Michálek je dobrý na střety s Babišem, kolegyni ale rozplakal. Na pivo bych ho nezval, říká pirát Peksa

Hana MazancováHANA MAZANCOVÁ
Barbora JanákováBARBORA JANÁKOVÁ


Na pracovní úrovni má spory se stranickým kolegou Jakubem Michálkem vyřešené, na pivo by s ním ale nešel. Pirátský europoslanec Mikuláš Peksa ve velkém rozhovoru pro Deník N popisuje, proč se místopředsedu strany rozhodl veřejně osočit ze šikany.

Stále trváte na tom, že váš stranický kolega Jakub Michálek šikanuje své okolí?

Vnímám to tak. Byl jsem svědkem poměrně nepříjemných věcí. Vnímám, že to někteří považují za nadnesené, já si to ale nemyslím.

Není kolega Michálek tvrdší prostě proto, že chce od lidí to nejlepší?

Jsou dva způsoby vedení lidí. Když chcete, aby byl člověk v Brně, mu můžete říct: „Jeďte do Brna.“ Druhý způsob je detailní popis typu: „Jděte dva kilometry na východ, pak se otočte na jihovýchod, ujděte tři kilometry…“ Já jsem příznivcem prvního a odpůrcem druhého způsobu. V tom se s kolegou Michálkem lišíme. Strašně nerad vymýšlím předpisy, stojím lidem za zády a kontroluji, jestli opravdu do písmenka splnili, co jsem chtěl. Přijde mi to špatné. Když se od detailního návodu odchýlíte, tak se člověk, který vám ho zadal, proti tomu postaví. A Jakub Michálek se vůči tomu staví dost agresivně.

Proč jste to tedy nazval šikanou a ne jen jiným manažerským přístupem?

Extrémní pro mě byla situace, kdy naše kolegyně Koláříková psychicky zkolabovala. To mi přišlo nepřijatelné.

Jana Koláříková napsala, že přestože pan Michálek hlasování o odvolání z vedení strany ustál, neprodělal žádnou sebereflexi, a proto by ve vedení zůstávat neměl. Vidíte to stejně?

Ano. Jeho styl je velice přínosný ve chvíli, kdy naráží na dalšího člověka, který se chová podobně, to znamená na Andreje Babiše. Když jde ale o působení dovnitř strany, je to problém.

Takže podle vás je lepší, aby „šikanoval“ Andreje Babiše než vlastní lidi?

Tady bych nemluvil o šikaně. Oba pánové jsou schopni používat vůči sobě velice ostré lokty. To je v pořádku.

Počkejte, takže v případě vašich stranických kolegů to šikana je, ale v případě Babiše to šikana není?

Je velký rozdíl mezi tím, když je v pozici nadřízeného. Jana Koláříková byla podřízenou Jakuba Michálka. To Andrej Babiš rozhodně není.

Nicméně skončilo to tím, že jste rezignoval, a kolega Michálek avizoval, že za dva měsíce nebude obhajovat mandát. Je tohle řešení situace?

Rozpočet na rok 2020 je v rukou republikového výboru. Bude korigován tak, aby se nejhorší problémy odstranily. Zároveň by se na začátku ledna mělo zvolit nové republikové předsednictvo. Myslím, že vezmou v úvahu, že se to tak dělat nemá. Vyříkali jsme si to a problém je vlastně v tuto chvíli vyřešený.


Čili stačilo, že jste skončili na svých postech? Vy už jste to udělal, kolega Michálek tak učiní.

Je třeba, aby se situace neprodlužovala. Považoval bych za rozumnější, kdyby Michálek skončil o dva měsíce dříve. Chytil se za nos a reflektoval to. Bohužel se situace protáhne až do konce působení předsednictva. Ale všichni jsou si vědomi, že se vztahy vyostřily, dávají si pozor.

Jít za červenou linii

Paní Koláříková měla s panem Michálkem dlouhodobé problémy a vy říkáte, že s ním máte podobné zkušenosti 2,5 roku. Proč jste to začali řešit až teď?

Pro mě bylo impulsem to, co se stalo při konkrétním zasedání. Viděl jsem, v jakém stavu byla. A to mi přišlo nepřijatelné. Rozbrečela se. Situace byla extrémně psychicky náročná. Pro mě osobně to byla červená linie, přes kterou nejsem ochotný dál jít.

Všichni jste dospělí lidé, nemohli jste mu to tam říct rovnou?

Probíhala na toto téma vzrušená diskuse. Nicméně Jana se rozhodla, že se ozve veřejně, a bylo mojí povinností se za ni v tu chvíli postavit.

„Řešit problém“ v tomto případě znamená zveřejnit to?

Je to tak. Celostátní fórum je jediná autorita, která je schopná jednoduše odstranit místopředsedu strany.

A je takové zveřejňování správné? Není tohle hranice transparentnosti, kterou vaše strana prezentujete?

Já s transparentností problém nemám. Voliči mají právo vědět, jak politické strany fungují se vším všudy. Měli by mít kompletní informaci pro rozhodování ve volbách. Tradiční politické strany mají nevýhodu v tom, že problémy dlouhodobě tutlají a pak jim vyhřeznou v daleko větším měřítku. Doufám, že si z toho zúčastnění odnesli, co si z toho odnést měli.

Co to je?

Nějaké poučení, sebereflexi. Doufám, že pokoru.

Paní Koláříková říkala, že si z toho pan Michálek žádnou sebereflexi neodnesl. Jaký to tedy mělo smysl?

Nemůžu to hodnotit, protože jsem ho od té doby fyzicky nepotkal. Pevně doufám, že se mu to s odstupem času rozleží a třeba si uvědomí, že to všechno nebylo tak správně.


Důležitější je, že Ivan Bartoš přiznal, že ten problém je třeba řešit. Kdyby se něco takového ještě někdy objevilo, kdokoli může za Ivanem jít a ví, že se na něj může spolehnout. To je strašně důležité, protože předtím to možná ve straně nebylo tak úplně jasné. V tom jsme se posunuli.

Říkáte, že jste se s Jakubem Michálkem od toho podnětu neviděl. Zdravíte se?

Ano. Respektive nevím, jaký je stav, protože teď jsme se nepotkali.

Záměrně?

Ne, já jsem fyzicky v Bruselu a on v Praze. Normálně se zdravíme.

Šli byste spolu na pivo?

Párkrát jsme byli, ale už je to hodně dávno. Jestli bychom spolu šli teďka, neumím v tuto chvíli říct. Komunikací s pirátským poslaneckým klubem je pověřený Marcel Kolaja a jsem za to rád. Pokud jde o mě, z praktického hlediska je lepší si vzájemně nepřidělávat stresíky a držet se každý svojí práce.

Takže byste spolu na pivo nešli?

Není to úplně člověk, kterého bych na první dobrou zval na pivo. Mám podstatně víc kamarádů, se kterými chci tuto radost sdílet.

Nezvažujete, že některou část fóra zpřístupníte jen členům a registrovaným příznivcům?

To je nesmysl. Daleko efektivnější je vysvětlit novinářům, jak členské podněty fungují. Mají dvě fáze. Nejdříve v petici sbíráte podporu pro zahájení jednání a musíte mít víc hlasů pro než proti. Po zahájení jednání běží časově ohraničená rozprava, na jejímž konci je rozhodující hlasování. To je pojistka, aby se neprojednávala každá ptákovina, ale jen relevantní věci.

Řešit problémy včas
Předseda Ivan Bartoš vám vytkl nekolegialitu, mohl jste prý nespokojenost s Michálkovým chováním na předsednictvu řešit už dřív. Proč jste to neudělal?

Nebyl jsem si jistý, zda se k tomu všichni postaví čelem.

Že by se to neřešilo?

Měl jsem pocit, že je tam určitý strach ze skutečného řešení.

Strach z čeho?

Každá politická strana si je vědomá, že vnitřní spory mohou ovlivnit její vnímání u voličů. Pro nás byl tohle velký test, jestli si to troufneme udělat a jaký to bude mít dopad. A obstáli jsme.

Proč jste rezignoval hned? Nemohl jste počkat ty dva měsíce, abyste řádně dokončil mandát místopředsedy?

Slíbil jsem, že rezignuji, pokud bude Jakub Michálek ve funkci k 23. listopadu. Vzhledem k výsledku hlasování celostátního fóra, které se obvykle bezprostředně po sobě neopakuje, jsem usoudil, že odstoupím hned. A také mě zvolili předsedou Evropské pirátské strany. Nemá cenu se držet pozice za každou cenu, když tím nelze ničeho pozitivního dosáhnout.

Překvapil vás výsledek hlasování o odvolání Michálka z pozice místopředsedy?

Tušil jsem to už zhruba v neděli navečer. Straničtí insideři umí z veřejně publikovaných dat odhadovat informace o volební účasti v jednotlivých krajích.

Takže jste si „hackli“ fórum?

Publikovaná data zahrnují i informaci o tom, kdo hlasoval. Náš systém Helios ukazuje, že jste hlasovala, ale nikoli jak. Máme na to naprogramovaný skript. Tušil jsem, že volební účast byla asi 71 procent – v Praze 86 procent, zatímco v Brně 65 procent. Pražští Piráti Jakuba Michálka spíš obhajují a jihomoravští mají tendenci být kritičtější. Z toho jsem usoudil, že nebude odvolán. V podstatě jsem na to byl připraven.

Jakub Michálek vás na fóru obvinil, že se na něj váš asistent David Wagner snaží sbírat kompromitující informace a zveřejňuje je. Je to pravda?

S mým asistentem jsme to řešili zhruba čtyři týdny zpátky, protože tam docházelo k věcem, které jsou nám lidsky nepříjemné. Tuto diskusi jsem zakončil větou: „Dělej si, co chceš!“ Nemám potřebu svým asistentům nařizovat, jak se mají chovat ve vnitrostranických věcech. Je to jeho rozhodnutí.

Bavíme se o e-mailu, v němž se přítelkyně Jakuba Michálka Michaela Krausová vulgárně vyjadřuje na adresu předsedkyně personálního odboru Jany Koláříkové. Bylo skutečně nutné ho zveřejnit?

To se musíte zeptat jeho, spekuloval bych. Řekl jsem mu: „Dělej si, co chceš.“

Pan Michálek teď na fóru píše, že váš asistent na něj sbírá kompro a útočí na něj. Je to jeho argument proti vám.

Nepovažuji to za argument proti sobě. Informaci, že ten e-mail obíhá, měla širší skupina lidí a záleželo jen na nich, jak se k tomu postaví. Když někdo omylem klikne na „Odpovědět všem“, nemůže se divit, že to někdo zveřejní.

S touto interpretací nesouhlasí Krausová. „Ve skutečnosti ho dostala jen paní Koláříková a rozposílala ho pak dál dalším lidem. Stalo se tak i přesto, že jsem paní Koláříkové okamžitě volala, vysvětlila jí situaci včetně toho, že mail není pro ni a následně se jí znovu omluvila,“ napsala Deníku N Krausová a svá slova doložila screenem e-mailu.
Od vedení strany zaznívá, že neplníte svoje povinnosti. Chybí jim transparentní zveřejnění uzavřených smluv i peněz vyplácených asistentům. Proč se to ještě nestalo?

Řešíme konkrétní problém. Naši asistenti jsou zaměstnanci Evropského parlamentu, nikoli naši. Řešíme, co je v souladu s belgickým pracovním právem, respektive s dalšími právy na ochranu osobních údajů. Situace je lehce komplikovaná tím, že jsme delegace čtyř pirátů, přičemž německá pirátská strana klade podstatně větší důraz na soukromí a je tam eticky poměrně těžko přijatelné zveřejňovat odměny zaměstnanců. S německým europoslancem máme sdílené zaměstnance.

Jste v europarlamentu přibližně pět měsíců. Překvapilo vás něco?

Úplně jiná úroveň politické kultury. Pokud v národním parlamentu padají od řečnického pultu slova, která se stydím opakovat, tady jeden kolega z ultrapravice dostal za urážku promptně kázeňský postih spočívající ve stržení částky z platu. A několik dní se nesměl vyjadřovat na plénu. Schopnost řešit agresivní verbální projevy a extrémní chování je velice silná. V Česku k tomu vůle není.

Chtěl byste něco podobného prosadit i v Česku?

Je hodně užitečné, když se to řekne do médií. Informace tak doputuje k daleko širšímu spektru adresátů, nejen do Pirátské strany, ale i k těm, u nichž jsou excesy podstatně rozšířenější. Co někteří pánové předvádějí a jakým způsobem neumí zacházet s alkoholem a dalšími psychotropními látkami, to by se v 21. století na žádném důležitém pracovišti dít nemělo.