Lidská práva v demokratickém právním státě

Právo na spravedlivý proces
Karel Večeřa

	Právo na spravedlivý proces je jedním ze základních pilířů všech demokratických států. Toto pravidlo se řadí mezi základní lidská práva. Jakékoliv porušení práva na spravedlivý soudní proces znamená porušení základního lidského práva. Pro jedince z tohoto práva vyplývá možnost využít všech právních institutů, které právní řád nabízí. Mezi aspekty práva na spravedlivý proces patří také právo na řádné odůvodnění rozhodnutí a zákaz libovůle při rozhodování soudů. Porušením práva na spravedlivý proces může být rovněž to, že v hodnocení skutkových zjištění chybí určitá část faktů, která v řízení vyšla najevo nebo pokud byla účastníky soudu namítána, ovšem obecný soud je nezhodnotil, aniž by odůvodnil jejich irelevantnost.
	Kořeny tohoto práva jsou především v oblasti anglosaského práva. Již v roce 1215 bylo ve Velké listině svobod (Magna Charta Libertatum) toto právo zakotveno rovnou v několika článcích. Dalšími prameny jsou bezesporu Habeas Corpus Act anglického krále Karla II. z roku 1679 či Bill of Rights vydané v roce 1689 Vilémem III. Oranžským a jeho manželkou Marií II.
	Právo na spravedlivý proces je zakotveno v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách (1950), která byla v ČR přijata roku 1992 jako vůbec prvním státem střední a východní Evropy. Ratifikována byla 18. března 1992 a publikována pod č. 209/1992 Sb. Další dokumenty, které nesou toto právo jsou: Listina základních práv a svobod (v hlavě páté), Ústava České republiky (v hlavě čtvrté), občanský soudní řád, zákon o soudech a soudcích a také Listina základních lidských práv EU.
	Subjektem práva na spravedlivý proces je každá fyzická a právnická osoba. Nejsou jím tedy pouze občané, ale i cizinci, osoby bez státní příslušnosti a osoby neznámého pobytu. Na soud se mohou obrátit i osoby zbavené způsobilosti, či osoby nezletilé, a to prostřednictvím jejich zákonného zástupce. Dopad tohoto práva není však omezen pouze na řízení před soudem, ale i na všechna řízení před orgány veřejné moci.

Ústava
	Právo na spravedlivý proces najdeme v Ústavě, především v hlavě čtvrté - moc soudní. Ve 4. článku se říká, že "Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci." V čl. 81 a 82 je popsán princip nestrannosti, nezaujatosti a nezávislosti soudů a soudců. Toto právo je dále zakotveno v článku 85 a 96.

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
	Zde je spravedlivý proces popsán v čl. 6 - Právo na spravedlivé řízení: "Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu."

Listina základních práv a svobod
	V páté hlavě článku 36 Listiny základních práv a svobod se praví: "Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu." Právem na odepření výpovědi se zabývá článek 37. "Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké." Dále také v odstavci 3 stanoví rovnost všech účastníků v soudním řízení.