PŮLKA BRNA ZNÁ PETRA, málokdo zná jeho příběh...

Petr je ten, kterého můžete vidět pravidelně každý den zejména na trase nádraží - Nám. Svobody. Je mu 42let, je to bývalý účetní a je těžce nemocný. Letos tomu bude 12 let, co se u něj začaly projevovat úporné křeče a bolesti především ruk a hlavy. Vzhledem k jeho stavu, který se vystupňoval a ani lékaři mu nebyli schopni pomoct, přišel o práci a střechu nad hlavou během pouhého roku a v nejlepším věku s původně dobrou perspektivou přišel o všechno. Ještě nedávno mohl alespoň nějak fungovat díky sociálnímu příspěvku 3400kč na měsíc ze kterého vyžil. Díky svým bolestem se ale před nějakou dobou nedostavil na smluvenou schůzku na úřad a podporu mu na půl roku odepřeli. Od té doby je bez prostředků a jediné o co mu jde je sehnat denně 100kč, aby mohl za 45kč přespat na Armádě Spásy a za zbytek si koupit jídlo (pečivo, kávu v mcdonaldu, nebo snídani za 25kč v Ikea). V podstatě nežebrá, spoléhá na to, že za den co brázdí Masaryčku potká pár lidí co zná co mu semtam hodí nějakou korunu. Někdy se mu to nepodaří a tak nemá kde spát, někdy dá zase přednost bydlení před jídlem. Petr není “bezdomovec feťák, nebo alkoholik” jak je zvykem. Ačkoliv si spoustu lidí myslí něco jiného díky jemu podivnému chování, Petr nebere, nechlastá, nekouří, Petr by se chtěl zapojit do života, ale NEMŮŽE, nebo alespoň doteď nenašel cestu kvůli jeho postižení. Kdo ho vídá o tom nemůže pochybovat. Já osobně jsem ho poznal cca před dvěma lety, potkávám ho denně a nikdy jsem ho neviděl s alkoholem, nebo cigaretou. Když jsem mu dal peníze, sledoval jsem ho do obchodu, měl v košíku nejlevnější potraviny (pečivo). Momentálně měl nehodu, takže ho můžete vidět relativně "v klidu", protože chodí o berlích. KAŽDOPÁDNĚ ČEHO TÍMTO PŘÍSPĚVKEM CHCI DOSÁHNOUT. Vidím spoustu lidí, jak dávají peníze nebo jídlo dotěrným feťákům na parkovišti u Grandu, nebo na nádraží…mladým lidem co mají pořád svůj osud v rukou, jen se nechtějí zapojit do společnosti a proto parazitují a ničí se. Petr je ůplně jinde. Sám nechce žebrat, protože je mu to blbé, jen v největší nouzi. Je to normálně uvažující člověk, který si za poslední dekádu zažil peklo. Jedna věc je být bez domova, druhá věc je být bez domova a těžce nemocný s velkými bolestmi. KDYŽ HO POTKÁTE NA ULICI, PROSÍM NEBOJTE SE HO OSLOVIT, DÁT MU NĚJAKOU TU KORUNU, NEBO JÍDLO. Bude vám vděčný a třeba právě vy ho ten den zachráníte před nocí strávenou venku. Brzy sem dám video s velice zajímavým rozhovorem s ním, aby Brno vědělo, že Petr není blázen, nebo feťák zběsile pobíhající po městě tam a zpět, ale že je to člověk jako my, který měl prostě velkou smůlu. ZA KAŽDÉ SDÍLENÍ DÍKY