Večerní schůzka

Pípnutí telefonu, po displeji ve dvou rychlých gestech přejedou upravené prsty a na displeji se objeví zpráva: „Sukýnka a šátek. Za 5 minut čekej dole u dveří.“ Na chvíli se zarazí, hlavou ji proběhne doba, kterou věnovala vymýšlení outfitu na tuhle příležitost. Po cestě ke skříni se jen na moment koukne do zrcadla a zhodnotí, že kraťasy ke kolenům a černé upnuté tílko doplněné barevnou košilí, zavázanou na břiše na uzel, jí opravdu sluší a pěkně zvýrazňují její postavu. Ale na podobné úvahy ji teď nezbývá čas, má jen chvilku, aby se převlékla. Ze skříně vytáhne kratinkou sukni, sahající jen těstě pod boky, a ze záplavy šátků vytahuje jeden z těch nejdelších. Kvapně doběhne před zrcadlo už jen v prádle. Rychle vklouzne do sukně a ze šátku vykouzlí pár obrátek přes krk, tak aby šátek zakryl i její hrudník. Náhle se zarazí. V smsce nebyla zmínka o prádle. Hlavou ji proběhne, že je velice přesný a vždycky si přeje, aby bylo vše tak, jak řekl. Rozepne podprsenku, s tím nemá vzhledem k šátku větší problém, ale u stahování kalhotek se zastaví. Sukně se ji zdá příliš krátká. Rychle ji vymění za delší, která dosahuje skoro až ke kolenům. Při obouvání bot se rychle zkontroluje v zrcadle. Nevypadá nejhůř. A už cupitá dolů po schodech starého domu ke dveřím. Cestou dolů přemýšlí, jestli nepotká někoho ze sousedů, ale nepovažuje to za pravděpodobné. Dům je vesměs obýván staršími lidmi a v devět hodin večer je nepravděpodobné, že by někoho potkala. Přesně pět minut po přečtení smsky lehce pootevírá dveře.

Sedí v kavárně a dopijí kávu, občas zvedne oči a skrze prosklenou plochu se zahledí na protější dům. Starý dům, jaké často bývají v centrech měst, má vysoká patra. Z kavárny na protější straně ulice není na podkroví, kde ona bydlí, vidět. Nicméně podle toho, co mu řekla, by odsud stejně nic neviděl. Její byt má okna i balkón do vnitrobloku. Na chvíli se zamyslí, vezme do ruky telefon a naťuká krátkou zprávu. Tváří mu proběhne úsměv, tohle by jí mělo výrazně narušit plán a trochu ji vyhodit ze sedla. Co by studentka práv a praktikanta v kanceláři je zvyklá být ve výrazně vedoucí roli a mít věci pod kontrolou, nicméně sama mu přiznala, že hledá přesný opak. Chce vyzkoušet naopak přísně podřízenou roli a zcela se odevzdat jeho vedení. Alespoň tak to vyplynulo z těch několika schůzek, které měli. Dopije kávu, zvedne se ze židle a než dojde ke dveřím, tak si všimne, že dveře protějšího domu se pootevřely.

Zahlédla ho téměř okamžitě, jakmile pootevře dveře. Vychází z protějšího domu. Jako vždycky je oblečen tak, že to vypadá velice ležérně a elegantně současně. Rukávy košile má vyhrnuty nad lokty a jeany doplňují černé boty. V ruce nese lehké sako. Hlavou jí proběhne, že vypadá opravdu dobře, zatímco ona je tu skoro nahá. Vzpomíná na schůzky, které spolu absolvovali a snaží si vybavit všechno, co jí doposud řekl. Ví, že nesnáší, když něco z toho, co jí řekl, zapomene. Nejvíce si vybavuje dvě schůzky. První, kterou proseděli na lavičce na náměstí, a druhou, kdy se v noci procházeli v parku. Na lavičce jen diskutovali a potom jí ukazoval několik gest, které sloužili pro subinku jako rozkazy. Věděla, že jsou chvíle, které nerad narušuje mluvením. Tehdy ještě netušila, jaký efekt to na ni bude mít. To zjistila právě při noční procházce v parku. Tehdy se jí znovu zeptal, jestli opravdu chce všechny ty věci, o kterých se bavili, vyzkoušet. Když mu znovu kladně odpověděla tak jí klidným hlasem oznámil, že tedy tento večer bude její zkušební. To bylo vše, pak asi 10 minut mlčel a pouze pokračovali v chůzi. Jí se celou tu dobu honily hlavou spousty myšlenek, byla naprosto vykolejená, ale strašně se jí to líbilo. Pak několikrát splnila jeho příkazy, z nichž každý pro ni byl zážitkem. Na konci byla naprosto mimo sebe a ochotná udělat pro něj naprosto cokoliv. Když ji přivedl před dům, doufala, že půjde nahoru a nezanechá ji v tomhle stavu. Místo toho se dočkala rozloučení a varování aby si to ještě jednou rozmyslela. Od toho večera uplynul přesně týden, nechtěl se s ní vidět dříve, prý proto, aby si to důkladně promyslela. Ona však měla jasno hned a uplynulý týden pro ni byl jen mučením a utrpením. Když o tom tak přemýšlela, tak ji napadlo, že to možná bylo již součástí toho, do čeho se rozhodla pustit.

Rázně nakročil na schod přede dveřmi, uchopil kliku a vešel. Během toho, než si přivykl na tmavý prostor schodiště, se rozhlédl. Všiml si, že pod schodištěm bude nejspíše poměrně velký prostor, do kterého nebylo odnikud příliš vidět. To ho zaujalo a příhodně mu nahrálo. Teprve teď se věnoval jí, zklamala ho její volba sukně. Musela vědět, že by radši viděl kratinkou černou sukni, kterou jí několikrát pochválil. Pomalu jel očima po jejím těle, zatímco ona byla částečně skrytá za pootevřenými dveřmi. Zavřel je, aby ji připravil o ochranný prvek. Znovu přejel její tělo pohledem a zarazil u jejich nohou. O botách nebyla v jeho zprávě ani zmínka, a byť tyto byly pěkné a velice jí slušely, bylo to porušení jeho přání. Zvedl její bradu, aby se mu podívala do očí, poněvadž dosud hleděla vzorově do země. Dnes neměl náladu na rozhovory, ani krátké. Týden, který ji nechal na poslední rozmyšlení, se neuvěřitelně táhl. Neustále na ni myslel a na to, co s ní provede. Těmi botami mu záminku v podstatě snesla do klína. Podíval se jí do očí a pak přejel pohledem na boty. Podívala se na ně a očima jí proběhla trocha strachu, rozladění a hlavně naštvání na sebe samu. Pokynul směrem k prostoru pod schody, položil ji ruku na zadeček a pomalu vykročil. Jen co zapadli do temného prostoru, kde byly kryti před pohledem případného procházejícího, jeho chování se rázně změnilo.

Hned, jakmile ji upozornil na boty, si uvědomila, co provedla. Věděla, že jeho přání mají být pro ni rozkazem. Chtěla je dodržovat a činit ho spokojeným. A věděla, s čím souhlasila, když se tak dít nebude. Odvedl ji do prostoru pod schody, který byl šíleně otevřený a na očích. Netušila, co ji čeká, ale děsila se toho, že to bude tady. Kdokoliv je mohl kdykoliv nachytat. Jakmile byli alespoň trochu skryti, ucítila jak jeho ruka, před tím ji téměř něžně vedoucí za zadeček, přejela přes její tělo na krk. Několikrát se mu zmínila o tom, že krk je její nejvýraznější erotogenní zóna a že i škrcení je něco, co ji láká. Moc dobře věděla, že tohle si určitě pamatuje. Pevně ji chytil za krk a lehce ruku zvedl, jen tak aby ji dostal do relativně nepříjemné polohy, kdy nemohla zcela pohodlně stát, ale musela přešlapovat na špičkách. Zahleděl se jí do očí a ledově klidným hlasem ji oznámil: „Ty víš, co jsi provedla!“ Chtěla odpovědět, ale pak si uvědomila, že by to situaci nezlepšilo a tak pouze lehounce přikývla. Pustil ji a naznačil rukou gesto. Nervózně se rozhlédla. Tady? Jenže to už ji ruka na rameni tlačila k zemi, do kleku, který měla zaujmout. Ač se sebezapřením, přece jen zaujala pozici, kterou po ní chtěl a nervózně očekávala, co bude následovat. Jeho ruka pomalu sjela k pasu pod košili. Tušila, co bude následovat, takhle už to s ní dělal v parku. Čekala, že bude následovat rozepínání kalhot, ale místo toho jeho ruka sjede ke sponě pásku: „Vytáhni pásek a podej mi ho!“ Překvapeně poslechne. „Opři se o lokty a nastav zadek.“ Pomalu zaujímá polohu a hlavou se jí honí představa o tom, že takhle tedy bude vypadat její první výprask. Její tvář rudne a až do morku kostí ji děsí představa, že je někdo nachytá. To už ale cítí, jak ji vyhrnuje sukni až do pasu. „Za neuposlechnutí pánova přání dostaneš 10 ran na holou, a pokud jen pípneš, přidám ti dalších 10.“

Jen stěží zakrývá vzrušení a udržuje si od ní odstup. Chce ji potrestat, ale zároveň ho její tělo láká i k jiným věcem. Uklidňuje se tím, že na ni má dnes celou noc. Pevně sevře pásek a rytmicky ji uštědří vyměřený trest, při čemž pravidelně střídá obě půlky. Ona jen hlasitě oddychuje, nedá se říct, jestli na tom má větší podíl vzrušení či samotná bolest. Ale jeho ruka je lehká, trestá ji jen pro to, aby si uvědomila svoji chybu a zapamatovala si lekci, nechce aby měla nějaké stopy. Když dopadne poslední rána, podá jí ruku, pomůže ji vstát a z koutků očí jí setře nepatrné stopy slz. Upraví ji sukni, nabídne rámě a společně stoupají po schodech do jejího bytu. Poslední část schodiště ji nechá jít samotnou o dva schody před ním. Kochá se její krásnou postavou, dlouhými vlasy a nádherným zadečkem.

Přistupuje ke dveřím, v dlani ruky, ve které usilovně tiskla klíče má jejich otisk. Ty klíče jí pomohly vydržet výprask bez výkřiku, soustředila se na ně a pomocí nich odváděla svoji pozornost jinam. Zadek ji ještě pálí, ale není to nic, co by nevydržela. Její touha vrhnout se na něj a přisvojit si jeho tělo, to už je ale něco jiného. Odmyká a udělá krok dovnitř, on ji těsně následuje. Zaklapnou dveře. Cítí na sobě jeho pohled a pociťuje stud. Ví, co má udělat, byl v tomto ohledu velice detailní, jako ostatně vždy, když popisuje svoje nároky a přání. Teď, když má ale konat, tak pociťuje nervozitu a stud. Jeho oči ji doslova propalují, ruka, ve které stále drží svůj pásek, se mu lehce chvěje. Pomalu klesá na kolena. V kleče si zouvá boty a na chvíli se zaráží. „Pokračuj“ uvede ji zpátky do reality ostrý příkaz. Pomalu odmotává z krku šátek a snaží se při tom působit co nejsvůdněji. Když s ním skončí, pomalu si stáhne i sukni a zůstane na všech čtyřech. On si zuje boty a ze saka, které celou dobu držel v ruce, náhle vytáhne kus provazu. Rychleji, než stíhá zaznamenat, uváže na laně smyčku a navlékne ji jí na krk. S improvizovaným vodítkem ji pomalu vede bytem.

Je lehce nervózní, v jejím bytě je poprvé, ale nechce ji dát prostor, aby ho viděla jinak, než jak by měla. Při pomalém průchodu si nenápadně obhlíží byt. Nakonec s ním na vodítku zamíří k velkému křeslu uprostřed obýváku. Pohodlně se usadí a ona mu usedá k nohám. Chvíli se jen tak kochá jejím tělem a pak lehce pokyne rukou. Ona ho úpěnlivě sleduje a čeká na jakýkoliv náznak zájmu. Pamatuje si základní pokyny dobře, ihned vzorně stojí v pozoru. Otočením zápěstí jí dává pokyn, aby se před ním otočila. Vnímá každý detail jejího těla, její vlasy povlávající v lehkém průvanu, pevné prsy s tvrdými bradavkami i klín, v němž vidí vlhko. Pokynem ruky ji opět usazuje.

Cítí se strašlivě nesvá, stydí se a je nervózní, neboť nemá představu, co ji čeká. Klečí před ním a vzhlíží k němu, celé tělo má připravené se mu oddat, jakkoliv jak si bude přát. Ale nic se neděje, jen sedí a prohlíží si ji. Potom vstane, provede ji kousek přes místnost a vodítko uváže ke klice, pak zmizí za dveřmi do síně. Vrací se za několik okamžiků v ruce se šátkem a několik provazy. Musel je mít schované v saku, bleskne jí hlavou. Přivede ji doprostřed místnosti a zaváže jí oči. Hned ucítí jeho prst na svém spodním rtu, ví, že to znamená, že má otevřít ústa. Ale co ji čeká? Nechává ji čekat, zatímco ona napíná uši a snaží se zaslechnout jakýkoliv zvuk, třeba zipu či košile. Ale zvuk nepřichází. Po chvilce, která se zdá být nekonečnou ji mezi rty vkládá vodítko a lehkým tlakem na bradu ji ústa zavře.

Stál před ní a hlavou se mu honily představy a možnosti. Dokonce už měl i ruku na poklopci, ale rozmyslel si to. Chtěl si s ní hrát, jak to jen bude možné. Hbitými prsty vyrobil na dvou lanech několik uzlů. Odložil si je na zem a přiklekl za ni.
Její smysly byly zostřené, absence zraku soustředila veškerou její pozornost na sluchové vjemy. Snažila se vnímat jeho pohyb a vytušit, co asi dělá. Náhle ucítila na zádech dotek jeho košile. Pevně uchopil její za zády složené ruce a začal je svazovat. Cítila se naprosto bezbranná a odevzdaná. Náhle ucítila na zádech zašimrání lana s několik uzly. Pomalu jí ho táhl po zádech, potom zepředu mezi prsy. Občas jí koncem lana švihnul přes různé části těla. Její smysly doslova šílely, byla vzrušená, doteky lana jí způsobovaly extázi a občasné přerušování kratinkým závanem ostré palčivé bolesti po švihnutí vše ostatní jen umocňovalo. Byla zcela mimo sebe. Užívala si svoji bezmoc a nezúčastněnost.

On si užíval to, že je plně v jeho moci. Líbilo se mu její tělo a představa, že s ní může dělat, co chce. Dobře věděl, co ona od jejich setkání očekává. Mluvili o tom spolu několikrát. Opakovaně se jí ptal, jestli touží po fyzické nebo psychické dominanci. Vždy mu zopakovala to, že ji lákají obě věci. Několikrát si ujasňovali, kam až může zajít, nakolik si s ní může dělat, co by chtěl. To, že věděl, že má povoleno dělat s ní, téměř cokoliv jen umocňovalo jeho očekávání a zároveň mu to umožňovalo odkládat to na později. Uštědřil ji dvě rány koncem lana, na každou půlku jeden, až vyjekla. Potom ji sebral z pusy vodítko a pohodlně se usadil v křesle.

V kleče se posunula směrem ke křeslu. Stále cítila dva lehce pálící doteky lana na zadku. „Jsi připravená?“ „Ano, pane.“ Ve skutečnosti nebyla vůbec připravená, neměla nejmenší představu, co jí čeká. Kromě krátkého testu při schůzce v parku, kde testoval její ochotu plnit rozkazy. To ale, byť to bylo pro ni silně vzrušující, nebylo až tak sexuální jako tahle situace. Hluboce se jí zadíval do očí. „Jsi ochotná splnit každé pánovo přání?“ „Ano, pane.“ „Jsi ochotná plnit roli sexuální hračky?“ „Ano, pane.“ Tak už sakra s něčím začni, běželo jí hlavou. Strašně chtěla něco dělat, cokoliv, jen tu nesedět a bezmocně nečekat. Chvíli se nic nedělo. Náhle ucítila tah za vodítko, který táhl její hlavu k jeho rozkroku. Slyšela, jak rozepíná jeany.