EU ignoruje zákon o zachování energie, odnesou to ti nejzranitelnější
[Ivana Tykač] Ivana Tykačředitelka organizace Women for Women
26. 11. 2021 ▪ 17:12 ▪ Aktualizováno

V Čechách jsme si zvykli řešit problémy, až když se nás v naší kotlině opravdu dotknou. Rostoucí ceny plynu a elektřiny na burze nás tedy celé léto a podzim nechávaly v klidu. Všechny probudil až krach Bohemia Energy, který zanechal 900 000 klientů dodavatelům poslední instance. Ti jim sice energii a plyn dodají, ale samozřejmě za současné ceny. Tedy za ty ceny, které už půl roku rapidně rostou.

Stále dokola slyším kolem sebe, že tak dramatický růst cen energií, především plynu, nikdo nečekal. I během diskuse o energetické chudobě s odborníky u kulatého stolu, kterou jsem pořádala s naší obecně prospěšnou společností Women for Women, padl názor, že je to událost neočekávaná, tedy černá labuť. Je to ale opravdu tak?

Už Pařížská dohoda o klimatu z roku 2015 razila snížení objemu výroby energií z fosilních zdrojů. Přijetím evropského Green Dealu se snaha o přechod k méně znečišťujícím zdrojům akcelerovala. Evropská unie bez ohledu na ekonomické dopady na obyvatelstvo vytváří tlak na snížení emisí napříč světem, tedy i na ty největší znečišťovatele, jako je Čína, Indonésie a Indie. Tyto státy jsou tlačeny několika faktory, aby EU vyhověly. Jednak si potřebují udržet bohatá odbytiště pro své zboží, jedním z nichž je právě Evropa. A s rostoucí životní úrovní svého obyvatelstva čelí i tlaku vlastních ekologických aktivistů. Když ovšem někde energie ubude, je potřeba, aby vznikla jinde. Je neuvěřitelné, že tento základní zákon si Evropská unie neuvědomuje. Důsledkem je, že Čína kvůli tlaku klimatických aktivistů uzavřela desítky svých uhelných elektráren a vyměnila je za plynové. A proto nyní potřebuje enormní množství plynu. A protože čínský režim nemá ekonomická omezení, jaká musí respektovat západní demokratické vlády, může nakoupit takřka jakkoliv drahý plyn. Evropu, a tedy i nás v Česku proto vyjde letošní topná zimní sezona dost draho, což ekonomicky zruinuje tisíce českých domácností.

Svůj podíl na tom, že ceny plynu a elektřiny prorazily strop, má i celosvětová covidová pandemie. Ta sice nejdříve stlačila výrobu, tím tedy i spotřebu. A teď, když se výroba vrací k původním výkonům, není poptávka po energiích k uspokojení. Některé hlasy proto říkají, že je současná krize dočasná. Souhlasím, je dočasná, protože zásoby plynu jsou takřka nekonečné. Jde ale bohužel o dočasnost podobnou pobytu sovětských vojsk – bude se měřit v měsících nebo letech. Před pandemií se totiž zdroje plynu kvůli nízkým světovým cenám spíše zavíraly a otevřít je znovu k těžbě bude nějakou chvíli trvat.

EU svou snahou o záchranu světa pro příští generace intervenuje do celosvětového hospodářství, teď navíc rozkolísaného covidovou pandemií, nezvratným způsobem. Opomíjí reálné dopady své politiky na životy konkrétních lidí. Zapomíná, že jde o voliče, kteří mají jen určitou míru tolerance vůči byrokracii, která se jim chystá masivně snížit životní standard. Nepromyšlenost dopadů intervencí EU do globálního trhu v zájmu překotného přechodu k alternativním zdrojům energií odsoudí současnou generaci a její děti nejen k energetické chudobě, ale k chudobě celkové. Tedy ty, kteří přežijí letošní zimu. A ti pak půjdou volit. A nebudou volit podle toho, co by si přála Greta Thunbergová, ale podle své peněženky a s obavami o ekonomickou budoucnost svých dětí.

(Autorka je manželkou majitele uhelných dolů a elektráren)