Ostrakisace

- „Pivo“ objednal si neznámý host.
„Lukovskou jedenáctku nebo Jaroměřickej ležák?“
- „Jedenáctku.“

Host se usadil za bar a prohlížel si zdejší osazenstvo. Parta u předního stolu hrála poker, vedle se na gauči povalovaly nějaké ženy očividně na dámském večírku. Za nimi u stolu nějací studenti debatovali o životě a úplně vzadu v rohu se choulila hromádka něčeho, co by se dalo nazvat bezdomovec. „Ostrakisace!!!“ zvolala náhle hromádka a upila piva. Host s sebou trhl.

- „Co mu je?“
„Šejkspýr? Toho si nevšímejte. Je neškodnej. Kdysi tu ve městě zkoušel dělat kultůru, ale nedařilo se mu, a tak posledních 50 let utápí své zklamání v pivu.“
- „Jdu za ním.“
„Jak myslíte, ale já to nedopručuji.“
- „Jdu, zajímají mě příběhy druhých. Je to takový můj koníček.“

Host se s pivem v ruce vydal směrem k hromádce. Ostatní hosté ho pozorovali. Někteří pobaveně, někteří znepokojeně. Věděli své. Ale proč kazit legraci, že?

- „Dobrý den, hostinský říkal, že jste tu kdysi vedl divadlo, ale nezadařilo se, je to pravda.“
„Ostrakisace…“ uplivla si hromádka na zem a pomalu obrátila svůj pohled na hosta. Chtě nechtě se host musel odtáhnout. Díval se do očí, které ztratily smysl život a jejich majitel nesnáší všechny. „O – stra- ki – sa – ce.“ Pomalu zamumlal a naklonil se k Hostu. „Že se nezadařilo? Mému divadlu, že se nezadařilo? Ve volném čase! Zadarmo! Krampus! 10 lajků průměr. Každý by měl mít právo dělat co ho baví, a pro lidi které to baví. Pokud se mi něco nelíbí, nekomentuji a neodsuzuji, respektuji to, smajlík, někdo rad Ježíška jiný Santu, kvůli tomu budeme ostrakisovat společnost? Taky nemam rad hokej, ale nevyjadřuje se k tomu, smajlík, jinak konstruktivní kritika je něco jiného než negativní přístup, smajlík.“
- „Proč říkáte to „smajlík“?“
„Nebuďte zbytečně negativní, respektujte jako ostatní respektují vaše postoje a názory, jste zbytečně zlý.“
- „A proč nenapíšete nějakou další hru?“
„Zkuste se možná zaměřit na to, ze ty masky, kostýmy, organizace někdo musí, za tím stát, nechci chválu. Mám přátele, kteří krampus neuznávají, ale neříkají, ze je to kravina, smajlík, jsou tolerantní a buďte i prosím tolerantní vůči lidem, co v našem městě by tuto akci měli rádi, smajlík, doba už tak je zla, nedělejme ji ještě těžší. Krampus chodí od poloviny listopadu do Vánoc, smajlík, smajlík, zkuste ocenit spis úmysl, než smysl. Ve volném čase a zadarmo. Ačkoliv situace pro premiéru zrovna není vhodná a nijak přívětivá, tak stále se šije, smajlík. Nicméně nešijí se kostýmy, ale roušky, někdy i přesto že byste měli rádi hotovou kompletní garderobu pro představení, včetně všeho co k tomu patří, tak přeci jen jste člověk, máte cit a chcete udělat správnou věc. Šijeme, stříháme, zažehlujeme, sešíváme, začiťujeme, provlíkáme a přidáváme kapku potu a hlavně lásku. Pro seniory a potřebné DAROVAT NĚKOMU SVŮJ ČAS, JE TEN NEJVĚTŠÍ MOŽNÝ DAR. Ve volném čase a zadarmo.“

Ale to už hromádka mumlala do prázdna. Host odešel. Hospodský zavřel a zhasnul.
Věděl, že nemá cenu snažit se hromádku dostat ven, je neškodný a nemá kam jít. Jako každý večer si bude opět přehrávat svoji jedinou hru, kterou sám napsal a která se nikdy nehrála.

Město usnulo.

Jen zpoza jedněch dveří hospody se ozývalo opilecké mumlání „Být či nebýt? Ostrakisace společnosti! Hamlete Hamlete, do roka a do dne! Ve volném čase a zadarmo. Nevděčníci. Ředitel besedy! Kde mám pivo?...“