Vycházíme z předpokladu, že se má jednat o obchodníka s cennými papíry podle § 5 odst. 1 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (ZPKT), (tj. tuzemského obchodníka s cennými papíry), který je v úpadku ve smyslu § 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (IZ).

Právní úprava ochrany majetku zákazníka u obchodníků s cennými papíry je primárně postavena na tom, že investiční nástroje (tedy i akcie) jsou vlastnictvím zákazníka, které má obchodník s cennými papíry ve své moci za účelem poskytnutí investiční služby [viz § 2 odst. 1 písm. o) ZPKT], což se projevuje - mimo jiné - i v níže uvedených ustanoveních.

Dle § 12e odst. 1 ZPKT obchodník s cennými papíry je povinen při nakládání s investičními nástroji zákazníka zavést opatření k ochraně vlastnického práva zákazníka, zejména pro případ úpadku obchodníka s cennými papíry, a k vyloučení použití investičních nástrojů zákazníka k obchodům na vlastní účet nebo na účet jiného zákazníka, s výjimkou případu, kdy zákazník k takovému postupu udělil obchodníkovi s cennými papíry výslovný souhlas.

Dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 308/2017 Sb., o podrobnější úpravě některých pravidel při poskytování investičních služeb, zajišťuje obchodník s cennými papíry v systému své vnitřní evidence soustavnou a jednoznačnou identifikaci investičních nástrojů a peněžních prostředků každého zákazníka tak, že může kdykoliv odlišit majetek držený pro jednoho zákazníka od majetku drženého pro ostatní zákazníky a od svého vlastního majetku. Vnitřní evidence obsahuje rovněž záznamy o tom, na jakém účtu u třetí osoby jsou jednotlivé investiční nástroje a peněžní prostředky každého zákazníka vedeny.

V případě, že se majetek zákazníka nachází ve státě, jehož právní předpisy neumožňují splnění požadavků kladených na ochranu majetku zákazníka, tak dle § 2 odst. 4 vyhlášky č. 308/2017 Sb., přijme obchodník s cennými papíry taková opatření, která se těmto požadavkům co nejvíce blíží.

Výše uvedená opatření by měla především zaručit, že obchodník s cennými papíry bude i v případě úpadku schopen zajistit (alespoň částečné) vydání majetku zákazníka zákazníkovi. Zákazník by měl uplatňovat svá práva na vydání majetku u insolvenčního správce obchodníka s cennými papíry, neboť dle § 132 odst. 1 ZPKT majetek zákazníka není součástí majetkové podstaty obchodníka s cennými papíry a je-li vydáno rozhodnutí o úpadku obchodníka s cennými papíry, tak je insolvenční správce povinen jej bez zbytečného odkladu vydat. Způsob takového vydání insolvenčním správcem pak nejspíše bude vyžadovat též spolupráci s Vaším novým obchodníkem s cennými papíry, v závislosti na konkrétní situaci.

V případě, že vzájemně zastupitelné investiční nástroje nepostačují k uspokojení všech zákazníků, tak budou zákazníci v poměrné výši uspokojeni takovým množstvím investičních nástrojů, resp. výsledkem jejich zpeněžení, v souladu s § 132 odst. 2 ZPKT.

Teprve v takové výši, v jaké nemohl být zákaznický majetek vydán zákazníkovi, se stává pohledávkou zákazníka vůči obchodníkovi s cennými papíry pro účely insolvenčního řízení, přičemž přihlášku této pohledávky do insolvenčního řízení za zákazníka podává insolvenční správce (viz § 132 odst. 4 ZPKT). Náhrada z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry (GFOCP) se poskytuje právě za majetek zákazníka, který mu nemohl být vydán (viz § 130 odst. 7 ZPKT), a to ve výši 90 %, nejvýše v korunové částce odpovídající € 20 000 (viz § 130 odst. 9 ZPKT).

Podrobnosti k uspokojování pohledávek GFOCP u jednotlivých obchodníků s cennými papíry v úpadku, resp. postup pro přihlášení nároků na náhradu u GFOCP, lze nalézt na webové stránce http://www.gfo.cz.