poem

Na stole papír leží,
a na něm jest psáno,
jméno toho, kdo mě střeží,
ty znáš ho, no ano!

Však nenosí svatozář,
nemává křídly,
srdce má zlaté,
a pohled milý.

Nemává mečem,
a nestřílí z kuše,
vždyť on má v sobě,
kus dobré duše!

Nenosí štít,
netasí píky,
za jeho ochotu,
mu dlužím "Díky"

Tak už snad tušíš,
čí jméno list skrývá?
Ví o mě vše,
rád si povídá.

Neříkám mu jménem,
však slovem, čím pro mě je!
Jeho hřejivé povzbuzení,
vždy dodá naději!

Neztrácí víru,
a úsměv mu sluší,
jak moc pro mě znamená,
to on jen tuší.

Bráško můj nejlepší,
tohle je pouze pár vět,
a já ti děkuji za to,
že jsi mi dokázal porozumět.

Už zdržovat nebudu,
tu chvíli vzácnou,
však slib mi, že i za pár let,
budeme přáteli, kteří spolu si plácnou.

Končím tuto báseň,
já nebudu ti lhát,
Bráško, já jsem pouze člověk,
který tě má rád!!!