Někdy mi zámky u trati
připadají jak jeden
a než mě stihnou utratit
je ve mě zase leden

a občas mosty přes řeky
vzpomínky zvládnou počít
na ten co nechce ústrky
z kterého jsem chtěl skočit

I dlouhé léto v blázibni
v kterém je zelená měď
vede k jinému v pozici
ze které vidím jen zeď

A když mě uvnitř sevře kov
z tváře že vím jen klobouk
chci have se vloupat na hřbitov
před kterým sám jsem se podfouk