Trochu mě předběhla Lenka Frankova (https://www.facebook.com/lenka.frankov…/…/10153363547302435…), ale už jsem to měl rozepsané, tak se o to musím podělit. Můj příspěvek k tématu "šířit fakta, nikoliv strach". Jen tak na úvod: Tohle jsou fakta a skutečná slabá místa migrace. Agenda, kterou nastavuje Konvička, Okamura a podobní idioti, je schválně zavádějící. Snaha polarizovat otázku na „nepřijměme nikoho“ a „přijměme úplně všechny“ je taky falešná otázka, kterou dávají na stůl extrémisti, aby tím zmátli jakoukoliv diskusi. O tohle vůbec nejde.

Každý člověk má právo žádat ochranu na území jiného státu (vychází to z Ženevské konvence z r. 1951 - http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/uprchlici.pdf). Pro získání ochrany ve formě azylu musí být žadatel fyzicky mimo území svého státu, musí být prokázáno, že je ve svém původním státě objektivně ohrožen, a že nechce nebo nemůže přijmout jeho ochranu (pozn. státy většinou usilují, aby se tihle lidi vrátili zpátky). Z azylu jsou vyloučení konkrétní lidé (třeba váleční zločinci), nebo prostě ti, u koho se důvody pro azyl nepodaří prokázat. Všichni lidé mají ale právo na to, aby se možnost azylu prověřila, pokud o to požádají a během doby, než se jejich případ prověří, nesmí být poslání zpátky do země svého původu. Stejně tak nesmí být trestáni za to, že museli utéct (v téhle souvislosti je termín "nelegální migrace" naprostý nesmysl).

Podle Dublinské úmluvy (r. 1997) posuzuje žádost o azyl ten stát Evropské unie, do kterého přišel žadatel poprvé a není možné o azyl žádat ve více státech. (Jediná česká hranice mimo EU je na letištích.) Pokud se v průběhu šetření žadatel o azyl přesune jinam a je nalezen, vrací se zpátky do státu, kde se jeho případ šetří.

Problém je v některých případech: Když uprchlík spálí své dokumenty a není možné určit, odkud přišel. Když se stát zřekne lidí, kteří ho opustili a už je nechce zpátky (to dělá např. Írán).

Když se ukáže, že někdo na azyl právo nemá, má možnost získat jinou formu ochrany (tzv. doplňková ochrana) nebo jinak legalizovat svůj pobyt (různá víza atp.). Když žadatel nemá právo na žádnou formu ochrany a ani jinak nezlegalizuje svůj pobyt, je mu vydáno správní vyhoštění a výjezdní příkaz (a některé organizace pomáhají tomu, aby se tito lidé mohli dostat zpátky kam potřebují). Když není kam ho vyhostit, tak zpravidla zůstane kde je, dokud ho neobjeví policie, pak jde do vězení, pak ho zas po nějaké době pustí a tak se to točí dokola, dokud se nějaký způsob legalizace pobytu nenajde; případně taky stát může vyhlásit pro tyhle zacyklené případy amnestii.

Jen tak na okraj: Pokud se někomu nepodaří legalizovat svůj pobyt v zemi, není to automaticky gauner. S výše zmíněnými válečnými zločinci není samozřejmě vůbec co řešit. Hodně těch lidí se ale do ilegality dostává chybným nastavením systému. Česko má třeba neveřejný seznam tzv. „bezpečných zemí“, u kterých předpokládá, že tam lidem nic nehrozí, takže pro jejich obyvatele prakticky vylučuje možnost získat azyl. Stává se ale, že v určitých individuálních případech může o azyl žádat třeba člen minority, která je v jinak bezpečné zemi skutečně ohrožená.

Takhle chytrý jsem se nenarodil, v pondělí jsme si nechali v Lékaři bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF) udělat školení od lidí z Iom Prague a UNHCR Central Europe.

Lidé z UNHCR (agentura OSN, která tu dohlíží na dodržování ženevské úmluvy a pomáhá ji českým úřadům efektivně naplňovat) prý ještě nepotkali uprchlíka, který by znal sociální systém v zemi, kam míří. Natož aby si vybíral zemi podle toho, kde může systém nejlépe zneužívat.

Zemi si uprchlíci vybírají podle toho, zda už tam někoho znají a podle toho, zda je možné tam dostat práci. Aby se předcházelo tomu, že někdo bude azyl zneužívat k legalizaci svého pracovního pobytu (pro který jsou pracovní víza a jiné formy povolení), platí po podání žádosti o azyl na nějakou dobu zákaz pracovat. Česko v tomhle patří mezi nejpřísnější a mělo dobu zákazu na jeden rok (porovnejte s připomínkami, že uprchlíci nepracují). Protože rok je hrozně dlouhá doba a člověka to dost vyřídí, tak ve skutečnosti hodně žadatelů pracuje aspoň načerno (srovnejte to s připomínkami o lenosti migrantů ještě jednou). EU ale změnila pravidla a posunula horní hranici na 9 měsíců. Česko se drží nejdelší možné lhůty a nechalo těch 9 měsíců. Zajímavý případ je Německo. Tam si uvědomují, jak klesá počet obyvatel a vidí, že uprchlíci mají velkou motivaci pracovat a uchytit se a mohou tak být cestou k udržení konkurenceschopnosti, takže za snadnější podmínky přijímání migrantů lobbuje hodně průmysl. Doba, kdy žadatel o azyl nesmí pracovat, je tak pouhé tři měsíce. Mimochodem - Německo je pátá země v žebříčku uprchlíků na svém území a taky jediná evropská země v první desítce (https://en.wikipedia.org/…/List_of_countries_by_refugee_pop…).

Ad teroristi na lodích: Je to krajně nepravděpodobné, už jen proto, že teroristické organizace mají dost peněz na to, aby svého člověka poslali bezpečnou a nepříliš viditelnou cestou. Při cestě na moři spousta lidí zemře a kromě toho jsou všem hned po příjezdu snímány otisky prstů. Nejsem terorista, ale přijde mi, že tohle prostě neni efektivní způsob, jak se uvést na evropské pevnině.

Víc info třeba tady: http://www.unhcr-centraleurope.org/…/unhcr-global-trends-re…