Zpocátku jsem to bral jako nadeji na nový život - nové mesto, noví lidé, nové príležitosti, ale také nové problémy. Byl jsem ale presvedcen, že mne nemuže potkal nic horšího, jak dum, ve kterém jsme doposud bydleli.
Prvního dne v novém dome jsem se cítil nesvuj. Ackoliv bych se do našeho predchozího domu nechtel vrátit za žádnou cenu, tak jsem se v tomto cítil jako, ...jako v cizím. Sotva jsme se nastehovali, nekteré cásti domu byly ješte porád ve výstavbe a my jsme zrovna dokoncili prohlídku všech místností. Táta usoudil, že bychom tu mohli dnes prespat. Jelikož jsme nenastehovali ješte ani postele, museli jsme si pro naši první noc vystacit pouze s matracemi. V noci jsem nemohl zahmourit ani jedno oko. Porád jsem myslel na svého jediného kamaráda George, se kterým se už asi jen tak neuvidím. Jelikož byla místnost, ve které jsme spali doslova holá, ozýval se jí i ten nejmenší zvuk. Kvuli zkušenostem z minulého domu jsem byl nadmíru paranoidní, takže sem za tu noc pochytil každý sebemenší zvuk. Tato noc probehla v klidu, venku jsem slyšel pouze vrzání starých prken ze staré kulny, na které asi pusobil silný vítr. Byla na pozemku naproti nám. Také jsmen nemohl preslechnout párek opilých a hlucných mladíku, kterí jsou, jak se zdá, našimi novými sousedy jsem nezaznamenal nic zvláštního.
Asi o dva týdny pozdeji bylo stehování za námi. Mezitím jsme bydleli a spali u tety Sandry, která nám je vždy ochotna pomoct, at už jde o cokoliv. Když sem poprvé vešel do svého nového pokoje a videl, jak mi ho rodice vybavili, tak ze mne alespon na chvíli upadl ten pocit prázdnoty, který se mnou vlekl už asi mesíc.
Psala se poradove druhá noc, ackoliv bych ji vydával za noc první, tu pred dvemi týdny mužeme nazvat pilotní. Lehl jsem si na svou postel a snažil se prestat myslet na duvod, kvuli kterému jsme se odstehovali. Také jsem napjate poslouchal, zda uslyším nejaké povedomé zvuky, které jsem ve starém dome slýchával. Nic se neozývalo, jediný zvuk, který jsem tu noc slyšel, mi netkvel v pameti. Až na jeden, ale ten nepocházel z našeho starého domu, nýbrž ze zahrady naproti nám, a slyšel jsem ho zatím jen jedinkrát v živote. Byla to již zmínená kulna, která zde zbyla pravdepodobne po bývalých majitelích pozemku, který byl naprotí tomu našemu. Nestál na nem však žádný dum, což mi prišlo celkem zvláštní. To její vrzání se dalo snadno prehlušit pouhým zavrením okna, které jsem mel každou noc otevrené, jelikož dny byly teplé a noci bezvetrné, tak jsem se snažil do pokoje nahnat co nejvíce chladu.