej, já nemůžu o bývalém klientovi vést tyto debaty, já to prostě nechci. To jako, to by není fér. Jo, to prostě, jednou jsem udělal to, že jsem kejmul na to, že pro ně umím pracovat, tak můžeme si občas povídat pár zábavních historii z politiky, ale vrtat do jeho biznesu, jako nechci, to není fér.

Mluvčí 06:  Ty se rád bavíš s lidmi o knížkách. Měl jsi možnost se s babišem bavit o tom, co čtá?

Mluvčí 05: Já myslím, že moc nečtá. Ty naši oligarchové až na výjimky, jako je třeba Tomáš Krsek, nebo podle mě kdysi Dan Křetínský, nebo Martin Roman, který čtá hodně, tak myslím, že nečtou vůbecně. Že na to nemají čas nebo že je to nebaví? Myslím, že to nikdy nedělali a že je těžké se to ve stáři naučit.

Mluvčí 01:  Já ještě zůstanu u Andreje Babiše. Já jsem si našel video, byl těsně po volbách v roce 2021, kdy Hnutí Ano prohrálo. A na té tiskovce, vlastně prvním Babišové vystoupení po sečtení výsledků, tak on tam mluvil o tobe.

Mluvčí 05: Já jsem s panem předsedou Hamáčkem měl dobré vztahy. Musím mu poděkovat. než pan premiér Sobotka, kterého řídil ten jeho mozek, a který potom po ty vymýšlené kauze dluhopisu, kde jsem jednou deklaroval všechny moje příjmy zdaněné, tak mě nechal vyhodit.

Mluvčí 06: Nechal jsi vyhodit Andreje Babiše?

Mluvčí 05:  Z vlády, když byl tehdy ministr financí. To si vzpomněla sobotku, jak si vzpomněla mě. To, že ho z té vlády musel odejít, bylo nějaké politické rozhodnutí. V tom jsem opravdu hrál novou roli. tak on občas tak jeho plácá, co ho zrovna napadne a různě si ty věci domýšlí. Teď jeho oblíbená zábava je teď, že můj kamarád Michal Klíma byl jednu dobu vládní zmocněnec. Pro deset informace. Mimochodem já jsem mu to hluboce a intenzivně rozmlouval, že jeho osobní pozice není pozice pro vládního zmocněnce, ale přesto babiž je v pocitu, že jsem na úřad vlády přes Miloše Ručičku nastrkal Klímu já. Říkám, upřímně řečeně dělá ze mě reklamu, dělá ze mě důležitějšího než jsem, takže mě to vlastně nevadí.

Mluvčí 06: Babiš tehdy o moc přišel, vyhráli proti babišovský strany nastoupila vláda Petra Fialy. Ale teď, když už chodí nějaká čísla od výzkumných agentůr, tak ano, působí dojmem, že je hodně ve předu. Jak ty si myslíš, že dopadnou volby příští rok?

Mluvčí 05: Já myslím, že to není jak jednoduchý. Paroubek měl v roce 2009 42% a pak měl ve finále 20%. A já si myslím, že Babiš je na tom tak, jako my v roce 2010. Že vlastně ty lidi volají jako opozici nebo spouru vůči vládě, ale už vědí, že je nezachrání, takže čekají na to spasitele. Spousta lidí, co odešla od této vlády, se k ní vrátí, protože v finale zase to bude babiš nebo nebabiš. Takže i ty, co naříkají, že mají akcie Česu a že jim neperformují, tak nakonec je volit budou, protože je to lepší než babiš. Další věc je o Bohu, co se tady objeví. Povídá se o tom, že Amerikalou sekci založí stranu. Takže to je úplně jiná situace, než když byl sobotka premiér. Tehdy bylo hnutí mladý, moderní, zpomeň si na očem s ním, když zrovna spím. Spousta aktivistů, mladých lidí jeho podprovalo a tak dále. Dneska je to hnutí unavenýho Andreje Babišeho. Takže... Já si myslím, že to není vůbec jednoznačné, jak to dopadne. Narážíš na to, že do voleb se ještě může objevit nějaký subjekt, který by mu mohl počerpat? Jednak subjekt a jednak ty lidi nakonec se ho můžou bát. Podívej se na to Slovensko, já nevím, jak to nakonec dopadne, ale jak je to vypadalo, že to má ten plegeriny prostě daný, ale oni už to začínají ho přehánět. Navíc každý čtyři roky umře spousta lidí a objeví se spousta nového líčů. Já jsem zde dělal srandu s toho Haška, ale to není jakoby sranda. Jako podle mě, když uděláš výzkum, tak třetina lidí dneska neví, kdo Jiří Paroubek.

Mluvčí 06:  Takže v koalici nebo jak se tomu nestačilo?

Mluvčí 05: Já už sám se v tom nevyznám. A já vím, kde je Paroubek, ale ty lidi to často neví. Co ví můj syn, 18 letej, co je moje 23 letá dcera, prostě o prostířím Paroubkovi.

Mluvčí 06:  A kdo z těch mladších? Vidíš profilové někoho, kdo může zvednout raport protestu?

Mluvčí 05: Ne, ale že to zvedne Babiš, to mi nějaké nenapadlo. Tu hru já nehraju. Tohle už je jako, když chceš po nějakým skladateli, aby napsal hit. To je blbost. On sám neví, jestli to bude hit. To znamená, že já to nevím. Já jsem se Babišovi smál v roce 2012, když byly ty senátorské volby. On tam podporoval pár senátorů, nikoho nezvolili. Podívej se, jak ty lidi najednou si ho vzali jako někoho, kdo je spasí a šel nahoru. Takže to já neumím. Já umím v natatech vidět, V jakém stavu jsou ti, co jsou ve hře. Ale neumím odhadnout. Je nějaká atmosféra, nějaká doba. A do té atmosféry přijde nějaký člověk, který tomu vsedí. Podívej se na Miloša Zemana. Ten v roce 1998 dopadl skvěle ve volbách. A potom, když vedl tu svou SPOZ, tak se opakově dostal do parlamentu. Tam musí dojít nějaká chemie. To já poznat neumím. Jestli to někdo umí, já to neumím.

Mluvčí 06: Ale co se týká vládní koalice, tak myslíš, že tam je šance vrátit pro něj tu trajektorii?

Mluvčí 05: A koho budou ty lidi, co je volili, volit?

Mluvčí 06: Nemusí přijít volbám, což může být problém.

Mluvčí 05: Oni si nakonec uvědomějí, že tím volejí toho babiše. Ivan Zach, majitel, prvým jednou říkal, volby jsou v alternativách.

Mluvčí 06: To je velká pravda. Neulehčuje ta současná vláda, ale v některých situacích Babišovi růst momentálních referenci?

Mluvčí 05: Dívej, ta vláda šla vládnout, nebyla moc připravená, moc toho neudělala. Ale i kdyby byla připravená a něco zásadního udělala, jak je na tom ještě hůř. Jako kdyby se tělo do živýho a dělali se hlubší reformy. Taky já vím z jejich čísel, že lidi říkají, že jsme vaši voliči, udělejte hluboký zásadní reformy, ale nesmí se nás to týkat. Jako představa, že tady jsou vládní voliči, kteří říkají, že budeme trpět jako zvíře, ale hlavně ten stát dejte do pořádku, to nikdo takovej tady není.

Mluvčí 06:  Na co byste teď neordinoval strategicky tý vládní koalici?

Mluvčí 05: Jaké taktiky se držete? Neumím jim radit, nechci jim radit. To už není můj boj. Můj aktivní politický angažement skončil s Bohuslavem Sobotkou. Tím jsem odešel do dějin a do důchodu.

Mluvčí 06:  No, ale jsi aktivní důchodce. To jo, já neříkám, že dělám spoustu věcí. I v té současné vládě máš, že jo, lidi?

Mluvčí 05: No, ale to je něco jiného. Já budu mít všude, v každé vládě spoustu známých. Já znám Karola Havlíčka, 25 let. Znám Helenu Schillerovou, znám jejího zetě, její dceru. Prostě já tady žiju, dělal jsem spoustu věcí, takže prostě znám obyčej, že jo. Jakoby prostě to je něco jiného. Ale na věci nemám vliv.

Mluvčí 06:  A třeba, že se znaš dobře s Jozefem Sickelou, má on tendenci přijít pro radu?

Mluvčí 05: Jozef Sickel je kamarád, jakých mám tady spoustu, ale on nemá žádný politický vlív. On je ministr. To znamená, on má vliv na rozhodnutí Federgetyce a tak dále. Ale politickou moc má pan Rakušan. Já jsem byl příliš dlouho blízko opravdový politický moci, aby věděl, jak to je. Rakušan rozhoduje. Jestli ho nakonec nenomíjou na eurokomisaře, tak to bude jenom politické rozhodnutí, které je dělané pro prospěch stanu těch lidí, co mají politickou moc. To musíme pochopit, to je něco jiného. V politice musíš mít ty hlasy. Josef je nemá, Vítrakuša nemá, takže to, že já se znám s nějakým sykelou, to je fajn. Pro mě to bylo hrozně příjemné překvapení, že do té vlády přišel někdo kompetentní, protože jeho kariéra v bankovnictví byla úžasná, ale já jsem měl ani společnýho. To si ho našel Věšek Michalík a ten Petr Gazdík.

Mluvčí 06:  kdybych měl udělat nějakou tečku za tou naší politickou větví, tak s čím třeba za tebou ti politici v průběhu času, když se ji ohlídneš, přicházejí do proradu? Zničím.

Mluvčí 05: Ne, zničím. To není, že bych to nechtěl říct, ale to je to nejzábavnější, že ty lidi většinou nic vědět nechtějí. Až je to překvapivé, já si myslím, že jsou oblasti, kdyby člověk... Většinou tím, že člověk dobře zná, jsou to spíš lidské, že tak můžou se s tebou věřit, bavit itd. Ale že by mě lidi volali v oradu?

Mluvčí 06:  A třeba, že by ti volali s nějakou kritikou? Kancelář vaše zastupuje často ve sporech proti státu. Takže by třeba řekl, neblbni už.

Mluvčí 05: Jediný, kdo mě takhle zvolal, byl Jirka Paroubek. Když jsme zastupovali firmu Seawood, která bojovala o to, aby lesi České republiky zadávali zakázky podle zákona o zadávání veřejných zakázek, což nedělali. My jsme tehdy udali Českou republiku v Bruselu a tehdy rozhodnutě ruský komisár vláda to přijala. Prostě vlastně lesi začaly ty věci soutěžit. Tehdy zrovna, že ho skončil Standagros a stal se premiérem Jiří, tak mi volal a říkal, že to pro nás nemůžeš dělat, když nás budeš udávat. Proto jsem říkal, že pro vás nic nedělám. Nikdy jsem nedělal a nikdy pro vás nic dělat nebudu. To samozřejmě byly takové. Já jsem tudíž měl volné ruku a vy s tím státem ty spory vedli, tak mě všichni nadávali, že se soudím se státem. Říkal, že to je divný. Když pro něj budu dělat, tak to bude špatně, protože mi to dohazují kámoši. Když jsem proti státu, tak to je tak Ale to už je takové to, že někdo ti chce něco vyčítat. Ale jinak mi to nikdo nevyčítá, mě Slávek i takový vyčítá.

Mluvčí 06: My jsme tady vlastně projeli různá jména, zejména působících v politice. Kdybych se ještě podíval na tu biznisovou stránku. Co Petr Kellner? Byli jste v nějakém kontaktu, nebo já vím, že jsi pro něj nějak pracoval?

Mluvčí 05: Já jsem pro něj pracoval v 90. letech. Pak už nikdy. Ale v kontaktu jsme byli.

Mluvčí 06: Jak jsi třeba hodnotil tu jeho orientaci, když PPV před lety nasměřoval na východ, Rusko, Čína?

Mluvčí 05: To už byl lokální advokát, jak ho bude radit. Já jsem viděl, že on chtěl být Nejbohatší člověk na světě a to už na normálních trzích neviděla, až tak musíš zarizkovat. Podle mě se mu to nepovedlo.

Mluvčí 06: Bavili jste se třeba někdy o tom, nebo vyčetl jste mu třeba, jakým způsobem si ochočil, ať už Miloše Zemana, nebo blízko Milo Kváslavu Klauzovi, to, jak dokázal ten hrad nasměřovat. Směrem k zájmům a zemím, které potřeboval.

Mluvčí 05: Já jsem mu nic takového nevyčítal, protože to nemělo smysl. Myslíš, že bys mu řekl, že máte pravdu. To jsem ale blbec, že ten Miloš Zeman je ošklivý pán, já už se s ním bavit nebudu.

Mluvčí 06:  Ne, tak on zároveň věděl, že ty máš blízko možná budoucímu premiérovi, minulým sobotkem, nebo k bývalému premiérovi.

Mluvčí 05: Tady je člověk, který měl pocity, že jsme tady všichni proto, abychom mu pomáhali. Kdo mu úplně nepomáhá, tak je špatný člověk. Tyhle lidi uvažují úplně jinak.

Mluvčí 06:  Já jsem tě na začátku představil zároveň jako investora. My to tady v dalších dílech určitě budeme řešit, protože si myslím, že posluchače bude zajímat, jak třeba hledáš nebo kde hledáš informace o tom, kam do čeho uložit peníze. Ale jak kdybys měl teď letem světem říct, kolik času ti to třeba zabírá, jak důležitý to pro tebe je a jak tě to vlastně baví.

Mluvčí 05:  Času mi to zabírá, tolik, kolik tomu jsem ochoten dát, což je velmi variabilní. Já mám takovou malou family office, mám zaměstnanou ve Vídni jednu paní, která přišla z Limanu a která pro mě pracuje, takže řadu těch věcí dělá ona. Já kromě jedné investice ve farmě Tušimice tak nemám žádné investice v Čechách. Současně si jim nevěřím, že jsem manažer, takže nemám ani žádné investice v zahraničí, kde bych měl nějaký podíl, kde bych tu firmu řídil nebo zásadně ovlivňoval. Mám rád venture capitalové investice, startupové investice, nejen teda je, takže mám nějakých 40, 50 investic po celém světě. Dneska můžu říct, že jsem na celém světě, to znamená ve všech možných oborech a oblastech.

Mluvčí 06:  A co je věc, na kterou tajně sázíš, nebo si od něj slibuješ, že kdyby přišlo její kus štěstí, tak z toho můžeš něco hrát.

Mluvčí 05: Tak asi co je nejblíž z těch věcí, a která může... Já mám řadu věcí. Solární okra do skysképerů v Kalifornii, kde co, ale samozřejmě na co teď čekáme, Všichni, a nejen jako my, co jsme do toho dali peníze, ale také pacienti, tak je samozřejmě červencové ukončení třetího kola kliniky v Alzeonu Martina Tolara, protože ta dvojka biomarkerová, která se dělala tady, měla neuvěřitelně pozitivní čísla ve vztahu k léčení a zemlvi nemoci. No a pokud se potvrdí tohle v té trojice klinice, která skončí v červenci a bude někdy do září se vyhodnocovat, tak by mohl Martin mít opravdu první lék na Alzheimera, který by se aplikoval orálně, to znamená dvakrát denně tableta. a který by opravdu změnil osudy desítek milionů lidí. Takže my bychom na tom vydělali peníze a mohl bych si říct, že jsem se dotknul hvězd, což se ti v životě asi dvakrát nepovede.

Mluvčí 06: Ty hodně čteš. Jaký jsou knižky nebo díla, která se pro tebe stala hybná, nebo na který stavíš, ale třeba který si přičteš i víckrát?

Mluvčí 05:  Měmochodem, každá knížka, která není románem, byť i tam si myslím, že to platí, asi takhle každý rok přečtou mistra Markétku, tak by se měla přečít aspoň dvakrát, aby člověk jí porozuměl. To znamená, takový kníž, který jsem četl vícekrát, je hodně. Taková moje ikonická knížka je ta Lebova zradná nahodilost. Ale obecně chci říct, že číst je základ všeho. Jestli chceš porozumět ekonomice, ekonomii, jestli chceš porozumět politice, jestli chceš porozumět Evropské unii, čemukoliv, musíš vědět strašně moc kolem. Jestli chceš odhadovat budoucnost v mezinárodní politice, musíš studovat základy politické geografie. To znamená, pokud jsi diskutoval o Evropské unii, měl bys mít přečtené základní knihy, které popisují, proč vznikla, jak vznikla a proč některé věci, které my se tady vysmíváme, byly pro ně klíčové. Já, když budu konkrétní, Evropská unie, nádherná knížka Povalešná Evropa od Tonyho Giutta, kde detailně vysvětluje, jak zásadní byly zemědělské dotace pro to, aby Belgie nebo Itálie přestaly být země se sklony k fašismu. A kdo si to prostě nepřečte, tak to nechápe. A ta úroveň veřejné debaty u nás ukazuje, že tady nečte nikdo nic. Tady se vedou bizardní debaty, tady vždycky řekneme, my tu Evropskou unii chceme zreformovat. Když to takhle začínáme bavit, oni nevědí nic. Je to takové politické žvanění bez obsahu. A to samozřejmě neplatí jen o politicích, ale platí to samozřejmě o podnikatelích, o novinářích, o všech. Jakoby tak, že uvedlo se dvě knížky, můžeme klidně si v dalších dílech říct, že si jednou dvě knížky rozebereme, ty jednu, já jednu, nebo něco takového, ale bez čtení nemůžeš rozumět vůbec ničemu.

Mluvčí 06:  Což je asi poučka, kterou se řídíš teda sám tady, vy ne, jako niť od začátku závodu.

Mluvčí 05: Jo, tak protože, rozumím, že ještě jednu věc ti řeknu, poslední z tohoto. Je vůbecně, Warren Buffett vždycky říkal, že několik hodin čte, každý den. Existuje film, který se jmenuje Třidní kondora s Robertem Redfordem, možná si vítáš. A tam vlastně ten člověk pracuje pro CIA a zabývá se čím? Že čte, říká, čtu každý žvást, každý škvár. Ale i v těchto se najde občas zajímavá myšlenka. A tak to je, čtěte, dívejte se na spoustu věcí. Já třeba, existuje film s Alanem Delunem, který se jmenuje Smrda rybáka. A tam na závěr on říká, dvě metny ničí lidstvo. Pořádek a nepořádek. Korupce se mi hnusí, cnost neodpuzuje. Já jsem pochopil, že to je moje životní heslo.

Mluvčí 06:  Díky moc. Byli jsme tady přes dvě hodiny a myslím, že to stojí za to, my bychom ty rozhovory i další vlastně chtěli dělat takhle, další dohloubky v kontextu.

Mluvčí 05: Ale už nějakým třetím, jo? Jo. To už žádný seriál spokojí. Tam už žádnou kapitolu asi nevymyslíme. Já si tady vyzkouším, jakoby ve své marnivosti roli moderátora s tebou, abych se něco naučil, takže...

Mluvčí 06:  No a počkej, můžeme vlastně asi prozradit, koho ty si tady teda příště taky zkusíš vyskoušet v roli moderátora. A řekni mi, existuje nějaká fotka vás společná, ještě neřekneme to jméno? Ne, ne, ne.

Mluvčí 05: Exit neexistuje.

Mluvčí 06:  Takže to bude vlastně poprvé, kdy tady u nás ve studiu vznikne fotka tebe a Bohuslava Sobotky.

Mluvčí 05: No, ještě na závěr těchto povím historkům. Když byl Slávek premiér, tak jsme se potkali ve Varech na koncertu, který pořádal ČES v sobotu večer a tam byl VIP. V.I.P. Salonek. A my jsme tam spolu stáli, jsme si jako povídali, nejednou přišel Honza Hamáček a říkal, prosím tě, fotí vás tady, pozor. A teď jsme si koukli a tam bylo skutečně asi 20 fotografů, nějaký ty dlouhý foťáky a fotili tím naším směrem. Až jsme si všimli, že okuzná z toho Jarmil Jagr. Takže ani z tohoto žádná fotka nebyla.

Mluvčí 06: Příště nadsvíčíme úsměvy. Super. Budeme to moc vytvořit. Díky moc. Děkujeme za váš čas, který jste nám věnovali a my se brzo ozveme s dalším dílem. Díky a nashledanou.

Mluvčí 05: Tak děkuju.
Dík.